Před nás žuchl batoh. Poslední okamžik nepřišel. Otevřela jsem oči. Muži v oblecích leželi na zemi a nad nimi klečel čtvrtý z nich.
„Jak já tě nenávidím," ozval se Matthew.
„Taková silná slova, když jsem vám zachránil život? A teď běžte hledat ten prášek. Já tu mám ještě nějakou práci," řekl, aniž by se mu pohnuly rty.
„Seš nechutnej," neodpustil si Matthew. „A neříkal jsi, že jsi ten prášek už vzal?" ozval se Luk.
„To jsem lhal, mladý muži."
„Pojďme dovnitř, ať má Corinthian klid," promluvila jsem. Havran se náhle vznesl. „Cože? Ty víš, co jde dělat a vůbec ti to nepřijde odporný?"
Šli jsme do nejbližšího domu. „On se tak živí. Nemůžeš mu odpírat jídlo, pokud ty sám jíš." Havran ztichl.
„Sen nemusel jíst," špitl Matthew.
„Ho, ho, ho, co byste si přáli?" zvolal obtloustlý muž v červeném kostýmu.
Luk se promluvil jako první: „Já bych si strašně přál pytlík spacího prášku." Mluvil jako pětileté dítě. Jako kdyby na tom závisel celý jeho život.
„No to je opravdu zapeklitý úkol. Takový dárek není tak lehké sehnat…" vytáčel se vousatý muž.
„Myslím, že pro vás ho nebude těžké sehnat," promluvil Corinthian a ústa roztáhl do širokého zubatého úsměvu.
„Udělám, co bude v mých silách," červený zmizel.
„Ty bys vůbec neměl mluvit s lidmi," okřikl havran noční můru. „ A ještě ti teče krev z oka. To neumíš jíst tak, aby ses nezašpinil?"
„To říká ten pravý, havrane," Corinthian si dlaní setřel krev z obličeje. Luk celý zbledl a ani nedutal.
„Tak tady se to nese, mladý muži," Santa Lukovi vložil pytlík spacího prášku do roztřesených rukou a rychle se radši znovu vytratil. Luk dal prášek do batohu k masce a popotáhl zip. „Teď už jen najít chrám snů a bude to." A konečně budeme zase volní.
„Tak se vydáme na cestu," prohlásil Corinthian a otočil se směrem k zadnímu východu. Při pohledu na Luka mu bylo jasné, že předem už rozhodně nepůjdou.
Matthew se zarazil: „To vypadá, jako bys věděl, kde ten chrám je."
„A ty snad ne?"
Matthew váhal s odpovědí. „No, nevím."
Všechna Corinthianova ústa se dala do škodolibého smíchu.