Jen díky mnohaletému cviku Lucius dokázal udržet zdánlivě netečný obličej. Volnou rukou nenápadně zalovil v kapse. Konečně, čtvrt obrátky by mělo stačit…

.

Po sto metrech odbočte doleva

.

Byli stále na tomtéž místě, pouze o pár minut dříve v čase. Nad hlavami jim šelestilo listí rozložitého památného dubu, nablýskané Lamborghini bez jediného škrábnutí vyzývavě zářilo v letním slunci…

„To by šlo," pronesl Lucius spokojeně. Takže znovu: motor, spojka, plynový pedál (opatrně!), zvolit jízdní modus. Výborně. Snad to konečně všechno –

„Kampak to bude, brouku?" zapředl mu bez varování do ucha smyslný ženský hlas.

Patriarcha ztuhl. „Co je zase tohle?"

„Navigace, dědo." Scorpius se dotkl obdélníkového displaye. „Takový mudlovský vynález. Pomáhá s orientací. – Co hledáš, dědečku?" zajímalo ho, když hlava rodu zašmátrala po středové konzoli.

„Kde se ten nesmysl vypíná."

„Nikde. Tátovi to žvanění přijde legrační."

„Jsem nucen konstatovat, že tvůj otec disponuje velice pochybným smyslem pro humor."

„Tak co, brouku?" promluvil ženský hlas znovu. „Zadej cíl a užijeme si to."

„Malfoy's Manor, Wiltshire. Přes Salisbury," procedil patriarcha mezi zuby.

„Takže to bude tři sta metrů rovně a na prvním rozcestí odbočíme doleva, co říkáš, brouku?"

Lucius se ostře nadechl. Neodpověděl, ale dupl na plyn, takže zmiňovanou křižovatkou prolétli rovně.

„Ale, ale… Neposloucháme? Vzdorujeme?" Ženský hlas teď zněl malinko podrážděně. „Budeme to muset zkusit znova. Po padesáti metrech se otoč a poté odboč doprava!"

„NE."

„Pročpak ne?"

„Protože je tam kovová závora!"

„Och. Skutečně? A co takhle – po sto metrech –"

„Zmlkni, ty špatně informovaná součástko!"

„Nejsme nějací nervozní, cukrouši?"

V tu chvíli se událo několik věcí takřka současně. Do dědečkovy uvolněné ruky vklouzla jeho hůlka, která na středovou konzoli vyslala paprsek oslnivě zeleného světla. Navigace zachroptěla a konečně utichla.

Scorpius vykulil oči. „Dědo! Použil jsi na ni Avadu, nepromíjitelnou kletbu. Vážně myslíš, že si toho táta později nevšimne?"

Hlava rodu bolestínsky povzdechla. „Tak dobrá." Ve vnukově klíně přistál obraceč času. „Čtvrt obrátky by mělo stačit. Ale ještě předtím," Lucius zpod palubní desky vytáhl kus hadru, „tímhle umlč ten zatracený reproduktor!"

...

Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku. Postavy a svět patří J. K. Rowlingové a aktuálním držitelům autorských práv. Duševní vlastnictví překladů jmen, názvů a míst náleží Pavlu a Vladimíru Medkovým, kteří její knihy o Harrym Potterovi přeložili do češtiny.