11. Zmijozelští Hadi versus nebelvírští Lvi
listopad 1971, bradavická Škola čar a kouzel, kdesi v soukromí zmijozelské koleje
.
„Vážně to byl můj bratranec?" Andromeda Blacková vypadala dost zaraženě.
Lucius přisvědčil. „Ano. Jeden z těch čtyř, co Snapeovi nedají chvilku pokoj."
„Víš to určitě?"
„Naprosto. Vyzpovídal jsem mladší studenty naší koleje. Jsou to pořád ti čtyři. Vede je tvůj bratránek Sirius a malý Potter, zbývající dva se jenom vezou. Andy, odpusť, že to říkám tak otevřeně, ale jeho chování vrhá na celý dům Blacků velmi špatné světlo."
Posadila se. Dlouho mlčky hleděla do plamenů v krbu. „Dobře," pronesla nakonec. „Zkusím mu domluvit. Akorát nevím, jestli to bude co platné."
„V tom případě by možná prospělo napsat jeho rodičům," navrhl neústupně. „Věřím, že od tebe to přijmou snáz, než kdybych je byl nucen informovat já."
Povzdechla si. „Víš, není to tak snadné. Strýček s tetou jsou na Siriuse přísní, opravdu jsou. Ale čím víc na něj tlačí, tím je to celé horší. Někdy mám pocit, jako by Sirius schválně dělal přesný opak všeho, co mu nařizují. Nejprve se natruc blackovské tradici nechal zařadit do Nebelvíru a teď zase tohle… Až tetička zjistí, co vyvádí, roztrhne ho jak hada."
„Ale nic mu nebrání zachovat kolejní loajalitu a řvát při tom přetrhávání jako pravověrný Lev," ušklíbl se Malfoy ne bez jisté škodolibosti.
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.