KAPITOLA II – Rozhodnutí

Měl rád vášnivé ženy, zvláště pokud to znamenalo, že udělají všechnu "práci" za něj. To byl i případ plavovlasé barmanky. Když se ráno vzbudil v její posteli, byla pryč, což bylo jen dobře. Zbytečné osobní otázky mohly znamenat city a tím pádem i problémy. I když její jméno si rád zapamatoval: Sheilen. V jejím náručí zapomněl na svůj úkol i na nezodpovězenou otázku s názvem Eriador. Vstal, oblékl se a vyšel na terasu hostince. Na kamenné zídce seděl Kili, se zapálenou dýmkou. Pozoroval východ slunce. Když si všiml staršího bratra, neubránil se úsměvu. Fili byl rozdrbaný jako starý kocour.

„Těžká noc?"

„Naopak…" odpověděl, a posadil se vedle bratra. Věděl, že je zbytečné se ptát, ale přesto se neubránil: „A co ty? Nějaká ušlechtilá dáma, která by zaujala tvou pozornost?"

Kili ho probodl pohledem. „Nehodlám si nadělat potomky po celé Středozemi."

Fili se uvnitř smál jako blázen, ale nedal na sobě nic znát: „Ani já."

„Nechováš se podle toho."

„Ale chovám."

„Ne, nechováš. Chceš mi snad tvrdit, že s tou dámou od baru sis celou noc jen povídal?"

Teď už se smál nahlas. „Ne!"

„Tak vidíš!"

Když přemohl záchvat smíchu, chytil mladšího bratra za rameno a podíval se mu do očí: „Víš, Kili… existují způsoby, jak si docela dobře užít se ženou a přitom zabránit potomstvu".

S tou větou se zvedl a namířil si to z terasy pryč. Kili zůstal sedět jako opařený: „Cože? Proč mi o tom nikdo neřekl?"

O pouhé dvě hodiny později už seděla celá družina u snídaně. Fili otevřeně flirtoval se Sheilen a Kili se snažil nenápadně zjistit od starších trpaslíků, co je pravdy na tvrzení, které mu řekl starší bratr. Nenápadně mu to zrovna nešlo a otevřená otázka přišla zrovna v době, kdy bylo největší ticho.

„Ale Kili! Nestyď se! Zeptej se mistra Balina!" pobídl ho Bofur. Kili vytřeštil oči, protože se k němu všichni otočili.

„Na co se chceš zeptat, chlapče?" Balinův přívětivý úsměv přivedl Kiliho ještě do větších rozpaků. Všichni kolem něj se usmívali pod vousy a čekali, jak se z toho mladík dostane ven. Kili byl nejmladší ze skupiny. Byla to teprve jeho druhá výprava a stále byl terčem posměchu. Dokonce ani Fili se často neubránil vtipu na bratrovo konto. Tentokrát se však rozhodl vytáhnout Kiliho z trapné situace: „Chce se zeptat," všechny oči se upřeli na něj „…proč trpaslíci neobchodují s jižní částí Eriadoru. S velkými městy jako je Lond Daer."

Kolem stolu se rozrostlo ticho. Balinovi oči se roztříštili. Chvíli mu trvalo, že ze sebe vykoktal souvislou odpověď: „Neví se to jistě ale…"

„Ale? Co se neví jistě?" pobízel ho Fili.

„Dnes už nikdo neví jistě, co se tam přesně stalo, protože si tam nikdo z trpaslíků netroufá."

„Ale proč si tam netroufají, mistře Baline?" naléhal Kili, kterého záhada zaujala.

„Žádný trpaslík, který se tam vydal, se už nevrátil."

„Jak je to dlouho, co se tam naposledy někdo vydal?" zeptal se Fili.

„Dávno, chlapče. Snad když sem byl já ještě dítě."

„Později už to nikdo nezkusil?"

„Někdo snad, ale už jsme o něm znovu neslyšeli."

Rozrostlo se ticho. Filiho záhada znepokojila, ale byl rozhodnutý.

„Dnes večer vyrážíme po řece do Lond Daer."

Všichni vyvalili oči.

„Zbláznil ses chlapče? To je sebevražda!" odvětil Balin okamžitě.

„Nikdo z našich tam nebyl už dávno. Situace může být úplně jiná." Fili odporoval s jistou mírou lehkosti v hlase.

„Nikdo tam nebyl z dobrého důvodu. S tímhle nesouhlasím."

„Nemusíte se této výpravy účastnit Mistře. Kapitán lodi stejně vezme pouze pět trpaslíků. Pojedu v předvoji a vyjednám podmínky pro uzavření obchodu. Potom pošlu pro zbytek a náklad."

„Chceš splnit úkol za každou cenu. Vůbec tě nezajímá, že by to mohlo někoho stát život." Balin byl vytočený, což se nestávalo často a nikdo si netroufal se do situace vložit. Fili své rozhodnutí nezměnil.

„Hledám čtyři dobrovolníky, kteří se semnou vydají do Lond Daer."

Kili se přihlásil okamžitě. Nehodlal svému bratrovi nechat všechno dobrodružství, chtěl vidět ze světa co nejvíce. Fili s úsměvem přikývl.

„Hodláš riskovat život svého bratra? Co by na to řekla tvoje matka a strýc?" Balin tentokrát udeřil na velmi citlivé místo a Fili se opřel rukama o stůl. Mluvil velmi pomalu.

„Můj bratr je semnou v bezpečí, kdyby ne, matka by ho na tuhle výpravu nikdy nepustila a strýc očekává zásoby na zimu. Nehodlám zklamat ani jednoho z nich."

Poté se opět napřímil a zeptal se znovu: „Kdo další semnou pojede?"

Všech pět míst, které Fili domluvil na obchodní lodi, se nakonec zaplnilo. Kromě Kiliho se přihlásil ještě Ronak, který byl na výpravě jako jeden ze strážců. Zbylá dvě místa zaplnili velmi odměřený Balin, který přísahal chlapce nepustit z dohledu a Dwalin, který vzniklou situaci ani slovem neokomentoval. Zbytek trpaslíků měl jasný úkol: zůstat v Tharbadu a čekat na další instrukce. Tedy alespoň tak zněl úkol z úst Filiho. Později dostali ještě druhý rozkaz od Balina: „Jestli od nás nedostanete jakoukoli zprávu do 14ti dnů, vydejte se domů a podejte zprávu Thorinovi."
Balin, měl na rozdíl od Filiho, záložní plán. Počítal i s variantou, že se budou muset vrátit po svých. Pokud jim tedy vůbec bude umožněno se vrátit. S touto otázkou nastupoval téhož večera na malou obchodní loď, která vyrážela ve směru: Lond Daer!

Děkuji hostovi za komentář. Po půl roce mě to nakoplo dopsat kapitolu, která byla rozepsaná... no už od zveřejnění té první.

Jste připraveni vydat se na cestu dolů, po řece?