S vakem na zádech, ve kterém jsem měla jenom nějaký bloček a tužku jsem vystoupila z autobusu. Všechno to tu pro mě bylo příliš nové. Do téhle části města jsem moc nejezdila a když už tak jenom na místní koupaliště, což je přesně přes celé sídliště, než je moje škola. Kolem cesty se linuly domy a stromy. Jenom jsem si povzdechla a vydala se z kopce k mé škole. Kolem mě chodili i ostatní lidi, někteří v ruce mobily, přibližně mého věku, nejspíše ze stejné školy. A pak malé děti s kornoutem plným sladkostí, o několik hlav menší. Ty se ztratili v budově základní školy, která je hned před moji střední školou. Vybavila jsem si kolik lidí sem na tuhle školu chtělo z naší třídy ještě ze základky. Hned co jsem se začala v šesté třídě zajímat o zdravotnictví se o něj najednou začala zajímat nejpopulárnější holka ze třídy a v tu ránu se toho držely všechny holky a chtěly na stejnou školu. To mě děsilo, protože jsem s nimi nehodlala chodit do jedné školy ba ne třídy další čtyři roky. Nakonec jim to moc dlouho nevydrželo a všechny co o to furt stály se nedostaly. Taky není divu. Neříkám že by byly hloupé, jsou chytré, ale jsou líné se učit. Nepřežily by ani první ročník. Když jsem se ponořená do svých vzpomínek konečně dostala ke škole schody do školy byly totálně přecpané partičkami. Chodník před školou taktéž. Já jsem se jako myška mlčky proplížila dovnitř. Hned jak jsem spatřila chodbu jsem si vzpomněla i na den otevřených dveří co jsem tu byla s mým nevlastním tátou. Bylo mi to povědomé. Stoupla jsem si k nástěnce a přeletěla očima znovu přes papíry plné textu. Koukla jsem se i na plánek školy, která je opravdu velká. Maličko jsem se usmála. Už jenom tahle škola je splněný sen mého dětství. Už jako malá jsem chtěla být sestra na dětském. Pak mě to přešlo, protože se mnou hodně manipulovali spolužáci a nakonec jsem se k tomu v šesté třída dostala znovu. Chvíli jsem chtěla chovat koně, pak být kadeřnice, pak cukrářka. Bylo toho moc. Ale kdybych byla cukrářka více bych snědla než prodala. Dobře vzpomínám jak jsme plánovaly s kamarádkou cukrárnu. Otočila jsem se na podpatku a vydala se najít moji třídu. Chodby školy byly dlouhé a byly plné studentů. Potkala jsem spoustu lidí, co už od pohledu vypadali jako ti chytří. Nebo jako klasicky popisovaní šprti v románech. I když já bych o tom asi měla pomlčet. Najednou se mi na moment zatmělo před očima. Pak přišla prudká bolest.

"Promiň" pípl někdo nademnou a mě došlo co se stalo. Srazila jsem se s někým. Otevřela jsem oči a uviděla před sebou holku. Podávala mi ruku. Jenom jsem se nad sama sebou zasmála a ruku na pomoc přijala.

"Však v pořádku" řekla jsem se smíchem a ona se trošku usmála.

"Nechtěla jsem do tebe narazit, zasnila jsem se" řekla mi ještě a já jsem nad tím s úsměvem na tváři mávla rukou.

"To já také" přiznala jsem se. Vypadá mile. Má blond vlasy po ramena a zářivé modré oči. Vedle ní jsem si připadala jako čarodějnice.

"Taky jsi tu poprvé?" zeptala se mě.

"Počkej, vypadáš starší, ty jsi v prváku?" zeptala jsem se jí udiveně. Ona se zasmála a přikývla.

"No, možná spolu budeme ve třídě?" pronesla jsem váhavě. Ona se zasmála.

"Kéžby, budu doufat" řekla a pak mi zamávala a odešla. I já doufala, alespoň bych někoho tak jakože trošku znala. Následně jsem hledala třídu. A když jsem jí konečně našla nadechla jsem se. Doufala jsem v normálního spolusedícího a normální kolektiv. Na to štěstí nemám. Hned jak jsem vstoupila spatřila jsem partu holek v rohu. Bylo mi okamžitě jasné, že tu budou ty party holek, těch vyšších. Těch co budou populární. Přesně tak jak jsem to měla na základce. Povzdechla jsem si a našla si prázdnou lavici někde vzadu. Třída se začala pomalu plnit. Já se snažila na lavici neusnout. Ani mě moc nepřekvapilo, že tu byly samé holky. Všechny vypadaly jako takové ty klasické holky co musí vstávat ve 4 aby se stihly namalovat. Vedle mě si nikdo nesedl. Už teď jsem věděla, že sem prostě nebudu zapadat. Možná už jen tím že se nemaluju, a taky tím, že jsem se hned po příchodu nehrnula za ostatníma se seznámit. Už jsem očekávala každou chvilku příchod učitele, nebo učitelky. Zrovna když jsem zvedla hlavu ke dveřím jsem uviděla kluka. Na zádech měl batoh. Vypadal starší než kluci mého věku. Jenom se zastavil u dveří a rozhlédl se. Pak se zastavil pohledem na mě a přeletél pohledem od mé osoby na místo vedle mě. Zamračil se a vydal se za mnou. Nakonec dosedl na židli vedle mě. To že sedí semnou ho dle mého zrovna netěšilo. Jenom na pár vteřin co se naše pohledy setly ještě když stál u dveří jsem měla možnost mu pořádně vidět do tváře. Hned jak si sednul tak hodil batoh k lavici a nasadil si kapuci a sluchátka. Kéžbych tu měla moji mikinu ne tenhle svetr co mi máma vnutila a sluchátka abych mohla udělat to samé. Hned za ním si to kráčel učitel. Asi ho moc neřešil protože zatímco všichni ostatní se zvedli on seděl na židli a pozoroval tabuli. Učitel který si ho okamžitě všimnul se zamračil, ale nechal to být. Učitel se představil a řekl něco o sobě a dál jsem ho nějak nevnímala. Spíše jsem přemýšlela nad tím co budu dělat po téhle úvodní hodině. Možná bych mohla jet do města s někým. Ještě uvidím. Kluk vedle mě se pohnul a já zpozorněla. Otočila jsem k němu hlavu.

"Dáš mi pak opsat ty poznámky?" zeptal se mě. Kývla jsem na souhlas. Asi potom byl spokojenej, protože se zase otočil k tabuli. Jasně, co bych čekala. Vsadím se, že o testech to bude úplně stejné. Zakroutila jsem nad tím hlavou. Malinko jsem si povzdechla a vyfotila si svoje poznámky. Jsem si jistá že si toho více nenapíšu, protože posledních 15 minut jeho přednes opravdu neposlouchám. Strčila jsem k němu papír. Jenom se na něj podíval a bez jediného slova si ho dal do tašky.