20. Slon v porcelánu
únor 1972, bradavická Škola čar a kouzel, studovna zmijozelské koleje
.
„Vysvětli!" Narcissa Blacková před Luciuse s výrazem rozvzteklené harpyje hodila kus pergamenu. „Dopis od mých rodičů," dodala celkem zbytečně vzhledem k velkému rodovému znaku, jasně se rýsujícímu v rozlomené pečeti.
„Ano?"
„Píší mi," pokračovala, „moment, cituji: ‚…Lucius Malfoy je zdvořilý, dobře vychovaný mladý muž… vhodný jako tvůj společník na výlet do Prasinek… Važ si jeho zájmu. Buď na něj MILÁ.' – Co to má jako znamenat?!"
Trochu nepřítomně zvedl hlavu od učebnice Starověkých run pro pokročilé.
„Jen jsem potřeboval zjistit, zda tví rodiče nebudou proti, když ti o nejbližším prasinkovém víkendu budu dělat doprovod."
Opřela se dlaněmi o stůl a předklonila se tak, že na něj hleděla z bezprostřední blízkosti. „A to tě nenapadlo, že by ses NEJPRVE mohl zeptat mě?"
„Napadlo," odpověděl s nebesky nevinnou tváří. Přestože její oči metaly blesky, jediné, co dokázal doopravdy vnímat, byla skutečnost, že moc pěkně voní. „Ale bál jsem se, že bys mohla říct ‚ne'."
Narovnala se jako kdyby právě spolkla pravítko. „Pokud by ses nechoval jako idiot, možná bych odpověděla ‚ano'."
„Opravdu?" Zatraceně, teď si vůbec nebyl jistý, zda to bylo dobré, nebo špatné znamení. „Takže kdybych tě hezky poprosil, Narcissko, šla bys? Do Prasinek? V sobotu? Se mnou?"
Přezíravě odvrátila hlavu. „NE!"
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.