Pod povrchem Nevosu
Byly to již tři týdny od zničení mitrostelarového jádra na Thessii, zanechávajíc mocnou asarijskou rasu bez jejich největší výhody mezi ostatními rasami vesmíru. Frekvence Thessijského jádra byla tak silná, že ovlivňovala mysl všech ras vzniklých v současném cyklu, vytvářejíc při pohledu na asarijskou příslušnici iluzi perfektního rozmnožovacího partnera.
Nyní toto vše bylo pryč, s rozplynutou iluzí přišla vlna znechucení při prvním střízlivém pohledu na asarijskou ženu. Ženu? Ne, spíše stvoření, ale ani to nebylo ideální popsání zjevu který se vyskytl na očích mnoha bytostí galaxie. Ona zrůdná masa chapadel, která se sápala po všem, co bylo v jejím dosahu, rostoucí z temene jejich kdysi spanilých tváří nyní podlitých a kostnatých. Tělem s nespočtem výronů, kostmi tak zohýbanými, že bylo k neuvěření, že se stále pohybovaly. Jejich pohyby připomínaly chůzi animovaných postaviček ze dnů před vesmírnými lety, připomínajíc strašáky z dávných příběhů.
Ani sama Shepardová na takový zjev nebyla připravena, ačkoliv se utkala i se samotnými zmutovanými Ardat-Yakshi za dob bojů s Reapery. Nyní děkovala všem bohům, že nezakusila Liařino dychtivé chapadlo, když se jí několikrát velmi lascivně nabízela. Bohužel s vlnou odporu vůči Asarijkám přišla i jejich odpověď. Jelikož jim nikdo již nechtěl poskytnout svůj genetický materiál, uchýlily se k nejstrašnějším činům pro zachování genetické rozmanitosti. Začal narůstat počet zmizení nevinných příslušníků vesmírných ras. Říkalo se, že Asarijky brutálně odjímaly DNA pro své temné účely reprodukce.
Velitelka Shepardová byla pověřena k bližšímu prošetření těchto praktik Radou. Vše se má údajně odehrávat na planetě Nevos, známé jako sídlo asarijské smetánky. Netušila, že tato mise nedopadne podle jejích představ.
Shepardovou probudily nepříjemné vibrace z jejího náramku. Zamžourala očima po okně své kajuty a spatřila Nevos. Vůbec se jí nelíbilo, že po ní Rada chce takové věci, přeci jen se stále vzpamatovávala z Liařina zmizení před pár týdny, těsně před výbuchem jádra. Liara o něm očividně věděla, Shepardová usoudila, ovšem víc jí ranila neupřímnost, kterou od své dlouholeté spolubojovnice nečekala. Po smrti Samanthy si navíc byly o to bližší, když v ní nacházela útěchu v těžkých časech. Její robotická vylepšení ji mnohonásobně prodloužila život a bylo těžké vidět Sam stárnout a umírat samotnou. Nyní však i její poslední opora byla pryč, ze staré posádky Normandie nezbyl už nikdo naživu. Malá část uvnitř ní doufala, že Nevos bude místem jejich opětovného shledání, třeba byla Liara výjimkou a nebude ohyzdný netvor. Přeci jen netvor by jí nemohl způsobit tak úžasné pocity.
Z terminálu se ozval hluboký hlas AI Normandie, žádající si její přítomnost na můstku. Shepardová se s hořkostí vydala na svůj post, v myšlenkách se vracejíc k drahé EDI. Kéž by to dopadlo jinak.
Konečně dostali povolení přistát a Shepardová poprvé vstala na Nevosu. Byl to vskutku krásný pohled. Ne nadarmo se sem jezdilo na líbánky, díky své romantické atmosféře, způsobenou dvěma měsíci a nádhernou přírodou, to opravdu bylo místo pro lásku jako stvořené.
Velitelku uvítalo pár osob v dlouhých hábitech. Usoudila, že jsou to nejspíše Asarijky. Od svého odhalení začaly zakrývat svůj vzhled. I s vědomím, co pod těmi hábity je, zachovala chladnou hlavu. Přeci jen málo by se hledal ve vesmíru tolerantnější člověk jak bývalá Spektra.
Jakmile Shepardovou a její gardu dovedli do jednacího sálu, tak před nimi stanula figura v hávu vyšívaném zlatem a vzory tak honosnými, že by si o tom králové mohli nechat jen zdát. „Velitelko, ráda Vás poznávám. Mé jméno je Kharish a vím proč jste tu. Nicméně abych Vám mohla zodpovědět veškeré otázky, tak Vás musím poprosit, abyste zde zanechala své ozbrojence a pokračovala se mnou do mé kanceláře. Nebojte se, nikomu nebude ublíženo." Shepardové se to nelíbilo, ale věděla, že jinak informace nezíská a nechtěla zkoušet své šance proti celé planetě.
Kharish jí vedla přes obrovský komplex plný chodeb a dveří. Velitelka z toho neměla dobrý pocit a hlavně tehdy, kdy došly až k výtahu, který jen odvezl hluboko do podzemí, soudíc podle změny tlaku, kterou rudovlasá žena poctila. Začala počítat vteřiny, nejeli dlouho, ale moc dobře věděla, že dost na to, aby byly dobrých pár kilometrů pod povrchem. Pro jistotu byla připravena na všechno, nebo to si alespoň myslela. Dveře od výtahu se otevřely a ženy stanuly v oválné pracovně a uprostřed ní…
„Liaro?"
