***** Chci poděkovat za první hvězdičky, za první komentáře. Nebráním se konstruktivní kritice, jsem za každou reakci vděčná. Chci vědět co se vám líbí a co ne. Jen díky zpětné vazbě se mohu posouvat a tvořit zajímavější příběh. *****

Chapter Text

Oběd u sv. Munga

Po chodbě nemocnice kráčel rozhodným krokem Lucius Malfoy. Věřil, že dnes je ten správný den. Den kdy se mu podaří udělat dojem na Lorda Voldemorta. Na muže jehož zájem se snažil vzbudit poslední tři roky. Zatím stále marně. Nemohl nabídnout nic jiného než peníze, těch měl dost. Bohužel ty, dle všeho, Temného pána nijak nezajímaly. Nebo se aspoň tak tvářil. Možná jen čekal, až se Lucius ujme celého svého dědictví a bude moci nabídnout peněz mnohem více. Sám mladý Malfoy nicméně chtěl přízeň tohoto mocného muže získat jinak než jen vlastnictvím velkého majetku. Doufal, že bude oceňován na základě svých vlastností. Neměl však žádný výraznější čaromocný talent ani znalosti. Co se týkalo magie, a dovedností s ní spojených, byl jen lehounce nadprůměrným kouzelníkem. Měl však za to, že zvládá více než dobře manipulaci s lidmi, že pletichy, politikaření a intriky jsou jeho silná parketa. Toužil po moci, po ovládání společnosti. Měl na moc jen trpělivě čekat? Být poslušným synem a stát ve stínu otce, dokud ten neumře a on bude moci konečně převzít jeho úřad a funkce? Vydržet do doby než se stane ctihodným starcem a bude moci zasednout ve Starostolci? To rozhodně nehodlal, chtěl jít moci naproti. Získat přízeň Lorda, jehož vliv vzrůstal každým dnem. A teď, konečně, toho mohl dosáhnout.
Když jej nad ránem vzbudilo obousměrné zrcátko byl nejprve vyděšený. Do Severuse Snapea vkládal velké naděje. Zatímco ostatní toho malého, špatně oblečeného a zcela sociálně nezdatného chlapce v lepším případě ignorovali, on mu podal pomocnou ruku, uviděl v něm potenciál. Tedy v první chvíli ani ne tak on, jako Narcissa. Jeho zásluhou bylo to, že měl tolik chytrosti a rozumu, aby názor krásné slečny Blackové uznal a začal se polokrevnému trochu věnovat. Ne příliš a ne nápadně, chlapec byl bystrý, daleko více, než se dalo čekat. Zároveň však velmi nedůvěřivý a nestál o charitu a hlavně se kamarádil s Nebelvírkou, mudlorozenou Nebelvírkou. Těžko jej mohl v současných poměrech otevřeně podporovat. A tak Lucius vyčkával a zpovzdálí pozoroval vývin situace. Měl zato, že nyní nastala vhodná doba, hodlal toto léto pozvat Snapea na panství, nabídnout mu oficiální patronství. Poskytl by mu prostředky, aby chudý student mohl plně využít svého mimořádného nadání. Měl v něm získat vazala, silného spojence pro nastávající dobu. A to vše Snape možná zahodil, zničil jakoukoliv šanci, kterou měl kdy na úspěch. Pokus o sebevraždu, taková hloupost! Neodpustitelná věc, nechutná věc. Mudlové to možná dělají, ale u kouzelníka to nikdo nečeká. Sebevraždu páchají jen šílení, blázniví lidé. A ty se snaží ostatní kouzelníci co nejvíce ignorovat. O těch, kteří skončí v blázinci se ve slušné magické společnosti prostě nemluví.
Naštěstí Narcissa pokračovala a sdělila svému snoubenci další informace o tom, co se v uplynulých 24 hodinách v Bradavicích stalo. A jeho mysl hned přišla na to jak to vše využít. Z toho co se ve škole čar a kouzel stalo, mohl vytvořit příležitost k odstranění Albuse Brumbála z postu ředitele! A i kdyby vyšetřování nevedlo až k sesazení tohoto rivala Temného pána, jistě by neuniklo pozornosti Lorda Voldemorta a ten by jistě Luciuse a jeho práci ocenil.

Malfoy se zadíval na bystrozora, který šel po jeho boku. Nemohl si přát lepšího vyšetřovatele, věděl, díky svým informátorům, že Basilus Tadpol je polokrevný Mrzimor, z chudé rodiny. Byla zde tedy jistá podobnost mezi ním a Snapeem, což by mohlo pomoci. Snad bude vidět událost obdobně. Teď jen, aby Severus neřekl nějakou hloupost, nepopřel to co se stalo. Neodmítl sdělit kdo mu způsobil to zranění na hlavě.
„Obávám se, že ten zraněný chlapec nebude příliš ochoten mluvit." oslovil Lucius Basiluse „Z toho co si ze školních let pamatuji se s těmi chlapci dostával do konfliktu docela často. Zejména kvůli jeho původu, je myslím mudlorozený nebo polokrevný, kdežto ti druzí patří mezi čistokrevné. A víte v dnešní době má stále více a více kouzelníku jisté předsudky, Zřejmě jsou i mezi učiteli v Bradavicích." Než mohl pokračovat dál bystrozor mu skočil do řeči.
„Lorde Malfoyi pokud mě paměť nešálí i váš otec zastává tyto předsudky o nadřazenosti krve. Vy snad jeho názory nesdílíte?"
„A vy pane Tadlode máte na vše ty samé názory jako váš otec?" hned opáčil Lucius
„To víte, že nemám." pousmál se bystrozor „A jsem rád, že zřejmě ani vy.

Společně vstoupili do nemocničního pokoje, po obou stranách místnosti stály postele, bylo tu více jak dvanáct lůžek. Na jednom z nich právě sestra podkládala polštářem záda právě probraného Snapea. Vedle postele stál zřejmě lékař a Mistr Potter. Malfoy polk a v duchu se sám sebe ptal co ten tu dělá. Že by si snad Brumbál uvědomil jaké nebezpečí hrozí mu a jeho chráněncům a začal přeci jen jednat? To by zcela ohrozilo, ba přímo zničilo, jeho plán.

„Luciusi!" Severus vytřeštil oči na svého nového návštěvníka. Svět se sním zatočil, celá místnost potemněla a jeho bývalý spolužák se mu před očima změnil. Místo mladíka plného energie viděl vyčerpaného, vyděšeného muže. V toho muže, který už dávno netoužil po moci a ovládání ostatních, v toho muže co jen chtěl , aby vše skončilo a jeho milovaní, syn a manželka, byli v bezpečí. V toho muže v něhož jej změnil vlastně on. Neboť letos v létě jej chtěl požádat o pomoc, až přijdou jeho výsledky ze zkoušek NKÚ, měl by důkaz, který by ukázal co v něm je. A mladý Malfoy by ho přivítal s otevřenou náručí. Zařídil by mu vlastní laboratoř, zaplatil jakékoliv knihy, které by chtěl. A pak na konci léta, na svatbě Luciuse a Narcissy by udělal velký dojem na mocného muže, který by mu nabídl to v co toužil od dětství. Někam patřit. A jeho patron by se přidal s ním, Temný pán by ocenil, že byl první kdo se Severuse ujal, kdo jej přivedl k němu. Snape by jej tak nepřímo zničil a nejen ho, ale i Draca a Narcissu. Znovu jej zalil pocit viny. A přesvědčení, že tomu musí zabránit, že se to nesmí stát. A ve chvíli kdy v duchu vyřkl své rozhodnutí se před jeho zrakem Lucius změnil zpět. Z unaveného Smrtijeda na mladého kouzelníka.

Malfoy se na pacienta lehce usmál. „Také tě rád vidím Severusi. A pokud se ptáš co tu dělám, Narcissa mi řekla vše co se stalo. Musel jsem se jít přesvědčit, že jsi v pořádku. Nedala by mi pokoj, kdybych to neudělal."
Chlapec na lůžku sklonil hlavu, jeho ruce se začaly lehce třást.
„Já, já.." nemohl najít žádné slovo, kterým by to co se stalo vysvětlil. Sám tomu nerozuměl. Měl jim vše říct? O noční můře, o mrtvé Lily, o vyděšeném synovi Luciuse? Jak se jmenoval? Snape si byl jistý, že před pár sekundami znal jméno i tvář chlapce na něhož myslel, náhle si však ani jedno nedokázal vybavit. Stejně je to jedno. Copak by noční můra dokázala omluvit to co udělal? I když záleží na tom? Když jej Potter a jeho banda zase zesměšnili před celou školou? V očích ho začali pálit slzy, když mu na mysli vyvstanula vzpomínka na to, jak před davem studentů visí ve vzduchu, hlavou dolů a nebelvírská famfrpálová hvězda mu kouzlem stáhla kalhoty i trenýrky. Smích z tolika hrdel... Takové ponížení, taková hanba. Nic se jí nemohlo rovnat.

Jeho hubené rameno stiskla ruka jeho bývalého prefekta.
„Ty? To jsi si ty sám způsobil to zranění? To jsi si na hlavu pustil nějakého chrliče? Nebo jsi spadl ze schodů?" ptal se ho Lucius záměrně nevěřícným hlasem.
Severus zdvihl hlavu a zadíval se blonďáka nechápavým pohledem, na co se ptá? Myslel, že dostane přednášku o tom o co se pokusil, ale zřejmě po něm chce Malfoy něco jiného. Proč?

„Severusi, je důležité, aby jsi nám řekl přesně co se včera stalo. Ne v noci, v tom máme myslím všichni jasno, ale to co tomu předcházelo." přitvrdil Lucius v hlase. „Pokud nám to neřekneš, oni vyhrají, zase je nikdo nepotrestá, tak jak vždy. Budeš jen ty ten špatný." Malfoy doufal, že pomstychtivos t Snaepa donutí mluvit. Věděl z vlastní zkušenosti, že pomstě se mladší Zmijozel nikdy nevyhýbal. Byl mstivý až moc, až ke své škodě. Teď však tato jeho vlastnost mohla přijít velmi vhod.

V Severusovi to opravdu vřelo, část z něj nechtěla nic jiného než, aby si to Potter a Black konečně pořádně odskákali. Zároveň mu to již bylo jedno, nechtěl se vrátit do Bradavic a čelit tak posměchu. Jenže co s ním bude pokud se nevrátí? Jen s NKÚ ho žádný mistr lektvarů do učení nepřijme. A pokud by poprosil Luciuse, aby ho poslal do Kruvalu... Svět se znovu zachvěl, v Kruvalu přece byl, na další studium a... Tvář Luciuse se na chvíli změnila opět na starší. Ne, nesmí ho o nic takového prosit, musím zůstat v Bradavicích. Děj se co děj. Nebo se znovu pokusit zemřít. Zároveň si však uvědomil, že touha zemřít není tak silná jak včera. Vlastně po smrti netoužil, nedokázal pochopit, proč to vlastně včera udělal. Ztráta přátelství s Lily byla bolestivá, ale ne nečekaná. Bál se toho od chvíle kdy spolu nasedli do Bradavického expresu. Věděl, že ten den jednou přijde. Ale chtěl ji dokázat, že Potter není o nic lepší než on. Nadechl se, pokusil se zadržet slzy.
„Po zkoušce z obrany, byl jsem u jezera, nic jsem nikomu nedělal, nedal jsem jim žádný důvod, Luciusi věř mi, neprovokoval jsem je" zajíkl se Severus, vzpomněl si jak se na něj Lucius několikrát zlobil, když, dle něj, zbytečně připravil zmijozelskou kolej o body provokací ostatních „Prostě za mnou přišli, odzbrojili mě, použili kouzlo Levicorpus a" slzy mu začali téct, snažil se ovládnout, ale jen myslet na onu událost ho stálo všechny síly „pak mi svlékli kalhoty a, a..." začal se zakoktávat.
Lucius mu znovu jemně stiskl rameno a dopověděl to za něj „A i spodní prádlo, svlékli tě do naha, že?A pak tě uvolnili z kouzla a nechali tě spadnout na zem?" Vzlykající a třesoucí se Severus přikývl. „A-ano."

Z druhé strany postele k němu přistoupil Fleamont Potter a podával mu lahvičku s lektvarem „Napijte se chlapče, na uklidnění, už bude dobře." Severus se pokusil lék odstrčit „Jsem alergický na.."
„Já vím, já vím, lektvar je však upravený, místo krokodýlího srdce je tam dračí." a přidržel lahvičku u Severusových úst. Chlapec se napil „To je zbytečně nákladné" zašeptal „Stačí když..." a usnul.

Lucius se otočil na léčitele „Váš názor mistře léčiteli?"
Nyriplica se zadíval na pacienta, otevřel jeho složku a mávnutím hůlky doplnil informace, které slyšel. „Silné emoční trauma, následně pád z výšky na hlavu, který způsobil zranění, otřes mozku. Není se co divit, že byl pak zmatený a otřesený, mohl mít i halucinace. Sebevražda tedy zřejmě nebyla záměrná a měla by být zcela nepodstatná pro další léčbu."
„A vyšetřování!" doplnil Malfoy a otočil se na bystrozora.
„Samozřejmě lorde Malfoyi, ostatně hned se vydám do Bradavic, abych celou událost vyšetřil důkladněji."
Fleamont také pokýval hlavou „Osobně doufám, že to již ředitel vyšetřil a viníky potrestal! Takové chování se přeci nesmí tolerovat!"
Lucius se zachvěl blahem, takže on nic netuší, neví, že je v tom jeho syn zapletený! To je dobře, vše půjde jak má. A aby Brumbál potrestal nebelvírské? Sám od sebe? Až se to stane tak peklo zamrzne a prasata budou létat!
Rozhlédl se po neutěšeném nemocničním pokoji, je třeba kout železo dokud je žhavé.
„Nešlo by chlapce přemístit do soukromého pokoje? Tady bude mít těžko klid na zotavení."
Nyriplica pokrčil rameny „Je to zatím charitativní případ, jeho rodiče se zatím neozvali.."
„No, no, proč jeho rodiče, náklady na léčbu by měli nést rodiče těch, kteří ho zranili!" prohlásil Fleamont.
„Zcela s vámi souhlasím, mistře Pottere!" Lucius byl štěstím bez sebe „Přesně toto jsem chtěl navrhnout. A kdyby se k tomu náhodou rodiče oněch darebáků neměli, uhradím jeho léčbu sám!" a mírnou poklonou vyrazil k východu.