Chris se prudkým posazením probudila. Ještě před pár vteřinami se jí zdál zvláštní sen, ale čím víc se ho snažila vybavit, tím spíš se jí vytrácel z její rozespalé mysli. Protřela si oči a vyhlédla z okna, které měla vedle postele. Venku začínalo teprve svítat, což jí velmi překvapilo. Rozhodně se totiž neřadila mezi ranní ptáčata, právě naopak spánek přímo milovala. Nechápavě nad svým dnešním brzkým probuzením zakroutila hlavou a vylezla z postele. Cestou ke své skříni minula nástěnný kalendář, který dostala od svého staršího bratra. Opět si promnula oči a zaostřila. Já mám dneska narozky! Konečně už mi není 16, ale 17! Proletělo jí hlavou, když si uvědomila kolikátého dnes je. S tímto zjištěním se pustila do převlékání o něco veseleji, než obvykle.

Jen co si navlékla kraťasy, otevřely se dveře do pokoje. Chris se s úsměvem od ucha k uchu otočila a pohlédla na svou mamku, která stála ve dveřích.

„Ty už jsi vzhůru?" zeptala se mamka, která nevěřila svým očím.

„Taky ti přeju dobré ráno," ušklíbla se Chris, "akorát jsem vstala. Přece takový krásný den neproležím v posteli." odpověděla Chris a mávla rukou směrem k oknu, kde už sluníčko vystoupilo na průzračně modrou oblohu.

„ A co se stalo, že jsi dneska ten svůj obvyklý ranní kyselý obličej vyměnila za úsměv? Že ty se nemůžeš dočkat, až odjedeme a budeš nás mít konečně z krku." začala ji mamka popichovat.

Chris se na ni zadívala a zvažovala, zda si z ní mamka střílí, anebo to myslí vážně.

„Chceš říct, že nevíš, co je dneska za den?" zeptala se jí.

„Ale to víš, že vím broučku. Přece bych nezapomněla na den, kdy si narodila má jediná dcera." odpověděla mamka a pohladila Chris po vlasech.

„Už jsem se zlekla. A co že jsi to říkala o tom odjezdu?"

„Jak vidím, máš sklerózu spíš ty a ne já." usmála se mamka. „Vždyť dneska já a Pavel odjíždíme do Francie."

„No jo vlastně. Jak jsem na to jen mohla zapomenout!" plácla se do čela Chris. Dneska se dozvídám samé lepší zprávy. Pomyslela si s ještě větším úsměvem na rtech.

„Mohla by ses alespoň pokusit, to své nadšení skrýt, než odjedeme." prohodila na oko uraženě mamka. „Pojď se nasnídat, ať ti stihneme ještě popřát." s těmito slovy se otočila a odešla z pokoje.

Chris se rychlostí blesku dooblékala a upalovala do kuchyně, kde už mamka s Pavlem snídali. Přisedla si ke stolu a s chutí se pustila do jídla. Po chvilce se mamka zvedla a začala nervózně pobíhat z pokoje do pokoje a vykřikovat, že nestihnou letadlo a že určitě nemá všechno sbalené.

Jakmile Chris spolkla poslední sousto už u ní byli oba nastoupení a začali ji přát k narozeninám. Jako každý rok dostala nějaké oblečení, knížku a pár dalších drobností.

„Moc Vám oběma děkuji."

„Nemáš za co zlatíčko. Teď už, ale opravdu musíme vyrazit, jinak nám to letadlo uletí a my nikam nepojedeme a to bys určitě nechtěla." mrkla na Chris mamka

„Tak na co ještě čekáte. Proč už nejste v autě?" vychrlila Chris a popadla nebližší kufr a utíkala s ním ven.

„Mám pocit, že se opravdu nemůže dočkat až vypadneme." usmál se Pavel a vyšel za Chris.

„Tak ta je poslední." položila mamka tašku do kufru a otočila se ke své dceři. „Prosím tě dávej na sebe pozor a chovej se slušně. Rádi bychom se vrátili do domu a ne do ohořelé zříceniny." objala ji.

„Ale mami, nech toho. Děláš jako bych měla být doma poprvé sama. Vždyť mě znáš."

„Já vím, ale říct to musím. Užij si narozeniny a piš nám." usmála se na ni mamka a nastoupila do auta.

„Máme tě rádi. Ahoj." houkl na ni z auta Pavel a nastartoval motor.

„Já Vás taky, ale už jeďte, jinak Vám to uletí a zůstanete mi na krku." popohnala je Chris a zamávala jim.

Auto se začalo rozjíždět a Chris je s úsměvem pozorovala. Konečně! Konečně budu mít pohodu a klid! Pomyslela si s radostí a vešla zpět do bytu. Hned zamířila do svého pokoje, kde si sedla k počítači. Byly totiž letní prázdniny, takže nemusela do školy, a mohla se tudíž celý den poflakovat.

U počítače strávila celé dopoledne a byla by u něj možná déle, kdyby někdo najednou nezaklepal na dveře. Kdo to může být? Vždyť s nikým domluvená nejsem. Pomyslela si a vstala. Došla ke dveřím a podívala se kukátkem, kdo to ruší její klid. K jejímu velkému překvapení stála za dveřmi její spolužačka, se kterou občas ve škole prohodila pár slov. S údivem otevřela dveře a byla zvědavá, co jí může Tereza chtít.

„Ahoj Terezo, co tady děláš? My jsme byla domluvené?" zeptala se jí Chris.

„Hoj, ne nebyly. Ale napadlo mě, jestli bys nechtěla jít na chvíli ven. Potřebovala bych si s někým promluvit." odpověděla Tereza s prosbou v hlase.

„No proč ne, klidně. Ale budeš muset chvíli počkat, musím se převléknout."

„Jo jasně, tak si pohni."

Chris zavřela dveře a šla se do pokoje převléknout. Stále nechápala, proč přišla Tereza právě za ní. Sice spolu občas prohodily pár slov, ale to bylo všechno. Když tak nad tím přemýšlela, vlastně ji ani pořádně nezná. Popravdě nemá Chris žádnou opravdovou kamarádku. Párkrát se snažila s nějakými holkami bavit a skamarádit, ovšem bez úspěchu. Buď si s nimi nerozuměla ona, nebo naopak. O to více ji zaráželo, že se tu Tereza objevila. S těmito myšlenkami se převlékla a došla zpátky ke dveřím.

„Tak jsem hotová, můžeme vyrazit." usmála se Chris na Terezu a vyšla z bytu.

Procházely se už půl hodiny a Tereza celou dobu nezavřela pusu. Pořád dokola vykládala o nějakých klucích, které Chris vůbec neznala. Byla to jedna historka za druhou a Chris už ji pomalu přestávala vnímat. Po chvíli se posadily na lavičku v parku a Tereza stále mluvila a mluvila. To už ji ovšem Chris přestala vnímat a rezignovala pouze na přikyvování. Takže ona za mnou přišla jen proto, že ostatní holky jsou buď na dovolené anebo nemají čas. Přišla za mnou jako za poslední možnou holkou ze třídy, protože se potřebovala někomu vykecat. Tak to je opravdu parádní. A to jsem si začínala dělat naděje, že nějaká holka stojí o moji společnost. Začalo Chris docházet a smutně se zahleděla do dálky.

Najednou si všimla nějaké podivné postavy, která stála kousek od nich a pozorovala je. Když si ovšem uvědomila, že ji Chris zpozorovala tak z ničeho nic zmizela. Chris udiveně zamrkala a snažila se přijít na to, kam se mohla tak náhle podít, ale na nic nepřišla.

Seděly tam asi ještě čtvrt hodiny a Chris se už opravdu nudila. Otočila se na Terezu a hlasitě si odkašlala, aby upoutala její pozornost.

„Víš Terez, já už budu muset jít." zalhala Chris. Už jí to vážně nebavilo poslouchat stále dokola, s kým to Tereza chodila a proč se rozešli. Kdyby alespoň na chvíli pustila Chris ke slovu, ale to ne.

„Aha, no to je škoda. Když mě se s tebou tak dobře povídá. Doufám, že to někdy zopáknem!"odpověděla s milým úsměvem Tereza.

„Hmm možná. Tak se měj." Tak s tím nepočítej. Prý popovídá. Neřekla jsem za celou dobu jedné slovo.Pomyslela si v duchu Chris. Potom se otočila a pomalým krokem se vydala domů.

Byla na půl cesty, když za sebou uslyšela nějaký divný zvuk. Prudce se otočila, ale nikoho, kdo by ten zvuk způsobil, tam neviděla. Asi už začínám bláznit. Měla bych se přestat dívat na ty horory. Pousmála se v duchu, ale přesto zrychlila krok.

Za chvíli už konečně dorazila před dům. Ani nevěděla proč, ale naposledy se rozhlédla po ulici a k jejímu velkému překvapení na jednom konci ulice stála ta divná osoba, kterou dneska viděla v parku. Když si jí chtěla prohlédnout pozorněji, tak opět z ničeho nic zmizela. Teď už se Chris nesnažila přijít na to, kam ta osoba zmizela a raději rychle vešla do domu a prudkým pohybem za sebou zavřela dveře. Tak tohle je fakt divné. Co se to k čertu děje! Pomyslela si a utíkala do bytu.

Pomalu už se schylovalo k večeru a Chris ležela v posteli a dívala se na televizi. To byly teda narozeniny. Skoro celé odpoledne jsem strávila s holkou, která nejen že si nevzpomněla, že mám narozeniny, ale která mě ani nepustila ke slovu. Ale zato mi vykládala snad o všech klucích na světě, jako by mě to snad zajímalo. A potom taky ta zvláštní osoba, kterou jsem viděla. Kdo to jen mohl být? A proč se mi zdálo, že mě pozoruje? A kam vždycky tak náhle zmizel, když jsem si ho chtěla pozorněji prohlédnout? S hlavou plnou podobných myšlenek Chris pomalu usnula.