Chris stála na vrcholku skály, obklopena tmou, jenž jí dnešní noc poskytovala a shlížela na scenérii pod sebou. Temné postavy, které splývaly s okolím stály v téměř semknutém kruhu, v jejímž středu stála vysoká postava Lorda Voldemorta. Smrtijedi se zaujetím pozorovali svého vůdce a očekávali, co jim dnešní noc přinese.
Chris nemohla uvěřit, že je to tady. Uběhl už víc jak rok, co se stala součástí světa kouzel a vypadá to, že se její úkol snad blíží ke konci. To v co celou dobu doufala, má nyní na dosah. Odvrátila pohled od temných postav a zahleděla se na druhou stranu. Tam někde ve tmě se ukrývali členové řádu společně s lidmi, pro které by byla schopna obětovat vše. Dala si za cíle, že je ochrání za jakoukoliv cenu a to se také stalo. Doufala, že až ráno vyjde slunce, bude se moct s úsměvem podívat do obličejů svých přátel a snad v nich po půl roce uvidí zase lásku a ne pohrdaní a nenávist.
S povzdechem se zadívala na předmět, který držela v rukou. Bílá maska se ve tmě temně šklebila a Chris se sevřelo srdce.
„Je čas." pronesla do tmy a setřela si jednu zbloudilou slzu. Zhluboka se nadechla a v tu chvíli se jí na obličeji objevila nepřístupný výraz bez známky jakýchkoliv emocí. Pozvedla bílou masku a nasadila si ji.
S hlasitým prásk se přemístila na poslední neobsazené místo v kruhu Smrtijedů a tím uzavřela temný kruh kolem Pána Zla.