7. Kapitola
(1 691 slov)
„Blah" – Angličtina, obecná řeč
„Blah" – Elfské jazyky
„Blah" – Psané texty, dopisy, apod…
„Fëanore?"
Všichni přítomní se otočili za hlasem a pohlédli na Nerdanel, která měla opuchlé oči od pláče byla podepírána Morwen. Obě se s nedůvěrou a šokem dívali na nahého elfa, stojícího uprostřed sálu.
Viděli všechno od doby, kdy Leticie usedla na bidýlko a jen protože všichni byly tak okouzleni krásou fénixe si nikdo nevšiml jejich příchodu.
Nerdanel ze sebe setřásla ruku její přítelkyně a již na nic nečekala a objala svého muže, který si jí se slzami v očích přitiskl do náruče.
„Oh, Nerdanel." Zašeptal. „Udělal jsem hrozné chyby… byl jsem takový hlupák!" zanaříkal.
„To jsi stále." Zasmála se nad slovy svého muže. „Ale důležité je, aby ses z těch chyb poučil." Usmála se na něj a políbila ho. „Chyběl jsi mi."
„Už nikdy tě neopustím." Zašeptal mezi polibky, stále si jí tisknoucí k sobě. Harrison se na scénu před sebou díval s úsměvem. Vždycky mu Nerdaneliny vlasy připomínali jeho matku, což mohlo za to, že si k ní vytvořil citové pouto – ne takové jako má syn s matkou, ale spíše jako bratr k sestře.
Sundal si z ramen župan, který použil jen jako přehoz přes ramena a přehodil ho nahému elfovi přes ramena, který se na něj nechápavě podíval.
„Děkuju, Harry." Usmála se na něj Nerdanel a Harrison s pobaveným úsměvem sledoval, jak elfka balí svého muže do županu, zatímco se snažila poslouchat otázky jejího onoho muže a jak spolu s Morwen odvádějí elfa pod vedením Jaspera – který přispěchal, když zjistil, že byli jeho svěřenkyně zavolány do Velkého sálu – pryč z paláce do Redfoxova sídla.
Harrison dal pokyn ostatním, aby se šli vyspat, zatímco on šel s Bakarim v náručím, Leticií letící po jeho boku a Sarah jdoucí po druhém boku zpět do jeho komnaty, aby se pořádně vyspal.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Hned druhého rána, se celým Impériem rozneslo, že ve Zlatém paláci v Mračném křídle je Nebeský fénix. Bohužel, než stihl kdokoli dorazit do paláce, Leticie se již rozletěla do Vílího lesa a Harrison byl na cestě do Velkého sálu.
Derian s Junem byli první, kdo potkali jejich císaře, který již byl mimo Mračné křídlo.
„Svolejte všechny." Nad jeho slovy kývli beze slov. Když se jim Harrison ztratil z dohledu rozeběhli se vyplnit jeho rozkaz.
Když Harrison vstoupil do Velkého sálu, sál byl zaplněn lidmi, kteří pracovali v Paláci i těmi, kteří doufali, že zahlédnou Nebeského fénixe. Nerdanel a Morwen byly přítomny spolu s Fënorem a nedaleko od nich stál hlouček žen, které byly z Harému, kde v čele stála Sarah spolu s Flos.
Všichni přítomní si zklamaně povzdychli, když zahlédli Bakariho, který se vynořil z pod Harrisonových županů a plášťů, které měl na sobě.
všichni byli šokováni císařovým vzhledem. Jeho dříve dlouhé vlasy, byly zastřiženy na krátko, díky čemuž vytvářeli nedbalí vzhled. Ve vlasech měl zlatý řetízek, který mu sahal jen kousek nad oči, na uších měl zlaté náušnice, které ladili k řetízku ve vlasech. Jeho pleť byla zdravě snědá a on sám vibroval magií.
Měl na sobě modrý župan, který vypadal, jako by byl ušit ze safírových nití, pod kterým byla druhá vrstva, která byla z bílé látky a měla v sobě ozdobně vyšívanou perleťovou niť. Kolem krku měl náhrdelník, který těsně objímal krk, ze zlata a černých perel a kousek pod ním měl druhý náhrdelník, který byl tlustý a po okraji měl černé perli, zatímco ve středu měl linii zlatých drahokamů a všechno bylo spojeno zlatými vlákny. Župany byl uvázány v pasu bílou látkou a na nohou měl bílé kalhoty. Župany nebyly uvázány napevno, takže jeho hruď byla odhalena téměř celá.
Harrison se usmál na přítomné – zamrzli na místě, když si všimli jeho vzhledu – a zamířil po chodech, kde usedl na svůj trůn a Bakari se mu snažil vyskočit na klín, ale nakonec ho musel Harrison vznést magií do vzduchu a k sobě na klín.
Od příchodu do Ardy to bylo poprvé, co kdokoli viděl jejich císaře s krátkými vlasy… co od příchodu do Ardy! Už od porážky Voldemorta si nestříhal vlasy! Ale vzpamatovali se rychle, když si uvědomili, že jejich císař vstoupil a nikdo ho nepozdravil a neuvítal, kromě Juna a Derian – kteří ten šok měli, když ho prvně viděli na chodbě.
„Ať žije Slunce Alderianu, jeho výsost Harrison!" řekli jako jeden – kromě Fënora, který netušil, kdo co říká a Nerdanel se mu snažila všechno přeložit.
Muži poklekli na jedno koleno, zatímco ženy udělali pukrle a sklonili hlavy.
„Konec roku se blíží…" podepřel si hlavu rukou a usmál se na své poddané. „A já se probudil se skvělou náladou." Šlechtici rádi slyšeli, že jejich císař má dobrou náladu. Jen málokdy se pak něco stalo. „Takže toho využijeme a začneme kontrolu." Ušklíbl se na všechny pod ním. Jejich hlavy šokovaně vytřeštili a s hrůzou v očích hleděli na jejich pána.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Sarah spěchala. Leckdo by mohl polemizovat, že dokonce i běžela, ale ať by to tvrdil kdokoli, nikdo by si nedovolil mu věřit. Nejprve vtrhla do císařovi komnaty, ale když tam muž, kterého hledala nenašla, spěchala do jeho pracovny. Ani tam, však neuspěla. Proto se přesunula do zahrady Zlatého paláce, kde stál altánek, pod kterým si císař rád dával čaj.
V altánku seděl Harrison ve společnosti elfích obyvatel Alderianu a společně popíjeli čaj, zatímco Diana opět obsluhovala a dolévala čaj. Fëanor cosi horlivě diskutoval s Harrisonem, zatímco v ruce držel několik kusů pergamenů.
„Ale tenhle drahokam by ti zvýraznil oči! Navíc díky tomu účesu jsou tvé šperky více vidět a nejsou zakryty dlouhými vlasy!" zaslechla elfova slova a nemohla se nerozesmát. Hovor utichl a všichni se na ní podívali. Harrison si jako první všiml slz v jejích očí a bleskově se postavil a přešel k ní.
„Něco se stalo?" zeptal se v jeho hlase byl náznak chvění – bezpochyby vzrůstajícím vztekem, na kohokoli, kdo se rozhodl ublížit Sarah.
„Já jsem-" hlas se jí zadrhl. „Těhotná."
KŘÁCH!
Harrison se otočil za ránou a zjistil, že rána byla způsobena konvicí, kterou Diana upustila na zem. Podle jejího výrazu usuzoval, že z šoku.
Mávl rukou a dal tím najevo, že Diana může odejít, protože pochyboval, že by zvládla to sama uklidit – její ruce se jí klepaly a ona sama byla bílá jako stěna.
Sarah usadil na jeho místo, kde původně seděl a poklekl před ní. Ruku přiložil k jejímu břichu a když bříško zazářilo světle modře usmál se. Tak skutečně bude mít dítě!
Za celá tisíciletí nepoužil ochranu, a přesto nikdy dítě nezplodil. Nejednou si myslel, že s jeho spřízněnou duší mu magie vzala možnost být otcem, ale teď zde stojí jeho Diamant, který v sobě nese dítě. Jeho dítě…
V jeho očích se nahromadily slzy – slzy radosti. Tak nakonec na něj magie nezanevřela, pomyslel si. Nadšeně Sarah objal a jemně stiskl.
Bude mít dítě!
Fëanor s Nerdanel a Morwen byli lehce zmateni. Věděli, že Harrison má se Sarah jistý vztah, ale také ho viděli ve společnosti mnoha dalších žen. Nemluvě o Dianě, která se kolem vládce často motala.
„Nechápu to." Vyslovila jejich myšlenky Nerdanel. „Jak mohou mít spolu dítě, když nejsou manželé?" Derian se na elfku usmála.
Elfové to měli lehké – na rozdíl od Harrisona. Zatímco on musel dbát na to, aby tu vždy bylo dost dědiců, elfové se dosud zamilovávali jen jednou za život. Podobně to měli obyvatelé Alderianu, neboť sňatky se zde nebrali na lehkou váhu, protože rituál na spojení dvou osob byl proveden magií, nebo ve jménu bohů a tudíž nezrušitelné. Nikdo samozřejmě nemohl zakázat, aby pár neměl milence/milenky, ale sňatek mohl být jen s jednou osobou najednou.
„Jeho výsost je velmi důležitá osoba." Začala vysvětlovat Derian. „Proto jeho ženy nejsou manželky, ale konkubíny."
S nechápavým výrazem na jejich tváři se nad nimi Jun slitoval. „Konkubína je osoba, v tomhle případě žena, která doslova patří císaři, není to manželka, protože v manželském sňatku je možno být jen s jednou osobou, ale je to žena, která má práva a funkce jako manželka."
Fëanor se zamračil. „Takže manželka může být jen jedna, ale konkubín více." Zhodnotil nově nabyté informace. Derian s Junem přikývli.
„To je ale hrozné." Zašeptala Morwen. „Co potom pravá láska?" zeptala se.
„Jeho výsost," odmlčel se Jun. „zatím nepotkal nikoho, do koho by se zamiloval." Odkašlal si.
„Ale co Sarah?" zeptala se Nerdanel." Viděla, jak se spolu chovají a jak se na sebe dívají.
„Sarah je má první konkubína. Možná k ní necítím lásku, ale jistá náklonost mezi námi je." Ujistil je Harrison.
„A co potom Diana?" napadlo Morwen.
„Diana je také konkubína." Odvětila Derian – Dianina matka. „Má dcera věděla, do čeho jde a byla seznámena se situací a s realitou."
Tři hosté byli zaraženi nad drsností v hlase. Byla Dianina matka…
Fëanor se rozhodl opustit tohle téma – rád získával nové informace a chápal, že jiní lidé mají jiné zvyky, ale upřímně litoval Harrisona.
„Co myslíte, že to bude?" zeptal se, aby odvedl téma.
Harrison se zamyslel. Chlapec by byl lepší. Přestože nebyla žádná diskriminace žen, většina lidí viděla vládnout muže – jak bylo zjištěno od obou pohlaví. Ale hádal, že by se nebránil ani dívce.
„Hlavně ať je to zdravé." Usmál se a opřel se o křeslo a nechal Sarah, aby si na jeho rameno položila hlavu.
„O tom nepochybuju." Špitla. „Bude po vás." Zasmála se a všichni se k ní přidali. Pohladila si své zatím ploché bříško a usmála se. Všimla si Dianina pohledu. Věděla, že Diana je téměř posedlá po Harrisonově lásce a nenávidí Sarah, protože byla císařovou oblíbenkyní. Doufala jen, že až se to malé narodí, nebude mu dělat potíže. Nechtěla by bojovat proti její mladší sestře (1*).
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Když byla Diana propuštěna z altánku, co nejrychleji odešla. Netrvalo dlouho a dorazila do svých komnat ve Smaragdovém paláci.
„Proč? PROČ?!" vkřikla a magií podpálila nejbližší nábytek. Služebná, která jí následovala do její komnaty se chtěla co nejdříve vypařit, ale Diana si toho všimla a zachytila jí za ruku. „Kam jdeš?" zavrčela a její uši se přitiskly k hlavě. „Chceš mě taky opustit? Dáš přednost jí?!"
Služebné se podlomily nohy. Celá její ruka, za kterou jí Diana chytla, byla spálená na popel a ona se držela jen díky její vůli. Věděla totiž, že pokud omdlí v tomhle pokoji, nedostane se z něj živá.
1* - Ženy v harému se nazývají sestry. Podle pořadí, ve kterém byly přijaty do harému jsou starší a mladší
