16. Narcissa
leden 1972, bradavická Škola čar a kouzel, studovna zmijozelské koleje
.
Dostavila se na minutu přesně a bez jediného pohledu nebo slova usedla vedle něj.
„Tak, Blacková, jako trest za dnešní nevhodné chování mi něco napíšeš." Malfoy odsunul stranou hromádku učebnic a předstíral, že hluboce uvažuje. „Co takhle: ‚Na veřejnosti mám vystupovat jako dáma'?"
„Prosím?"
„Dáma. Ženská, co nepořvává po chodbách a říká ‚toužím zůstat chvíli sama' místo ‚vypadni pitomče'," poskytl jí ochotně překlad.
Narcissa konečně opustila strnule povznesenou pózu, ale jen proto, aby ho mohla provrtat znechuceným pohledem. (A to se celé roky domníval, že nejmladší ze sester Blackových je spíš plachá a trochu ušlápnutá ve stínu starších sourozenců.) „Kolikrát?" procedila mezi zuby tak ledově, že by se jejím tónem dala vyrábět námraza na oknech.
„Řekněme – stokrát." Když se chvíli nic nedělo, upozornil: „Já mám čas až do večerky."
Ostře seříznutý brk neochotně zaškrábal po pergamenu.
A znovu.
A znovu.
Nakonec to napsala dokonce dvěstěkrát.
Úhledným dívčím písmem, jednu větu za druhou, pěkně pod sebe.
‚Za tohle tě proměním v rohožku, kreténe!'
Držel rozvinutý pruh pergamenu v rukou a po tváři se mu šířil úsměv, jako kdyby právě získal hlavní cenu v kouzelnické loterii.
„Vážně mě těší, že si tak skvěle rozumíme, Blacková. Takže zase zítra. Stejné místo, stejný čas."
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.