„Jistě, promiň zapomněl jsem se představit. Mé jméno je Harry Potter." odpověděl s milým úsměvem, „a to jak se jmenuješ vím, protože tě už nějakou dobu sleduji."

Chris na prázdno polkla.To nemůže být pravda, Tohle musí být nějaký dost blbý vtip! Ale na druhou stranu, vidím jeho jizvu a ty neskutečné smaragdové oč. Ne ne ne, tohle má jen jedno rozumné vysvětlení a to je to, že mám dost silný úpal, přece jen jsem si ten klobouk měla vzít. Ale vypadá přesně jak ho popisovali v knížkách. Chris sváděla vnitřní boj se svým rozumem a tím co viděla.

„Prosím? Jak že jsi říkal, že se jmenuješ? Protože jestli jsem správně slyšela, tak mě nenapadá jediný rozumný důvod, proč bys měl chtít mluvit právě semnou, s obyčejnou mudlou, jak vy říkáte." při této otázce zkoumala Harryho od hlavy až k patě, jako by na něm hledala nějaký důkaz, který by potvrdil jeho slova.

„Všechno ti vysvětlím, ale ne tady. Mohl by nás kdokoliv slyšet a to nemůžu dopustit." naléhal Harry a nervózně se rozhlédl kolem sebe.

„Dobře, půjdu s tebou, ale nejdříve chci vidět nějaký důkaz, že jsi tím za koho se vydáváš. Předveď mi nějaké kouzlo, které by to potvrdilo." odpověděla Chris a nasadila neústupný výraz.

„Co? To nemyslíš vážně? Tady na veřejnosti? Vždyť mě může někdo vidět!" Snažil se protestovat. Když však viděl, že Chris neustoupí od své podmínky, tak si povzdychl a kývl halvou k postranní uličce na znamení, že ho má následovat.

Jakmile byli skrytí, před zraky případných kolem jdoucích, vytáhl Harry svou hůlku a namířil jí na jeden kámen, co ležel na zemi a zároveň vyslovil:

„Accio kámen" ten se následně zvedl a doplachtil mu přímo do nastavené dlaně.

„Stačí?" zeptal se netrpělivě Harry.

„Ne! Tohle pouze potvrzuje, že jsi kouzelnkí, ne že jsi ale Harry Potter. Chci vidět tvého patrona." odpověděla a vzdorovitě si založila ruce na hrudi.

Harry zoufale zakroutil hlavou, ale zároveň mu na očích bylo vidět mírné pobavení. Aniž by uhnul pohledem vyslovil:

„Expecto patronum" a pozoroval jak se neústupný výraz na Chrisině obličeji mění v úžas.

Chris nevěřila vlastním očím, když se přední z modravého paprsku , který vyšel z Harryho hůlky, zformoval krásný jelen. S pootevřenými ústy k němu natáhla ruku, ale když už se ho skoro dotkla, rozplynul se. Tak ona je to vážně pravda. Pomyslela si a pohlédla na Harryho.

„Doufám, že tohle tě už přesvědčilo. Teď mě prosím chyť za ruku, abychom se mohli přemístit na bezpečnější místo."

„Promiň, musela jsem to udělat. A kam půjdeme?" řekla, když se třesoucí rukou dotkla té jeho.

Harry si Chris přitáhl blíž k sobě. „Nejdříve k tobě domů a pak za Brumbálem. Raději se mě pořádně drž, první přemístění bývá dost nepříjemné."

Chris kolem něj ovinula paže a v tu chvíli ji praštila do nosu vůně citrónové trávy. Tak jsem se přece jen nezbláznila. Ušklíbla se v duchu a zavřela oči.

Než se stačila spamatovat už ji Harry posazoval do křesla u nich v obývacím pokoji. Byl to vážně divný pocit, ze kterého se jí lehce točila hlava.

„Jak se cítíš? zeptal se opatrně Harry.

„Už je to dobré, tak a teď mi prosím tě vysvětlit ,co se to tady vlastně děje."

„Já vlastně nic konkrétního nevím," přiznal s rozpaky v hlase Harry, "jak je Brumbálovým zvykem, neřekl mi vše. Jen to, že tě mám najít a přivést co nejdříve do Bradavic. Našel nějakou starou knihu, nebo deník, nevím přesně. Pak když jsme měli schůzi řádu, nám oznámil, že v té knize objevil další věštbu, která by nám mohla dost pomoct v boji proti Voldemortovi a mi dal za úkol tě najít. Víc neřekl." pokračoval Harry.

„Dobře, to je sice zajímavé a taky dost zmatené, ale co to má co společného semnou? Nejsem ani čarodějka." nechápala stále Chris.

„Nevím, jak přišel právě na tebe. Víš Brumbál nám často zadává úkoly, aniž by nám řekl, proč to dělá. Asi se bojí, abychom nevěděli příliš mnoho.." přiznal Harry a šlo na něm poznat, že s tímto úplně nesouhlasí.

„A není pravda, že nemáš žádnou magii, protože já ji z tebe cítím. Je sice slabá, jako by jí něco blokovalo, ale rozhodně ti proudí tělem." pokračoval po chvilce.

„Měli bychom už jít. Sbal si prosím pár základních věcí a přemístíme se do Bradavic." s tím se Harry postavil a přešel k oknu.

Chris však stále seděla a nevěřícně koukala na Harryho.

„Chceš mi říct, že umím kouzlit?" vysoukala ze sebe.

„Až se ten blok odstraní tak ano, budeš umět kouzlit." usmál se na ni Harry, „ a teď už opravdu jsi."

Když měla Chris sbaleno, postavila se s batohem vedle Harryho a aniž by něco řekl, chytila ho kolem pasu a čekala až jí opět obklopí tma a ucítí to zvláštní škubnutí u pupíku.