7. Andromeda
poslední zářijový víkend 1971, rodinní sídlo Malfoyových, Wiltshire
.
„Spíš než oslavu narozenin to připomíná štvanici," poznamenala Andromeda s pobavením, když se jim konečně podařilo nepozorovaně vyklouznout na terasu, z níž se otevíral výhled do soumračné zahrady.
Lucius, bez ohledu na slavnostní hábit i léta vštěpované zásady, se volně svezl podél zdi na kamenné dlaždice. „Taky jsi na lovu?" nadhodil napůl žertem, napůl vážně, když předtím trochu upil ze své sklenky.
Uvažovala, jak asi zareaguje její matka, až zjistí, že si pomačkala drahé večerní šaty, nakonec ale usedla vedle něj a mlčky zavrtěla hlavou. V očích jí přitom zatančilo světlo hvězd.
„Proč?" zeptal se. „Nejsem tvůj typ?"
Ta otevřenost ji zřejmě trochu zaskočila, i když se znali už léta. Dlouze pohlédla na své dlaně a teprve potom odpověděla. „Mám tě ráda. Jsi zábavný společník a dobrý přítel," rozvážně hledala slova, „ale –"
„Ale je tu někdo další?" doplnil s překvapivou jasnozřivostí.
V matném světle, dopadajícím sem přes kosočtvercové okenní tabulky, mohl jasně pozorovat, jak jí zrůžověly tváře. Takže ano, nejspíš se trefil.
„Mám vyzvídat?"
Její oči byly náhle veliké, plné jakéhosi nevyjádřeného smutku. „Raději ne." Slova zaševelila tiše jako suché podzimní listí.
Respektoval její přání. V houstnoucí tmě pozvedl sklenku a nepatrně se pousmál. „Tak na naše malá společná tajemství."
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.