9. Kapitola

(2 674 slov)


„Blah" – Angličtina, obecná řeč

„Blah" – Elfské jazyky

„Blah" – Psané texty, dopisy, apod…


Allain měl obrovské nadání na magii – Harrison to věděl již od jeho narození, jen mu dělala starost jeho kondice. Malý princ se snadno unavil – dokonce i na děti jeho věku – a když se již několikrát pokoušel hrát si s dřevěným mečem – když viděl Harrisona trénovat – netrvalo dlouho, než se unavil. Nebylo přehnané, když se řekne, že mladý princ byl na jakýkoli sport či trénink zcela levý.

Harrison si z toho nic nedělal. Věděl, že každý má silné a slabé stránky a pochopil, že jeho syn má slabinu v jeho kondici.

„Můj pane." Ozval se Jun a vyrušil tak Harrisona, který vytvářel magické bubliny, za kterými se honil Allain. Měli spolu jen omezený čas, ale Harrison se snažil všechen čas věnovat synovi. Služebným trhalo srdce, když museli přerušit společný čas prince s císařem. „Šlechtici žádají o vaši přítomnost."

Harrison si povzdychl a postavil se ze země, na které seděl. Malý princ se zastavil a podíval na svého otce.

„Tatínek de pacovat?" zeptal se chlapec a na svého otce se podíval se smaragdovýma očima.

Usmál se při pohledu na svého syna. Chlapec nebyl po něm jen v magii… tvář a barvu očí měl taky po Harrym. Jen ty vlasy… ty byly stejné jako Sarah.

Malý princ zvedl ručičky v tichém gestu, aby ho Harry zvedl do náruče, což udělal a nechal si vlepit polibek na tvář od Allaina.

„Hodně štěstí v pjáci." Usmál se na otce a ten s úsměvem kývl na souhlas.

„S tvým požehnáním jistě bude." Pomalu a opatrně ho postavil na zem a s polibkem na chlapcovo čelo se otočil a rozešel se do paláce.

Erik, který prince měl dovést do Smaragdového paláce se na chlapce podíval. Na jeho věk byl chytrý a věděl, že jeho otec má spoustu povinností, a přestože byl zklamaný, že někdy jejich schůzky museli odložit, nikdy si neztěžoval.

„Půjdeme, můj princi?" zeptal se Erik s jemným úsměvem. Allain se na jeho doprovod otočil a nechal se vést.

Erik se při cestě nejednou otočil, aby se ujistil, že ho princ následuje. Už několikrát se stalo, že prince zaujalo něco jiného než chodící stráž a vzdálil se tak skvěle, že ho nikdo nemohl najít.

Hnědovlasý princ, měl vlnité vlásky, které se mu vlnily kolem tváře a následoval kapitána stráží jako kuře kvočnu a s úsměvem sledoval okolní přírodu.

Princ věděl, proč ho po Paláci musí doprovázet Erik. Věděl, že ani ve Smaragdovém paláci není zcela bezpečno. Kdyby celý Palác nebyl chráněn bariérou, která obklopovala císařův pozemek od doby postavení byl by Smaragdový palác plný nájemných vrahů. Nemluvě o tom, že aby ste se dostali do Paláce, musíte splnit několik požadavků.

Například musíte být hlava rodiny, která má přístup do paláce, nebo ho musíte doprovázet, musíte být pozváni vlastníkem Paláce… a několik dalších způsobů.

To však neznamenalo, že bylo zcela bezpečno. Přestože všechny přijaté konkubíny prošli při přijmutí zkouškami, je tu fakt, že císař již nenavštěvuje žádné konkubíny a nejedna z nich za to obviňovala Allaina.

Naštěstí byla stále většina žen v harému, které přijali prince a nevinili ho, protože věděli, že něco takového princ nedokáže ovlivnit. Navíc Sarah udržovala dobrý vztah s konkubínami v harému, a tak si některé dali jako povinnost pečovat o prince, aniž by měli sobecké cíle.

Překvapivě bylo to konkubína Diana, která byla nejvíce proti princi a nebyla by to ona, aby nevyužila chvíle, kdy by neponížila prince a neurazila ho – samozřejmě jen když nebyl přítomen císař.

„Jak bylo s císařem, vaše výsosti?" zeptala se Morwen, nejnovější členka harému, která se podle jejích slov zamilovala do Harrisona v první chvíli kdy se potkali, ale nechtěla si to přiznat. Byla jediná konkubína, která byla přijata od smrti Sarah.

„Tatínek šel pacovat." Řekl Allain s unaveným úsměvem. Těšil se na jeho předvečerní spánek.

„Jsem si jistá, že příště s vámi stráví déle času, koneckonců jste pro jeho výsost na prvním mís-"

„Prvním místě? Ha!" přerušila jí Diana, která v tu chvíli vyšla ze Smaragdového paláce. „Jeho výsost dává vždy na první místo Alderian a ostatní až poté." Řekla jedovatě. Princ se pod jejím pohledem přikrčil. Když byl menší, vždycky byl okouzlen Dianinou krásou a představoval si, že tak nějak nádherná byla jeho maminka. Ještě do teďka si konkubíny šeptaly, že Diana musela nějak okouzlit malého prince, protože i přes její urážky se k ní choval mile a leckdo by mohl říci, že jako k matce.

„Teto Diano (1*)." Sklonil v úctě hlavu.

Konkubíny, které sledovaly jejich střetnutí nesouhlasně zakroutily hlavou. Diana nebyla populární ani mezi odpůrci prince a bylo to jen protože byla jediná, komu Allain sklonil vždy hlavu. U prostých lidí je to jedno, komu skloníte hlavu, ale mezi šlechtou to je jiné. Šlechtic – v tomhle případě potomek s císařskou krví – tím uznává, že osoba, které se klaní je vyššího postavení než osoba sama. Proto se Harrison nikomu neklaní, a proto by Allain neměl taky. A Diana se ani nenamáhá oplatit princovi poklonu. Jako by říkala, že je lepší než potomek s císařovou krví.

Kdyby to Harrison věděl, nikdo nepochyboval, že by ještě ten den byla Diana o hlavu kratší. Ale nikdo to nikdy císaři neohlásil, protože všichni doufají, že se princ postaví za sebe a přestane být příliš milý.

„Ostudo Alderianu." Pozdravila ho na oplátku Diana.

„Ehm." Odkašlal si Erik, aby jí upozornil na jeho přítomnost. Přestože to nikdy císaři neohlásil, neznamenalo, že mu je jedno, že veřejně uráží člena císařské rodiny a čtyřletého chlapce.

Diana se na kapitána podívala s úsměvem. Ano, Diana byla jediná, kdo nevěděl, že jí nikdo ještě neohlásil císaři. Proto si Diana myslela, že přestože císař ví o jejím chování, promíjí jí to a nechává jí dělat co se jí zachce.

S posledním znechuceným pohledem pohlédla na prince, než se otočila a zamířila do zahrady Smaragdového paláce, kde se konal čajový dýchánek, který Diana pořádala.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„Vaše výsosti, princ by měl být lépe veden!" trval si na svém arcivévoda Helion. Jeho otec byl Helion, démon a jediný arcivévoda Alderianu a on sám zdědil po otci naprostou věrnost k Alderianu a Slunci Impéria. Proto všechny šokoval, když prohlásil, že princ není vhodným dědicem.

Harrison sedící na svém trůnu si povzdychl. Tohle byla jedna z několika věcí, které se obával, když bude mít děti. Harrison byl podle poddaných perfektním vládcem – v magii ho nikdo nemohl překonat, se zbraněmi byl téměř nepřemožitelný, vládu a bezpečnost Impéria zvládal skvěle a jeho vzhled obyvatelé považovali za hranici možné krásy jak pro muže, tak pro ženy… bohužel to stejné očekávali od Harryho dědiců.

Císař na svého syna netlačil. O magii zatím slýchával v knížkách a pohádkách a občas mu Harry předvedl nějaké nevinné kouzlo a ten dřevěný meč sotva zvedne!

Jako od Harrisonova prvorozeného od něj však očekávali nemožné… musel přiznat, že již teď mu je jeho syna líto, ale jediné, co může dělat, je dávat mu najevo, že ať už bude dobrý v čemkoli, vždy ho bude milovat – protože od toho otcové jsou. Aby milovali a starali se o své děti… alespoň to si Harrison myslel.

Šlechtici byli nespokojeni s dosavadním vývojem a výukou prince, chtěli, aby se již začal učit s magií a zbraněmi, aby ho učitelé začali seznamovat s politikou a společností. Ale oni zapomínali… ten princ, od kterého chtějí tak mnoho, je teprve čtyři roky starý! Žádné dítě se neučí magii, dřív než od jedenácti let, protože do té doby se jejich magické jádro formuje do tvaru, ve kterém bude růst až do jejich plnoletosti. Samozřejmě… nikdo nemohl tušit, že princ má zformované jádro již od narození a již teď mu roste… Nicméně!

„Nevěřím tomu, že výuka započnuta tak brzy je pro dítě zdravá…" přiznal znaveným hlasem Harrison. Dohadovali se o stejné věci již přes šest hodin!

„Ale princ by měl být již od malička veden k dok-" arcivévoda byl přerušen.

„A nemusím snad připomínat, že to já rozhoduju, jak můj syn bude vychován." Zavrčel Harrison nebezpečně a Bakari, který seděl stočen kolem trůnu zvedl zvědavě hlavu, nad tónem jeho pána. Šlechtici vystrašeně poskočili krok zpět, když šelma u nohou jejich císaře zvedla hlavu. Již nejednou Bakari roztrhal šlechtice na Harrisonův příkaz zde ve Velkém sále…

„Tak přidělte princi náhradní matku!" navrhl hrabě De la Croix.

Další šlechtic souhlasil s návrhem. „Vaše výsost má dost starostí s Alderianem, výchovu prince má mít na starosti jeho matka."

„Princ je ve Smaragdovém paláci jen protože, jsem doufal, že konkubíny budou mít na prince dobrý vliv. Nikdo jim nezabraňuje sblížit se s princem a co vím od služebných v paláci, je hned několik jemu blízkých konkubín, ale ani jedna z nich nechce zastávat místo princovi matky a ani princ neprojevil zájem o získání matky." Samozřejmě. Kdo by se odvážil nahradit milovanou konkubínu Sarah?

Několik šlechticů vzteky skřípalo zuby.

„A co konkubína Diana?" zeptal se šlechtic, který podporoval Dianu. Všichni věděli, že Diana je do Harrisona zamilovaná a nepochybovali, že kdyby měla možnost stát se princovou matkou, a tím i nejbližší konkubínou císaře, nezaváhala by.

Nikdo však z přítomných netušil o nenávisti, kterou Diana drží vůči princi, kvůli které by tu nabídku okamžitě odmítla.

„VAŠE VÝSOSTI!" dveře do Velkého sálu se rozrazily a do dovnitř vběhl Erik. „Ve Smaragdovém paláci vypukl požár!"

„Kde je princ?!" Harrison byl již na cestě z Velkého sálu.

„Princ je stále v paláci. Muži, kteří se pokusili dostat dovnitř, byli spáleni na uhel – jsem si jist, že je to magický oheň." Vysvětloval za chůze, zatímco společně běželi ke Smaragdovému paláci.

Když dorazili k paláci, většina služebných a konkubín stála před palácem a spousta z nich měli v očích slzy. Jedna z žen klečela před palácem a jen díky ostatním se nevrhla do ohně.

Několik služebných a stráží zahlédlo přibližujícího se Harryho.

„Vaše výsosti! Princ s třemi služebnými jsou stále vevnitř!" teprve tehdy v ženě, která klečela na zemi, poznal Allainovu chůvu, Marii.

„Můj pane…" zašeptala Diana, která se na Harrisona přitiskla. „Tolik jsem se bála, jsem tak ráda, že jste t-"

Harrison jí setřásl a spolu s Bakarim se vrhl do magického ohně, který pohlcoval Smaragdový palác.

„VAŠE VÝSOSTI!" křik všech šokovaných se donesl až do Zlatého paláce. Spousta služebných dostala novou sílu a házela na oheň vodní kouzla, nebo nosili vodu… ale ať se snažili, jak chtěli, oheň neustupoval.

Uběhlo zhruba patnáct minut, od doby, co se Harrison vrhl do ohně, když plameny náhle vystřelily vzhůru k nebesům, kde zformovaly tvar velkého jelena, než zcela uhasly.

Když byly plameny pryč, byly vidět žalostné trosky paláce, které se začaly rozpadat na popel, jen co se jich někdo dotkl. Trosky odhalily Harrisona, kterého dříve bílý župan byl nyní nasáklý krví, na některých místech popálený a jinde špinaví od popela a kouře. Po jeho boku kráčel Bakari, který byl také načernalý a jeho srst byla nasáklá krví a Harrison měl v náručí přituleného Allaina, který se ke svému otci tiskl jako by to mělo být naposledy v jeho životě.

„Vaše výsosti, jste od krve!" vykřikla zděšeně Diana a se starostí hledala na jejím milovaném nějaké zranění.

„Můj syn byl málem upálen za živa!" zvýšil hlas Harrison. Diana se zarazila. Ještě nikdy na ní nekřičel – jistě, již ho zažila rozladěného, ale nikdy jeho vztek či zlost nemířil na ni. Koneckonců byla dcerou jeho nejvěrnější služebné. Poprvé zažila skutečný pocit strachu a vyvolal ho císař.

„Vaše vý-"

„Kapitáne!" zvolal Harrison, který prošel kolem Diany, jako by tam ani nebyla a stoupl si před Erika.

„Ano, můj pane!" napřímil se a položil svou pravou ruku na srdce, kde měl na jeho uniformě znak slunce.

„Když jsem prince našel byl sám a svázaný, služebné se tedy pokusily prince zabít anebo ho vědomě zanedbaly a utekly." Jeho hlas byl ledový a všichni přítomní sebou trhli. „V každém případě, chci jejich hlavy vyvěšené před vstupem do Paláce."

Erik kývl na souhlas a vydal se konat císařův rozkaz.

„Můj pane, co bude s princem?" zeptala se Marie, která se slzami v očích (teď již brečela úlevou, že je princ naživu) stála vedle Juna.

Harrison se zadíval na svého syna, který se křečovitě držel jeho oblečení a stále brečel šokem. Stiskl chlapce v náručí a podíval se na své služebné.

„Princ bude až do odvolání pod mým dohledem ve Zlatém paláci." S tím se rozešel zpět do Zlatého paláce.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Když se Harrison vrhl do ohně, použil zložár (2*), který kolem sebe začal požírat magický oheň a vytvořil tak bezpečnou cestu, aby mohl projít k princově pokoji.

„Pomoc!" křik malého prince se ozýval z druhé strany paláce, kam Harry okamžitě zamířil.

Mezitím, co Allain křičel o pomoc, seděl na zemi svázaný a kolem něj stálo čtrnáct osob – podle postavy muži – v černém oblečení a látkou, která jim zakrývala obličej a vyzbrojeni meči.

Nejbližší muž k Allainovi se napřáhl s jeho katanou, když ho k zemi poslalo těžké tělo ligra, který se do místnosti přihnal a hned začal trhat nepřátele na kusy.

„Císařova bestie!" vykřikl zděšeně jeden z mužů a než se stihl dát na útěk, byl mu do srdce zabodnut stříbrný meč s rubínem na jílci, který v ohni házel odlesky a některé muže na krátko oslepil.

Než se ostatní stihli vzpamatovat z náhlého objevení samotného císaře, dva další muži padli k zemi s pobodnutým srdcem a třetí následoval s rozříznutým hrdlem. Harrisonovo oblečení se v nebezpečném tanci začala zbarvovat do ruda a sem tam mu krev cákla na tvář či do vlasů.

„Tati!" zakvílel zděšeně princ, když viděl, jak se na jeho otce vrhá další muž.

Muž nejblíže k princi se vzpamatoval z šoku a vytáhl meč z jeho pochvy.

„Hvězda nesmí přežít!" jeho výkřik upoutal bakariho, který se zabýval dalším mužem a skočil nad prince, zrovna ve chvíli, kdy muž sekl. Bakari, dospělí a zcela vyvinutý ligr, byl velký pod Harryho ramena a snadno Allaina skryl pod sebou. Mužova katana se zaryla do tuhého masa zvířete a než si uvědomil, co se stalo, ostré drápy na Bakariho tlapě mu udělali díro do hrudi.

„Baki!" vykřikl Allain, který si všiml, že Bakari krvácí a objal ho kolem jeho velké chlupaté tlapy, kterou zvládl celou obejmout a do jeho srsti nechal stékat slzy, které mu ze strachu tekly.

Po celé místnosti kroužil Harrisonem vyvolaný zložár a udržoval tak místnost v bezpečí před původním ohněm.

„Allaine!" jakmile se Harrison zbavil posledního muže, došel k jeho synovi a Bakarimu a chtěl chlapce vzít do náruče, ale zasekl se, když si všiml, že je celý od krve.

V tu chvíli zapomněl, že může použít kouzlo, aby se očistil od krve a rozhodl se, že nechá Bakariho odnést Allaina do paláce, když se mu princ vrhl do náruče a objal ho kolem krku.

„Tati! Baki kvácí." Jeho slzy trhali Harrymu srdce. „Posím, pomoz Bakimu."

„Samozřejmě." Usmál se a stiskl chlapce v náručí. Vzal Allaina a postavil se, když ho do ruky, ve které držel meč Godrika Nebelvíra, začal Bakari šťouchat čumákem. „Hm?" otočil se na zvíře vedle něho. Něco držel v tlamě.

Harrison upustil meč, který se před dopadem rozpadl na stříbrný prach a vrátil se zpět do trezoru odkud byl přivolán.

Nastavil ruku a Bakari do ní položil jeho úlovek.

Harry v ruce ucítil studený dotek drahokamu, který byl velký akorát do jeho ruky a byl zasazen do překrásného náhrdelníku.

Poznával ten náhrdelník. Rozhlédl se kolem sebe a poznal i pokoj, ve kterém byli.

Každá konkubína s přijetím dostane dva dary od císaře. Komnatu a dar, o který ona požádá. Vlastník téhle komnaty si vybrala drahokam v náhrdelníku, který nebyl drahokam, ale magický krystal, který do sebe dokázal uchovat kouzlo.

A v tuhle chvíli v krystale pulzovala jediné kouzlo.

Ohnivé.

Harrison nestihl ani krystal pořádně sevřít, než se krystal rozpadl pod náporem kouzla v něm. Hned poté se stěny pokoje začali bortit pod nátlakem výbuchu, který způsobil císařův zložár, protože reagoval na jeho emoce.

Když se Harrison vracel do Zlatého paláce, nemohl věřit vlastním myšlenkám…

To skutečně Diana klesla tak hluboko, že se pokusila zabít jeho syna?!


1* Protože konkubíny se oslovují jako sestry, Allain oslovuje ostatní konkubíny jako tety

2* Zložár je magický oheň a je považován jako kouzlo černé magie. Je téměř nemožné ho ovládat, ale pokud je sesílatel dost mocný, neměl by to být problém. Protože je oheň mocný a pohltí všechno co může, zde pohlcuje i oheň, který spaluje Smaragdový palác