„Kde je ten ničema?!" Thor se vrhl do královského paláce jako velká voda. Všichni mu šli okamžitě z cesty. I kdyby to nebylo pro jeho hřmotnou postavu nebo jeho zvučnou pověst, pak by to bylo jistě pro jeho vražednou pravačku, které teď neřekl jinak než Mjolnir.

Jediný, kdo se mu mohl s útěchou v očích postavit, byla královna Frigga, Thorova matka. Jako něžná socha se tyčila uprostřed chodby, kterou hřměl Thor. Ruce měla složené. Zrak upřený na svého syna a na tváři jí hrál jemný úsměv. Její pohled prozrazoval vědomí o všem, co se jejím ratolestem dělo, a díky tomu u ní vždy hledali pochopení, když se k nim svět zachoval nespravedlivě.

Čím víc se Thor blížil, tím více konejšivý byl její úsměv a Frigga ke svému chlapci vztáhla prázdnou náruč. „Jsem tak šťastna, že jsi našel cestu domů." Zašeptala matka, když se konečně setkali v objetí.

„Taky mi chybíš, matko," doznal se Thor. „Avšak jiná pohnutka mě sem dnes přivedla."

„Právě toho jsem se obávala." Objetí skončilo a matka se synem teď stáli v uctivé vzdálenosti od sebe. „Ukaž, k jakému šrámu jsi to tentokrát přišel," vzala jeho ruku, která dřív byla Mjolnirem, do svých dlaní a s klidem ji zkoumala jak zrakem, tak dotekem.

„Kvůli tomu jsem dnes tak bez ohlášení přispěchal. Na mě a mé přátele dopadly strašné čáry-"

„A ty si myslíš, že by v tom mohl mít prsty tvůj bratr…" odtušila Frigga. „Jak se mýlíš."

„Nesnaž se ho chránit. Sama musíš vidět ve své moudrosti, jak se změnil. Již se nechová jako můj mladší bratr," Thor odvrátil svůj zrak od matky a odtáhl se od ní. Jak mohla mít stále v lásce osobu, která připomínala snad jen stínem jeho bratra, jejich Lokiho.

„Možná že se už ze svých pohřešků poučil. Měl bys mu dát šanci," prosila ho Frigga.

„Zda se poučil? O tom bych se sám rád přesvědčil," Thor vztyčil ruku zakončenou kladivem. „Je, doufám, stále ve vězení?"

„Ano, tam je," potvrdila mu. Thor se okamžitě vydal na cestu. „Věz však, že Loki nemá nic společného s proměnou tvou ani tvých přátel," volala za ním matka.

A opět už mu zase celý palác ustupoval. Nikdo ho nemohl od jeho záměru zdržet. Jeho bratr už se mohl sotva připravit na svůj další soud. Thor burácivým krokem mířil do vězení. Sestupoval po schodech do podzemí. Jeho chůze se o to víc odrážela od kamenných stěn a každá rozumná živá bytost se snažila před ním skrýt nebo přinejmenším přikrčit.

Thor sestoupil do vězení. Nikde neviděl ani živáčka. Zločinci ztichli a vystrašeně na něho hleděli, snažili se být neviditelní. Komu se to však dařilo ze všech nejlépe, byl jeho nevlastní bratr. Kdyby Thor nevěděl, v které cele se měl Loki nacházet, pokládal by prostor za prázdný. Pečlivě si prohlížel naoko prázdnou místnost, až v šeru narazil na obrys postavy. Thor suše polkl. Doteď si myslel, jak přijde a Lokimu vyčiní za to, co udělal. Vztek ho však opustil. Nevěděl najednou co dělat. Stál tam a poprvé po dlouhé době byl opět bezradný.

„Proč jsi sem přišel, Thore? Abys mě politoval nebo ses mi přišel vysmát?" Loki mu celou situaci rázem ulehčil.

„To mi řekni ty, proč jsi to provedl. Chtěl jsi snad ty moji pozornost? Byl to snad další z tvých podlých plánů, které nikam nevedou, jen tebe více uvězní ve tvé cele? Pověz mi, proč to děláš? To již můj bratr úplně zmizel z existence?"

Loki tiše vyslechl Thorův nářek. Neotočil se však za hlasem. Jediný důkaz toho, že skutečně dává pozor na Thorova slova, byl v jeho mírně zvednuté hlavě. Vězením se roznesl bolestný úšklebek. „Tolik otázek. Jejích odpovědí se bohužel nedočkáš."

„Mluv se mnou jasně. Proč mi nedáš odpovědi?! Pověz mi, proč jsi mě a mé přátele tak zohyzdil a některé z nich dokonce zbavil schopností? Kdo může být tak krutý?" Thor hořel zlostí. „Přestaň uhýbat, Loki. A postav se mi jako muž. Tváří v tvář."

Další příval smíchu se rozezněl celou. Jeho zvuk mrazil a vězni se ještě o to více skrčili ve svých jizbách. „Krutý? Znám pár osob, jež jsou krutější než já, a pár, které ještě potřebuji poznat…Nemůžu za to, co se stalo tvým přátelům, jak je nazýváš," prohlásil Loki.

„Tvým slovům se nedá věřit, bratře. O pravdě se přesvědčím sám. Jestli nepřistoupíš ke mně, tak si pro tebe sám dojdu," pohrozil váhavému sourozenci.

„Jsi si jistý, že mě chceš skutečně vidět, bratře?" zeptal se Loki se zvláštním tónem hlasu.

„Snad jsem se vyjádřil dostatečně jasně, kováři lží," Thor uhodil na celu.

Loki zahalený v kápi se opatrně blížil k Thorovi, pořád se však držel stínu jako svého nejvěrnějšího ochránce. Postupně se však musel i on dostat do světla dne, aby Thor znovu neuhodil. Zarudlýma očima dychtivě hleděl bratru do tváře a čekal, kdy v nich uvidí děs, hněv, znechucení, cokoliv, za co by ho později mohl nenávidět – stejně jako všechny ostatní. Loki si tmavou dlaní sejmul kápi a odhalil svoji tvář.

Thor byl zmatený. Před ním stál Loki v podobě, kterou nesnášel. Nebylo možné, že by si ji sám dobrovolně zvolil. Něco tu nebylo v úplném pořádku. Thor poprvé za svůj život čelil Jotunovi, ke kterému necítil opovržení. Tohle byl stále jeho bratr, i když modrý, rudý, chladný. Přesto že chladný byl vždycky. „Kdo ti provedl?"

Loki zmateně vytřeštil oči a otevřel němá ústa. Párkrát zalapal po vzduchu, než prohlásil: „Nevím. Ale ten, kdo to udělal, za to zaplatí. Přeměnil mě před očima mé matky a nemohu se vrátit do své podoby," na její výraz nikdy nezapomene. Ne však, že by jí to měl za zlé. „Uvěznil mě v tomto těle."

„Toho domýšlivce polapíme a stihne ho trest za to, co provedl," přikývl Thor. „Nikdo si s námi nemůže takto zahrávat."

Loki mu cynicky přitakal a opět se ukryl pod jotunskou pláštěnku. Alespoň že ho matka vybavila svršky, které byly odolné proti doteku Mrazivého obra a zároveň mu dávaly možnost se ukrýt před zlými zraky.

„Nevytanul ti na mysli někdo, kdo by za toto řádění mohl být zodpovědný?" zeptal se Thor.

„Možná, ale nejdříve bych se musel přesvědčit. A to je možné jen jediným způsobem. Musím vidět tvé přátele," uzavřel Loki.