21. Večírek Křiklanova klubu
březen 1972, Škola čar a kouzel v Bradavicích, kabinet Horacia Křiklana
.
Když Lucius vstoupil do kabinetu, příležitostně sloužícího jako místo setkávání Křiklanova klubu, většina spolužáků už tam byla.
„Omlouvám se za zpoždění," zamumlal a bez zájmu se svezl na volnou židli.
„Netřeba se ospravedlňovat," uvítal ho ředitel zmijozelské koleje. „Jste dochvilný jako vždy. – Mimochodem, zrovna jsem chtěl ostatním vyprávět o projevu vašeho otce před Starostolcem. ‚Perspektivy dalšího směřování kouzelnického společenství.' Brilantní řeč, vskutku brilantní."
„Hezká slova nás nespasí." Lucius se zamračil do svého zmrzlinového poháru. „Co potřebujeme, jsou činy."
„Na mou duši, chlapče," Křiklan se burácivě rozesmál, „vy dnes máte ale bojovnou náladu."
„Ignorujte ho, pane profesore," ušklíbla se Samantha Flintová. „Je protivný, protože mu Blacková nechce dát… Tedy dát povolení ke schůzce," doplnila chvatně, rudá až po kořínky vlasů.
Křiklan pohlédl na Andromedu, usazenou přímo naproti němu. „Ale slečno, Blacková, to je dost kruté, takhle trápit jednoho z mých nejlepších studentů."
Andromeda se pousmála, zatímco Malfoy vypadal, že na jistou užvaněnou spolužačku hodlá vrhnout pupínkovou kletbu. „To nemluví o mně."
Studenti z ostatních kolejí zvědavě natahovali uši, aby o nic nepřišli.
„Ach táák," dovtípil se Křiklan. „Hlavu vzhůru, chlapče. Jak se říká, trpělivost růže přináší. I když vy byste asi upřednostnil kytici jarních narcisů, nemýlím-li se," dodal trochu škládlivě.
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.