Corinthian se ukryl do stínu. „Ty zrádce. Ty bulvožroute," havran se na něho vrhl.

„Věděl jsem, že se Věční budou snažit dostat tě zpátky. Musel jsem tomu zabránit, už kvůli slibu, který jsem ti dal. A já své sliby dodržuji," ozval se nově příchozí.

„Na koho to mluvíš?" vyštěkl Matthew.

„Tobě to ještě nedošlo, člověku-havrane? Mluvím se Snem," promluvil nesmlouvavě. „Řád a jistota se tě už nikdy nezbaví. Jsi před Sněním v bezpečí."

„No ne, ty jsi ten Sen," postavil se spisovatel, až mu kniha spadla do prachu země. Obraceli se ke mně.

„To jste se všichni zbláznili?" dívala jsem se z jednoho na druhého, ale nikdo ani nedutal. „Luku?"

„Byla jsi jedna z lidí s nejmenší představivostí, které jsem kdy poznal, ale všichni v tvojí přítomnosti chrlili nápady a sny…" Luk se pousmál: „Díky tobě se mi zdály sny."

„To je přece hloupost. Podívej se na mě."

Corinthian se přesunul k mému boku. „Všechno to je pravda. Já bych tě poznal vždycky, ne jako tady ten opeřenec. Jsem tvůj strážce. Nebojuj proti tomu."

Nuala byla překvapená, když se jí narodila dívka. Byla celá v rozpacích. A tak ta, jež jim dala přístřeší a vzala je do své rodiny, pojmenovala narozené dítě. Njörun, bohyně snů. Niorun, dá ti poznat sen. Nio Runová, bdělá, i když sní.

„Ale proč jsi mě nechal dojít až sem? Po tom všem?"

„Jen já tě ochráním před neznámem a volností rozhodovat se. Před tvými zraky zničím poslední předměty, které tě spojují s minulostí. Aby se mohl tvůj život odvíjet v klidu podle pravidel," prohlásil Jistota. „A pak se vypořádám i s tvými blízkými."

„Jak můžeš?" ozvala jsem se.

„Takhle jsme se domluvili. Já tě jen chráním."

„A co když už nechci ochranu? Chci žít bez omezení, podle svých vlastních rozhodnutí."

„A co bys chtěl rozhodovat? Rozhodování zatěžují mysl a představivost ještě víc. To nemůžu dovolit," odmítal dárce pravidel. „První zničím masku. Ty drž Sna," ukázal na Corinthiana. „Až tu skončím, už se nebudeš cítit sám na rozhodování, protože nebudeš muset vůbec o ničem rozhodovat."

Snažila jsem se vytrhnout z rukou svého uchvatitele, ale jeho síla byla obrovská. „Jen klid," šeptal mi do ucha. Zloduch se teď chopil svého deštníku a rukojetí udeřil do masky vystavené na oltáři. Tisíc kusů se rozletělo do všech stran. Už jen sygil připomínal bývalou muší hlavu. Jak jsem ho mohla ještě držet?

„Sen nebyl nikdy sám, i když si tak občas připadal. Měl mě a Luciena a tamtoho podvraťáka," havran schlíple máchl ke svému známému: „a spoustu dalších."

„A ty taky nejsi sama a nebudeš. Máš nás. Nebo aspoň máš určitě mě," Luk přistoupil blíž a snažil se vypadat vyšší, aby Corinthianovi nahnal strach.

Jistota mezitím rozsypal spací prášek.

„Já budu vždycky stát při tobě, ať se stane cokoliv," vydal ze sebe Matthew hrdě a začal divoce dorážet na Jistotu.

„I já, pokud se jednou za čas na mě podíváš," spisovatel mi položil ruku na rameno. Krk mi zatížil chladný kámen. „Vždycky tě budu chránit," Corinthian uvolnil sevření. „Věř si," požádal mě Luk.

Zelený kámen se rozsvítil jasným světlem.

„Zbělelo jí oblečení, nebo je to tou pletí…" šeptal autor.

„Já jsem Sen z rodu Věčných, jinak známý jako Daniel nebo Ole Lukøje. Moje poslání je mnohem důležitější než vést obyčejný lidský život. Ale děkuji vám, že jste mě osvobodil, pane." Sevřel pevně dlaň, až zdeformoval sygil do bizardního tvaru. „Děkuji za roky života, co jste mi daroval. Velmi si toho cení, ale mé dětství právě teď končí." Sen položil bílou ruku na rameno Jistoty a ten se okamžitě zhroutil bezvládně k zemi.

„Je na čase se vrátit domů," navrhl Matthew.

„Vy se vraťte do Snění, pokud chcete," pronesl Sen k Matthewovi a Corinthianovi. „Ale já musím dát Snění nový rozměr." S novou vizí se díval na moře, které leželo pod nimi.

„Ale Snění se bez svého pána rozpadá," naléhal Matthew.

„Chtěli jste po mně, abych znovu vybudoval Říši. Ale nechtěly jste změny. Já nejsem Morpheus. A proto má Říše není Říší Morpheovou. Věř mi, Matthew, a nech mě dělat svou práci. Je třeba lidem dát sny a vrátit jim denní snění a to můžu jedině odtud. Neboj, ani Říše nebude zapomenuta, ale zrenovována. Moji největší pozornost si teď však zaslouží Denní Snění."

„Já tu zůstanu s tebou," prohlásil Corinthian a rozhodně stál po boku Snu, kterého poznal už jako malého Daniela, a k němuž ho vázalo nezlomné pouto. „Děkuji, Corinthiane."

Spisovatel se poklonil před svým idolem: „Sne z rodu Věčných. Děkuji vám, že jste se mi opět zjevil. Mohl bych vás požádat…"

„I já tobě děkuji. Teď běž domů a sni."

Poté se Sen obrátil k Lukovi. „Děkuji ti, příteli."

„Ty nejsi můj přítel," řekl Luk nasupeně. „Jsi zlý. Akorát jsi nás všechny využil, abys mohl zničit svoji říši a začít úplně od začátku. Já tě nenávidím."

„Nejsem zlý. Jsem nad dobrem i zlem. A to všechno, co se za poslední dny odehrálo, jsem nedělal kvůli sobě, ale kvůli tobě." Sen si prohlédl bývalý sygil a vytvořil z něho bělostného motýla.

„Cože?" Luk byl zmatený.

„Už si nepamatuješ, jak sis přál, aby se ti vrátila sestra? Znal jsem tvůj sen ještě předtím, než sis ho uvědomil. Kvůli lidem, jako jsi ty, chci zůstat v tomto světě. Je třeba, abyste někteří z vás mohli dosáhnout splnění svých snů." Dlaněmi si přejel obličej a oči mu najednou chránila světle zelená škraboška. Prsty pokračoval dál na zátylek a vlasy stáhl do úhledného ohonu.

„Ale vždyť jsem nakonec přišel i o Niu."

„Myslíš? Vrať se domů a uvidíš," Sen sevřel dlaň a po chvíli při jejím otevření z ní vyletěl krásný motýl. Motýl letěl až k Lukovi, kde se do něho vstřebal a Luk zmizel.

D

Ráno stál opět Luk na nástupišti a čekal, až přijede vlak. Nudil se a přešlapoval z jedné nohy na druhou. Najednou k němu přilétla udýchaná osoba. „Promiň, babička byla k nezastavení a nějak mi dneska nezazvonil budík."

Luk překvapením nemohl popadnout dech. „Nio."

Dívka se ulekla Lukovy reakce: „Mám snad něco s vlasy?"

„Ne, všechno je v pořádku," usmál se Luk.