Dopoledne se blížilo ke svému konci. V ten okamžik se probudil Thor Hromovládce do dalšího dne s Mjolnirem, svou pravou rukou. Prošel povědomou chodbou do otevřeného prostoru, který tvořil kuchyň společně s hodovní síní. Zdejší styl bydlení mu připadal i po letech stále cizí stejně jako další obyčeje zdejší říše. Pohled, co se mu naskytl, ho mírně překvapil. „Dobré jitro, Steve. Dnes byla rmutná noc, oka jsem nezavřel… Šálí mě snad zrak? Kde dnes všichni prodlévají?" zeptal se jediného člověka, kterého v místnosti našel. Ve věži, jíž obývá řada superhrdinů, čekal Thor větší ruch.

„Spíš dobré poledne. Chceš uvařit kávu?" zeptal se Steve a rázem seskočil z barové židle a přešel ke kávovaru. Každý jeho pohyb sledoval černý pes, který dnes ráno vypadal ještě mrzutěji než včera, pokud by pes mohl takové pocity vysílat. „Tony s Brucem jsou dole v dílně. Jsou tam od samého rozednění. A Nataša s Clintem jsou ve městě a chytají zločince."

„Proč mne nikdo nepřizval?" čertil se Thor.

„Nešlo tě vzbudit," Steve před Thora postavil hrnek černé kávy. „Nesmysl," odbil ho Thor.

„Taky jsem chtěl s nimi jít," připustil Steve, tím si vysloužil nebezpečné zavrčení od Buckyho. Celou noc byli Bucky s Brucem kvůli němu v pohotovosti. Kdo by věřil, že se mu vrátily jeho noční záchvaty. V průběhu spánku jeho tělo zchladlo, a kašel, jenž ho ani nijak nerušil ve spánku, se změnil v naprosté ticho. V takové, že Steve přestal dýchat. Nebýt Buckyho, který se uložil u paty jeho postele, by Steve jen stěží teď seděl proti Thorovi. „Jenže Bucky ani Bruce mi to nedovolili."

„Tak je můžeme následovat. Jistě by uvítali pomoc," Thor vstal s hrnkem v ruce a rozhodl se podívat na kamery zachycující město v ohrožení. Stál před obrazovkami a čekal, až za ním dojde kapitán s hlučným psem v patách a obslouží elektrická zařízení.

Nataša se oháněla svými mocnými pažemi a jako chobotnice dokázala zaplést a omráčit čtyři muže najednou. Clint neomylně vystřeloval šípy kolem sebe a každý jeden zasáhl svůj cíl. Brzy jistě bude po boji. Už jim zbývalo vyřídit jen tucet příslušníků Hydry. „Myslím, že naši pomoc nepotřebují."

„To se ještě uvidí," Thor se při vidině boje okamžitě odhodlal vyrazit do bitevní vřavy. Krev se mu vařila v žilách, Mjolnir mu v paži těžknul, koutky mu hrály nebezpečím.

„Co si vy technický géniové myslíte, že děláte?" za nimi se objevila Toni v tílku a pracovních kalhotách, ruce měla založené vyzývavě na hrudníku. Bylo těžké od ní odtrhnout pohled. Thorovi stoupla veškerá horkost krve do tváře a rázem zapomněl, na jaký boj se chystal. „Neměl jsem v úmyslu, tě čílit, paní."

Toni zlostně otevřela ústa a chvíli mlčela, než si utřídila myšlenky. „To nebyla odpověď na mou otázku. Co vy dva dinosauři děláte mé technice?" znovu je oba sjela pohledem. „J.A.R.V.I.S. mi akorát řekl, že z jedné koupelny vychází neskutečné množství páry. Ať už jste sáhli na cokoliv, ocením, když okamžitě odstoupíte," odstrčila oba muže od přístrojů a začala rychle klapat na nejrůznější tlačítka.

„Nechceš si odpočinout, Bruci? Měl jsi kvůli mně těžkou noc," požádal Steve doktora. Až teď si Thor uvědomil Bannerovu přítomnost. Rázem však Banner zmizel do svého pokoje.

„Bude to vážné?" zeptal se Steve, který netušil, jak by se mu mohlo povést odstavit celý vodovodní systém, když zmáčkl jen jedno jediné tlačítko. Popravdě, moderní technologie ještě neměl úplně v malíčku. Takže stále nezavrhl možnost, že by to mohla být jeho chyba.

Toni provedla několik dalších kliků na klávesnici, čímž na obrazovce zobrazila postiženou koupelnu. „Vážné? To záleží na tom zmrzlákovi, co se nejspíš snažil zahřát." Toni ještě přiblížila snímek, aby i ostatní, méně zdatní ve fyzice, věděli, co bylo nakonec příčinou.

„Ach, Loki," povzdechl si Thor.

„Nese to vážně těžce," podotkl Steve. Thor ho však naprosto přeslechl a vydal se za svým bratrem.

„Půjdeme se projít, Bucky?" požádal Steve. Nechtěl sledovat Thora a Lokiho v jejich osobní chvíli, k čemu by jistě došlo, kdyby zůstal.

Ať už si v životě udělali cokoliv a navzájem se obviňovali ze spousty hříchů, stále byli bratři. A tohle byla chvíle, v které Loki, ať už si to dokázal přiznat nebo ne, potřeboval svého bratra.

Thor zabušil na dveře, za nimiž se Loki nacházel. Bez vyzvání vešel dál. S obtížemi bloudil mlhou. Otevřené dveře naštěstí odváděly opar pryč a s každou další chvílí, bylo čím dál snazší zahlédnout schoulenou postavu na zemi. „Běž pryč," ozvalo se ze zdola.

„To nemám v úmyslu."

„Chci být sám. To jsi vážně tak hloupý, že nedokážeš poznat, že tě tu nechci?! Vážně nedokážu pochopit, proč tě chce otec prohlásit králem," vychrlil ze sebe Loki stále se krčící na svém místě. Thor si výjimečně nic nedělal z Lokiho řečí, věděl, že hněv dovede člověka až na dno.

„Za celý život jsi neprojevil tolik bojovného ducha, jako v těchto posledních letech." Thor promluvil na místo toho, aby byl zticha, jak by se nejspíš slušelo. Loki se okamžitě výhružně postavil. „Nemáš nejmenší tušení."

„Tak mě nech poznat pravdu, bratře," žádal Thor. Přistoupil o krok blíž k Lokimu, který instinktivně couvl.

„Pravdu…" Loki se zasmál a otočil se zády. „Sám nevím, co to je. Žijeme v klamných představách celý život. Celou dobu věříme, že žijeme v té pravdě. A přitom je to všechno jen jedna velká lež, která nakonec vyleze na povrch, a nikdy už nepůjde skrýt," přitom si prohlížel neklamně modrou ruku. „Jak se mám vyznat ve světě, kde je pravda lží a lež pravdou, bratře?"

Thor z řečí bratra nebyl nijak moudrý, proto se uchýlil k něčemu, co znal dokonale. Modrou dlaň a odpor k mrazivým obrům. „O tohle tu kráčelo. Myslel sis, že horkost vody ti vrátí tvou asgardskou tvář."

Loki s překvapením v očích se prudce otočil k Thorovi: „Nejspíš nebudeš tak hloupý, jak jsem si myslel."

„Loki, od té doby, co jsi oblehl Midgard, ses choval jako ztracenec. Byl jsi nám vzdálený. A přesto jsme tě nikdy nepřestali milovat. Já, ni naše matka. A pokud jsi pojal představu, že nám záleží na tvém původu? Pak se mýlíš. Pranic nám záleží na Mrazivých obrech."

Loki si mocně odfrkl a zajel si prsty do vlasů. „Záleží nám na tobě, Loki, bratře. Ač se ti to líbí nebo ne, budu tě zvát svým bratrem do konce našich dnů." Thor se ještě více přiblížil k Lokimu, který se zdál o poznání klidnější. „Pokud si nepřestaneš rvát vlasy, budeš za krátko vypadat jak Laufey," pronesl posměšně.

Loki rázem vzplál hněvem. Bezmyšlenkovitě chytil Thora pod krkem, než si uvědomil, co udělal, bylo pozdě. Lokiho ruka vypálila mrazivý otisk do Thorova hrdla a Thor se nijak nebránil. Lokimu se rozšířily oči zděšením, rychle se stáhl a opět ukázal Thorovi záda. „Vidíš, jsem zrůda. Jako můj otec. Běž se ošetřit."

„Půjdu, ale věz, že pro mě nejsi zrůda. Jsi jen rozčílený, což platí i pro nás ostatní. Pročež náležíš sem mezi nás. A až nadejde čas, půjdeme a zastavíme toho, kdo se na nás dopustil bezpráví," prohlásil Thor, rychle objal Lokiho. Mjolnirem si ho tiskl k sobě, takže Loki neměl sebemenší možnost se odtáhnout. A i přesto, že se Loki bál a s Thorem byli nebezpečně blízko sebe, Thor nezískal další popáleniny, které by bylo třeba léčit.