Ve Velké síni bradavické školy čar a kouzel to žilo. Inu další ráno, nový den a stovky studentů, kteří se přišli nasnídat před tím než znova usednou do lavic. Za pár dní měli začít prázdniny a tak byli mladí kouzelníci obzvláště rozverní. Mnozí tak však jen maskovali svoji nervozitu ze zkoušek, ať již jen obyčejných ročníkových či těch zásadních, tedy NKÚ a OVCÍ jež se skládaly v pátém a sedmém ročníku.

Nejvíce hluku nadělali studenti Nebelvíru, jejich stůl býval nejhlasitější po celý školní rok a ani dnešek se od předchozích rán nijak nelišil. Studenti se překřikovali, podávali si džbánky s dýňovým džusem či čajem, házeli po sobě kousky chleba, sem tam se mihla hůlka, někomu se změnila barva vlasů, jiným jejich délka. Ani si nevšimli, že se dnešek přeci jen od jiných rán liší. Že je nepřišel napomenout nikdo z profesorů. Ostatně stůl pedagogů byl dnes prázdný! Jediným přítomným učitelem byl profesor obrany proti černé magii a ten namísto dozoru četl Deního věštce, pravděpodobně sekci s inzeráty nabízející nové pracovní příležitosti. Nebyl sám kdo dovádění mládeže zcela ignoroval.

Remus Lupin honil vidličkou míchaná vajíčka po talíři. Levou rukou si podpíral hlavu, myšlenkami byl někde jinde. Což o to, tohle chování u něj nebylo nijak neobvyklé, jenže namísto obvyklého klidně zasněného výrazu se dnes mračil, chvílemi si nervózně kousal ret a občas mu unikl i tichý povzdech. Nesnědl dosud ani sousto. Ze svého zamyšlení byl však násilně vytrhnut. Jeho spolusedící ho opakovaně zatahal za rukáv hábitu.

"Říkám ti, že teď má u tebe životní dluh! Není to skvělé? Nejdřív James a teď ty!" smál se Petr na celé kolo "Jestli se sem vrátí, musíme vymyslet ještě něco, aby dlužil mě a Siriusovi."
Remus na něj nechápavě hleděl, snažil se nějak zformulovat to co cítil, ale stále však nemohl nalézt vhodná slova.
"Remusi nemusíš se tvářit jak kakabus." vložil se do rozhovoru Sirius "Není to naše vina, že to Srábus konečně sám se sebou nevydržel."
"Není to naše vina?" zašeptal nevěřícně Remus
"A je? Copak jsme ho podřízli my?" ozval se James
"Ne, ne, nepodřízli." zašeptal znechuceně Remus "Jen jsi ho svlékl do naha před skoro celou školou a " James ho mávnutím ruky přerušil "Tak neměl urazit Evansovou! Dostal jen to o co si koledoval, kdyby..."
"Jamesi, bylo to jen slovo, jen urážka. A v té době už byl odzbrojený a hlavou dolů. Měl jsem tě zastavit. Včera, ne, ne včera, měl jsem tebe, nás, nás všechny zastavit daleko dřív. Nikdy to nemělo zajít tak daleko. " Remus se chytil za hlavu oběma rukama, byl zoufalý, plný pocitu viny, tušil však, že to žádný ze zbývajících Pobertů nebude vnímat stejně jako on.
"Je to rasista! Zas.. rasista! Čistota krve nade vše! Jo, jen slovo, ovšem pěkně nechutné a sprosté slovo" zamračil se Sirius. Nemohl věřit tomu, že se Náměsíčník hodlal toho slizkého hada zastávat.
"Ano, dobře, je to rasista, má hloupé názory, ale pořád jsou to jen názory, nemůžeme přeci názory oplácet násilím!"
"JEN, jen? Jen názory, Náměsíčníku, já ty jen názory poslouchám celý život a když slyším sestřenici Belatrix jak si s mojí matkou notuje... A vůbec, podívej se kolem sebe, co dělají ti, kteří mají tyto "jen" názory! Nevnímáš co se děje mimo zdi hradu?"
"Jasně, Siriusi. Ovšem Snape zatím nikomu nic neudělal, když ho odsuzuješ za činy druhých, je to, je to" Remus na okamžik sevřel pevně oči, pokusil se tak zastavit slzy, nadechl se a pokračoval. "Je to stejné, jako kdybys schvaloval útoky na mě, protože já..."

"Tohle nemůžeš srovnávat Náměsíčníku! Ty sis to nevybral dobrovolně, nejsi nic jako Srábus." zastavil jeho výlev opět James. "Přeci si nebudeme tak krásné ráno kazit takovými řečmi, Srábusem a tím vším okolo. Máme přece v podstatě volno, další zkoušky.."
"Volno? Jamesi Pottere! Volno? Myslím, že všichni si musíme hodně opakovat! Zvlášť ty, pokud se chceš dát na dráhu bystrozora, musíš úspěšně projít zkouškou z lektvarů, to přece víš!" rozohnil se Remus

James se vítězoslavně usmál, podařilo se mu změnit téma. "Požádám Evansovou, aby mi dnes a zítra dala nějaké to doučování, lektvary jsou její parketa."
"Nemyslím si, že bude mít náladu." zašeptal vlkodlak."Našla Snapea se mnou... Poppy ji musela dát "Uklidňovací návrh." rozhlédl se kolem sebe "a myslím, že je stále ještě na ošetřovně."
Jamesovi zmizel úsměv z tváře "Byla s tebou? Myslel jsem, že si šel jen projít, aby sis srovnal myšleny. To se takhle v noci procházíš s Evansovou často?"
Remus polkl, věděl, že James Lily miluje, že je jí posedlý. Ten stín žárlivosti, který se teď mihl po Dvanácterákově tváři, zpozoroval již několikrát. Vnitřní hlas mu zašeptal, že jedním z důvodů proč Pobertové neustále šli po Snapeovi, byla právě tato žárlivost. A že teď, když je Snape v podstatě ze hry, se může stát terčem Jamesovi zášti on.
"Také nemohla usnout, víš, byla špatná z toho co jí Snape řekl a potřebovala prostě s někým mluvit a já byl jediný vzhůru, no tak jsme jen chtěli udělat prefektské kolečko." začal nebelvírský prefekt vysvětlovat, když v tom zazněl gong, první úder označující konec snídaně. Upozornění pro studenty, že za půl hodiny začíná první hodina.

Pobertové se zdvihli od stolu, jako poslední z nich Petr, vztekle kopl do kraje lavice. Byl naštvaný, že nikdo z ostatních chlapců nijak nereagoval na jeho skvělý nápad ohleně životních dluhů. Bylo to zase jako kdyby ho vůbec nevnímali.

Tichošlápek se zastavil u vstupních dveří a zahleděl se k zmijozelskému stolu. Hadi byli nějak podivně klidní. Nikdo z nich ještě nevstával od stolu.
"Myslíš, že už to taky ví?" otočil se na Remuse
"Ví, určitě. Regulus byl v noci na ošetřovně. A při tom chaosu a tak se vzbudil, viděl jsem ho jak sedí na posteli. A pochybuji, že by si tohle nechal pro sebe."
"Reg byl na ošetřovně? Proč?" vyjekl, sice si se svým bratrem rozuměl méně a méně, ale přeci jen to byl stále jeho bratr.
Remus jen pokrčil rameny "Copak to můžu vědět?"
"Pojď už, nebylo to nic vážného, když už je na snídani" zahlaholil James "Nemůžeme přece přijít pozdě na poslední hodinu Přeměňování!"