Chris prožila kupodivu poměrně klidnou noc, za kterou byla nesmírně vděčná. O včerejšku už nechtěla přemýšlet. Došla k názoru, že to byla jen shoda náhod a že zřejmě zapracovala její představivost.
Dopoledne se vydala do obchodu nakoupit si nějaké jídlo. Když se ale vrátila zpátky domů, zdálo se jí, že něco není v pořádku. Zaraženě zůstala stát na prahu dveří a rozhlížela se. Vše se sice zdálo bylo na svém místě, ale přesto ji připadalo, že je tam něco, co tam nepatří.
Ta vůně. Takovou vůni neznám. Uvědomila si naráz, když ucítila neznámou svěží vůni citrónové trávy. Kde se tu vzala? Ptala se Chris sama sebe. Byla cítit po celém jejich domě. Když ale procházela všechny pokoje, tak se začala pomalu vytrácet, až po chvíli zmizela úplně. Co se to tady sakra děje? Včera ta divná postava a teď tohle. Buď začínám opravdu bláznit anebo se tu opravdu děje něco divného.
Chris se rozhodla, že dneska zůstane doma. Nikam se jí nechtělo a taky na nikoho neměla náladu. Měla v plánu si udělat pěkný a ničím nerušený den. Lehla si k televizi a pustila si svůj oblíbený film. Po chvíli si však uvědomila, že se na film vůbec nesoustředí. Pořád musela myslet na ty divné věci, které se v jejím okolí staly za poslední 2 dny. Přemítala si to v hlavě pořád dokola, ale přesto nemohla přijít na žádné rozumné vysvětlení.
Další den bylo pondělí, pro dospělé normální pracovní den. Chris však měla prázdniny, takže nikam vstávat nemusela. Odpoledne se rozhodla, že si zajde projít do parku. Už od malička milovala procházky v přírodě. Když byla obklopena stromy a květinami připadala si v bezpečí. Nedokázala to vysvětlit, ale příroda ji prostě přitahovala. Byla asi na půl cesty, když se za ní náhle ozvalo:
„Ehm ehm. Promiň, nejsi náhodou Christin Parkerová?"
Chris se strašně lekla, protože zrovna přemýšlela, zda půjde sednou na její oblíbené místo k řece nebo raději pod strom. Pomalu se otočila a nemohla uvěřit svým očím. Před ní stála ta divná osoba, kterou už párkrát viděla a která vždy tak náhle zmizela. A teď tu najednou stojí před ní. Byl to muž asi o hlavu vyšší než Chris a na sobě měl divné oblečení, nějaký zvláštní plášť s kápí přes hlavu. A navíc nemluvil česky, ale anglicky. Nyní byla svému otci neskutečně vděčná, že do ní už odmalička hustil jeho rodný jazyk.
„A-ano, to jsem," vysoukala ze sebe, „co potřebujete? A odkud vůbec víte, jak se jmenuji?" zeptala se rozklepaným hlasem a nejistě se rozhlížela po okolí.
Cizinec si pomalým pohybem sundal kápi a podíval se na Chris. Ta jen vyvalila oči a s otevřenou pusou koukala. Pane bože! Co se to děje? Jestli si ze mě někdo dělá srandu, tak je to hodně blbý fór! Pomyslela si.
„Potřeboval bych s tebou mluvit a nejlépe o samotě." řekl tichým hlasem a nervózně se rozhlédl kolem sebe.
Chris tomu pořád nemohla uvěřit. Zadívala se tomu muži do očí. Ano, určitě to musí být on.
„Nevidím jediný důvod, proč bych s Vámi měla mluvit. Vždyť ani nevím, kdo vlastně jste!" odpověděla Chris. Měla sice jisté tušení kdo to je, ale chtěla to slyšet z jeho úst. Až pak tomu opravdu uvěří.
„Jistě, promiň. Zapomněl jsem se představit. Mé jméno je..."