Harry si pevně svírala loket pokrčené ruky. Procházela zamyšlená sterilními chodbami, které znala už téměř zpaměti. Právě míjela akvária s laboratorními krysami. V tuto chvíli si připadala stejná jako oni. Místní vědci na ní prováděli své odborné pokusy. Naštěstí opatrná světově uznávaná doktorka Raová, která v současnosti vedla výzkum, se spokojila pouze s Harryinou krví. Každý týden Harry odebírali vzorky krve a snažili se alterovat proces, který svým nadšením způsobil předchozí vedoucí oddělení genetiky. Harry se snažila co nejrychleji dostat z budovy, aby ji tu vidělo co nejméně lidí a otec se tak za ni nemusel stydět.

Jenže dnes neměla štěstí.

„Harry!" ozvalo se za jejími zády. Dívka se zastavila na místě. Opatrně se otočila za sebe.

Peter na ni mával bílou obálkou a klusal k ní. Harry spustila paže podél těla, i když ji ruka, kterou měla předtím pokrčenou, teď bolela, jak se jí do ní teď valila krev. Harry sevřela čelisti. Jakmile se k ní Peter přiblížil, podivně si ji prohlédl, pak však opět nasadil svůj zářivý úsměv.

„Už mi přišli výsledky," prohlásil. Obálku měl ale pořád zavřenou. Harry přikývla. Ulevilo se jí, že nemusí Peterovi vysvětlovat, co tady dělá.

„Tobě asi taky," Peter vydal ze sebe nervózní uchechtnutí. „Už jsi to otevřela?" zeptal se na rovinu.

Harry odvrátila pohled. „To není potřeba. Stejně vím, co tam píšou," odpověděla nevzrušeně.

„Jak to můžeš vědět?" divil se Peter.

Harry na něho povytáhla obočí. Jako by obsah obálky byl naprosto evidentní a Peter byl hlupák, že se vůbec ptal. Dívka si povzdechla. „Otec mi zařídil přijetí." Měla však dost empatie na to, aby Peterovi neprozradila, že i o něho se Norman Osborn jistě postaral.

„To máš dobrý. Já jsem tak nervózní, že nejsem schopnej, ani rozdělat obálku," Peterovi se třepala ruka, v níž svíral odpověď z New Yorské univerzity. „Nemůžeš se na to podívat místo mě?" požádal Harry. Zavedl ji do haly, kde se usadili do hlubokých křesel. Recepční je oba pozdravila, a pak už jim nevěnovala žádnou pozornost. Nebo se tak alespoň tvářila.

Harry od Petera převzala obálku a propisku, jíž zajela pod slepený sklad a trhnutím obálku otevřela. Harry se podívala na Petera, jestli si to nerozmyslel. Očividně ne, protože právě teď se co nejvíce odvracel od svých výsledků, dokonce se otočil k Harry zády. „Tak co tam píšou?" pípnul sotva slyšitelně.

„Přijat k dennímu studiu v oborech biochemie a biofyziky na Empire State University," shrnula Harry.

Peter si sundal dlaně z obličeje. „Vážně?" opatrně se otočil na Harry s pohledem plaché laně, jakoby nevěřil tomu, co mu Harry právě řekla.

Teď na něho Harry vytáhla obě obočí. „Vážně si myslíš, že bych ti v tomhle lhala," pronesla otázku bez jakékoliv intonace. „Tak si to přečti." Uhodila Petera dopisem do hrudi. Opatrně si od ní psaní převzal. Z řádek jasně vystupovalo zvýrazněné slovo PŘIJAT.

Peter se rozzářil. V návalu štěstí sevřel Harry v silném objetí. „Díky," zašeptal jí přímo do ucha. Jako by za to mohla právě ona, že se dostal na univerzitu.

„No, nemáš zač. Gratuluji," oddálila se od Petera a nabídla mu ruku ke gratulaci. Peter ji s nadšením potřásl.

Následně vstali a vydali se k východu z budovy. Peter se dal do hovoru, vyprávěl Harry, jak pokračuje jeho výzkum v laboratoři doktora Warrena. Harry tiše přikyvovala, protože rozuměla jenom zlomku z toho, o čem Peter mluvil.

Najednou se Peter zastavil. Podíval se upřeně na Harry a opět jeho pohledem kmitl rychlý záchvěv strachu. „Půjdeš tam se mnou, viď?" požádal ji.

Harry rychle nevěděla, kam by se měla vydat s Peterem. Odpověď, která ji přišla na mysl, byla naprosto nepoužitelná a Petera by jedině odpudila, proto se zamračila. „Kam?"

„No, na ESU. Určitě tě tam taky vzali. Bude to úplně nové prostředí a já bych byl rád, kdybych tam šel s někým, koho znám," prosil Peter.

„Je ti jasné, že já s tebou biofyziku studovat nebudu," ujistila ho Harry. Když se Peterův výraz nijak nezměnil, přidala: „Ani biochemii."

Peter nechápavě uklonil hlavu na stranu. „Já jsem si myslel, že tvůj táta chce, abys studovala přírodní obor."

„Na to nemám. Nejsem blázen."

„Neříkej mi, že chceš skončit střední školou," Peter se váhal uvěřit. Ale jiná možnost ho nenapadala, protože Norman Osborn ji jistě přihlásil pouze na přírodovědecké obory.

„To bych byla ještě větší blázen. A to nejsem, mám na to papír," náhle se zarazila. Řekla mnohem víc, než měla v úmyslu. Harry nechtěla, aby se Peter někdy dozvěděl o tom, kde trávila své vánoční prázdniny a dobu po nich. Rychle pokračovala: „Přihlásila jsem se na ekonomii. K vedení firmy se hodí mnohem víc. Aspoň podle mě."

Peter se rázem usmíval širokým úsměvem. Jemně uhodil Harry do ramene, přitom jím projelo něco, co připomínalo elektrický výboj. „No, Harry, ty liško podšitá. A vzali tě?" zajímal se.

Harry pokrčila rameny. „Vzali," Harry se snažila potlačit úsměv, ale moc se jí to nedařilo.

„Takže to s tvým otcem není tak úplně pravda. Že ti diktuje, na jakou školu půjdeš," konstatoval Peter.

„To se uvidí, až po něm budu chtít, aby mi zaplatil školné." Harry se obávala, aby ji otec, jakmile se dozví, co Harry udělala, nechtěl přesvědčit, aby se ještě přehlásila na jeden z oborů, který ji otec vybral.

„Ale budeme aspoň na stejné škole? Nechceš se ode mě odstěhovat třeba někam do Kalifornie nebo tak?" ujišťoval se Peter. Pevně se držel lidí, které znal, a o Harry nechtěl v žádném případě přijít. Ne znovu.

„Ne," přitakala Harry. „Je to taky na ESU."

„To je dobře," Peter spokojeně přikyvoval. „To je dobře."