„Dobrý den slečno, mohla byste mi říct, jak jste se najednou ocitla v mé pracovně?" promluvil překvapeně Brumbál, který seděl za svým stolem.

„Dobrý den pane profesore, jmenuji se Christín Parkerová a než se mě začnete vyptávat, měl byste si nejdříve přečíst tento dopis." Chris podala nažloutlou obálku sedícímu Brumbálovi.

Ten ji zamyšleně přijal a pokynutím ruky jí naznačil, aby se posadila. Nastala chvíle ticha. Chris konečně pomalu začal opouštět ten zvláštní pocit, který ji naplnil při přenosu. Byla také celkem nervózní z toho, co jí zde čeká. Byla však rozhodnutá splnit úkol, kvůli kterému sem přišla, ale také zde začít nový život.

Brumbál si mezitím pečlivě pročítal dopis, až po chvíli konečně došel na konec. položit list pergamenu na stůl a zamyšleně se podíval na Chris.

„Řekl bych, že toto je velice ojedinělá a zvláštní situace. Autor toho to dopisu, tedy mé budoucí já, jak se zdá, mě informoval o vaší situaci i o jisté věštbě a co měla za následek. Mohl bych vidět tu rodovou knihu?"

Aniž by něco řekla, podala přes stůl Brumbálovi knihu a čekala, co bude dál. Ten si jí s neskrývaným zájmem začal prohlížet, a aniž by se na cokoliv zeptal, provedl na ni pár kouzel.

„Nuže, vypadá to, že je to skutečně tak, jak se píše v dopise. Děkuji, musel jsem si být jistý, že to není nějaký trik." s tím se konečně poprvé na Chris mírně usmál a vrátil jí knihu.

„Chápu vás, jednala bych stejně." Chris se musela pousmát nad vzpomínkou, jak byla nedůvěřivá k Harrymu, když jí poprvé oslovil.

„Teď zbývá vyřešit, co s vámi provedeme do začátku školního roku, který začíná za týden."

„Pokud nebudete mít nic proti, pane profesore, chtěla bych se na ten poslední týden ubytovat v Děravém kotli. Na příčné ulici bych si nakoupila vše potřebné a 1. září pak přijela vlakem s ostatními studenty. Nechci v nikom vyvolávat podezření a chci svou identitu utajit i před místními profesory."

„Vidím, že jste nad tím již přemýšlela. Jelikož jste již plnoletá, nemůžu vás nutit, zde zůstávat. Ale dovolte mi alespoň jednu podmínku. Po příčné ulici vás provede místní primus a stejně tak vás doprovodí na nástupišti. Přece jen jste v kouzelnickém světě nováček, i když jak jsem si přečetl, máte veškeré informace."

Chris si návrh chvíli promýšlela a pak přikývla.

„A teď ještě k vaší identitě zde. Budeme se držet historky, že jste studentka na výměnném pobytu z České republiky, která nastoupí do posledního ročníku. Budete klasicky při zahajovacím ceremoniálu zařazena do příslušné koleje. O vaší pravé identitě ani úkolu, který zde máte, se nikomu nebudeme zmiňovat. Doufám, že není třeba zdůrazňovat, jak je důležité vše udržet v tajnosti. V této době Voldemort teprve nabírá na síle a sbírá přisluhovače. O vaší věštbě zatím nemá zdání, což nám dává velkou výhodu a nemůžeme si dovolit jí promarnit." pravil vážným tónem Brumbál.

„Samozřejmě, nemusíte mít strach." přitakala hned Chris.

„Kdybyste měla jakýkoliv dotaz nebo bych vám mohl být nápomocen, neváhejte se na mě obrátit. V dopise, ohledně budoucnosti a situace, která tam panuje, moc informací nebylo, což naprosto chápu, ale i přesto budu rád nápomocen."

„Děkuji, pane profesore. Pokud by to bylo možné, ráda bych se šla ubytovat. Začínám pociťovat , jak mi to cestování ubralo sil."

„Zajisté, můžete využít můj krb. Zítra vám pošlu sovu ohledně schůzky s Primusem."

Chris se ztěžka postavila a přešla ke krbu. Těsně před tím, než do něj vstoupila, se ještě otočila. „Ještě jednou děkuji za přívětivé přijetí."

„Nemáte vůbec zač, slečno. Je mi velkým potěšením, že vás tu máme. Budu se na vás opět těšit 1. září při zařazovacím ceremoniálu." usmál se na ni mile Brumbál.

Chris mu úsměv oplatila, pokývla hlavou a vstoupila do krbu.

„Děravý kotel." vyslovila a v tu chvíli ji pohltily zelené plameny.

Brumbál se ještě chvíli koukal do již prázdného krbu. Hlavou mu vířil nespočet myšlenek. Domníval se, že v jeho letech ho už jen tak něco nezaskočí. Ale tato mladá dáma ho vyvedla z omylu. Vyzařovala z ní zvláštní magie a energie. S povzdechem sklonil svůj pohled zpět k dopisu, který stále ležel před ním na stole a znovu se začetl do textu, který byl napsán jemu velmi dobře známým rukopisem.

Chris potmě ležela v posteli a koukala se do stropu. V hlavě se ji přehrával, celý dnešní podivný den. Definitivně se dnes rozloučila se svým starým životem a po hlavě se vrhla do toho nového. Čekala, že Brumbál bude víc vyzvídat, proč je právě tady a co jí k tomu vedlo. Naštěstí toho byla ušetřena. Následné ubytování v Děravém kotli proběhlo bez problému a zbytečných dotazů, za což byla také velmi vděčná. Opravdu už byla dost unavená a těšila se do postele. A když se do ní konečně dostala tak nemohla usnout a jen koukala do tmy. V tu chvíli na ní padla nervozita a strach. Musela se párkrát zhluboka nadechnou,t než dostala svůj tep zpět pod kontrolu.

„Uklidni se, to zvládneš!" napomenula se ostře. Poté se přetočila na bok a nechala se svou únavou unést do říše snů.