14. Druhá klička hadího těla
vánoční prázdniny 1971, rodinné sídlo Malfoyových, Wiltshire
.
Tom Raddle, nebo také Lord Voldemort, jak si poslední dobou říkal, vypadal po vyslechnutí nejnovějších zpráv z bradavické školy nadmíru spokojeně.
„Přiznávám, že jsem překvapen, Luciusi. Ani jsem nečekal, že se naší záležitosti dokážeš ujmout s takovou obratností."
„Bylo to jen pár rozhovorů, nic zvláštního –"
„Skromnost tě šlechtí, můj mladý příteli," pochválil ho Raddle. „Přesto soudím, že za prokázané úsilí zasloužíš odměnu. Pověz, po čem z toho, co jsem schopen nabídnout, tvé srdce nejvíc touží?"
Abraxasův syn chvíli uvažoval. „Je pravda, že existují kouzla, která před námi ve škole záměrně tají?"
„Nu, povězme to asi takhle: ředitel Brumbál velmi žárlivě střeží své kouzelnické mistrovství a představu, že by mu přímo před očima mohla vyrůst konkurence, nemá ani trochu rád." V Raddleově hlase zazněl nepatrný přídech trpkosti.
„Ale vy všechna ta kouzla znáte?"
„Všechna? Zdaleka ne. Nemohu ovšem popřít," prohlásil starší kouzelník s mírně samolibým úsměvem, „že v některých oblastech magických dovedností jsem došel mnohem dál, než většina mých současníků."
Zdálo se, že mladíka jeho odpověď uspokojila. „Potom chci, abyste mě začal učit."
„Možná jsem se prve s chválou tvé skromností poněkud unáhlil," poznamenal Raddle pobaveně. „Ale dobrá. Jsi-li alespoň z poloviny tak nadaný jako ctižádostivý…"
„Slibuji, že vás nezklamu, pane."
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.