"Pokud existují božstva, ke kterým se bozi modlí. Pak nechť mě vyslyší a učiní mě lepším, než jakým jsem kdy byl," prosil Loki jako každé ráno a každou noc svého nového života.

"Jen račte dál," vyzval ho nanejvýš uctivý postarší vytáhlý muž v brýlích. "Nemáme času nazbyt. Snění je rozlehlé a musím vám ho dnes celé ukázat. Dovolte, abych se představil, já jsem Lucien, knihovník."

"Loki, bůh lží," představil se na oplátku spáč.

"Nejdříve vás provedu po venkovních državách," zahájil Lucien prohlídku. Společně vyšli ven. "Tudy."

"Koho nám to vedeš, Luciene?" rozkřikl se zvědavý havran, který křížil oblohu.

"To je náš vzácný spáč, Loki. To je Matthew, pánův havran." Za svůj život už pár podobně dotěrných havranů viděl. Loki přikývl.

"Tady Merv se svými hochy vytvářejí sny. Je to velmi důležitá práce, na které závisí život a blahobyt všech spáčů."

"Di s těma svýma kecama někam, tady se maká," odbyl jejich návštěvu strašák s cigaretou ve vyříznutém úsměvu, jenž se nebezpečně viklal na štaflích. Na to opustili Merva v jeho snažení o vymalování stromů správným odstínem barvy.

V dalším okamžiku stáli před jeskyní, kde přebývala Eva. "Zdravím tě, Loki," pozdravila ho pramatka. "Ať se ti u nás líbí."

Lucien ho následně zavedl k bratrům. Kain a Abel. Při pohledu na ty dva v Lokim narůstal pocit něčeho povědomého. Bylo to v něm hluboce zakořeněné, nádech nevyhnutelnosti. Skrze Kaina cítil veškerou svou lásku i hněv, vjemy které vylezly na povrch, kdykoliv si vzpomněl na Thora.

"Musíme jít, ještě nás čeká navštívit palác a knihovnu," vyrušil ho Lucien z jeho uvažování.

Prošli branou, již chránily tři mytické bytosti, gryf, okřídlený kůň a drak, a rázem byli uvnitř paláce. "Tady sídlí náš pán, Sen z Věčných. To on je králem veškerého Snění. Byl u počátku stvoření a bude tu ještě po nás. Jeho je veškeré vnitřní bohatství. Jemu patří všechny zdejší knihy. Jistě vás zajímá knihovna. Máme tu velké množství vašich titulů."

"To nechápu" přiznal se Loki. Náhle si uvědomil, že z celé návštěvy Snění nemá nejmenší tušení, jak se tu objevil a jaký má jeho přítomnost tady význam. Vlastně si připadal, jako kdyby prodělával nějakou formu transu. Dosud mnoho nepromluvil, poslušně následoval cizí osobu a pasivně přijímal vše, co se kolem něho odehrávalo.

„Knihovna obsahuje všechny příběhy, o kterých jsi alespoň jedinkrát snil, i přes to že jsi je nikdy neuskutečnil," promluvil hluboký melodický hlas, který rozhodně nepatřil knihovníkovi. Loki se otočil.

"Můj pane," Lucien se před tím mužem hluboce uklonil.

"Vidím, že tu provádíš dalšího snílka," promluvil věcně.

"Ano, jmenuje se Loki. A toto je pán Sen, některými zvaný Morpheus, Oneiros, Lord Shaper (Tvárce), princ příběhů..."

Lokimu stačil jediný pohled, aby se mu do mysli vkradla jistota, se kterou jednoznačně věděl, koho má před sebou. "Draumr." Byl přesně takový, jakého si ho vždy představoval. Vysoký, ne tak rozložitý jako otec nebo Thor, vypadal více jako myslitel než válečník. Vlasy měl černé jako nejtemnější noc spletené do uzlu z jemných copánků. Jeho pleť bledě zářila jako mraky, když jim za bílého dne chce člověk přiřknout odpovídající nápodobu. Až z něho bolely oči.

A jeho oči.

"Znám boha, který se jmenuje Loki. Byl tady. Ne však dlouho," Draumr narušil ticho.

Loki se jen bolestně zasmál. Jeho temná budoucnost ho v posledních dnech všude předháněla. Král Loki, jak se zdá, byl i tady, a to Loki ani netušil, jak se zde sám ocitl. Neměl ponětí, že Sen měl na mysli jinou osobu stejného jména.

"Ty jsi jiný."

"Jak můžu být jiný? Vždyť on je moje budoucí já. Nemůžu být jiný než moje budoucnost." Pokud by to tak bylo, tato budoucnost by nenastala, a tak by ani nikdy neexistovala.

"Vy dva jste části dvou různých příběhů. Ty nejsi bůh, tak jako on."

"Vysmíváš se mi. Bůh lží, co říká pouze pravdu. Už mi dávno odzvonilo, nejsem ničím," svět si s ním vždy krutě hrál. Ale tohle bylo už na něho trochu moc. Loki přešel k regálu s knihami a jeden výtisk vytáhl. "Loki – Příběh o tom, jak byl Loki hoden Mjolniru a Thor mu provolal slávu," přečetl titul na obalu.

"Ve snech znějí příběhy daleko lépe než ve skutečnosti," podotkl Draumr.

"V tom musím s tebou naprosto souhlasit. Jsi krutý. Víš to?"

Draumr mlčel.

"Necháš mě představovat si život, který nemůžu nikdy mít. Chceš, abych věřil, že jednou bude všechno dobré. Že s Thorem budeme společně vycházet, jako když jsem byl malé dítě a on můj velký bratr. Jenže tohle se nikdy nezpraví. Tak nechápu, co po mě chceš?" Loki byl rozpálený svým nahromaděným smutkem.

"Já po tobě nechci nic. Jsem takový, jakého si mě představuješ," pravil Sen.

"A přesto si daleko víc než já, Thor, nebo dokonce náš otec. Byl jsi tu před námi a budeš tu i po nás. Ty jsi Věčný. Proč se s tebou vůbec hádám? Měl bych tě uctívat a klanět se ti. Jako našemu božstvu. Tebe nezajímají naše žabomyší války. Proč by měly?" Loki bezmyšlenkovitě listoval knihou. "Vsadím se, že Thor tu žádné takové knihy nemá. Hrdina. On nesní, jemu se vše hned plní."

"Vlastně tu jednu knihu má," Draumr mu podal jeden celkem tenký svazek. Loki si přečetl název. Vzestup Lokiho. "Je tu už velmi dlouho."

Loki tiše hleděl na listy v jeho rukou. " Nejsi jako Loki, kterého znám. Ty máš rodinu, na které ti záleží a jim na tobě. Občas je proklínáš. Občas tě využívají. Kazí ti plány, bortí tvé sny. Ale tak už to v rodině chodí. Protože navzájem bez sebe nemůžete být. Všichni chcete totéž. Abyste byli zase jednou šťastní. Pokud budeš opravdu chtít, můžeš být lepší. Ale nemůžeš na to být sám. Nikdy ne sám." V samotě byl Loki schopný dojít ve své sebelítosti až na samé dno a stát se padouchem.

"Takže se můžu změnit," Loki váhal uvěřit.

"Jsi hlavním představitelem svého příběhu. Ne jen nějaká vedlejší postava, nevyvážený padouch. Dělej se sebou, co uznáš za vhodné."

"Můžu byt hoden Thorovy moci? Můžu se stát hrdinou? Bude to jen další lživý odraz toho, co skutečně jsem."

"Lež je jen příběh s pravdou odehrávající se na pozadí. Ty jsi pánem příběhu."

"Lež je jen další příběh. Děkuji, Draumre. To si musím zapamatovat," Loki objevil novou podstatu svého bytí. Vždyť co byl jiného, než pouhý vypravěč. Někdy spíše fabulátor. Ale to nezměnilo nic na tom, že jeho specialitou vždy byly příběhy.

Sen se jen usmál. Dobře věděl, že kterýkoliv spáč, co zavitá do jeho říše, vše po probuzení zapomene. Jednou si na všechno Loki přijde opět sám, nebo mu jeho nadání odhalí někdo druhý. Ale Draumr to jistě nebude.

"Kam vlastně zmizel Lucien?" uvědomil si náhle Loki nepřítomnost knihovníka.

"Hodně štěstí," řekl Sen. Svět kolem něho začal ztrácet barvy, hranice mezi jednotlivými předměty se stíraly, jakoby vše kolem obestírala mlha. Loki už pomalu chápal, co se děje. Draumr ustupoval do pozadí a Loki si čím dál víc uvědomoval sílící teplo slunce a tlak na jeho levé paži.

Spáč otevřel oči a volnou rukou pohladil hřívu zlatých vlasů jeho osudové ženy. Amora nelibě zamručela, přesto se však nechala vzbudit a podívala se na svého věčného partnera. Díval se na ni s hřejivým úsměvem oddaného milovníka. „Jak ses vyspala?" zeptal se jí Loki.

„Dobře," Enchantress se protáhla a pak se znovu schoulila na hrudník svého milence. „A jak ty? Co se ti zdálo?"

„Určitě něco pěkného."