19. Dáma se hněvá až příliš
únor 1972, bradavická Škola čar a kouzel, zmijozelská společenská místnost
.
„To má tak někdo štěstí," povzdechl Rowle závistivě, sotva za Narcissou s třesknutím zapadly dveře zmijozelských dívčích ložnic. „Nejhezčí holka celé koleje a musí se zakoukat zrovna do tebe. To prostě není fér."
Lucius se zaškaredil. „Nevím, jak ty, ale já bych výroky typu ‚Zabij se a uteč, pitomče!' zrovna neinterpretoval jako obzvlášť vášnivé vyznání lásky. Krom toho, všimli jste si, s jakou zarputilostí do sebe naládovala všecko pomerančové želé, přestože ví, že je to jediná sladkost, která mi chutná? Ona ho naopak ráda nemá, udělala to čistě proto, aby mě naštvala."
Evan Rosier, nedopitý máslový ležák ještě pořád v ruce, přisedl na pohovku vedle něj. „Když ty to vnímáš ze špatné perspektivy. Dáma se hněvá až příliš, chápeš?"
Malfoy na něj zůstal hledět s otazníkem v očích.
„To je všechno tím, že nečteš ty správné klasiky," povzdechl Evan. „Zkrátka – dáma se hněvá až příliš, aby to celé byla pravda," vysvětlil a dobromyslně Luciuse šťouchl do ramene. „Věř staršímu a zkušenějšímu, ta po tobě jede, kamaráde."
„Ale pokud bys neměl zájem," vmísil se do debaty Rowle, „já bych se případně i obětoval…"
„Na to zapomeň, Thorfinne!" zareagoval Malfoy okamžitě. „Ruce pryč od Narcissy Blackové, jasné?" dodal pro jistotu mírně výhružně.
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.