To, že Leo poslouchá chlapecké skupiny, mám z oficiálního Tumblru želv. Co se tam člověk nedozví… Každopádně tato povídka obsahuje spoilery pro Requiem a Owari (S04E25&26), takže jste byli varováni.

Upřímně s touhle povídkou nejsem spokojená. Myslím, že jsem to měla skončit někde u scény Mikeyho a Lea v kuchyni.

I don't own TMNT.

Svět se pro ně v ten moment zastavil. Na chvíli se Země přestala otáčet. Dokázali jen přihlížet, jak se Tříska řítil ze střechy. Leonardo zareagoval jako první, instinktivně vyběhl vpřed, aby mistra chytil, a za ním se hnali Michelangelo a Donatello. Noc proťal jejich křik.

Byli příliš pomalí. Mistr Tříska dopadl tvrdě na zem. Možná bylo lepší, že v tu chvíli už v něm nezbyla ani špetka života, jinak by ho pád zcela jistě dorazil. Spolu s dopadem slyšeli křupnutí, které provázelo pravděpodobné zlámání kostí.

„Neeeee!" vykřikl Leo, jak to slyšel. K mistrovi doběhli téměř společně s Donniem a Mikeym. Leo klesl na kolena a se zoufalým výrazem senseiem zatřásl.

„Otče," vzdychl a ještě jednou se adoptivním otcem pokusil zatřást, zda by se snad neprobudil. Ve skrytu duše ale věděl, že takový pád by zabil každého. Hlavně když se na chodníku pod Třískou tvořila kaluž krve, jak ho Super Trhač probodl. Pokud by nezemřel pádem, pak by jistě vykrvácel.

„Otče," řekl Leo, tentokrát zněl víc zoufale. Donnie naproti němu hledal sebemenší známku života. Nechtěl si připustit, že už Třísku prostě nezachrání. Mikey vedle něj jenom držel Yoshiho za ruku a ramena se mu otřásala vzlyky, jež se snažil ze všech sil zadržet.

Ani jeden nevěnoval pozornost obrovské ráně, která se ozvala, když Super Trhač spadl ze střechy a jeho pád se zastavil o popelářské auto. April dokončila to, co načal mistr Tříska. Cena za prozatímní porážku Trhače ale byla vysoká. Casey se svým typickým výrazem se vzchopil a uchopil páku na sešrotování odpadu.

„Oops," řekl bezvýrazně, když stroj začal pracovat. Neprojevil žádnou lítost k vrahovi mistra, jehož se zpočátku sám bál. Casey se ale se svým strachem z krys vypořádal jednou provždy. V jeho světě neměl žádný Trhač místo. Skončil jako odpad, kterým také byl. Casey toleroval Třísku, ale když se připojil k ostatním, jen stál opodál. Ani jemu nepřipadalo vhodné želvy rušit.

Sledoval, jak i Leo zkoušel nahmatat Třískův tep. Na všech místech, kde to šlo. Donnie se na něj podíval, v hnědých očích se mu zračily slzy, které se pokoušel zastavit. Leo zavřel oči.

„Ne, prosím…" zašeptal hlasem plným zoufalství Leonardo.

Donatello se už pořádně nesnažil zadržovat slzy. Proč mu zůstanou už jen vzpomínky? Jak byl Tříska nadšený, když mu předvedl svůj první vynález. Jak společně zavedli do doupěte elektrický proud. Jak mu ve společnosti svých bratrů představil T-phone. Oni z něj byli nadšení; Tříska spíš skeptický. Ale byl to jeden z okamžiků, kdy byl on nejšťastnější.

Mikey držel Třískovu tlapu ve svých rukou. Slzy mu kanuly po tváři a nejmladší z bratrů vzlykal. Chtělo se mu křičet. Řvát, dokonce, přesto z jeho úst vyšlo jen zlomené kňourání.

„Pa…pa?" vydechl. Žádná odpověď. Mikey zabořil hlavu do Třískova kimona ve chvíli, kdy ze střechy sešli Raphael s April.

Raph, stále otřesený z toho, co před chvílí na vlastní oči viděl, zrychleně dýchal; i jemu se do dechu dostalo pár vzlyků.

April byla po vydání vlny energie, kterou porazila Trhače, stále zesláblá, že ji Casey musel podepřít, aby se vůbec udržela na nohou. Už měla zrudlé oči od pláče. Tříska možná nebyl její otec, ale v mnohém ho nahradil, když o něj na nějakou dobu přišla. I ona měla právo truchlit.

Raph si zdravou rukou přikryl obličej, aby nebylo vidět, že mu z očí padají slzy. Nakonec i on poraženě klesl na kolena, stejně jako ostatní. Casey, podpírající vzlykající April, stál opodál a snažil se ji uklidnit. Bohužel, čím víc se to snažil, tím víc začínal i o sám pociťovat ztrátu. Ztrátu učitele. Ztrátu přítele. Stál tam s April, zatímco čtyři teenageři – ne, muži, už to byli muži, truchlili pro ztrátu svého otce.

Mikey vzlykal úplně hystericky. Donnie ho objal kolem ramen, vzal do ruky tu jeho, zkrvavenou od Třískova kimona, a nechal ho zabořit obličej do ramene. Nejmladší bráška se pomalu uklidňoval, alespoň do nějakého stavu, kdy bylo možné Třískovo tělo bez průtahů naložit do Shellraiseru a odjet. Donnie a Leo mistra zvedli z přední strany; Mikey a Raph vzadu. Michelangelo se zase rozvzlykal, i když se to opravdu snažil zastavit. Tentokrát ho ani Raphael neokřikl.

Pomalý průvod uzavíral Casey s April. V Shellraiseru si sedla na podlahu vedle Mikeyho, který se nedokázal od Třískova těla odtrhnout. Casey si tedy vzal Mikeyho místo, zatímco ostatní bratři se mlčky ujali svých. Leo prudce zařadil rychlost a rozjel se pryč, kamkoliv jinam než sem.

Cestou domů vůbec nemluvili. Jen Mikey seděl na kolenou u Třísky a stále svíral jeho ruku. April ho konejšivě hladila po krunýři, ale sama měla co dělat, aby se nezhroutila. Byla vyčerpaná, zraněná, a nejradši by padla do postele. Chtěla ale dopřát želvám útěchu. Neměli by být sami, ne tuto noc.

„Můžete přespat u mě doma," nabídla April, zatímco se Shellraiser řítil ulicemi. Jeli směrem k jejímu bytu, aby ji a Caseyho vysadili.

„To je v pořádku, díky, April," odvětil smutně Donnie a zadíval se nepřítomně do obrazovky. Leo se z předního sedadla ozval: „Ale potřebuju se na něco zeptat tvého táty."

Proto, když zaparkovali před domem, odtrhli Mikeyho od Třískova těla, stanuli u dveří Aprilina bytu. Kirby O'Neil vypadal, že se mu ulevilo, když dceru viděl. Objal April, s uniformou ulepenou od krve, ale jemu to nevadilo. Jeho dcera byla doma. Teprve potom přelétl pohledem želvy a Caseyho.

„Co se stalo?" zeptal se, když uviděl jejich ztrápené obličeje. Čtyři želví kluci tam dokázali jen stát, ani jeden neodpověděl, takže se toho ujala April sama.

„Sensei… Trhač ho zabil," zašeptala a sklopila pohled k zemi. Určitě si dávala za vinu, že nijak nemohla zasáhnout. Ona i Raph. To oni byli na střeše, dokázali Třísku jen varovat, ale nijak zasáhnout.

Leo se pokusil napřímit.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli bychom ho mohli pohřbít na vaší rodinné farmě," řekl, „určitě by se mu to tam líbilo." Raph se na Lea podíval, pro jednou se v jeho očích zračil souhlas s tím, co jeho starší bratr zamýšlí udělat.

Kirby se setkal pohledem s April, potom vzhlédl na kluky. Jen dva starší bratři se drželi, Donnie a Mikey měli pohledy sklopené do země. Drželi jeden druhého kolem ramen. Casey stál stranou od skupinky a opíral se zády o stěnu chodby. Vypadal, že lituje jenom toho, že Trhače nerozřezal na malé kousíčky a pak ho nehodil do řeky.

„Určitě můžete. Nic jiného by si ani nepřál," odpověděl Aprilin otec a pokusil se vyloudit slabý úsměv, který vyšel spíš jako škleb.

„See ya," rozloučil se v tom momentě Casey a zamířil dolů ze schodů. Pravděpodobně domů. Raph zvedl ruku na pozdrav a opřel se krunýřem o stěnu. To, že může poškodit omítku, ho zhola nezajímalo. A nikdo ho nenapomenul.

„Arigatou gozaimasu," uklonil se Leo formálně a pokynul týmu. „Už bychom měli jít. Zatím, April, nashledanou, pane O'Neile," řekl a už šel ze dveří. Mladší želvy se posmutněle rozloučily (kromě Rapha) a zamířily za ním. Když vtom je ve dveřích zastavil Kirbyho hlas.

„Kluci… Kdybyste něco potřebovali… Vím, že ho nemůžu nahradit, ale vždycky se můžete obrátit na mě. Rád vám pomůžu," podrbal se pan O'Neil vzadu na krku a objal April kolem ramen. Leo se proti němu obrátil a jednou rázně kývl hlavou. Potom oknem na chodbě vyskočil ven do noci. Raph se neobtěžoval dát najevo, že Aprilina otce slyšel. Odrazil se a byl pryč. Donnie s Mikeym se na sebe podívali. Potom se starší z nich pokusil vyloudit zoufalý úsměv. Mikeyho oči se zase leskly.

„Pojď," řekl jemně Donnie a poslal Mikeyho oknem napřed. Ještě vrhl jeden pohled na otce a dceru a taky se klidil z chodby. Při skoku temným městem ještě viděl Caseyho siluetu na konci ulice.

Cestou do doupěte už nikdo nemluvil. Mikey na zadním sedadle Shellraiseru usnul a starším bratrům se nechtělo malého brášku budit, takže se Třískova těla chopili jen tři. Donnie se nějak pokusil alespoň zašít rány, které sensei utržil, a jeho kimono hodil do staré pračky, kterou našel na skládce a opravil. Ne že by želvám k něčemu byla, on to podstoupil vlastně jen kvůli April, když bydlela s nimi v doupěti, ale teď se pračka celkem hodila.

Její hluk probudil Mikeyho a nejmladší želvák se přiloudal s klížícíma se očima do obýváku, kde na schodech seděli Raph a Leo. Nemluvili, jen se dívali směrem k doju, kde pod velkým stromem ležel sensei. Mikey se svalil na schody a znovu zavřel oči. Donnie nechal pračku běžet a posadil se k bratrům. Jeho hlava klesla na Leovo rameno, když usnul.

Ani jeden želvák nespal tu noc klidně. Leo se několikrát probudil z příšerného snu, jen aby zjistil, že ta hrozná noční můra, která se mu zdála, je skutečná. Mikey si dokonce skočil do pokoje pro plyšového medvídka, kterého před tak dlouhou dobou Tříska našel a dal jemu a Donniemu.

Brzy ráno se Leo vzbudil. Potřeboval se nějak uklidnit. Jako první ho napadlo jít do doja, aby meditoval, ale až příliš brzy si vzpomněl, že tam je Třískovo tělo. Želvák se obrátil a šel do koupelny, kde vypnul pračku. Vyndal z ní kimono a pověsil ho na provizorní prádelní šňůru, kterou tam vyvěsili kvůli April, když s nimi bydlela, a kterou ještě nikdo nevyměnil za nějakou trvalejší.

V kuchyni byl už Michelangelo. Jeho obvyklý úsměv zmizel a nahradily ho rudé oči od pláče a unavený výraz. Nejmladší želvák každý den vařil, ale dnes ho chuť dělat teplou snídani přešla a na stůl jen položil krabici s cereáliemi a mléko. Uprostřed stolu trůnila Ice Cream Kitty, která se snažila Mikeyho marně rozveselit cákáním zmrzliny na jeho nos. Oranžově maskovaná želva se obrátila smutnýma očima na bratra.

„Chybí mi," zašeptal Mikey a jeho nevinné modré oči se znovu naplnily slzami. Leo si vedle něj přitáhl židli a objal ho kolem ramene.

„Mně taky, Mikey, mně taky."

Mlčky jedli studenou snídani. V půlce se k nim připojil Raphael. Mlčel a jen přes stůl sledoval Lea a Mikeyho, jak uklidňují jeden druhého. Donnie se na snídani neobjevil. Zavřel se v laboratoři a odmítal vyjít ven. Bylo až s podivem, že když se konečně uvolil opustit své teritorium, jeho tvář byla celá červená.

Nikdo neměl chuť to dopoledne trénovat. Všichni byli příliš pohrouženi do svého malého světa. Bylo to, jako kdyby byli ještě stále ti patnáctileté děti, které neměly dovoleno jít ven. Choulili se spolu na schodech, jeden druhého objímal, jejich oči nepřítomně sledovaly černou obrazovku televize. Čas se pro ně zastavil.

Nakonec to byl Leo, kdo první vstal a začal neklidně přecházet po doupěti. Vyhýbal se doju, ale jeho neustálé pochodování želví bratry tak rozrušilo, že Raph trochu zvýšil hlas.

„Mohl bys toho laskavě nechat?" řekl jen a pak zase sklopil hlavu. Leovy kroky ustaly. Nejstarší z bratrů byl jen pár kroků od nich a cítil na sobě Mikeyho pohled. To on byl teď hlavou rodiny a jeho mladší bratři očekávali, že je provede tímto obdobím. Oplatil Mikeyho pohled.

„Měli bychom se přesvědčit, jestli jsou všichni v pořádku," oznámil Leo a Raph se líně zvedl.

„Cokoliv. Všechno je lepší, než tady trčet," popadl své saie a zastrčil je za opasek. Mikey vyletěl jako střela, s sebou stáhl Donnieho. Ten vypadal, že se mu moc nechce. Mikeyho elán se ale přenesl i na něj a brzy želvy putovaly k nejbližšímu otvoru ven.

Jako první vyrazili do nemocnice, kam byla Karai převezena. Mikey napsal SMS Leatherheadovi, který ho o tom informoval. Stejně tak ho ujistil, že všichni z Mighty Mutanimals jsou v pořádku. Slash byl trochu pomlácený od Trhače, ale - jak už včera na střeše Raphaela při jeho odchodu dolů za Třískou přesvědčil – přežije to. Želvy se tedy vydaly směrem k nemocnici.

New York Foundling hospital byla velká cihlová budova, která vypadala, že už taky potřebuje pořádnou rekonstrukci, ale pro potřeby Karai jistě byla víc než dostačující. Pravděpodobně tam moc návštěvníků také nebylo, takže pro želvy úplně ideální. Přesto jim trvalo dlouho, než našli to správné okno a i to poznali jen díky tomu, že u postele seděla na židli Shinigami. Zdálo se, že klimbá.

Donnie si poradil s oknem (vážně, kdo v dnešní době NEUMÍ otevřít okno zvenku?), čímž vylekal Shinigami, která se poplašeně rozhlédla, když ale zjistila, že to jsou jen oni, zklidnila se. Želvy vlezly dovnitř.

„Jak to vypadá?" otázal se Leo s pohledem upřeným na Karai. Ačkoliv věděl, že její pravé jméno je Miwa, dělalo mu potíže o ní tak smýšlet. Ležela bezvládně na posteli, jen přístroje ukazovaly, že je stále naživu. Pravou ruku měla v sádře a poprvé byla bez své výzbroje. Mikey mezitím natáhl ruku po jakémsi ovladači visícímu z postele.

„Můžu zmáčknout tohle?" zeptal se, očividně se snažil znít vesele. Leo i Shinigami se na něj obořili.

„NE!" zaznělo místností jejich varování. Mikey ruku rychle stáhl.

„Podle lékařů je stabilizovaná, ale kdo ví, kdy se probere," odpověděla Shinigami a už se jí znovu klížily oči. Vypadalo to, že ani ona se v noci moc nevyspala. Její klobouk byl odložený na nemocničním stolku. Karai ho beztak nepotřebovala.

„Jak to vlastně u vás vypadá?" zeptala se, což pravděpodobně neměla, protože želvy svěsily hlavu. Donniemu stekla po tváři slza, Raph se musel otočit a kopnout do křesla, které bylo k dispozici návštěvám. Mikey se pověsil na Donnieho. A Leo… Leo se snažil být jejich oporou. Ale ani on nevydržel předstírat, že všechno je v pořádku.

„Zabili Třísku," řekl jen, než se mu roztřásl hlas. Shinigami se v rozčilení postavila.

„Cože?" vydechla překvapeně. „To není možné," dodala už mnohem tišeji.

„Je to pravda," vzlykl Mikey zpoza Donnieho. Shinigami se zadívala do země.

„Kluci," začala, „to mi je vážně, vážně moc líto." Položila Leovi ruku na rameno, snad aby mu poskytla oporu. Karai se ve spánku zachvěla, ale neprobrala se.

„Za dva dny bude pohřeb. Převezeme ho na farmu O'Neilových. My odjedeme ráno, abychom to tam připravili," oznámil jí Leo a obrátil se k oknu. Želvy zmizely stejně rychle, jako přišly. Ani jednomu z nich se ještě nechtělo domů. Bude je tam čekat jen prázdnota, proč se tedy vracet? Bratři se rozhodli zakotvit v Central Parku, kde seděli na větvích stromů a sledovali, jak se lidé procházejí nebo venčí své mazlíčky.

„Donnie?" obrátil se kolem poledne Mikey k Donniemu. Ležel na břiše, rozvalený na mohutné větvi a hrál si s nunchaky. Fialově maskovaný bratr zvedl obočí v němé otázce.

„Bolí umírání?" zeptal se Mikey, oči se mu zase leskly.

Jak by na tohle měl odpovědět? Nemůže mu přece říct, že to muselo bolet jako čert. Mikey se to nemusel dozvědět, rozhodně ne takhle. Donnie se podíval do koruny stromu. Mikey vyčkával, než se začal nudit.

„Don-nie!" vyzval ho znuděně.

„Ne tak jako ztráta milované osoby, Mikey," řekl Donatello a Raph se na ty dva podíval z koruny vedlejšího stromu. Chápal, že se Mikey potřebuje někomu svěřit se svými pocity, ale tohle bylo jako přidávat do otevřené rány sůl. Pevně zavřel oči a opřel se hlavou o větev.

Mikey zabořil hlavu do Donnieho ramene, načež ho starší želvák objal jednou rukou. I jemu se chtělo brečet, ale aspoň jednou musel stát nohama pevně na zemi. Jeho mladší bráška ho potřeboval a on tu musel být pro něj.

Leo vypozoroval chvíli, kdy v té části parku nikdo nebyl, než kluky pobídl, aby se vrátili domů. Raph hbitě seskočil ze stromu. Donnie popohnal Mikeyho a všichni čtyři ninjové se vydali skrytí za keři a stromy k východu, tedy i k nejbližšímu kanálu. Ačkoliv se toulali celé dopoledne, ve skutečnosti nebyli daleko od domova. Ze stok vyšli tajným východem do tunelu metra a po slepé koleji, na kterých byl zaparkován Shellraiser a Party wagon, se dostali až do nepoužívané stanice metra, která jim sloužila jako domov.

„Konečně jste tady! Mysleli jsme, že se neukážete!" uslyšeli známý hlas, jen co prošli turniketem. Casey Jones se opíral o sloup stanice a April O'Neilová seděla na schodech a četla odborný časopis. Oba byli oblečení normálně, což u Caseyho znamenalo pořádně obnošenou mikinu a kalhoty na několika místech roztrhané. April na sobě měla své oblíbené žluté tričko s číslem pět a džínové kraťasy.

„Přišli jsme vám dělat morální podpory," dodala April a odložila četbu. Nutno říct, že všechny čtyři želvy byly jejich náhlým zjevením překvapené. V prostoru mezi teenagery se rozprostřelo trapné ticho, kdy nikdo nevěděl, co má říct.

„Ehhh… Dáte si čaj?"

April a Casey strávili zbytek odpoledne u želv. Společně připravili Třískovo tělo a naložili ho do Shellraiseru. Potom omyli podlahu doja, kde byla zaschlá krev. April se toho ujala, protože nechtěla vidět kluky ještě smutnější, než byli. Uklízení krve z podlahy by jim nepomohlo. Casey s Raphem si vybíjeli vztek na panákovi, teď už notně zdevastovaném. Rudě maskovaná želva si krátila čas tím, že svými saiemi házela do panákova plyšového těla. Za hlavu bylo deset bodů, za oko dvacet. Knoflíky, které tvořily oči, už byly dávno na zemi.

Leonardo chtěl nejdřív pomoct April s úklidem, ta ho ale vyhnala s tím, že to zvládne sama, proto se nejstarší želva uchýlila k informování všech, kteří Třísku znali, o smutné události. Shinigami schválila, že přijde, Slash a jeho tým odepsali také kladně. Dokonce i holub Pete dal zprávu, že přiletí. Leo tedy přes mobil zaslal adresu farmy O'Neilových.

Donatello a Michelangelo se zavřeli v laboratoři, ale ani génius, ani jeho laboratorní asistent na ničem nepracovali. Seděli na zemi, Donnie se krunýřem opíral o stůl a nohy měl zkříženě v tureckém sedu. Na jeho klíně byla Mikeyho hlava. Kulaté tváře měl smáčené od slz. Nejmladší želva se uplakala ke spánku, takže teď ho Donnie konejšivě hladil po krunýři, zatímco se díval do prázdna protější zdi.

Ani této noci nespali želví kluci ve svých pokojích. Po nezbytné večerní hygieně se všichni schoulili v hlavní obývací místnosti, kde přespávali i minulé noci. Fyzická blízkost bratrů jim přinášela pocit bezpečí. Mikey byl rozvalený na břiše, zatímco Raphova hlava spočívala na jeho krunýři. Donnie usnul s vědeckým magazínem na hlavě a Leo se hlavou opíral o jeho rameno.

Noc uběhla jako voda. Když se Leo probudil, připadalo mu nemožné, že je Tříska mrtvý teprve jeden den. Jenže když uviděl jeho tělo v opuštěném Shellraiseru, uvědomil si, jaká je to nemilosrdná pravda. Protože byl jako první vzhůru, vzal igelitovou tašku a z lednice zabalil dvě krabice s cereáliemi a několik zmražených jídel dal do mrazící tašky, která byla už od včerejšího večera připravená pro přepravu Ice Cream Kitty. Zmíněná kočka se naklonila přes okraj ledničky a zvědavě mňoukla. Nelíbilo se jí, že je připraven její cestovní box. Nerada opouštěla své teritorium.

K snídani měli pomerančový džus a toast. Leo se nesnažil vařit, s toasterem měl nepříjemné zkušenosti a věděl, že je lepší počkat na Mikeyho, jehož kulinářské umění je na takové úrovni, jako je Leovo v ninjutsu. Dokonce i Donnie se dostavil na snídani a snědl celý jeden toast, což byl na jeho poměry výkon. Kdepak, Donatello byl u jídla vždycky vybíravý.

Raph a Chompy byli připraveni, malá vesmírná želva se na cestu těšila a netrpělivě povzbuzovala Mikeyho, který se snažil nacpat svou kočku do přepravky. Ice Cream Kitty se nevysvětlitelnou silou držela ledničky, jako kdyby na tom závisel její život. Uvnitř byly její nasbírané poklady – Pokémoní karty, které sebrala Mikeymu, Třískovy eidamové nanuky a další různé věci, na které někdo nedával moc dobrý pozor.

Přece jen se musela pustit, když ji Leo chytil za packy. Mikey ji jemně vložil do mrazící tašky mezi láhev mléka a mražené jídlo a z lednice jí tam dal sošku myši. Ice Cream Kitty ji okamžitě vzala a zmizela v útrobách tašky, aby svůj poklad opatrovala. Mikey vzal tašku do ruky a jako poslední ze čtyř nastoupil do Shellraiseru.

Cesta byla úmorně dlouhá. Uvnitř auta panovalo ticho a naplnila ho podivná atmosféra. Představa, že teď pár hodin pojedou s Třískovou mrtvolou někam do tramtárie, se ani jednomu nelíbila. Raph si rozevřel komiks, aby se nějak zabavil. Pro jednou se zachoval jako starší bratr a s Mikeym si četli spolu. Donnie zamyšleně pozoroval krajinu, která kolem ubíhala.

Když opustili New York, jeli po dálnici. Krajina se změnila na pole a občasné domky. Potom přišla menší města. Křižovatky. Prodejci, kteří se snažili pocestným prodat vypěstovanou zeleninu. Zase města. Pole, les, pár farem. Dostihová dráha. Vesnice. Zdálo se, jako by cesta trvala nekonečně dlouho. Mikey si už hodnou chvíli hrál s mapou New Yorku. Raph otevřel střešní poklop, aby se nadýchal čerstvého vzduchu.

Konečně Leo odbočil na příjezdovou cestu k farmě. Kluci si oddechli; po dlouhé cestě byli konečně u cíle. Trpělivost nikdy nepatřila k jejich nejlepším kvalitám.

Mikey se vyřítil ze Shellraiseru rychlostí blesku. U kurníku si na hlavu nasadil slamák a šel zkontrolovat slepice a Dr. Cluckingsworth, o které se v době absence staral soused, vzdálený asi dva kilometry. Pokud viděl zmutovanou slepici, nejspíš si myslel, že šlo o nějaký nádor, protože všechny ostatní byly normální. Ostatní tři bratři pomalu vystoupili. Leo se musel pousmát. Mikey konečně přestal plakat a měl něco, čím by se zabavil. Připadalo mu správné nechat ho hrát si se slepicemi.

Donnie zamířil do stodoly, kde přetrvávala jeho provizorní laboratoř. Jakmile zjistil, že je všechno v absolutním pořádku, jak to tam zanechal, vybavil se rýčem a obrátil se k odchodu. U vrat se zasekl.

„Leo, asi budu potřebovat tvou pomoc," řekl k nejstaršímu z nich. Leonardo se podíval na Rapha, pokrčil rameny a šel za géniem. Koneckonců nevěděl, co přesně má jeho mladší bratr v plánu. Raphael vzal lopatu a šel vybrat vhodné místo pro hrob.

Už byl podvečer, když se Donnie a Leo vrátili. Nesli obrovský kus kamene, nejspíše žuly, jen aby ho zanesli do stodoly a Donnie se tam s ním zavřel. Od té chvíle se odtamtud ozývalo klepání.

Vykopaný hrob působil hrozivým dojmem. Mikey se přímo bál pohlédnout z okna domu, protože měl dojem, jako kdyby z díry v zemi mělo něco vylétnout. Nedokázal se soustředit ani u svých oblíbených pořadů.

Asi ve druhé polovině dílu s Chrisem Bradfordem se na příjezdové cestě ozval zvuk pneumatik. Následovala dodávka. Leo vyhlédl ze dveří, aby zjistil, kdo to přijíždí. Byl celkem překvapený, že to je Party Wagon. V něm cestovali Mutanimals. Řídila Shinigami. Zaparkovala auto vedle Shellraiseru a ven vyskočil Slash (téměř se ostny na krunýři zasekl) s plnou náručí potravin.

„Hej, Leo! Trochu jsem nakoupila!" zamávala Shinigami a sama vzala jednu tašku. Jason, alias Mondo Gecko, se nemohl vynadívat. Obloha byla ten den jasná a hvězdy zářily jasněji než kdy předtím. V New Yorku na takovou podívanou nebyli zvyklí.

„Jak je Karai?" zeptal se Leo, zatímco převzal od mladé ženy nákup. Shinigami se opřela o stěnu.

„Stále se neprobrala," odpověděla. Dveřmi se protáhl Rockwell. Inteligentní opice se rozhlédla po obývacím pokoji a vytřeštila oči.

„Vy tady nemáte kutila?" zeptal se překvapeně. Leo mu proto musel vysvětlit, že se Donnie zavřel ve stodole a už pár hodin tam něco vyrábí. Rockwell si pohrdavě odfrkl.

„To se mu podobá," poznamenal a proklestil si cestu mezi Raphem a Mikeym do domu. Shinigami už byla uvnitř a rovnala nakoupené věci do ledničky, která ještě nebyla zapojená, takže zatímco ona skládala potraviny, Rockwell se ujal zapojení ledničky.

Mondo Gecko se pohodlně usadil na pohovce a znovu pustil seriál. Mikey sebou plácl na gauč vedle něj a v tichosti se dívali. Ale nebylo to jako obyčejně. Mikey neustále pohledem těkal mezi obrazovkou a Leem, který se opíral o okenní rám a televizi sledoval jen napůl. Zdálo se, jako by si Mikey nebyl jistý, jestli je všechno v pořádku.

Slash seděl s Raphem v kuchyni a zatím probírali jeho zranění z poslední bitvy. Slash byl v pořádku, poté, co ho Trhač odhodil ze střechy, se zasekl o balkon jednoho z hotelových pokojů a vyškrábal se zpátky na střechu. To ovšem bylo až po Trhačově pádu, navíc byl tak vážně zraněný, že by se stejně nemohl zapojit do boje.

„Hej, lidi, asi to zabalím," oznámil asi po hodině nicnedělání. Vstal tak prudce, že židle zaskřípala. Mikey nadskočil. Každý skřípající zvuk mu připomínal Trhače. Uklidnil se, když viděl, že to byl jenom Slash. Zabořil se zpátky do pohovky a pohled upřel na obrazovku.

Jako první odešel Slash, následoval Rockwell, Raph, Mikey, s ním šel Jason, až nakonec zůstali Shinigami a Leo (a Donnie v laboratoři, který pravděpodobně neplánoval jít tuto noc spát – jako obvykle, když se zavřel na nějakém projektu v laborce). Kolem půlnoci vyplenil Leo lednici. Udělal jen jednoduchý sendvič a přidal jablko. Do sklenice nalil pomerančový džus a to všechno vzal ven. Nohou rozkopl dveře do stodoly, jen aby viděl, jak jeho mladší bratr opracovává ten kus kamene, který přitáhli odpoledne.

„Hej, Donnie, tady máš sváču," položil Leo jídlo na stůl. Fialově maskovaná želva už se chystala protestovat, něco ve stylu, že to nepotřebuje a že si zbytečně dělal starosti, ale Leův přísný pohled ho umlčel.

„Díky," řekl prostě Donnie a znovu se dal do práce. Když se mu Leo naklonil přes rameno, viděl, že z kamene dělá Třískovu sochu. Zatím měl hotovou pouze hlavu a teď jen hrubě dělal obrys jeho těla. Začal dělat ruce a náznak, kde by měla být mistrova oblíbená vycházková hůl. Leo se opřel o stůl. Zdálo se, že si toho Donnie snad ani nevšiml. Měl tendenci se do některých věcí vážně zabrat.

„Donnie, nemůžeš se prostě takhle izolovat," prohlásil Leo s pohledem upřeným na sochu. Ne že by Donnie pracující na projektech byla nějaká výjimka, často trávil v laboratoři většinu dne, ale od té osudné noci nevycházel z laborky, pokud opravdu nemusel. Leo nechtěl, aby se takhle izoloval. Donatello často o svých problémech nemluvil – co, často – nikdy o svých problémech nemluvil. Jenže tohle museli zvládnout jako rodina. Nebyl to problém malých rozměrů, který by mohl vyřešit tím, že by se jím nechal užírat. Potřeboval si o tom promluvit.

S Raphem to bylo lehké. On všechno řešil dobře mířenými ranami. Jak tvrdilo jeho oblíbené heslo, násilí vyřeší všechno. A pokud ne, používáš ho málo. Když měl Raph vztek, bylo to dobré znamení.

Mikey byl dramatik. O svých pocitech potřeboval mluvit a taky to tak dělal. Jakmile spustil, bylo ho těžké zastavit.

„Leo, tohle už máme za sebou," namítl Donnie a odložil náčiní. Na čele se mu leskl pot. Možná to vypadalo jako lehká práce, ale ve skutečnosti to bylo těžší, než si člověk mohl myslet. Sedl si na židli a do ruky vzal sendvič, protože Leo by jinak nikdy neodešel.

„Skoro nejíš, izoluješ se od nás a jsi mnohem nervóznější," podotkl Leo. Posledního detailu si všiml na odpolední výpravě za kamenem. Jakmile nemohli najít vhodný kus, Donnie frustrovaně nakopl kmen stromu (ještě teď toho litoval). Bylo to divné. Jednu chvíli ho Leo živě viděl, jak kope do stromu, ale ve druhé z něj byl andílek, který právě před ním jedl sendvič. Měnil se přímo před očima. Třískova smrt ho očividně zasáhla víc, než dával najevo.

„Mně taky chybí," poznamenal Leo, aby nějak zapředl rozhovor. Donniemu se rozšířily oči, ale svou reakci zase brzy schoval za neproniknutelnou masku. Kousl do sendviče a málem mu vypadl kus šunky. Všechno zapil pomerančovým džusem.

„Můžeme se o tomhle nebavit, Leo?" zeptal se prosebně. Leo si klekl k jeho projektu.

„Ne, nemůžeme. Byla to moje chyba, že jsem nás rozdělil. Nebýt mě, ještě by byl naživu," svěřil se Leo s tím nejhorším, co ho od toho osudného dne trápilo. „Měl jsem prokouknout, že je to past. Před tím… Před tím, než jsme odešli z doupěte, řekl mi pár znepokojujících věcí." Leo se podíval na bratra.

„Donnie… On věděl, že umře."

Donatello málem vyprskl džus.

„Tak proč šel s námi, když o tom věděl?" zeptal se, jakmile se mu podařilo přejít prvotní šok. „Kdybychom ho nepozvali, nikdy by se to nestalo!"

Jenže v tom byl ten háček. Byl to scénář – kdyby. Oba to věděli. Minulost už nic nezmění a nezáleží na tom, kolik filmů vám to vysvětlí jinak. Tak se to prostě mělo stát. Donnie klesl na kolena vedle Lea. Jeho oči se zakalily, ačkoliv se tak hrozně snažil, aby to nebylo vidět.

„Jak to jen máme zvládnout sami?" zeptal se a ucítil kolem ramen Leovo pevné objetí. Starší bratr si ho přitáhl a nechal ho, aby zabořil hlavu do jeho hrudi. Vnímal teplé slzy, jak se mu kutálejí dolů po břiše. Donnie konečně nechal průchod svým emocím. Leo sám bojoval se slzami. Ale musel být silný. Pro své bratry. Pro April a Caseyho. Pro Karai. Pro všechny ostatní. To on byl teď vůdcem Hamato klanu. Teď už chápal smysl svého rozhovoru s Třískou. V ten okamžik mu byl předán titul hlavy rodiny. Jenže on nemohl pokračovat.

Nechal Donnieho, aby se sesunul na jeho klín. Byli oba vyčerpaní, fyzicky a psychicky. Leo se natáhl pro polštářek, který trůnil na dřevěné židli, aby alespoň trochu ulevil pozadí jednoho nejmenovaného želváka, který na ní strávil nejvíce času. Podepřel s ním Donnieho hlavu. Zdálo se, že mladší bratr usnul. Modře maskovaná želva se zvedla a vzala talířek s jídlem. Leo už chtěl odejít zpět do domu, když Donnie zvedl hlavu.

„Neodcházej, prosím," zaprosil a Leo se zastavil. Neměl být tak naivní a opravdu si myslet, že Donnie spí. Nesnášel spánek. Často se v laboratoři zavíral celé noci, až to chtělo přísný rozkaz od vyšší autority, aby se vůbec odebral do postele. A i tak často nespal, ale pracoval se svou ruční sadou chemikálií. Leo udělal chybu. Teď se vrátil a posadil se na židli.

Spolu s Donniem pracovali na soše. Moc u toho nemluvili, jen rádio na stole vyhrávalo písničky, aby se aspoň trochu rozptýlili od černých myšlenek. Leo si dokonce pobrukoval No control od One Direction. Moc lidí nevědělo, že rád poslouchal chlapecké skupiny. Možná by ze svého týmu ninjů rád udělal kapelu, ale Leo tuto skutečnost vždy popřel a nasadil svůj nejnevinnější úsměv.

Asi ve tři ráno se dveře do stodoly otevřely a dovnitř vklopýtal polospící Raph a naprosto vyděšený Mikey. Vypadalo to, jako kdyby viděl ducha. Ve skutečnosti měl noční můru a rozhodl se jít za nejstarším bratrem. Ovšem když nenašel Lea v posteli, začal panikařit a skočil na Raphaela, který do té chvíle poklidně spal, a vytáhl ho ven do zimy, aby našli Leonarda.

„Leo! Leo!" vrhl se k němu Mikey a sám si přijal pozvánku do Leovy náruče. „Díky svaté makrele, že tě neodnesli ufouni." Leo pohladil Mikeyho po krunýři a zmateně se podíval na Rapha. Ten jen mávl rukou.

„To neřeš. Měl noční můru," vysvětlil a vzal z podlahy onen polštářek, kterým Leo před několika hodinami podepřel Donniemu hlavu. Raph se uvelebil v dobře chráněném koutě, kde bylo pár pytlů se zrním pro slepice, a který byl chráněný ze dvou stran, aby dobře viděl na vchod. Hlavu položil na polštář a usnul lehkým spánkem během dvou minut. Mikey usnul v Leově náruči.

Nakonec usnul i Leonardo, opřený o pracovní stůl.

Ráno přišlo až otravně rychle. Leo se probudil brzy, v tuto dobu často chodil do doja a ve společnosti mistra Třísky meditoval. Něco mu říkalo, že by měl i dnes meditovat, ale prostě se k tomu nedokázal přimět. Místo toho se rozhlédl po místnosti. Donnie spal opřený o Mikeyho krunýř, socha byla hotová. Donnie si dal záležet na tolika detailech, kolik mu omezený čas dovoloval. Leovi to připadalo úžasné. Donnie a Mikey vždy měli talent.

„Leo?" zabručel Raph z kouta a zvedl ruce, aby se pořádně protáhl. Jeho počínání probudilo Michelangela s Donatellem. Mladší želvy rozespale mrkaly, než si Mikey vzpomněl na svoje slepice. Nadšeně vyskočil, málem vrazil do Raphaela, jak se snažil vzít tolik zrní, kolik unesl, a vyběhl ke kurníku.

Jakmile se Donnie rozkoukal, spolu s Leem vzali sochu (která byla stále nesnesitelně těžká) a přenesli ji k vykopanému hrobu. Raph vyhloubil ještě jednu, menší díru, do které náhrobek perfektně zapadl a držel.

Samozřejmě si všimli nového příchozího. S Mikeym se z kurníku vrátil holub Pete. Všem vysvětlil, že přiletěl někdy v noci a nevěděl, jestli je odemčeno, takže se usadil se svými vzdálenými příbuznými, které ho přijaly jako jednoho z nich. Pete si neodpustil, že se těší na snídani, proto se všichni vypravili do domu.

Zjistili, že nikdo už ve skutečnosti nespí. Shinigami uvařila konvici kávy a zatímco Donatello si ji s potěšením dal, Leo preferoval čaj, který si zalil ještě horkou vodou. Ice Cream Kitty jim dělala společnost na stole. Když uviděla Mikeyho, potěšeně zamňoukala. Mikey vytáhl z lednice cereálie, které vzal z doupěte. A tak, zatímco želvy jedly zásoby z domova, ostatní mutanti a Shinigami měli sladkou snídani. Nikdo se nestaral o to, kolik kalorií asi obsahuje.

Asi hodinu po snídani přijeli poslední návštěvníci. Na příjezdové cestě se objevila dodávka Kirbyho O'Neila, který vezl April a Caseyho. Oba teenageři seděli na zadních sedadlech, zatímco na sedadle spolujezdce trůnila igelitová taška, kde April měla fotografie Třísky, kterými hodlala vyzdobit jeho hrob.

Želvy po snídani už uložily mistra do hrobu, takže April neměla moc práce. Obřad mohl začít hned poté, co si pan O'Neil dal kávu. Po dlouhé cestě se potřeboval probrat. Zatímco jediný dospělý jedinec popíjel kafe, teenageři se usadili v obývacím pokoji. April vytáhla starou společenskou hru, kterou rozložila na podlahu, ale nikdo neměl chuť začít hrát. Takže tam člověče, nezlob se! Jen zůstalo ležet. Casey byl rozvalený na pohovce a sledoval April. Donnie si ho nevšímal a fidlal se šroubovákem v toastovači. Chompy se mu pletl pod rukama.

„Leo, plánuješ nějaký projev?" zeptala se April. Želva v modrém se zarazila. Pak Leo pokrčil rameny.

„Spíš ať každý řekne něco," navrhl. Mikey se po jeho slovech zvedl a se svěšenou hlavou odešel do kuchyně.

Všichni stáli shromáždění u Třískova hrobu. Sensei sice měl čisté kimono, ale rány, které utržil, přesto byly vidět. Rýč byl opřený o kmen stromu opodál. Shinigami držela v rukou misku s Ice Cream Kitty, Dr. Cluckingsworth seděla pohodlně na Petově hlavě. Leovi tam chyběla Karai. Z nemocnice nedostali žádnou zprávu, takže předpokládali, že se její stav nezměnil.

April vytáhla z tašky ještě jednu fotografii – Třískovu jedinou, kde byl s Tang Shen a malou Miwou, stále ještě v lidské podobě. Raph se na ni podíval, jako by se zbláznila. April se zaleskly oči.

„Já… Myslím, že by ji tady chtěl mít," objasnila své počínání. Leo zavřel oči a jednou rázně kývl. Pan O'Neil si odkašlal a zeptal se, jestli tedy začnou. Leo se postavil před dav.

„Jsme sice adoptovaní, ale už od prvního dne pro nás byl otcem," začal. „Bez něj bychom nepřežili a ani on bez nás. Já… jsem hrozně rád, že jsem měl tu čest nazývat ho nejen Senseiem, ale i otcem."

Každý řekl svoji připomínku, své rozloučení, aby se nakonec Raph s Leem chopili lopat a hrob zahrabali. Leo pak opřel o náhrobek Třískovu oblíbenou vycházkovou hůl, se kterou tolikrát praštil své syny. Už nikdy víc.

Osazenstvo se pomalu vytrácelo, zmizeli Mutanimals, pan O'Neil, April a Casey, až nakonec zbyly jen želvy. A nakonec zmizely i ony.