„Já to nedokážu. Byl mi svěřen až příliš těžký úkol. Čekají, že hned budu vědět, jak vést celou říši bez jediné rady. Cítím se jako bych se zrodil teprve včera a na druhou stranu si připadám starý tisíce let. Co mám dělat?" Bledý mladík ještě více zesinal.
„Nejistota je nejhorší ze všech trápení," promluvil muž v dokonale padnoucím obleku. „Zvláště, pokud se váže k zodpovědnosti za druhé."
„Nemůžu si dovolit selhání," přejel prsty po chladném zeleném kameni, který mu vysel na krku.
„Pokud chceš, mohl bych tě zbavit pochybností. Tvůj svět potom bude odpovídat dokonalému řádu, díky němuž bude vše jasné a bezpochybné," navrhl muž s perfektně sčesanými vlasy.
„To bys dokázal?"
„Ano," pronesl naprosto bez emocí.
„Už to dál nezvládnu. Měl jsem vytvořit svět podle vlastních představ, ale přesto všichni po mně chtějí, abych vytvořil to, co tu bylo přede mnou. Jaký měl ten svět vůbec být?"
„Volnost myšlení přináší akorát starosti a těžkou hlavu." Přistoupil blíže k chlapci. „Dám ti znalost a rozhodnost k věcem, o které se budeš starat. Tvůj život se bude řídit jasnými pravidly. Nic tě nepřekvapí. Tvůj život bude klidný a bezstarostný. Už se nebudeš muset strachovat, co přinese další den."
„Nezasloužím si snad prožít dětství jako každý jiný člověk?"
„Osvobodím tě od rozhodování. Od marných bojů a starostí. Odpoutám tě od tvé nestvůrné minulosti. Stvořím tě znovu, podle dávného řádu. Stvořím tě tak, že tě nikdo nepozná. Nikdo z těch, kteří dříve tvořili jádro tvého divokého světa. Nic nebude ve tvém životě existovat kromě reality. A brána ke Snění se ti navždy uzavře," položil dlaň na chladné bílé čelo.