10. Hromádka neštěstí
listopad 1971, bradavická Škola čar a kouzel, zmijozelská kolej
.
Lucius zrovna pospíchal z famfrpálového tréninku, když v tmavém koutku bradavického podzemí málem zakopl o toho Snapeovic kluka. Klečel na zemi mezi roztrhanými sešity a učebnicemi upatlanými od inkoustu a vší silou se snažil potlačit slzy, které se mu draly do očí.
„Vstaň! Co tady vyvádíš?"
„Nic."
Malfoy opřel své závodní koště Nimbus 1001 o zeď. „Tak proč vypadáš, jako by ses právě vyválel v odpadkovém koši?"
„Spadl jsem."
Lucius si pohledem změřil jeho ušpiněný zmuchlaný hábit a potom dlouhou rovnou chodbu. „Nevykládej pohádky!"
„Zakopl jsem na schodech." Snape zarputile hleděl do země.
Ruka v kožené famfrpálové rukavici ho ne zrovna nejjemněji chytla za bradu a trhnutím donutila vzhlédnout. „Nelži! Někdo do tebe strčil. Kdo?"
„Nevím."
„Někdo z naší koleje?"
„Ne. To ne." Tiše zamumlaná odpověď, ale tentokrát snad alespoň pravdivá.
Malfoy chvíli uvažoval. Samozřejmě ne všichni zmijozelští studenti zpočátku vítali Snapeovu přítomnost s otevřenou náručí. Když ale zjistili, jak moc jim jeho nadání může usnadnit psaní domácích úkolů, nakonec ho bez dalších námitek přijali mezi sebe.
Což ovšem znamenalo, že všechnu tuhle spoušť měli už zase na svědomí ti čtyři malí sígři z Nebelvíru.
„Tak pojď" vybídl Lucius pořád ještě trochu otřeseného prváka, „nějak to zkusíme dát do pořádku."
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.