Madame Pomfreyová zrovna připravovala postel pro Chris, když se ozvalo otevírání dveří a dovnitř vešli dva návštěvníci.

„Dobrý večer, už jsem vás očekávala. Na nočním stolku máte lektvar na bezesný spánek, až budete chtít spát tak si ho prosím vezměte. Přeji klidnou noc." ukázala na lektvar a vydala do své kanceláře.

„Zítra ráno si vás zde vyzvednu. Dobrou noc." věnoval Brumbál Chris poslední úsměv a pomalým krokem se vydal zpět do své pracovny.

Chris se ošetřovna vůbec nelíbila. Ve světle lamp mohla vidět asi 10 úhledně povlečených postelí, u kterých stál pouze noční stolek s lampou. Každou postel pak bylo možno oddělit od ostatních bílým závěsem. S povzdychnutím došla ke své posteli, zatáhla si závěsy a převlékla se do pyžama, které měla ve svém batohu. Rychle vklouzla do postele a rozsvítila si lampu. Z nočního stolku si vzala knihu, kterou si přinesla a otevřela ji.

Na první stránce byl nakreslený erb. Zřejmě je to erb toho, vlastně mého rodu. Pomyslela si. Znázorňoval krásnou louku plnou nejrůznějších rostlin, byl na ní jediný strom, který objímal člověk. V pozadí se pak tyčily vysoké hory.

„Vítejte, jestli že to ještě nevíš, tak právě držíš v rukou deník rodu ochránců pří ždý člen tohoto rodu zapsal do této knihy svůj příběh, který si můžeš přečíst. Kořeny našeho roku sahají až do roku 892 n.l. Tehdy se čarodějka Patrície Christín Felnerová rozhodla zasvětit svůj život přírodě. Opustila svojí rodinu a vydala se do hor, kde si našla manžela a založila s ním rodinu. Společně se starali o přírodu, chránili a pomáhali ji. Ta jim na oplátku poskytovala bezpečí a klidný domov. Tehdy započal náš rod, od této jsme se zavázali chránit přírodu."

Tato slova Chris velice zaujala. To ale znamená, že by tu měl být příběh i jednoho z mých rodičů. Jsem zvědavá kterého. Uvažovala Chris a rychle listovala deníkem. Po chvíli konečně našla to co hledala.

NIKOL LAGRANGE GREY *5.2.1961 +22.5.1981

Jako jedna z potomků, žila Nikol po většinu svého života ve Francii. Po té, co si našla manžela, se odstěhovala do Anglie, kde založili rodinu. Necelé 2 roky od její svatby umírá.

DANIEL GREY *13.10.1960 +22.5.1981

Daniel prožil své dětství a dospívání se svou rodinou na západním pobřeží USA. Pak se však oženil a přestěhoval se do Anglie, kde se mu narodila dcera. Žil zde, až do své smrti.

„Jako potomek rodu, mám povinnost zde zaznamenat svůj příběh. Protože nastaly zlé časy a já se zrovna chystám na jeden důležitý, rozhodující boj a nevím , jestli ho přežiji, tak jsem se konečně rozhodla napsat i svůj příběh. Zaznamenám zde to nejdůležitější z mého života a doufám že se mé dceři tato kniha jednou dostane do rukou a přečte si to.

Narodila jsem se ve Francii, kde jsem žila se svou rodinou. Už v mládí jsem se dozvěděla, o našem rodu a to jaké máme poslání. V 11 letech jsem nastoupila do Akademie v Krásnohůlkách, kde jsem prožila 7 krásných let mého života. Právě během této doby jsem našla svou životní lásku Daniela. Ten den, kdy jsem ho poprvé spatřila, vidím jako dnes.

Byla jsem zrovna v 6 ročníku, když nám řiditelka oznámila, že za několik dní k nám přijede pár studentů z USA na výměnný pobyt a zůstanou u nás půl roku. Všichni jsem byli překvapení a zároveň jsme se těšili na nové studenty. Za měsíc opravdu dorazili, bylo jich asi 15, všichni chodili do 7 ročníku. Právě v ten den jsem poprvé spatřila Daniela a hned se do něj zamilovala. Vyzařovala z něho dobrota a krása. Během pár dnů jsme spolu začali chodit. Tím nám začínalo nejkrásnější období života.

Daniel sice po půl roce musel odjed zpět do USA, ale stále jsme si psali. O prázdninách pak přijel na měsíc ke mě do Francie a druhý měsíc jsem strávila s ním a jeho rodinou v USA. Právě tam mě Daniel požádal o ruku. Byl to nejkrásnější den v mém životě.

Byl krásný teplý večer a my jsme vyšli z kina a stále se smáli filmu, který jsem právě viděli. Nechtělo se nám ještě domů a tak jsem se procházeli po pláži. Měsíc krásně svítil a oceán tichounce hučel. Když se Daniel najednou zastavil a podíval se na mě.

„Nechceš si zaplavat?" zeptal se z ničeho nic. Byla jsem celkem zaskočená. Vždycky mě dokázal něčím překvapit.

„Klidně." začala jsem se svlékat a poté utíkala do vody. Daniel mě hned následoval a jako malé děti jsme po sobě stříkali vodu a provokovali se. Po chvíli jsem byla unavená a tak jsem na chvíli přestala. Daniel to hned zpozoroval a pomalým tempem ke mě připlaval. Dlouze se na mě podíval a poté vyslovil, pro mě nezapomenutelnou otázku: "Vezmeš si mě?" byla jsem úplně zaskočená, ale neměla jsem nad čím přemýšlet. Daniela jsem milovala od prvního okamžiku, co jsem ho spatřila a proto má odpověď byla: "Ano." Daniel se na mě usmál a dlouze políbil.

Dva roky od našeho zasnoubení jsme měli svatbu. Další nejkrásnější den v mém životě. Byla jsem tak strašně šťastná, nic mi nechybělo. Měla jsme úžasného manžela, rodinu a spoustu přátel a ke všemu jsem se před pár dny dozvěděla, že čekám dítě. S Danielem jsme se odstěhovali do Anglie, kde jsme si oba našli práci. Daniel pracoval jako bystrozor a já pracovala na Příčné ulici. Ještě tentýž rok se nám narodila dcera. Dali jsme ji jméno Christín po zakladatelce mého rodu. Oba jsme jí zbožňovali, byla pro mě to nejdůležitější na světě a o to víc mě poté bolelo rozhodnutí, které jsme musela udělat rok po jejím narození.

Ve světě propukala válka a nastávaly zlé časy. Objevil se jeden velmi mocný a zároveň zlý kouzelník - Voldemort. Všude kde se objevil, zanechal jen smutek, smrt a bolest. Většina lidí se ho bála a odmítala proti němu bojovat. My jsme ale mezi ně nepatřili. Přidali jsme se na stranu dobra a bojovali jsme za něj.

Dozvěděli jsme se, že se Voldemort zajímá o náš rod a že se také dozvěděl o jedné věštbě, která byla v našem rodu vyslovena před mnoha a mnoha lety. Došlo nám, že to může být Chris a Voldemort si to uvědomoval také a proto jí chtěl získat na svou stranu. Nechtěli jsme, aby Chris padla do jeho rukou, nebo aby zemřela a tak jsme učinili nejtěžší rozhodnutí v našem životě. S Danielem jsme se dohodli, že ji pomocí starého kouzla spoutáme její magické schopnosti a schováme ji do mudlovské rodiny. Nakonec jsme si vybrali Parkerovy, naše sousedy, kteří se akorát stěhovali do České republice. Byli hodní, milí a pro naši dceru ideální rodiče. Parkerovým jsme pozměnili paměť, aby si mysleli, že Chris je jich vlastní a naposledy se rozloučili s naším jediným, milovaným dítětem.

Od té doby už ani jeden z nás nepoznal štěstí a radost. Stále jsme mysleli na naši dceru. Tímto jsem se dostala ke konci mého vyprávění. Jakmile zavřu tuto knihu, vydám se bojovat za dobro. Doufám v jedno, že zvítězíme a Chris bude šťastná."

Tyto slova byly poslední, které její matka napsala. Chris tekly slzy proudem a ani se je nesnažila zastavit. Byla to pro ni jedna z nejtěžších chvílí v životě. Cítila v sobě naprosté prázdno a stesk. Přála si obejmout své rodiče, ale bohužel to už nebylo možné. Zavřela knihu a položila jí zpět na noční stolek. Zhasla lampu a vypila lektvar, který tam měla připravený. Otřela si oči od slaných slz a lehla si. Při tom pořád myslela na své rodiče. Za nedlouho se Chris začaly zavírat oči a ona konečně usnula bezesným spánkem.