26. Pan a paní Blackovi
konec června 1972, nádraží King's Cross v Londýně
.
Bradavický spěšný vlak se supěním zastavil na nádraží King's Cross v Londýně.
„Podívej, Andy, tamhle čekají naši!" Narcissa div nevypadla z otevřeného okýnka. „Tvoje rodiče nikde nevidím," informovala Luciuse, statečně zápolícího s jejich kufry.
„Protože jsem velký kluk a trefím domů sám," ušklíbl se, ale už ho neposlouchala.
„Mami! Tati!" Rozběhla se po nástupišti.
„Trochu důstojnosti, dcero," napomenul ji nepříliš přesvědčivě Cygnus Black.
Paní Druella obě dívky obřadně políbila na tvář. „Luciusi, jaké milé setkání," obrátila se na Malfoye, který mezitím pomocí nadnášecího kouzla vymanévroval jejich zavazadla z vlaku.
„Paní Blacková, pane Blacku," pozdravil uctivě. „Veškeré potěšení je na mé straně."
„Opravdu velmi zdvořilý mladý muž," usmála se paní Blacková zářivě. „To se v dnešní době vidí jen zřídka," dodala a významně přitom pohlédla směrem k Narcisse, která předstírala, že právě něco důležitého hledá ve svém kufru.
„Jste ke mně až příliš laskavá, madam," blýskl se Lucius další společenskou frází.
„Patolízale!" zasykla Narcissa tak, aby to nikdo jiný nemohl zaslechnout, a pokusila se mu svůj naditý kufr hodit na nohu.
Trpělivě vyčkal, dokud se pozornost Blackových neobrátila k jejich starší dceři, a teprve potom tiše zavrněl do Narcissiných plavých vlasů: „To víš, miláčku, musím si předcházet budoucí tchyni a tchána."
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.