KAPITOLA IV – Lživé historky a tajné mapy

Když přišel večer, Fili se vysoukal na palubu. Po dlouhém sezení v podpalubí měl zatuhlé všechny svaly a věnoval několik okamžiků protahování. Poté zamířil k okraji lodi a opřel se o zábradlí. Před očima se mu zjevily obrysy krajiny, zalité měsíčním svitem. Oproti tomu, co viděli předchozí den, se mnohé změnilo. Dříve byla řeka klidná, blízko byly cesty a občas nějaká ta vesnice. Země mu připadala bahnitá, špinavá a monotónně hnědá. Nyní se však kolem řeky táhly vysoké stromy, voda byla nespoutanější a čnělo z ní vysoké kamení. Při pohledu na palubu si všiml, že řízení lodi se nyní věnovalo více členů posádky a kapitán rozdával rozkazy ze strany na stranu. Když si všiml Filiho a ostatních trpaslíků na palubě, předal velení jednomu ze svých lidí a trpaslíky pozval do své kajuty.

Místnost byla příjemně teplá a osvětlovalo ji několik olejových lamp. Než si ji však trpaslíci stačili pořádně prohlédnout, praštila je do nosů vůně - uzené. Okamžitě zaměřili hostinu přichystanou na velkém stole uprostřed místnosti. Kilimu zakručeno v břiše. Kapitán se ušklíbl a ukázal rukou ke stolu: „Prosím, buďte mými hosty."

Kiliho nemusel pobízet dvakrát. Během chvíle seděl u stolu a řezal maso na porce. Ostatní jej pomalu následovali a rozesadili se kolem stolu. Kapitán si sedl do čela a vyčkával. Kili naporcoval maso a všem nandal pořádnou porci. Než se však stačil zakousnout do prvního sousta vyrušil ho Balinův hlas: „Vychování Kili. Sluší se, aby náš hostitel večeři započal." Kilimu se v očích objevil záblesk pochopení a pomalu sousto položil zpět na talíř. Kapitán se široce usmál a pustil se do své porce masa. Uřízl si sousto a žvýkal ho velmi pomalu. Užíval si pohledu na trpaslíky, kterým se sbíhali sliny. Nakonec hlasitě polkl a dodal: „Jed je zbraní žen, ne námořníků."

Balin pokynul hlavou: „Omluvte naši nedůvěru pane, ale opatrnosti není nikdy dost."

Kapitánovi se na ústech objevil ironický smích: „Kdybyste měli alespoň za nehet opatrnosti, tak se do těchto krajin nikdy nevydáte" Rozrostlo se ticho a kapitánovi po chvíli úsměv opět zmizel. Opět se pustil do jídla a své hosty také vyzval k jídlu. Tentokrát neváhali. Jejich zásoby na cestu byly sice dostatečné, ale vůni uzeného masa se nedalo odolat.

Fili svou porci žvýkal jen po malých soustech, v hlavě si formoval otázky, které chtěl kapitánovi položit. Nechtěl mít plná ústa v případě, že by některá z otázek nečekaně skočila na jazyk. Nakonec ho předběhl Balin:
„Dle Vašeho zajatce, jsou téměř všichni Eriadorci na půl trpaslíky, je to pravda?"

„Téměř všichni jižní Eriadorci." opravil ho kapitán a snědl další sousto.

„Jak je to možné? Byla tu trpasličí kolonie?"

Kapitán odložil svůj příbor, opřel se loktem o stůl a naklonil se směrem k Balinovi:
„Eriador byl kdysi ve válce s Rohanem a většina mužů byla pryč ze svých domovů. V té době přišla tlupa trpaslíků a požádali tehdejší královnu o azyl. Jejich velitel vládl slovem a královnu přesvědčil, že jsou obětí spiknutí a že byli vyhnáni ze svého domova. Královna jim uvěřila a dovolila jim zůstat pod podmínkou, že budou užiteční. Postupně začali nahrazovat muže, nejen v práci a řemeslech ale taky v postelích jejich žen. Za několik let když válka skončila a muži se začali vracet domů, země byla zamořená trpasličími bastardy."

S posledními slovy zhořkla chuť uzeného Filimu v ústech: „Nevěřím Vám. Trpaslíci by se takto nezachovali."

Kapitán si ho pozorně prohlédl. „Kde jste byli v Tharbadu ubytovaní?"

Fili byl zmatený náhlou změnou tématu: „Co to má co společného s..."

„U Prohnilého skřeta?" přerušil ho kapitán.

Fili si odkašlal. „Ano."

„Hostinec prolezlý děvkami. O vašich základních potřebách mi to říká vše, co potřebuji vědět."

Fili při této urážce vstal, ale byl okamžitě stažen zpět Dwalinovou pevnou rukou. Posadil se a upřel ohnivý pohled na kapitána: „Když tedy věříte, že trpaslíci jsou taková zvířata, proč nám pomáháte?"

Kapitán se smál tak nahlas, až to dunělo celou místností. „Zaplatili jste!"

Filiho dřívější sympatie ke kapitánovi byly naráz fuč. Jejich hostitel očividně neměl žádnou čest ani morálku. Fili se zvedl a chystal se odejít, ale zbytek skupiny se nehodlal spokojit s nedokončeným příběhem. Dwalinova otázka, zastavila Filiho ve dveřích: „Když se muži vrátili z války domů, proč trpaslíky nevyhnali?"

„Nemohli nic dělat, dokud byl velitel trpaslíků v královnině posteli. Docházelo tenkrát k mnoha vraždám. Manželé zabíjeli své manželky a jejich nemanželské děti a ženy zabíjely své muže, aby ubránili své děti. Když nakonec došlo k otevřené bitvě mezi trpaslíky a Eriadorci zemřelo v ní mnoho mužů včetně bratrů královny…" Odmlčel se a napil se ze svého poháru „… teprve tehdy otevřela oči. Vyhnala jejich vůdce z města a svolala poslední věrné. Podařilo se jim osvobodit město a vyhnat trpaslíky až k Velkému Víru, kde se utopili."

Dwalinovi vystřelilo obočí nahoru. „Stovky trpaslíků? Vyhnala z města hrstka královniných věrných?" nahlas se zasmál: „Právě jste nám sám potvrdil, že je to pohádka."

„Znáte snad lepší vysvětlení? Rád uvěřím něčemu pravděpodobnějšímu, až uslyším přesvědčivý důvod proč je celá populace na jihu Eriadoru zakrslá."

Balin se zvedl od stolu: „Kapitáne, děkujeme Vám za Vaši pohostinnost, ale možná bude lepší, když půjdeme spát, v místnosti je mnoho tlaku, který je třeba zredukovat, než budeme v této diskusi pokračovat." všichni se zvedli k odchodu a Fili na ně čekal u dveří.

„Lituji, mistře trpaslíku, ale zatím Vás nemohu nechat odejít."

Všichni se otočili a kapitán přešel po místnosti směrem k menšímu stolu, na kterém ležely mapy. „Nepozval jsem Vás dnes pouze kvůli večeři. Pojďte prosím sem."

Trpaslíci se po sobě nedůvěřivě dívali. Když přišli blíž, kapitán rozložil na stůl mapu. Po chvíli zkoumání se Filimu doslova zatajil dech. Byla to mapa celého jihu Eriadoru ale zcela jiná, než jakou znal. Na obecných mapách Středozemě je vyznačena pouze řeka, poušť a město Lond Daer ale mapa která ležela před nimi, mluvila úplně o něčem jiném. Přejížděl očima po toku řeky od Tharbadu směrem na jih. Míjel označené rybářské vesnice, vedle nich cesty a postupně se dostával k zeleným loukám, lesům a skalám, ve kterých se patrně nacházeli teď. Jižněji se tok řeky dělil na několik na několik menších říček. Tyto menší říčky byly nedaleko od svého začátku zakončeny modrou spirálou. Pouze dvě pokračovaly dál: jedna ústila na jihu do moře a druhá pokračovala do vnitrozemí ke značce města Lond Daer. Město označoval zlatý trojúhelník postavený na špici a kousek nad ním, na řece, byla opět zakreslená modrá spirála.

Na místo, kde se řeka větvila na několik menších ukázal kapitán prstem: „Toto je Průtok. Doplujeme k němu zítra odpoledne. Odtud trvá cesta už jen několik hodin. Pokud bychom drželi současné tempo, budeme v Lond Daer ještě před setměním."

„Předpokládám, že bychom se tam asi neměli objevit za světla…" začal Fili „… lepší by bylo někde počkat a vylodit se za tmy."

„Myslel jsem, že s tím přijdete" kývl kapitán „… ale nebude tak lehké to provést. Tady kolem řeky vedou cesty, a pokud tu zakotvíme, přitáhneme lehce pozornost hlídek. Čím blíže jsme k hlavnímu městu, tím častější budou."

„Dá se to tedy vůbec někde provést?" zeptal se Fili a díval se na trojúhelníkové značky, které označovali vesnice a města. Celá oblast za Průtokem, byla podle mapy hustě obydlená.

„Ano, přímo orlům pod hnízdem"

Trpaslíci si vyměnili tázavé pohledy a kapitán hodil na stůl další mapu. Rychle poznali, že se jedná o detailní výseč diskutovaného místa.
„V Průtoku, kde se řeka rozděluje, stojí čtyři vysoké skály. Říká se jim Orlí hnízda. Na každé z nich kdysi sídlily královské hlídky, které měli za úkol pozorovat řeku. Dnes už funguje pouze jedna." přesunul prst na jednu ze skal „Na pravé straně. Pokud vplujeme z této strany pod skálu, a zakotvíme na několik hodin pod ní, nikdo nás neuvidí."

Dwalin se zamračeně podíval na mapu. „Nesmysl. Uvidí nás přijíždět."

„To sice ano, ale budou si myslet, že jsme se utopili ve víru."

„Ve víru?" trpaslíci zněli jako jeden muž.

„Pod pravou skálou je silný proud, kterému se říká vír." V tu chvíli poklepal prstem na jednu z modrých spirál na mapě. „Tyhle značky, označují místa, kde je vír. Řeka tam mizí v zemi."

„Jak mizí v zemi?" zeptal se Kili s vytřeštěnýma očima.

„Vír stáhne všechno pod zem. Řeka pokračuje v jeskyních pod zemí."

Fili se při té představě mírně otřásl a prohlížel si množství spirálových značek na mapě. Prakticky celá obydlená oblast jimi byla ohraničena. „Perfektní vnější krytí" pomyslel si.

„O Víru jste se zmiňoval i v tom příběhu." poznamenal Balin.

„Ano, o Velkém víru, to je tento." Ukázal na spirálu, která ležela těsně u Lond Daer „... je to největší z vírů. Obecně se ví že pod městem protéká podzemní řeka, která začíná právě Velkým vírem."

„A tam podle vašeho příběhu svrhla královna všechny trpaslíky?"

„Obecně se tomu věří, ano."

Fili se k tomuto tématu už nechtěl vracet a tak opět ukázal prstem k Průtoku: „Takže pod touto skálou je vír který nás může schovat nebo vcucnout?"

„Je to malý vír. Zkušená posádka to zvládne."

„A vy máte, zkušenou posádku?" zeptal se velmi nepříjemným tónem Dwalin.

Kapitán ho ignoroval a pokračoval ve vysvětlování svého plánu: „Mezi těmito dvěma skálami je řeka dost široká na to, aby se tomu víru dalo bez rizika vyhnout. Budeme muset hrát nezkušené a najet přímo na pravý okraj. Tam sklouzneme po okraji víru a hned za ním ukotvíme loď o stromy, které rostou na skále. Zůstaneme tak stát v mrtvém úhlu. Pro hlídku to bude vypadat, jako kdybychom se utopili."

Fili si prohlížel detail mapy. Zkoumal polohu skal, řeky i vírů a snažil se plánu porozumět: „Jestli to chápu správně, tak i když se dostaneme za ten vír a ukotvíme loď pevně, stále to bude zadek lodi tahat zpět. Takže ve chvíli kdy budeme chtít loď odvázat, může nás to vcucnout."

„Pravda…" přitakal kapitán „...ale od toho tu budete vy."

Fili si založil ruce na hrudi. Přesně chápal kapitánův plán.
„Jiná možnost není? Nemůžeme zpomalit? Nebo někde zakotvit až za tím vírem?"

„Zpomalit nemůžeme, mistře trpaslíku, plujeme podle rychlosti proudu řeky a ta je teď na podzim silná. A zakotvení za vírem se rovná jisté lodní kontrole."

Fili se upřeně díval do mapy. Ostatní čtyři toky, které velká řeka vytvořila, končili po chvíli všechny stejně – modrou spirálou. Očividně nebyla jiná cesta a nebyl ani způsob jak loď zpomalit.
Po chvíli přikývl: „Dobrá, co máme dělat?"

Alena: Děkuji Ti za velmi pozitivní a motivační komentář! Doufám, že jsi v této kapitole našla odpovědi na své otázky! Co myslíš, co se stane dál?

Omlouvám se všem, že update tak dlouho trval ale v práci bylo peklo! Teď už to snad bude lepší! Doufám, že si užíváte pěkné svátky!

Toto je zatím nejdelší kapitola! Doufám, že se Vám bude líbit! Příště nás čeká dobrodružství u Průtoku!