Byl akorát čas oběda a tak zamířila do Velké síně. Jakmile vešla, naskytl se jí pohled na 5 dlouhých stolů, které jsou po většinu roku přeplněné tlachajícími studenty a profesory. Dnes však zely prázdnotou. Jen u hlavního stolu seděl profesor Brumbál, profesorka McGonagalová a madam Pomfreyová. Když jí Brumbál zpozoroval, pokynul rukou na místo vedle profesorky McGonagalové. Chris se tedy vydala přes celou síň, až k jejich stolu. Byla zrovna v půlce svého oběda, když na ni profesor promluvil.
„Až dojíte, zastavte se za mnou v ředitelně." pak se postavil a zamířil neznámo kam.
Chris pomalu dojedla oběd a vydala se pryč z Velké síně. To se mu řekne ať se za ním zastavím, to bych ale nejdříve musela vědět, kudy tam dojdu. Rozčilovala se Chris. No asi to budu muset nějak najít. Bloudila asi půl hodiny, když narazila na nějakého ducha a ten jí naštěstí ochotně dovedl přímo před ředitelnu. Chris vyslovila heslo, které včera slyšela od profesorky McGonagallové aza kalepala na dveře.
„Dále." ozvalo se a tak Chris mohla vstoupit dovnitř.
V ředitelně byl jen Brumbál, který právě něco psal. Zvedl hlavu od pergamenu a naznačil Chris, aby se posadila do křesla.
„ Harry mi říkal, že jsi byla po vašem rozhovoru mírně rozrušená. Doufám, že už se cítíš lépe, protože musíme provést to Zdvojení, aby se v milovském světě po tobě nikdo nesháněl. A musíme to provést dříve, než budou tvé magické schopnosti v plné síle. Tak se prosím postav. " vybídl Chris ředitel, ale když viděl, že se tváří nervózně dodal," opravdu se není čeho bát."
„ Ať už je to tedy za námi." pronesla Chris se pomalu zvedla z křesla a přešla za Brumbálem, který se postavil doprostřed ředitelny, aby měli dostatek prostoru.
„Připravena?" zeptal se Chris. Ta jen nejistě přikývla.
„Duplum circumscripta" pronesl profesor a přitom mířil hůlkou na Chris. Ta začala mírně zářit modrým světlem. Cítila se velmi zvláštně, nedokázala ten pocit popsat. Bylo to jako by v sobě měla najednou někoho cizího, kdo tam nepatří a potom naráz ten pocit přestal. Chris zpočátku nevěděla co se stalo, ale pak si všimla osoby stojící vedle ní. Bylo to jako by se dívala do zrcadla. Pane bože! Ona vážně vypadá přesně jako já? To není možné. Chris nevěřila vlastním očím. Napětí prolomil až Brumbál.
„Jak je vidět, vše proběhlo bez komplikací, což jsem rád. Teď už můžeš jí, jestli se necítíš dobře tak si zajdi na ošetřovnu. Poté nám ještě zbývá vyřešit tu záležitost s tvou magií." přitom se otočit na pravou Chris.
„Nezlobte se, ale mohli bychom to provést hned?" zeptala se s nedočkavostí v hlase Chris. Byla to jediná věc, na kterou se opravdu těšila a po nevydařeném dopolední si chtěla zlepši náladu.
„Ale jistě," odpověděl s úsměvem Brumbál.
„Jen chvíli počkej, nejdřív se ještě postaráme o tvou dvojnici." pokračoval Brumbál a přešel ke svému krbu. Z krabičky na římse si nabral hrst prášku a hodil ho do krbu.
„Harry, byl bys tak laskav a přišel zamnou do ředitelny?" pronesl a vrátil se zpět do svého křesla.
Za okamžik z plamenů vystoupil Harry a když spatřil Chris, zaskočeně svěsil hlavu, aby nebyly vidět jeho rozpaky.
„Děkuji, že jsi hned přišel. Prosím přenes se s dvojnicí slečny Parkerové zpět do jejich domu a pozměň jí paměť." požádal Harryho Brumbál a ukázel na nepravou CHris. Nevšímal si napjatého ticha, které v místnosti nastalo.
Harry přikývl a uchopil nepravou Chris a vydal se s ní směrem ke dveřím. Když míjel pravou Chrisl, pohlédl na ni a chtěl něco říct, Chris ho však zarazila.
„V pořádku, promluvíme si později." pronesla a mírně se na něj usmála. Harry jí úsměv oplatil a odešel.
„Tak a teď můžeme přejít k tomu, na co se už jistě velmi těšíš." pronesl Brumbál a v očích mu poskakovaly jiskřičky. Otevřel jednu z mnoha zásuvek svého stolu a vytáhl z ní lahvičku s neonově zelenou tekutinou.
„Tento lektvar je prvním krokem k uvolnění tvé magie, poté bude třeba ještě jedno zaříkadlo, ale to budeme moct provést zítra, až tvé tělo tento lektvar plně vstřebá."
Chris přikývla a natáhla se po nabízeném lektvaru se značnou nedočkavostí.
„Raději ho vypij až po večeři ať si nezkazíš chuť." radil Brumbál a zároveň se na Chris usmál.
„Dobře, je to vše nebo mě ještě potřebujete?" zeptala se Chris.
„Prozatím je to vše. Uvidíme se na večeři." odpověděl Brumbál a začal se věnovat listu pergamenu, který vytáhl z další zásuvky.
Chris vyšla z řiditelny a uvažovala co bude dělat. Nakonec se rozhodla jít do knihovny, kterou objevila při posledním průzkumu hradu. Tam strávila zbytek odpoledne. Půjčila si Dějiny Bradavic a byla do nich tak začtená, že kdyby ji knihovnice neupozornila, že je čas na večeři tak by jí určitě propásla. Vypůjčila si ještě pár dalších knih a upalovala na večeři.
Po chutné večeři se vydala zpět na ošetřovnu. Sedla si na postel a z kapsy vytáhla lahvičku s lektvarem. Tak s chutí do toho. Řekla si a na jeden lok vypila obsah lahvičky. Zkřivila obličej do znechucené grimasy a otřepala se. Fuj, je to vážně odporné. Pomyslela si. Raději si proto vzala knihu, kterou měla rozečtenou a lehla si.
Ráno ji probudila madame Pomfreyová, aby šla na snídani. Chris se vůbec nechtělo stávat, protože usnula až nad ránem a byla strašně unavená. Hlad byl však silnější a tak se začala převlékat. U vchodu do Velké síně se potkala s Brumbálem, který ji oznámil, aby se za ním zase po snídani stavila. Chris bylo hned jasné, že má v plánu dokončit to kouzlo a tak v rychlosti zhltla snídani a utíkala do ředitelny
Za pár minut už seděla naproti Brumbála a netrpělivě čekala.
„Jak vidím, už se nemůžeš dočkat, až budeš moci kouzlit. Nebudeme to proto protahovat a vrhneme se na to." s těmito slovy vytáhl hůlku a začal zaříkávat dlouhé zaříkávadlo v cizím jazyce. Jakmile skončil tak pohlédl na Chris, kolem které se utvořila tenká zelená spirála, která záhy zmizela.
Páni. To bylo úžasné. Náhle v sobě cítím takové zvláštní teplo. Usmála se Chris.
„Teď už jen zbývá si ověřit, jestli vše vyšlo. Sice není tvoje, ale zatím by to mělo stačit." Brumbál podával Chris přes stůl hůlku. Ta ji uchopila, ale nevěděla co s ní dělat.
„Zkus třeba jednoduché levitační kouzlo na tomto brku." řekl a zároveň ukázal na brk ležící na stole.
Chris byla hrozně nervózní. Co když vyslovím kouzlo a nic se nestane? Co když nejsem žádná čarodějka a všichni se spletli? Vymažou mi paměť a pošlou zase zpátky domů? Ty to a podobné věci se vířili Chris v hlavě.
„Wingardium leviosa" pronesla nejistě a čekala, co se bude dít. Chris ucítila jak jí prostupuje magie a podívala se na brk, který se začal zvedat do vzduchu, kde zůstal levitovat. Byla tak strašně šťastná, že kdyby tam nebyl Brumbál tak vyskočí do vzduchu a vesele si výskne.
Brumbál se na ni usmál a pravil: „Moc ti gratuluji slečno, dokázala jste to. Teď je z vás opravdová čarodějka. Pro dnešek je to vše a zítra by měla dorazit slečna Grangerová a vyřešíme poslední problém."
„O co jde pane profesore?"zeptala se Chris
.
"To je překvapení. Řekněme takový malý dárek od nás pro tebe, který se ti bude v minulosti jistě hodit. Tak a teď můžeš jít a užívat si krásného dne."
Chris den strávila poflakováním se buď na pozemcích nebo v knihově. Nedokázala se vše na nic pořádně soustředit a pořád se jí v hlavě honila jen jedna otázka: Jak jen se rozhodnu?
Dalšího rána akorát dosedla k snídani, když nějaká dívka vstoupila do síně. To musí být ona. Říkala si. Hermiona se vydala směrem k učitelskému stolu a vesele usmívala.
„Dobrý den pane profesore." pozdravila slušně a otočila se na Chris.
„Ahoj, my se ještě neznáme. Hermiona Grangerová."
„Těší mě, já jsem Christín Parkerová."
„Jsem rád, že jste dorazila slečno Grangerová. Myslím že pokud nebude mít slečna Parkerová nic proti můžeme začít."s tím se otočil na Chris.
„ Sice stále nevím o co se jedná, ale jsem připravená." opověděla hned Chris.
„Následujete mě prosím." řekl k dívkám ředitel a vydal se pryč.
Šli asi dvě minuty, když si Chris poznala, kam jdou.
„Pane profesore my jdeme na ošetřovnu?"
„Ano, pro náš plán to bude pohodlnější než ředitelna."
Tak teď to už vůbec nechápu. Co jen mají v plánu. No asi se budu muset nechat překvapit. Uvažovala Chris. Hermiona se jen tajemně usmála a mrkla na Brumbála. Konečně dorazili na ošetřovnu, kde už je čekala madame Pomfreyová.
„Tyto dvě postele jsou pro vás.""oznámila nově příchozím.
Chris stále nechápala co se děje. Na co potřebujeme postele?
„Mohli byste mi už prosím říct, co se tady děje?" zeptala se konečně nechápající Chris.
„Jak jistě víte, tady Hermiona je velice nadaná a talentovaná čarodějka. A právě ona vymyslela asi před měsícem jistý lektvar, který se nám hodí. Jelikož jste se o našem světě dozvěděla nedávno, nemáte žádné vědomosti, které ostatní ve vašem věku mají. A ať už se rozhodnete vrátit kamkoliv, budete je potřebovat. A právě tady slečně Grangerová tento problém vyřešila." s tím pokynu Hermioně aby pokračovala.
„Ke správnému použití toho lektvaru jsou třeba dvě soby a kapka jejich krve. Když ho vypijí, upadnou do zvláštního spánku, během kterého jedna osoba předá své vědomosti té druhé. „ začala vysvětlovat Hermiona
„Takže to znamená, že budu umět vše?" skočila jí do řeči Chris.
„Budete vědět vše, co ví tady slečna Grangerová, která svolila s tímto pokusem." odpověděl Brumbál
„Takže jak říkám budu vědět všechno." usmála se s nadšením v hlase Chris na Hermionu.
„Teď prosím o vaší krve do tohoto lektvaru a vaší slečno Grangerová do toho druhého." pokračoval Brumbál a každé podal lahvičku s lektvarem.
„Tak teď si je vyměňte, vypijte je a lehněte si." pokračoval Brumbál když dívky vykonaly co jim řekl.
„Jak dlouho budeme spát, pane profesore?" zeptala s Chris
„Jelikož tento lektvar používám poprvé, nejsem schopen vám přesně odpovědět. Může to být den ale i týden." přiznal Brumbál a podíval se na obě dívky.
Ty přikývly a vypily lektvar.
„Nuže dámy přeji příjemné sny." usmál se na ně a počkal, než obě usnou.