"Ahoj" obejmula jsem se s mojí kamarádkou Luckou, která sotva vystoupila z busu. Celé prázdniny jsme se neviděli.
"Čau, co máš v plánu?" zeptala se mě okamžitě a já jenom tak pokrčila rameny tak jak je mi to zvykem.
"Nic, asi někam na jídlo a pak šmejdit" pronesla jsem jako návrh a ona nadšeně přikývla jako vždycky. Vydaly jsme se tedy do místního nákupního centra.
"Tak povídej, jaké byly prázdniny?" pobídla jsem ji. Nerada začínám konverzace, ale s ní to je takové lehké, známe se už od školky a bavíme tak nějak od konce sedmé třídy. Dobře pamatuji jak mě tenkrát spolužačka vytáhla s ní do města a my jsme tam chytaly záchvaty smíchu z každé hovadiny. Nakonec se na nás spolužačka naštvala, protože jsme se bavily více spolu.
"Nic moc, jezdila jsem po příbuzných a pak jsem měsíc byla doma" řekla a malinko se zamračila. Bylo zvykem, že u ní vždycky druhou polovinu prázdnin přespím, ale letos jsem nemohla.
"Tak já jsem jela nejdříve na tábor. Řeknu ti, ty děti jsou tam rok od roku horší" oznámila jsem.
"Co zase vyváděli?"
"Tak ty víš, že mám vždycky službu na noc, můžeš je chodit napomínat každých pět minut, ale stejně tam pak půjdeš znovu a ještě jim zabavíš dva mobily a notebook" zasmála jsem se a u toho kroutila hlavou.
"To není tak strašné" zastala se jich.
Jenom jsem přikývla. Mám na to svůj názor.
"Pak jsem jela jako obvykle za dědou na dva týdny a pak jsme jeli s mamkou za babičkou a Bárou" oznámila jsem. Bára je moje teta, která je přece jenom o dva roky starší a brala jsem ji spíše jako nejlepší kamarádku, než se odstěhovala. Od té doby u nás byla jenom jednou na prázdniny. Byla jsem ráda, že mám možnost ji vidět a tak jsem se jí chytla. Musela jsem se, ale vzdát přespání.
"A co vůbec kluci? Už máš?" zeptala jsem se jí. Ta holka byla single už hodně dlouho, stejně jako já od školky, ale s tím, že já jsem si s tím až takovou hlavu nedělala a nechtěla jsem vztah. Za to Lucka o něj fakt stála a psala si s několika kluky, kteří se nakonec ukázali jako naprostí kreténi. Pak to vzdala a pronesla takové to: počkám si na toho pravého.
"Nic, teda jako jo několik kluků mi psalo, ale kvůli sexu ne kvůli vztahu, mám pocit, že normální kluci už v dnešní době neexistují" zamračila se a já ji jenom přikývla. Měla celkem pravdu, všichni jsou stejní. Všichni zřejmě mají pocit, že po nich holky poletí, pokud nám budou nadávat a chovat se k nám jako je kusu hadru.
"Určitě někde ano, najdeš ho, uvidíš" řekla jsem ji. Jako klasicky jsem ji řekla něco co by ji mohlo uklidnit, i když to není pravda a vím, že normálního kluka už najít nemůže. Buď se bude muset smířit s nějakým kreténem a nebo bude navěky single a chodit se mnou každý měsíc na palačinky.
"Už moc nevěřím, ale dobře doufat můžeme" řekla mi a já jsem se usmála.
Zatím co jsme si povídaly o tom jako jsou dnešní kluci strašní jsme došli do části obchoďáku, kde byli jenom restaurace a fastfoody. Všichni tomu tady říkáme jídelňák. My dvě jsme jako obvykle zamířily do Burger kingu.
"Potřebovala bych se pak kouknout po jedné knize" řekla jsem. Hodně čtu a občas napíšu i nějakou tu hovadinu na internet. Do knih jsme chodily vždycky.
"Je mi to jasné" oznámila a já jsem se zasmála. Už mě prostě zná.
"Jak to jde zatím ve škole?" zeptala se mě nakonec po chvíli ticha.
"No tak sedím s nějakým flákačem, jedinej kluk ze třídy a zrovna já vedle něj musím sedět" postěžovala jsem si.
"Uuuu" pronesla a u toho se tak zvláštně zavrtěla.
"S ním nikdy nic nemůžu mít, však hned jak přišel nasadil kapuci a sluchátka a pak si řekl jenom o poznámky" zasmála jsem se její bujné fantazii.
"No vidíš to je dobrej začátek vztahu" řekla a já nesouhlasně mlaskla a bouchla ji do ramene. Tenhle vztah si představit neumím.
"Au, sorry no" řekla a chytla se za tu ruku.
"Jinak je to asi to stejné co bylo na základce, partičky těch populárních zmalovaných kurviček" protočila jsem očima.
"A jeje, no já zatím všechno dobrý, sedím sama" pochlubila se mi. Kéž bych taky seděla sama.
"Taky bych chtěla" řekla jsem a nafoukla tváře.
"Buď ráda, alespoň nás od koho opisovat" oznámila a já se zasmála.
"Ten byl dobrej. Spíše on na od koho opisovat" řekla jsem a Lucka přikývla. Dobře ví, že já jsem taková ta klasická šprtka a opisovali od mě všichni co semnou seděli. Sedla jsem si na takovou tu vyvýšenou židli a poslala Lucku pro jídlo a pití. Takovej můj malej sluha no. O skoro hlavu menší. Vytáhla jsem mobil a jako vždy se napojila na WiFi. Jediné co mě na telefonu zajímalo byl můj účet s knihami. Psala jsem radši než četla. Píšu už od konce mé šesté třídy a musím se pochválit, protože je to asi to jediné co mě opravdu baví a jde mi to.
"Jsem tu" oznámila Lucka a sedla si vedle mě.
"Všimla jsem si" pronesla jsem a podívala se na ni. Vzala jsem si svůj kelímek s pitím a můj sáček s nugetkami.
"Taky bys tam jednou mohla jít i ty" řekla mi a já jsem se uculila a zakroutila hlavou. Jenom nad tím protočila očima.
Stály jsme u regálu s knihami a já jsem hledala jenom jeden název. Nedávno jsem si omylem polila knihu co jsem ji zrovna četla a nějak se mi to nepovedlo zachránit, takže jsem se rozhodla koupit si tu stejnou, ačkoli jsem ji četla. Můžu si jednu sérii číst pořád dokola, ale neomrzí to.
"Chceš pomoct?" ozval se hlas a já sebou škubla. Byla tu Lucka s knihou v ruce. Pamatuji jak si vždycky chtěla přečíst nějaký horor od Stephena Kinga. Teď jeden z nich držela v rukou.
"Ne to je dobrý, já si to najdu" řekla jsem. Otočila jsem se ještě k jenomu menšímu regálu, kde samozřejmě ležely všechny tři výtisky té série. Vzala jsem tu jednu co potřebuji a vydala se k pokladně i s Luckou v závěsu.
"Musím pak jet hned domů, máma mě chce doma dřív" odfrkla si a já jsem ji jenom přikývla. Na tohle jsem byla už zvyklá.