27. Čas na změnu
červenec 1972, rodinné sídlo Malfoyových, Wiltshire
.
Tom Raddle přikývl na poslední slova pana Abraxase, ve skutečnosti však jeho myšlenky bloudily úplně někde jinde. Začínalo se mu zajídat, aby neustále sloužil jako pouhý nástroj politických ambicí starého pána. Hluboko uvnitř cítil, že nazrál čas vykročit vlastní cestou. Jenže přes to vznešeně znějící jméno, Lord Voldemort, které si sám vybral, v jádru nikdy nepřestal být oním starým Tomem, sirotkem bez prostředků a zázemí, vydržovaným jen blahosklonností druhých. Čehož si byl Abraxas velmi dobře vědom a také toho patřičně využíval, kdykoli potřeboval odvést pozornost od svých vlastních akcí.
Co Abraxas Malfoy opomenul uvážit, byla skutečnost, že Raddle postupem času zatoužil připravit ho o něco mnohem cennějšího, než jsou hromady kouzelnického zlata. – O jeho vlastního syna. Tak mladého… Tvárného… A tak plného marné touhy po otcovském uznání.
Plán byl tedy vytvořen. Zbývalo proměnit ho v realitu. Zlehka. Nenápadně. Bez zbytečného nátlaku. Přesně tak, jak to odpovídá zmijozelské povaze.
„Luciusi," pousmál se Voldemort přicházejícímu mladíkovi vstříc. Možná to byla jen šálivá hra světla, ale na okamžik to vypadalo, jako by kdesi na pozadí Tomových tmavých očí prosvitl záblesk rudého světla. „Velmi rád tě zase vidím, můj mladý příteli. A těším se na naše malé prázdninové rozhovory. Přiznávám, už mi začínaly scházet."
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.