Brumbál seděl za svým stolem a zamyšleně hleděl z okna. Chris s Hermionou spaly už týden a on už začínal být nervózní. Tak moc chtěl Chris využít k poražení zla, že se začínal obávat, jestli se zbytečně neunáhlili.

Bylo zrovna odpoledne a madame Pomfeyová dělala pravidelnou prohlídku obou děvčat, když náhle obě naráz otevřely oči.

„Konečně jste se probudily, už jsme začínali mít starosti. Jak vám je?" starala se hned ošetřovatelka.

„Dobře." odpověděly obě současně a usmály se na sebe.

„To jsem ráda. Hned vám přinesu nějaké jídlo a pak zajdu pro profesora Brumbála." nestačily se ani pořádně posadit a už jim podávala podnos s jídlem a pak zase někam odběhla.

„Jaké byly sny?" podívala se Hermiona na Chris a zároveň na ni spiklenecky mrkla.

„Krásné."odpověděla s ironií v hlase Chris.

„Ale teď vážně, je to strašně zvláštní pocit. Mám v hlavě plno nových informací, které tam předtím nebyly. Každou chvíli čekám, že mě z toho množství nově získaných vědomostí bude bolet hlava, ale vůbec nic mě nebolí."

Hermiona se usmála a odpověděla: „S tím jsem počítala, a proto jsem do lektvaru přidala i pár bylin proti bolení hlavy."

„Jsi vážně skvělá Hermiono." usmála se Chris

.

Z jejich rozhovoru je vyrušilo otevření dveří, ve kterých se objevil Brumbál.

„Dobré odpoledne dámy, jak vidím je vám dobře, což jsem velice rád. Doufám že vše dopadlo podle plánu." s touto otázkou se otočil na Chris.

„Mohla bych vám odrecitovat půlku Bradavické knihovny. Klidně si mě můžete vyzkoušet."

„Myslím, že to není nutné. Nuže nebudu vás déle zdržovat. Přeji příjemný zbytek odpoledne." Brumbál se chystal se odejít, ale u dveří se ještě otočil na Hermionu.

„Doufám, že tu s námi ještě nějakou chvíli zůstanete, slečno Grangerová?"

„Ráda bych, ale zítra musím do práce. Po večeři budu muset odjet."

„Uvidíme se tedy na večeři." pokynul hlavou a odešel.

Holky strávily zbytek odpoledne na ošetřovně, kde si povídaly.

„Už ses rozhodla, do jaké doby se vrátíš?" zeptala se Hermiona.

„Ještě předtím, než jsme usnuly, bych ti řekla, že nevím. Ale po tom, co mám tvé vědomosti, jsem rozhodnutá." řekla odhodlaně Chris. Když uviděla nechápavý výraz Hermiony, pokračovala.

„Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale nepředala jsi mi jen studijní znalosti, ale vlastně vše co o kouzelnickém světě víš. Také různé vzpomínky a s nimi i pocity, kterými jsou zabarveny. Vzpomínky z boje, kterého ses společně s Harrym proti Voldemortovi zúčastnila. Když jsem o tom předtím slyšela, tak mi to úplně nedocházelo, ale teď už vím, že to musím změnit. Pokusit se tomu všemu předejít. Zachránit moje pravé rodiče, Harryho rodiče a snad i další, co zemřeli zbytečně následkem války."

„ Nebude to lehké."

„Já vím, ale musím to udělat. Teď už vím, že musím." s tím pohlédla na Hermionu a usmála se.

„ Mám přece hlavu plnou vědomostí nejchytřejší čarodějky, této doby."

Hermiona je úsměv oplatila a postavila se.

„Za chvíli už budu muset odjet. Pojďme na večeři."

Chris přikývla a společně se vydaly do Velké síně.

Druhý den brzy ráno zaklepala na dveře ředitelny.

„Dobrý den slečno, co pro vás můžu udělat?"

„Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda bychom dnes nemohli provést mé přenesení do minulosti. Teď, když už jsem čarodějka a mám veškeré informace, je zbytečné tu nadále zůstávat." pronesla Chris a zadívala se odhodlaně Brumbálovi do očí.

Brumbál ji pohled oplácet a naklonil lehce hlavu na stranu.

„Jistě že můžeme. Musím zařídit pouze pár maličkostí, tak se tady zastavte večer a provedeme vaše přenesení. Mohu se zeptat, do jaké doby se hodláte vrátit?" zeptal se a z jeho výrazu šlo vyčíst napětí a očekávání.

„Chci se pokusit zastavit Voldemorta a zároveň zachránit mé a Harryho rodiče. A zároveň bych chtěla zažít, alespoň jeden rok na této škole. I když mám Hermioniny vědomosti, chtěla bych si udělat na tento hrad vlastní vzpomínky." přiznala a lehce se začervenala. „Tudíž se vrátím do doby, kdy Harryho rodiče studovali 7. ročník." pronesla nakonec.

„To velice rád slyším a věřím, že jste si své rozhodnutí dobře promyslela. Před vámi stojí nelehký úkol, a i když máte výhodu, že víte, jak to kdysi zhruba probíhalo, tak vás musím upozornit, že už vašim příchod se bude minulost měnit. Proto nespoléhejte, že vše půjde podle kánonu. Věřím, že se vám podaří uspět. Pro teď je to vše a budu vás očekávat večer."

Chris přikývla a odešla. Zbytek dne se procházela po pozemcích a nabírala sílu a energii, kterou jí vždy procházka přírodou dodávala. V hlavě se jí přehrávalo mnoho scénářů, jak by měla postupovat a co bude v minulosti dělat, aby její plán vyšel. Nevěděla, kde se to odhodlání v ní zvalo, ale byla rozhodnutá uspět a taky se už nemohla, až si vyzkouší být studentkou v kouzelnické škole.

Nastal večer a Chris akorát usedala za krásný stůl v Brumbálově pracovně a s očekáváním pohlédla na postaršího muže před sebou.

„Ještě než přistoupíme k samotnému kouzlu, chtěl bych ti dát dvě věci." na stůl položil měšec a dopis.

„Toto je měšec opatřený nezjistitelným zvětšovacím kouzlem. Uložil jsem do něj celý obsah trezoru tvých rodičů. Jistě se ti tyto peníze budou hodit."

Chris s úžasem převzala měšec a položila si ho do klína. Vůbec jí nenapadlo, že by jí rodiče mohli nějaké peníze zanechat. Vlastně se v duchu pokárala za to, že na peníze vůbec nepomyslela.

„A toto je dopis, který jsem napsal tehdejšímu řediteli Bradavic. Tudíž mě." nad posledními slovy se pousmál a podal ho Chris. „Je v něm vysvětlená tvá situace i to proč je důležité udržet tvou pravou totožnost v tajnosti." pokračoval Brumbál.

„Chtěla by ses ještě na něco zeptat?"

„Zeptat ne, ale mohl byste za mě vyřídit Harrymu, že se na něj nezlobím a že se pokusím udělat, co bude v mých silách."

„Mile rád mu to vyřídím." přikývl Brumbál. „Mohla byste mi podat tu vaši rodovou knihu, slečno?"

Chris strčila ruku do svého batohu a podala rodový deník řediteli. Ten v ní chvilku listoval, než našel správnou stránku a podal ho zpět Chris. Pohybem ruky ji naznačil, aby se postavila.

„Doufám, že to pro co jste se rozhodla, slečno, se vám povede a prožijete šťastný život. Přečtěte prosím poslední odstavec."

Chris e naposledy zdívala do starcových modrých očí. „Děkuji."

Brumbál pouze přikývl a Chris sklonila pohled ke knize a začala číst.

"Já vyvolená dědička rodu Ochránců přírody, chci naplnit svůj osud. Volám tě přírodo, abys splnila slib, který jsi dala a poslala mě do minulosti, kterou jsem si zvolila. Vyzívám tě, přírodo, splň svůj slib a pomož mi v těchto zlých časech, které nastaly."

Chris dočetla a s hlubokým nádechem zavřela oči. Nejednou se kolem ní zvednul vítr a Chris se začala pomalu otáčet. Ucítila zvláštní pocit, který neuměla popsat, jako by se rozpouštěla. Ředitelna se začala pomalu rozplývat, až úplně zmizela.

Po chvíli mrkání začala zase rozeznávat prostor kolem sebe. Přestala se točit a konečně si mohla prohlédnout místo, kde se objevila. K jejímu úžasu stála stále v ředitelně, která byla až na pár maličkostí úplně stejná jako tak předchozí. Z jejího zamyšlení ji vyrušil známý hlas.

„Dobrý den slečno, mohla byste mi říct, jak jste se najednou ocitla v mé pracovně?"