The anger, the pressure

You're choking down your words again

Feel the nerves set in

Unspoken frustration

They see right through you

Paper thin, like the ghost within

-Dream Theater, Paralyzed


- Hlubiny města Tartessos, střední Afrika, 12. listopadu 1889 -

Cesta potemnělou chodbou ubíhala pomalu. Elektra se snažila naslouchat jen svým vlastním krokům, jejichž rytmus se odrážel od stěn, jenže to nepomáhalo. I když zrychlila, slyšela i spoustu jiných zvuků, o kterých raději ani nechtěla vědět, odkud jsou a proč se ozývají. Utíkající krysy jí nevadily, ale občasné dunění a praskání ji znepokojovalo. Na Nautilu to bylo normální, ale tady, hluboko pod ruinami města Tartessos to mohlo znamenat cokoli. Sesuv půdy či borcení stropu někde nad jejich hlavami? Zvuky sice nefunkčního, ale dosud nevyhaslého a nestabilního motoru lodi, kterou se snažili najít? Co když jejich úsilí v prostorách dávno zasypaného doku zažehlo v motoru nějakou nečekanou reakci? Budou mít vůbec čas utéct? A kam vlastně?

Ještěže na tyto úvahy nezbývalo moc času. Protože jak dlouho vlastně bude trvat, než Gargoyle zjistí, že se zde ukrývají a co mají v plánu, nebo ještě hůř, než Gargoyle najde Nadiu a uskuteční svůj plán? Těžko odhadovat. Ale bylo jasné že každý den a každá hodina jsou velice, velice drahé.

Konečně, pomyslela si Elektra, když stanula pár kroků od slabě osvětlené místnosti, kapitánovy kanceláře či jakéhosi prozatímního velitelství, které si zde zařídili teprve včera. Včera, nebo předevčírem? Pomyslela si Elektra. Kdo ví, tady v Království bez Slunce.

"Elektro?" Ozvalo se z místnosti.

"Kapitáne?"

"Pojďte dál, na co čekáte?" Pobídl ji kapitán. Jeho hlas zněl odcizeně, téměř hrubě.

"Jistě." Vydechla Elektra a vstoupila.

Místnost působila velice ponuře - jen špinavé, zaprášené stěny a temná zákoutí, kam byly narychlo odklizeny staré rozpadající se předměty, jež byly kdysi k užitku, ale dnes již bylo těžko říct, k čemu vlastně sloužily. Uprostřed stál provizorní pracovní stůl složený z několika desek, které se našly v okolí, podepřených kameny. Na stole pak spočívaly plány města a jeho podzemí, veškerá dostupná dokumentace šachet a chodeb a také všechny materiály jež nějakým způsobem zmiňovaly staré, tisíce let uzavřené doky a vesmírnou bitevní loď Excelion. A u stolu nehybná postava kapitána Nema, skloněná nad dokumenty. Pravou rukou se opíral o desku stolu, levou měl zavěšenou v obvazech uvázaných za krkem.

Elektra se zadívala na prázdný levý rukáv Nemova kapitánského pláště a znovu se neubránila návalu vzteku, viny a lítosti. Teď ne, teď ne, teď ne... opakovala si v duchu a sevřela ruce v pěst, když cítila, že se jí derou slzy do očí.

"Jak pokračujete? Nějaké výsledky?" Zeptal se Nemo, aniž by k Elektře vzhlédl nebo se jakkoli pohnul.

Elektra polkla a zhluboka se nadechla. "S vaším svolením, kapitáne, u dokovacího vstupu dva jsme byli rovněž neúspěšní." Odpověděla mírně se třesoucím hlasem. "Tedy... Narazili jsme na pevnou stěnu, stejně jako u vstupu jedna. S technikou, kterou jsme zatím dali dohromady, ji ale nejsme schopni jednoduše překonat. Vedoucí technik zatím nechce použít hrubější sílu na proražení té překážky, protože-"

"By vás to taky mohlo zasypat." Skočil jí do řeči kapitán.

"A-ano, k tomu, abychom mohli pokračovat ve výkopu bude potřeba lépe zpevnit strop a stěny naší chodby. Podle záznamu z detektorů se zdá že nad námi došlo k nějakému pohybu-"

"Tohle nemá smysl. Je třeba to okamžitě ukončit."

"Ale kapitáne!" Oponovala Elektra. "Loď se zdá být blízko, soudě podle magnetického pole -"

"Jistě, že tam je!" Okřikl ji Nemo. "Ale trčí tam přes dvanáct tisíc let! A navíc nad ní proběhla katastrofa Tartessosu. Stropní část doku se rozpadla na kusy a propadla se dovnitř, to bude nejspíš ta pevná stěna, přes kterou se nemůžete dostat. Pak došlo na hroucení budov a chodeb ve vyšších patrech, sesuvy půdy, požáry a nakonec všechno zalila voda. Ta loď tam je, ale v úplně jiné poloze, než bylo naposledy známo!" řekl kapitán a Elektře se zdálo, že se na ni zpod hustého obočí přece jen podíval. "Je zasypaná sutí a bahnem ve kterém jsou uvězněné kusy stropu doku. I kdybychom měli lepší vybavení, je nesmysl se za těchto podmínek snažit k Excelionu dostat z dokovacích vstupů. Jestli budete pokračovat, dříve nebo později se bahno nad vámi uvolní a vás rozmačká to, co je nad ním."

"Je pravda, že tohle už pár lidí z posádky zmínilo taky." pousmála se hořce Elektra. "Zřejmě... zřejmě nám nezbývá než Excelion nechat spát a vymyslet něco jiného."

"Nic jiného nemáme." Odsekl Nemo. "Buďto vykopeme Excelion, nebo jsme skončili."

"Takže..."

"Takže ho prostě vykopeme. Doslova. Zeshora."

"Prosím?" Vydechla Elektra nevěřícně. "Vždyť to bychom museli zřídit něco jako povrchový důl! Je to strašná spousta materiálu, co budeme muset přemístit. A navíc kam? A jak? Nemáme rypadla a... a ani jeřáby. Jak tedy odstraníme ty spadené kusy stropu? Na cestě shora na ně přece taky narazíme!"

"A nad čím si myslíte, že tu celou dobu přemýšlím, důstojníku?" zeptal se Nemo chladně.

Elektra si znovu povzdechla, tentokrát již ze značnou dávkou vzteku. "Ano? A co jste vymyslel, kapitáne? Co mám říct posádce?"

"Vy nic říkat nebudete." Prohlásil tvrdě Nemo a konečně se zahleděl Elektře do očí. "Řeknu jim to sám."

...

Jestliže byla cesta ke kapitánovi zdlouhavá, cesta zpět spolu s ním se zdála být nekonečná. Elektra byla na mlčení zvyklá, na můstku Nautilu se nezřídka stávalo, že všichni zírali do přístrojů mlčky celé hodiny. Ale tohle bylo příšerné. Nesnesitelné ticho, zrovna když by se toho mělo tolik říct.

Čím byli blíže dokům, tím zřetelnější se zdál být onen podivný dunivý zvuk.

"Zdá se že od včerejška ten zvuk poněkud zesílil." promluvila konečně Elektra.

"Hm." Zabručel Nemo. "Všiml jsem si." Poznamenal a odmlčel se.

"Je to motor lodi?" Zeptala se po chvíli Elektra.

"Nepochybně. O důvod víc, proč se do té lodi musíme dostat. Pokud se hlavní motor vymkne kontrole, výsledek bude ještě horší, než kdybychom nechali Gargoyla vyhrát."

"Rozumím." Odvětila Elektra a zamyslela se. Co je asi v jádru hlavního motoru Excelionu, pokud by jeho nekontrolované zničení mohlo způsobit ... co přesně?

Elektra už otevírala ústa k další otázce, když v tom si vzpomněla na něco úplně jiného, co už nějakou dobu chtěla Nemovi sdělit, jen dosud nebyla vhodná příležitost. Jistě, tohle kapitán určitě přivítá. Nijak nám to sice nepomůže, ale trocha dobrých zpráv se vždycky hodí. Chvíli si promýšlela, jak by vlastně měla začít, nadechla se -

"Slečno Elektro!" ozvalo se v dálce před nimi. "Kapitáne! Čekáme na vás!"

Tak nic.

...

"Jak to myslíte?" Ozvalo se z davu.

"Přesně tak, jak jsem řekl." Pronesl ke shromážděné posádce rázně kapitán. "To, co teď děláme je příliš nebezpečné. A neefektivní. Tady už nic nezmůžeme. Musíme se teď vrátit k ústí podmořského tunelu a z vraku Nautila odnést naprosto vše, co se odnést dá, všechny pohonné jednotky, kabely, veškerý využitelný materiál; rozebereme ho na kusy. Tady v podzemí města prohledáme všechny chodby a servisní místnosti, kamkoli se dostaneme a najdeme něco k užitku, použijeme to. Hlavní jsou zdroje energie. Pak se přestěhujeme nad klenbu doku... a začneme s těžbou."

"A co přesně budeme těžit, Kapitáne?"

"Excelion, co jiného." Opáčil Nemo.

V davu to zašumělo.

"Ano, naše vybavení je zatím tristní, ale důležité je slovo zatím. Zprvu to bude náročné a zdlouhavé, ale postupně si sestrojíme potřebnou techniku - bagry, rypadla, dopravníkový pás, cokoli bude potřeba. Jeřáby zcela jistě najdeme v horních patrech doku. Budou pravděpodobně nefunkční a zasypané, ale s tím si poradíme."

"To je šílenství." Pronesl kdosi posměšně.

"To máte pravdu." Přiznal kapitán. "A nepochybujte o tom, že realita bude ještě horší. Ale teď se vás ptám, kolik šílených věcí už jsme spolu dokázali? Sestavit nejlepší ponorku světa a vybavit ji motory z vesmírné lodi? Zní to šíleně? Jistě. Dokázali jsme to?" Zvolal Nemo směrem ke své posádce. "Tak dokázali?"

"Dokázali." Odpověděl Stařík a podíval se po ostatních. Zdálo se, že tato myšlenka posádku přinejmenším zaujala.

"Ano, je to tak." Pokračoval Nemo a sestoupil ze svého vyvýšeného místa směrem ke shromážděným. "Byly to měsíce a roky tvrdé práce. Teď to bude ještě náročnější a času bude o dost míň. Ale co nám zbývá?" Připomněl a pomalu se vmísil do davu. Muži se s úctou rozestoupili a nechali jej stanout ve svém středu.

"Tenhle osud jsme si vybrali sami a každý z nás měl dostatek příležitostí odejít. Jenže jsme vytrvali a teď jsme tady. Nautilus byl zničen a Gargoyle vyhrává, ale zbývá mu poslední krok k dokončení jeho snu. Ještě není konec. A jediní, kdo ho může zastavit, jsme my. A máme tu výhodu, že netuší, co chystáme. Máme tedy dvě možnosti. Buďto podstoupíme tento poslední, šílený závod s časem, anebo se vzdáme Gargoylovi. To druhé bude bez práce - "

"Jo, bude to bez práce," ozvalo se znovu ze zástupu. Byl to Eiko Villan. Špinavý od bahna, ruce opřené o lopatu. "Ale taky to bude dost na hovno."

"Přesně tak, pane Villane. Sám bych to neřekl líp." Souhlasil kapitán, načež se napříč davem ozval tlumený smích. "Takže se vás ptám, kdo jde se mnou?"

"Já." Přihlásila se Elektra a snažila se ignorovat pohrdavé pohledy velké části posádky. "Jdu s vámi."

"Jo, tady. Jdu taky. Buďto se dostanu na můstek tý lodi, nebo tady chcípnu s lopatou v ruce. Všechno lepší než nechat tu svini vyhrát." Odpověděl po chvíli Eiko Villan a zvedl ruku na znamení souhlasu.

"Já jdu samozřejmě taky." Zvedl ruku Stařík.

"A já." Přidal se Doktor.

"Já taky! Já taky!" zakřičela Doktorova dcera Ikoline.

V tu chvíli se zvedl les rukou všech ostatních.

...

"Kapitáne?" Zeptala se opatrně Elektra před vchodem do kapitánovy kanceláře.

"Děje se něco?" Zaznělo od stolu.

"Ano a ne." Odpověděla Elektra a pousmála se.

"Co to má znamenat?" Vyštěkl na ni Nemo. "Na tohle nemám čas."

"Já jen... chtěla jsem vám jen oznámit že jsme dnes zachytili automatický šifrovaný signál." Vymáčkla ze sebe spěšně Elektra.

"Pojďte dál." Zamručel Nemo. "Jaký signál? Odkud?" zeptal se a vzhlédl k Elektře, když stanula u jeho stolu.

"Z vaší oddělené kajuty, pane. Tady jsou souřadnice. Je to u pobřeží malého ostrova. My o něm víme, ale oficiálně je neznámý."

Nemo si od Elektry převzal mapu a zápisník s údaji. Téměř tři tisíce kilometrů od východního pobřeží Austrálie byl na mapě zvýrazněn malý bod. "Tak tady jste," hlesl nakonec.

"Oni si poradí." Ozvala se po chvíli Elektra.

"Jestli jsou naživu." Namítl pochybovačně Nemo.

"Kapitáne, tím jsem si jistá. Jean by nedovolil, aby se Nadie a Marii něco stalo. Určitě jsou v pořádku a v bezpečí."

"To je dost relativní pojem." Odvětil Nemo, posunul mapu směrem k Elektře a vrátil se ke svým dokumentům. "Dokud je Gargoyle naživu, není moje dcera v bezpečí nikde na tomto světě."

"To máte asi pravdu." souhlasila tiše Elektra a mapu se zápisníkem si založila do podpaží. "Pokud je to všechno, kapitáne," ozvala se znovu po chvíli ticha, "pro dnešek se rozloučím."

"Děkuji, vám. Za všechno." Zazněla poněkud překvapivá odpověď.

"Nemáte zač, kapitáne." Usmála se Elektra. Na okamžik váhala, ale potom vyrazila ke dveřím. Než odešla z místnosti, ještě se zastavila. "A prosím vás, pane, odpočiňte si."

"Vy víte dobře, kde si můžeme odpočinout, Elektro."

"Jistě. V hrobě. Ale dovolím si namítnout, že vy nejste ten, kdo by se tam zrovna teď měl hrnout, pane."

"No vidíte. Však se taky nechystám odpočívat." Prohlásil Nemo, vstal od stolu a setřásl ze sebe svůj plášť. Pohled na jeho zraněnou paži na Elektru působil jako bodnutí nožem. Najednou byli zase na můstku Nautila a odevšad se dovnitř valila voda. Kapitán si držel postřelenou paži a probodával ji pohledem. A ona, zrádkyně Elektra, držela zbraň a chystala se znovu vystřelit.

V očích se jí opět nahromadily slzy.

"Kapitáne, chtěla bych vám jen říct, že mě-" vyrazila ze sebe chraplavým hlasem.

"To je vše, důstojníku." Zasyčel na ni Nemo. Jeho oči byly stejně zarputilé a hrozivé jako v její vzpomínce. "Běžte spát, dobrou noc."


Pozn. aut.: U některých postav jsem nedokázala dohledat, jak se vlastně jmenují, tak jsem trochu improvizovala. Pokud byste, laskaví čtenáři, o jménech postav měli více informací, prosím sdělte mi je v recenzích nebo přes zdejší poštu. Jakékoli další podněty samozřejmě také vítám. Děkuji!