Přiznání je polehčující okolnost
.
Scorpius se řítil dlouhou chodbou malfoyovského sídla jako povodeň.
Přede dveřmi dědečkovy pracovny však přece jen nepatrně zaváhal.
Pokusil se uklidnit svůj dech.
Prsty urovnal rozcuchané vlasy.
Oba cípy košile pečlivě zastrčil do kalhot.
A teprve potom zaklepal.
„Dále."
„Dědečku?"
Lucius zvedl oči od ministerského Věstníku a ten jediný dlouhý, zkoumavý a hluboce vědoucí pohled stačil, aby jeho vnuk pochopil, že žádné další okolkování nemá smysl.
„Dědo, já jsem asi ve strašném průšvihu," oznámil proto zkroušeně.
„Použil jsi na někoho nepromíjitelnou kletbu?"
„To zrovna ne –"
„Nebo ses důvěrně zapletl s některým z Weasleyových děvčat a tvé nezodpovědné jednání nezůstalo bez následků?"
Scorpius v nevěřícím úžasu vytřeštil oči. „Dědo! Je mi teprve patnáct!"
„No právě," utrousil Lucius přes okraj odkládaných novin.
„Chceš naznačit, že tys v mém věku už TO… Víš, co myslím?"
Nejstarší z Malfoyů mírně povytáhl obočí. „Neodbočujme od tématu. Mám za to, že nyní probíráme tvoje hříchy, nikoli ty mé. Takže to vyklop. CO. MÁŠ. NA. SVĚDOMÍ?"
Scorpius se ošil. „Dědečku, vzpomínáš, jak babička vždycky zdůrazňuje, že se v zájmu vlastního zdraví nemáš rozčilovat –"
Netrpělivé ťuknutí stříbrného psacího pera o stolní desku ho upozornilo, že ani benevolence milujícího prarodiče není úplně bez hranic. „Já čekám."
„Dobře. Pamatuješ, jak si táta k loňským čtyřicátinám pořídil to nové auto – co o něm máma prohlašuje, že má naprosto příšernou barvu, a o kterém babička tvrdí, že stejně jenom zbůhdarma zabírá místo?"
„Abychom vyloučili jakýkoli možný omyl," pronesl Lucius svým obvyklým, chladně odměřeným tónem, „bavíme se oba o tom samém oranžovém Lamborghini, k němuž si tvůj otec, merlinvíproč, vytvořil jakousi zvrácenou citovou vazbu, což bude patrně důvodem, proč se k němu konkrétně ty pod hrozbou nejstrašlivějších prokletí nesmíš přiblížit na méně než deset yardů?"
Scorpius přikývl. „Ehm… Tak přesně to auto jsem si dneska dopoledne tak trošku vypůjčil a drobátko ho naboural."
...
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.