25. Škola základ života?
červen 1972, Škola čar a kouzel v Bradavicích, zmijozelská společenská místnost
.
„Tyhle hodiny jsou prostě směšné!" reptala Alecta. „Nohy jako želé, lechtací prokletí nebo stepovací kouzlo vyučované v obraně proti černé magii pro pokročilé? Dělají si z nás srandu? Jak si vlastně představují, že se budeme proti temným kletbám bránit, když nám zároveň vůbec neukážou, jak ty kletby vypadají?" rozčilovala se. „A to prý je tahle škola nejlepší svého druhu v Británii!"
„Nejlepší, neboť jediná," odtušil Lucius nevzrušeně.
„Moment!" zarazila ho Alecta v záblesku náhlého osvícení. „Netvrdil jsi náhodou, že Ty-víš-kdo souhlasil, že tě o prázdninách naučí nějaká zajímavá kouzla?" Z dívčina pohledu sálala netajená dychtivost.
Malfoy nezúčastněně obrátil několik listů v posledním vydání Denního věštce, než odpověděl: „Byl to jen zdvořilostní příslib, nic určitého."
„No, myslím, a asi s tím názorem nezůstanu úplně osamocená, že cokoli bude lepší, než tyhle blbiny."
Několik zmijozelských studentů, které probíhající debata přiměla zvednout hlavu od partií šachů, tchoříčků a řachavého Petra, ochotně přisvědčilo.
„Fakt je, že nohy jako želé nás moc nevytrhnou," přisadil si Rosier. „Tedy pokud naším životním snem není místo příručího nebo prodavačky v nějaké cukrárně."
Několik dalších studentů se zachichotalo.
„Takže budoucí plán je jasný." Alectinou tváří se šířil spokojený úsměv. „ON bude učit tebe, Luciusi, a ty potom zase nás."
Jen pro úplnost – všechna zmiňovaná kouzla v potterversu skutečně existují. Locomotor Wibbly – nohy jako želé, Rictusempra – lechtací kletba, Tarantallegra – stepovací kouzlo.
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.