5. Poloviční princ
první zářijový týden 1971, bradavická Škola čar a kouzel, chlapecké ložnice zmijozelské koleje
.
Lucius se zvolna probíral osobními složkami letošních prváků. Protože všechny staré kouzelnické rodiny byly nějaký způsobem spřízněné, většinou jen zběžně přelétl několik prvních řádků a odložil dokumenty stranou. Teď však čtení přerušil ze zcela jiného důvodu. Už nějaký čas vnímal, jak se v chodbě u chlapeckých ložnic začíná vzmáhat jakýsi podivný hluk.
„Co je to tady!" Energicky rozrazil dveře problémového pokoje. „Dávno máte být v posteli!"
„My s ním bydlet nebudeme!" Trojice prváků na něj hleděla se zarputilým odhodláním.
Bulstrode, Selwyn, Macmillan a jako čtvrtý stranou v koutě Snape. Severus Snape. Chytrý kluk, ale podle všeho dokonalý magnet na potíže.
„Protože je to mudla!" dodal Bulstrode opovržlivě.
Severus ve starém pyžamu neurčité barvy popotáhl. Zajímavé ale bylo, že současně i zaťal obě pěsti, jako by se chystal k rvačce. „Nejsem!"
„Jseš!"
„Ne!"
„Ano!"
„Ticho!" Malfoyův hlas rázně uťal dětskou hádku. „Severus je po matce Prince. Ze staré a vážené kouzelnické rodiny."
„Jeho táta ale mudla je," odporoval Selwyn zatvrzele.
„Fajn. Tak je poloviční Prince." Luciusovi začínala docházet trpělivost. „Ale pokud okamžitě nezavřete pusy, nacpu vám místo něj do pokoje třaskavého skvorejše, jasné? A všichni do pelechu. Fofrem. Počítám do tří. Jedna, dva – Dobrou noc."
Merline, díky, konečně aspoň chvilka klidu…
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.