Křupnutí bylo v tiché laboratoři nepřirozeně hlasité.

Carson se prudce obrátil od mikroskopu, kde zrovna už po sto prvé, sledoval wraithské buňky, jak se po setkání s jejich nejnovější variací retroviru začínají nekontrolovatelně množit a rychle odumírat. Tak jako v devadesáti devíti testech předtím. Stát se to v živém Wraithovi, jeho krev se změní na hustotu pudinku. Téměř okamžitá, jistá a nejspíš hodně bolestivá smrt.

Skoro jako dostat se do cesty opravdu frustrovanému Wraithovi, který byl zrovna Todd. Vlny tupého hněvu se z něj valily už druhý den jedna za druhou. A začalo to přitom tak nenápadně, jen drobnými záchvěvy, které nejspíš probleskly skrze jinak uhlazený mentální povrch, ale rychle nabíraly na síle. Doslova hodinu po hodině. Takže utržené madlo od ledničky na vzorky a rozzlobené zavrčení směrem k mariňákům, kteří na něj namířili zbraně, bylo jenom vyvrcholení dlouhé procesu.

"Dobře, všichni se uklidníme," směřoval hlavně k mariňákům, kteří by svou střelbou mohli napáchat víc škod, než Todd mrskající kolem sebe věcmi. "Jsou to jen dvířka od chladničky. Už mi taky párkrát zůstaly v ruce," pokračoval, a zatímco mluvil, pomalu přistupoval k Wraithovi, obě ruce trochu před sebou, dlaněmi nahoru.

Trvalo mu dlouhé tři dny – pro něj neobvykle dlouho – než si spojil toto gesto s intenzivní a upřímnou potřebou působit na všechny kolem neagresivně. Pokud to správně pochopil, šlo o malý kousek wraithské nonverbální komunikace.

Todd vypadal na okamžik překvapeně, když mu vzal z ruky utržený kus umělé hmoty a odložil ho stranou. Dostal se tím jednomu z dvou vojáků do palebné linie, takže se musel přesunout a to znamenalo zvětšit vzdálenost mezi sebou a Toddem. Carson nemusel být tak blízko a cítit Wraitha tak jasně a intenzivně a stejně by věděl, že ho vzdálenost trochu uklidnila. Pro jistotu trochu couvl, to aby pro změnu uklidnil mariňáky, a opět ukázal dlaně.

"Myslím, že potřebuji pauzu," prohlásil a svedl odpočinek na sebe, protože mu bylo jasné, že Todd by nikdy neuznal svou frustraci, rodící se hněv a nejspíš i únavu. Na projektu pracovali v kuse už tři týdny, kdy jeden strávil Todd v poutech, dokud se Carsonovi nepodařilo Elizabeth přesvědčit, že bude užitečnější, když bude mít ruce volné. To muselo být únavné i pro Wraitha.

"Nebo to ukončit," zavrčel Todd, odvrátil se a udělal dva kroky k laboratornímu stolu – dál nemohl a bylo jasné, že ho to frustruje ještě víc. "Už dva dny se honíme v kruzích. Řešení jednoho problému před nás postaví další překážku."

"Takový je výzkum. Potřebuje čas."

"Čas?" zopakoval po něm Todd o něco prudčeji. "Dokonce ani já nemám neomezené množství času. Nemohu být mimo Úl navždy… a brzy začnu mít hlad," dodal s ostnem v hlase, který už Carson dávno identifikoval jako úmyslné popíchnutí mariňáků.

Ti samozřejmě zareagovali předvídatelně a okamžitě pozvedli zbraně. Todd ukázal zuby v pobaveném, i když jen krátkém úsměvu. Zato Carson si v duchu povzdechl. Vybruslil z jednoho potencionálně výbušného nebezpečí, aby se hned dostali do dalšího.

"Je vám jasné, že jsou tu hořlavé a výbušné chemikálie, které by se mohly při střelbě vznítit? Pak bychom tu všichni zemřeli." Rozhodl se to prostě říct na rovinu, ani nevěděl jestli víc proto, že potřeboval Toddovi říct své, nebo aby mariňáky varoval, že zběsilé střelba je stejně nebezpečná, jako zběsilý Wraith. Působilo to jenom na mariňáky.

"Já ne," odvětil Todd s dalším dravčím úsměvem. Evidentně se dobře bavil.

"Ale já ano," odsekl možná ostřeji, než zamýšlel, ale kupodivu to pomohlo.

Wraith se evidentně stáhl, změřil si ho dlouhým pohledem a pak se na chvíli odvrátil, jako kdyby nad něčím přemýšlel. Ať to bylo cokoliv, nakonec se odpoutal od stolu a pomalu se vydal k skříňce.

"Je načase, abychom retrovirus zkoušeli na mé krvi," rozhodl se Todd, když otvíral skříňku a vyndaval z ní sadu na odběr krve.

Carson se mírně zamračil.

"Považujete rozdíly mezi krví vojáků a vaší krví za tak zásadní?" zeptal se a vydal se k Wraithovi, aby mu vzal sadu z rukou a pokynul mu ke stoličce. Todd se tomu nijak nebránil a prostě složil své vysoké tělo na malou otočnou stoličku.

"Ne zásadní, ale mohou být důležité." Elegantně štíhlé prsty rychle pracovaly na malých černých sponách Toddova levého rukávu. Carson si nemohl pomoci, prostě nedokázal od těch prstů odtrhnout oči. To, jak dokázal s dlouhými drápy dělat i ty nejmenší a nejpreciznější činnosti, muselo být fascinující pro každého a určitě to nemělo nic společného s tím, že měl Carson vždy slabost pro muže s dlouhými, šikovnými prsty. Bože, vždyt to byl Wraith, ne muž… lidský muž, opravil se v duchu. Nebo přinejmenším předpokládal, že je Todd muž. To byla úvaha, která v něm dokázala vzbudit vědce, rozhýbat jeho ruce s odběrovou sadou a hlavně ho přiměla promluvit:

"Možná je načase říct mi víc o tom, jak se wraitští vojáci liší od Wraithů, jako jste vy." Když to říkal, přiměl se soustředit se na přípravu podtlakové jehly, spíš než aby se díval odhalené bledě zelené předloktí.

"Trubci," řekl Todd a upoutal jeho pozornost. Obrátil se k němu, všechny věci k odběru připravené, a tázavě pozvedl obočí. "Trubec je vhodný výraz ve vaší řeči pro Wraitha jako jsem já."

"Trubec. Jistě, to dává určitý smysl, i když je to trochu zvláštní používat u… inteligentní bytosti," podotkl, přitáhl si stoličku i malý pojízdný stolek, a přisedl si dost blízko k Toddovi, aby mu mohl pohodlně odebrat krev. Být tak blízko Toddovi a hlavně dost dlouho na to, aby napíchl cévu v zápěstí a začal čerpat první zkumavku, mu poskytlo možnost pořádně se nadechnout té podivné, těžké, nasládlé vůně. Všiml si jí už dříve, jak u živých Wraithů, tak i u mrtvých těl a jejich částí. Nikdy ale nebyla tak silná a intenzivní, jako teď u Todda.

"U nás je to označení pro samce společensky žijícího druhu hmyzu; včel. Já ho použil při svém výzkumu iratuských brouků, protože jejich samci zastávají ve společenství iratuského brouka podobnou úlohu jako trubci ve včelím úlu," mluvil, částečně z nervozity, částečně aby odvedl vlastní pozornost od nevhodného zírání na Toddovu zelenkavou kůži a také proto, aby Wraith lépe pochopil výraz 'trubec', který Carson použil ve výzkumu, jež mu půjčil. To aby se mohl rozhodnout, jestli je to opravdu slovo, kterým by se chtěl označit. "Vyskytuje se jich jen několik desítek ve snůšce dominantní samice a jejich jediným účelem je oplodnit další snůšku, pak umírají. Dokonce nemají ani ústní otvor."

"Vím toho o iratuských broucích víc, než vy."

Jistěže o nich věděl víc, než mohl Carson zjistit za jediný rok, který je zkoumal. Přece jen to byli vzdálení příbuzní Wraithů a bylo jen logické, že se o ně Wraithi zajímali. Měl si hned uvědomit, že Todd nepotřebuje žádné vysvětlování. Hloupý, hloupý Carson. Raději mlč a dokonči odběr první zkumavky.

Přesně jak si řekl, tak také udělal. Odložil první zkumavku do stojánku a natáhl se pro druhou. Teprve když ji nasazoval, rozhodl se znovu promluvit.

"Takže, jaké jsou rozdíly mezi vojáky a trubci?"

"Neměl jste dost příležitostí to prozkoumat?" odpověděl Todd otázkou a v jeho tónu byla jasná, pichlavá výzva.

Krátce po něm střelil pohledem, jen aby se setkal s jeho pronikavýma očima. Nejspíš kvůli světlu byly jeho panenky stažené do tenkých linek, které se téměř ztrácely v oranžovo-žlutém moři, takže oči vypadala snad ještě víc nelidsky a fascinující, než jindy. Vyjadřovaly hluboké zaujetí… ne, to setrvale proudilo ze samotného Todda, teď mnohem silnější než dřív (a než nedávná frustrace) asi kvůli směru rozhovoru a tělesné blízkosti.

"Několik ano, ale vzorky… chtěl jsem říct, wraithští vojáci… ke kterým jsem měl přístup, už byli po smrti. A tělo žádného wraithského trubce jsem nikdy neměl možnost pitvat."

"Měl jste dva živé," podotkl Todd plochým hlasem, přesto bylo hned poznat, kam míří.

V Carsonovi ten předpoklad vzbudil dávku spravedlivého hněvu, i když okořeněnou pocitem viny, který se ale rozhodl pro teď ignorovat ve prospěch svého rozhořčení.

"Navzdory tomu, co si o nás myslíte, nezabíjíme své vězně, abychom je mohli pitvat ani na nich neprovádíme invazivní pokusy."

Todd ani nemusel nic říct, i jeho výraz by byl všeříkající a to ani nemuselo v Carsonově vyskočit jediné jméno tak jasně, že na něj nemohl myslet jen o sám.

"Michael byla velká chyba," přiznal bez obalu a zároveň nechal volný průchod svému pocitu viny, ba dokonce trochy studu, protože velmi dobře věděl, že ty pocity Todd zachytí. "Když padl návrh vyzkoušet můj retrovirus na živém subjektu, nechal jsem se zaslepit svým egem a vědeckým nadšením a přehlížet všechny morální otázky. Ve chvíli, kdy mi konečně došlo, že to, co děláme, není správné, už bylo pozdě to zastavit. Kdybych se mohl vrátit v čase a zastavit sám sebe dřív, než jsem Michaelovi dal první dávku retroviru, udělal bych to. A to je čistá pravda," prohlásil s veškerou upřímností a podíval se zpříma do těch jantarových očí, které ho celou dobu nehybně sledovaly. Todd nedal najevo, jestli jeho upřímné vyznání přijal nebo ne, a tak trochu méně odhodlaně, pokračoval: "Nikdy jsem Michaela nepodrobil jinému vyšetření, než základní prohlídce, které podrobuji pravidelně všechny na této základně. A co se týče druhého trubce…" krátce se odmlčel a na chvíli věnoval pozornost jen zkumavce, "Ten zemřel v hoffanském vězení a Hoffané neměli zájem zjistit proč. Stačilo jim, že jejich očkování zabíjí Wraithy. Pak přišla epidemie a než jsem se dostal k tělu, bylo už v pokročilém rozkladu. Nedala se ani provést pitva."

Todd dál nic neříkal a druhá zkumavka už byla plná. Zbývaly další tři, to znamenalo dostatek času k rozhovoru nebo alespoň k monologu a získání alespoň neverbálních odpovědí. Pozvednutí obočí, zavrčení, odfrknutí, prostě něčeho, z čeho by mohl odvodit, jestli jsou jeho zjištění a předpoklady správné.

Nasadil třetí zkumavku a nadechl se k přednesu toho, co věděl o wraitských vojácích.

"Mohu stavět jen na svých zjištěních z pitev vojáků a pozorování a vyšetření dvou trubců," nadnesl a krátkým pohledem zkontroloval, že mu Todd stále věnuje pozornost. "Zdá se, že vojáci mají výraznou musculaturu, téměř bych řekl až nadbytečnou. Odhadem tak o třicet, možná i třicet pět procent víc svalstva než trubci a bývají tak o pět až osm palců vyšší." Další pohled a žádné popření z Toddovy strany. Třetí zkumavka byla plná. "I když jsem nikdy neměl šanci prozkoumat mozkové vlny živého Wraitha, tak podle průzkumu mozkové tkáně odhaduji, že mentální schopnosti vojáků mohou být omezené. Naše teorie je, že dlouhodobý mentální tlak vyspělejších jedinců je důvodem pro…"

"Není," přerušil ho Todd. "Vojáci přichází na svět s omezenou mentální kapacitou. Je to jejich vrozená vlastnost. Nezměnitelná."

"Jako dělnice u včel a iratuských brouků, které podléhají feromonovému vedení královny?"

"Méně než to," odvětil Todd, načež jeho pohled sklouzl stranou, aby ho téměř okamžitě s vrčivým povzdechem zase upřel na Carsona. "Nemohu mluvit za vče-ly, ale dělnice u iratuských brouků mají schopnost samostatného rozhodování a tvoření skupin s vlastním… intelektem. Wraithský voják není schopen jednat samostatně. Je mentálně napojen na úl, na své trubce a královnu a bez vedení rychle ztrácí nejen schopnosti zacházet s technikou, ale i veškerou svojí civilizovanost. Je hnán výhradně základním a jediným pudem, který má; krmit se. Například," Todd nepatrně pozvedl pravou ruku v jakémsi neurčitém gestu a opět přilákat zvýšenou pozornost vojáků. Čehož si tentokrát skoro nevšiml ani Carson, tak byl zaujat přívalem informací, které od Todda právě dostával. "kdybyste mě zabili, znamenalo by to, že vojáci ve vašich celách ztratí mé vedení. Přestanou se kontrolovat a stanou se velmi nebezpečnými. A proto jsem je sem také přivedl. Jako malou pojistku toho, že když se mi něco stane, ponesete za to nepříjemné následky."

Osten výhružky byl jasný a snadno pochopitelný a říkal, že pokud se někdy informaci o vztahu trubců a vojáků pokusí zneužít, třeba vybitím trubců v úlu, dostanou jenom hordu zuřivých, nelidských tvorů, kteří je budou chtít sežrat. Zprávu Carson přijal jasně a čistě. A už teď mohl říct, že pro takový plán by rozhodně nebyl.

"Chápu." Kývl a dal najevo, že pochopil všechno, včetně skrytého významu. "Znamená to tedy, že trubci se rodí trubci nebo existuje nějaký způsob, jak se voják… vyvine v trubce?"

"Trubec se rodí trubcem."

Krátké odpověď, kterou si Carson pečlivě zaznamenal a s trochou nelibosti odložil čtvrtou zkumavku do stojanu. Už jen jedna. To bylo sakramensky málo času. Proč jen nemohl být Todd sdílný o chvíli dřív? Alespoň o jednu zkumavku? Jeden den? Jeden týden? Bože, měl tolik otázek o fungování wraithského úlu, že by mu na jejich položení nejspíš nestačil ani měsíc.

"Je tedy vaše úloha v úlu biologicky dána?"

"Ano." Kývl Todd bez zaváhání, pak ale naklonil hlavu na stranu a pokračoval: "I když mezi trubci existuje mnoho různých… společenských úrovní. Některé jsou dány jejich původem, Královnou-matkou, která je zplodila, jiní si vydobudou svými talenty, schopnostmi, vědomostmi a úsilím. A samozřejmě také záleží na osobních preferencích Královny. Ale obecně, mladý trubec má téměř neomezenou možnost postupovat v hierarchii úlu až na vrchol."

"Tam jste vy, předpokládám?" zeptal se a Todd nepatrně pozvedl obočí. "Chci říct, jednáte s námi a budíte dojem… autority," dodal a cítil se tak trapně, že mu zahořely uši. Ach jo. Snaha to zakrýt byla zbytečná a Todd si samozřejmě všiml a okomentoval pobaveným úsměvem, kdy jen nepatrně zvedl horní ret, ukázal malý kousek zubů a přimhouřil oči. Slovní spojení 'dravčí úsměv' získal naprosto nový, zcela konkrétní vzhled, který si bude Carson v hlavě promítat už navždy.

"Ano. Jsem nejvyšší velitel v mém úlu. První z trubců."

"Čili rozhodujete o všem, o čem královna nechce nebo nemůže rozhodnout sama," vyslovil předpoklad, jen aby dostal ujištění, protože se to zdálo logické. Královna byla jenom jedna, nemohla rozhodovat o každé nepodstatné věci a každý velitel v každé společenské systematice a ve většině zvířecích, měl svého druhého velitele.

"A mám právo pářit se s královnou jako první."

Carson jenom mrknul.

Za jeden měsíc na pohotovosti vytahal lidem z rekta víc podivných věcí, než kolik si dovedl představit, že se tam vůbec dá vsunout. A to si, s dávkou sebeironie a rozpak, dovedl dobře představit, co všechno se tam vejde. Měl svoje letité zkušenosti. Takže, pokud Todd čekal, že ho takovým prohlášením znervózní, musel být hodně zklamaný. Mluvit o sexu, dokonce výstředním sexu, nebylo něco, co by mohlo doktora přivést do rozpaků, ale…

Carson sklopil pohled a nenápadně si na židli poposednul. Ještě před chvíli litoval, že se zkumavky plní tak rychle, teď by byl rád, kdyby se poslední plnila ještě rychleji. Ne, že by už neměl otázky ach bože ne, měl jich stovky, ale zmínka o Toddoví… s královnou… nebo kýmkoliv jiným… přinesla známý pokles v žaludku a vzrůstající nepohodlí pod pasem. Racionálně, jako doktor, věděl, že po celé ty týdny v jeho těle proudí abnormální hladina adrenalinu, protože pracuje s jediným, skutečným predátorem zaměřujícím se na lidské bytosti. A chápal, že takové množství adrenalinu zvyšovalo i testosteron, takže pak stačila jen zmínka o sexu a tělo zareagovalo, jak mu bylo přirozené, zvláště, když šlo o někoho, koho do určité míry… na primitivní úrovni… považoval Carson zároveň za přitažlivého a nebezpečného… přesto… Nevhodné erekce před kolegou nebo pacientem – a Todd byl dá se říct obojí – byla v lepším případě trapná, v horším znamenala problém.

Nebyl si jistý, co z toho to bylo v případě Wraitha, ale jasně viděl, že si Todd jeho problému všiml. Možná neznal přesnou příčinu, ale jeho čichové štěrbiny se roztáhly stejně jako se zvětšily jeho panenky a naklonil hlavu na stranu v zaujetí.

Zkumavka byla díky bohu plná. Odložil ji a automaticky sáhl po dezinfekčním tamponu, aby vyndal jehlu, ale Todd ho předešel. Jehla byla už venku a skončila vedle zkumavek. No jistě, Wraith nepotřeboval nějakou péči.

Carson si nepatrně odkašlal a otočil se zpět k Toddovi, který už si systematicky zapínal rukáv.

"Jste královnin manžel?" zeptal se, protože ho to téma zajímalo, bez ohledu na to do jakých rozpaků ho přivádělo.

"Jaká je pozemská definice manžela?"

Napůl ho překvapilo, že se Todd zeptal, hlavně proto, že očekával, že teď diskuzi prostě ukončí a vrátí se do práce. Ale dobře, definici manžela dokázal dát dohromady a nemyslet na sex.

"Lidé na Zemi mají mnoho různých kultur a náboženství a každá kultura i náboženství má trochu jinou definici manželství. Já můžu mluvit jen za kulturu, kterou znám a ve které žiju," začal trochu obšírně a opět čekal, že se wraith zvedne a odejde, protože se bude nudit, jenže on je soustředěně poslouchal s hlavou nakloněnou na stranu. "V moji kultuře je manželství svazek dvou lidí, kteří k sobě chovají city… myslím tím milostné, romantické city… sdílí spolu domov, místo k životu… často mají podobné názory na různá společenská témata. Vychovávají společně děti a ano, samozřejmě, mají pravidelně sexuální styk. A jsou si věrní, což znamená že nemají styk s nikým jiným," dodal, když si vzpomněl na zmínku, že první trubec má právo pářit se jako první. Naznačovalo to, že wraithské královny by mohly mít víc partnerů.

"Chápu." Kývl Todd. "Potom ano, jsem Královnin manžel, ale zároveň ne." Když dal Carsonovi tuto nejasnou odpoveď, konečně vstal a vzal ze stolku ampulky se svou krví.

Zvedl se a rychle ho následoval.

"Mají královny víc manželů?"

Pokud měl Todd něco k jeho dedukci, nezmínil to. Jen se pustil do přípravy testovacích vzorků.

"Dá se to tak říct. V úlu bývá víc trubců, kteří mají tu výsadu moci se pářit s královnou."

"A kolik obvykle má královna manželů?"

"To záleží na mnohém…" odpověděl neurčitě Todd.

"Jako například?" naléhal.

Wraith si odfrkl a vrhl po něm pohled plný netrpělivosti.

"Máme práci, doktore Beckette. Rozptylování není žádoucí," zavrčel Todd napůl úst, ale nepřestal se svou prací a nevypadal opravdu nebezpečně. Dokonce z něho Carson ani necítil skutečnou výhružnost, jen mírnou podrážděnost a nad to něco… něco podobného nejistotě. Buď mu skutečně vadilo, že se tak rozptylovali v práci (navíc, Carson momentálně nic nedělal) nebo se cítil trapně, když musel odpovídat na tak jasně intimní otázky. Fakt byl, že to byl Wraith, kdo zavedl řeč ke královně, a pokud šlo o Carsona, on už své rozpaky překonával a byl odhodlán zkusit zjistit víc.

"Omlouvám se, ale mám tolik otázek o úlu, vaší biologii a společnosti a vy jste první a jediný Wraith, který byl ochoten mi na některé odpovědět. Snažil jsem se získat nějaké odpovědi v antické databázi," mávl neurčitě k panelu na zdi, "ale je jich tam až zoufale málo. Jen základní informace, které zná snad každý člověk narozený v Pegasu."

Todd si odfrkl a zamumlal si pod vousy:

"Typické."

"Pokud vás ale svými otázkami přivádím do rozpaků, tak se omlouvám. Nic takového jsem neměl v úmyslu a už se nebudu na nic ptát. Byla to prostě jen profesionální, vědecká zvědavost. Snad chápete?" dodal z povzbuzujícím úsměvem.

Todd vydal další zvuk, něco mezi zavrčením a povzdechem, načež na Carsona pohlédl koutkem oka, zatímco pokračoval s prací. Jak to dokázal bez toho, aby se musel soustředit na práci, byla jedna z mnoha věcí na Wraithech, kterou chtěl pochopit, jak funguje. Protože ve schopnosti dělat víc věcí najednou doslova vynikali. Jeho teorie byla založena na soběstačně fungujících nervových gangliích, které měli Wraithi rozložené rovnoměrně kolem páteře, ale také kolem velkých kloubů. Nedokázal určit, jak moc soběstačné jsou, určitě dost na to, aby pohybovali uťatou končetinou s nějakým úmyslem. Bohužel měli krátkou životnost a jakmile nedostávali dostatek živin krevním řečištěm, množství neuronových buněk se rychle zmenšovalo.

"Nejsem v rozpacích, doktore Beckette a uvědomuji si, že jsem to byl já, kdo vám nabídl odpovědi," řekl Todd, dodělal poslední vzorek a obrátil se ke Carsonovi. Protože byli blízko, dost blízko, aby to samo o sobě mariňáky znervoznilo, nechal Todd ruce volně podél těla. "Množství trubců, kterým královna věnuje svou přízeň, se odvíjí od toho, jak je královna stará, jak je úl velký, kolik je v něm trubců, kolik vojáků nebo dělníků je třeba a jaké jsou královniny preference. To se velmi liší, ale dá se říct, že se to pohybuje od dvou do… dvaceti možná dvaceti pěti trubců."

"Ouh," uniklo mu doslova proti jeho vůli. Zařekl se, že nebude překvapený, ale číslo bylo vyšší, než čekal. Měl na mysli dva, nanejvýš pět trubců. Ale pravda, jeho představa vycházela z toho, co věděl o lidských, fungujících polygamních vztazích. Tam se reálně pohyboval počet zapojených lidí kolem pěti. Velká, vysloveně harémová společenství se nedala úplně počítat, ne vzhledem k Wraithům, protože podle toho, co se zatím dozvěděl, byli všichni 'vyvolení' trubci s královnou pravidelně sexuálně aktivní. V takovém případě bylo prostě dvacet mužů na jednu ženu příliš… ach, Carsone, Carsone. Zbav se svých zastaralých, misogynií zavánějících představ. Úlům vládnou Královny, opravdu silné ženy s absolutní mocí. Když se na to podíval takto, nebylo to až tak divné, zvláště pokud…

"Připouštím, dvacet je víc, než jsem čekal," přiznal se a Todd si pobaveně odfrkl a přimhouřil oči, takže byl s celou konverzací nejspíš v pořádku a už méně rozladěný, "Kolik je trubců v průměrně velkém úlu?"

"Okolo dvou set," odpověděl Todd bez zaváhání, takže to byla informace, ke které se mohl každý snadno dostat.

"Aha, to znamená, že mezi královniny oblíbence patří jen malá část trubců, kteří jí slouží." V tomto kontextu se to zdálo víc přijatelné.

"Ovšem." Přikývl Todd. "Ale k dispozici je jí každý, koho si vybere."

"K dispozici?" zopakoval. Znělo to tak neosobně.

"Cílem každé královny je zdraví a genetická rozmanitost potomstva. Pokud kterýkoliv z jejích trubců vyhovuje požadavkům, které si stanovila, tak se s ním páří bez ohledu na to, jestli patří mezi její… oblíbence."

"I bez ohledu na to, jestli se znají?"

"Trubec, který žije ve velkém úlu, nemusí svou královnu nikdy ani zahlédnout."

V tu chvíli Carsona napadlo jedna zneklidňující myšlenka. Co když jeho první obava z představy jedné královny a více trubců byla správná, jen namířená na špatnou osobu. Královny měly absolutní moc. Měly sílu mysli, které nemohl odolat člověk, natožpak Wraith, který s ní musel být na určité úrovni mentálně spojen. A Todd přiznával, že její vliv sahal do každého aspektu života všech na palubě úlu.

"Co když trubec královnu odmítne?" vyslovil svou myšlenku.

"To se nestane." Toddovo přesvědčení bylo pevné.

"Ale co když přece…"

"Ne," odmítl pevně, tónem trochu podrážděným jako vždy, když musel něco zopakovat, protože to Carson nepochopil napoprvé. "Smyslem existence trubců je spářit se s královnou alespoň jednou za život, aby předali své geny dál. Proto se probojovávají hirearchií úlu co nejblíž samotnému vrcholu, ne-li přímo na něj. Dokazují tak svou cenu. Svůj potenciál. Udělají vše proto, aby zapůsobili na královnu. Přesto se to většině nikdy nepodaří. Žádný trubec neodmítne šanci svého života."

Nebyl úplně přesvědčen Toddovou pevnou jistotou a nejen od této pochybnosti se odvíjela jeho další otázka.

"Za takových okolností musí být v úlu mezi trubci neuvěřitelná konkurence."

"Hmm," uznal Wrait jen zamručením a trhl ramenem v něčem, jako pokrčení. "Rozpory se vyskytnou, ale není to tak časté, jak byste vy jako člověk nejspíš čekal. Jedinci vaší rasy umí být agresivní, aby získali to, co chtějí. Wraithi na druhou stranu znají význam a sílu úlu a chápou, jakou úlohu v něm zastávají. Dokáží své ambice potlačit ve prospěch kolektivu. A ti, co jsou až příliš ambiciózní…" vycenil zuby v širokém, nepěkném úsměvu, který měl vlastně s úsměvem jen máloco společného, "jsou odkázání na patřičné místo. To je jedna z povinností a práv prvního z trubců."

V tuto chvíli, víc než kdy jindy, Carson nepochyboval o tom, že konkrétně Todd by neměl žádný problém srovnat jiného, příliš ambiciózního trubce. Majestátnost, sebejistota, síla… a mnoho dalších, převážně agresivních superlativů byla slova, kterými se teď dal Todd nejlépe popsat. Carsona z toho zamrazilo v zádech.

"Byla vaše zvědavost už dost nasycena, doktore Beckette?" zeptal se Todd, tentokrát nejen s ostnem netrpělivosti. Další zdržování a otázky jasně nepřicházely v úvahu.

"Ano, ano… určitě. Mám sice ještě spoustu otázek," nadnesl a Wraith stuhl, takže raději hned se vší jasností dodal, "ale pro teď mám rozhodně nad čím přemýšlet. Děkuji za odpovědi. Měli bychom se vrátit k práci."

Bylo jasné, že Todd ocenil, když se přestal vyptávat a opět se pustili do výzkumu. Místnost se ponořila do obvyklého ticha, tentokrát nepřerušovaného žádnou další nehodou a kupodivu ani vlnami Toddovy podrážděnosti, ač ani s jeho krví neměli zatím žádné pozitivní výsledky. Byl to přesně ten příjemný druh ticha, který Carsonovi vyhovoval a při kterém se mohl dobře soustředit.

Znovu uslyšel Toddův hlas až o několik hodin, někdy kolem druhé, když unavený samou hranici zemdlení, prohlásil, že pro dnešek musí skončit. A kupodivu to nebyla Wraithova stížnost na téma zbytečnosti spánku něco jiného, na první pohled nevinného, ale na druhý urážlivého.

"A vy, doktore Beckette, jste něčím manželem?" zeptal se ve chvíli, kdy byl doslova ve dveřích laboratoře. V místě, kde když se Wraith zastavil, napnula se celá jeho ostraha v nervózní téměř křeči. Todd to tentokrát ignoroval ve prostě dlouhého pohledu směrem ke Carsonovi, i když jindy by se bavil.

"Co? Já?" ukázal na sebe překvapeně. "Ne… ne… nenašel jsem žádného vhodného… prostě… ne, nejsem ničí manžel," v posledním záblesku jasné mysli to uzavřel dostatečně neurčitě, aby odpověděl, ale zároveň se vyhnul tomu, že bude muset Wraithovi vysvětlovat cokoliv o homosexualitě, postavení gayů ve společnosti a o manželství lidí stejného pohlaví.

Naštěstí se zdálo, že i tak zmatená odpověď uspokojila Toddovu zvědavost, protože se otočil jedním plynulým pohybem a jako obvykle bez rozloučení se nechal odvést. A Carson mohl jít sám konečně spát.

O pár hodin později, těsně předtím, než mu zazvonil budík, procitl Carson s jasnou myšlenkou v podobě otázky; vzhledem k malému počtu žen ve wraitské společnosti, udržovali trubci homosexuální vztahy?