23. Nebelvírská a zmijozelská férovka
duben 1972, bradavická Škola čar a kouzel, Velká síň a koupelna prefektů
.
„Severusi, víš, co máš dělat?" sykla Alecta tiše. A potom nahlas dodala: „Tohle odnes madam Pinceové, ano?"
Hubený chlapec s obličejem rámovaným zplihlými tmavými vlasy přikývl a převzal od ní několik pergamenových svitků.
„Koukněte, Srabus někam jde," ozvalo se od nebelvírského stolu.
„A sám," protáhl významně Sirius Black, zatímco další dva ze čtveřice prváků se tvářili trochu zaraženě.
„Tak na co čekáme?" šťouchl do nich James Potter. „Hej, Srabusi!"
Severus přidal do kroku.
„Neutíkej, chceme se jen trochu pobavit."
Teď už Snape běžel. Namáhavě oddechoval, ale věděl, kam míří, a nezpomaloval. Ještě tři patra, dvě…
Za zády slyšel hlasité funění.
Na pátém podlaží překvapivě minul kabinet madam Pinceové. Místo toho vykřikl heslo „lesní vůně" a vletěl do koupelny prefektů.
„Pánové – je v pasti." Pronásledovatelé využili pootevřených dveří a vklouzli za ním dovnitř.
První, co uviděli, byl Severus, těžce oddechující na okraji velkého bazénu.
Potom se dveře prudce přibouchly.
A do ucha jim zapředl Malfoyův hlas: „Ale, ale ale… Kohopak to tady máme?"
„Že by tohle byla ta tolik vychvalovaná nebelvírská odvaha a čest? Čtyři na jednoho?" Ze stínů se vylouply další dvě postavy. Rosier. Rowle.
„Každopádně," pousmál se Malfoy, „je teď poučíme, jak se tahle hra hraje podle zmijozelských pravidel."
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.