10. Kapitola

(2 553 slov)


„Blah" – Angličtina, obecná řeč

„Blah" – Elfské jazyky

„Blah" – Psané texty, dopisy, apod…


„Jste si jisti?" zeptal se Harrison již po několikáté za dnešní noc. Seděl na svém trůnu, zatímco pod schody stála žena s hnědorudými vlasy, stáhnutými do pevného drdolu a na sobě měla modré šaty s ozdobným vyšíváním a kolem jejího pasu byla obmotaná látka, která na sobě neměla nic – byla jen čistě bílá.

Žena před Harrym byla současná hlava Nekonečné věže, Merope Grimmová.

„Jsme, vaše výsosti." Kývla hlavou a její tvář zůstávala ledově vážná, přesto se v jejích očí zableskly emoce. „Není pochyb, že oheň, který zažehl ve Smaragdovém paláci, byl oheň, na který dokáže používat jen a pouze někdo s požehnáním od ohnivé víly. Bohužel není možné vypátrat, kdo přesně." Zarazila se. „Ale mezi konkubínami je jen jedna osoba s požehnáním ohnivé víly." Řekla váhavě.

Harrison přikývl. „Já vím." Povzdychl si. „Můžete jít."

Merope se uklonila a před odchodem pronesla: „Ať žije Slunce Impéria a ať magie stojí při první Hvězdě."

Sálem se rozneslo ticho, které přerušovaly jen kroky Mágy.

„Můj pane, pokud mohu něco říct…" začala Derian, hned jakmile se za Merope zavřely dveře. „Z toho ohně jsem cítila Dianu." Zašeptala a se slzami v očích padla na kolena před trůn a dotkla se čelem podlahy. „Prosím, potrestejte mě za neschopnost vychovat mou dceru lépe." Její slzy dopadaly na podlahu a tvořily tak jediný zvuk v sále.

Derian se cítila příšerně. Věděla, že Diana není vhodná pro pozici konkubíny, ale nikdy jí ani nenapadlo, že se pokusí zabít císařovu přímou krev, jeho dědice!

Harrison se odvrátil od Derian a pohlédl na dvousměrné zrcadlo, které levitovalo u jeho trůnu a které ukazovalo malého prince zachumlaného v císařově posteli v Mračném křídle, kolem kterého byl obtočen Bakari, pro pocit ochrany.

„Podle výpovědi služebných, byla Diana v době vypuknutí požáru na zahradě, spolu s dalšími konkubínami, které tam pořádaly čajový dýchánek a princ jen chvíli předtím byl doveden Erikem do jeho pokoje, kde začal číst knihu." Snažil se myslet racionálně, když Derian nemohla a pomohl jeho sestře se postavit.

„Diana v komnatě měla magický krystal, ten, který jsem jí daroval, při jejím přijetí, který byl plný ohnivého magie." Řekl Harrison.

„Takže to byla Diana." Zašeptala zdrceně Derian.

Přesto něco nesedělo. Krystal se nedal aktivovat na dálku a okamžitě jakmile do něj bylo uloženo mocnější kouzlo – což to, které spálilo Smaragdový palác rozhodně bylo – byl roztříštěn a kouzlo uniklo z drahokamu a krystal se poté rozpadne – jak se stalo. Takže to musel být někdo jiný, kdo vložil kouzlo do krystalu… co však dávalo záruku, že to nebyl někdo, koho Diana najala, aby udělal špinavou práci? Koneckonců našel s princem několik mužů. Kým však byli najati?

„Jak je tedy možné, že byl princ v komnatě Diany?" vložil se do rozhovoru Erik.

„Princ se mi svěřil, že než vypukl požár, snažil se najít lady Dianu a omluvit se, za jeho – podle jeho slov – nevhodné chování." Ozvala se Marie, která přišla až v polovině schůze, neboť uspávala prince.

Harrison si povzdychl. Ať se Diana chovala k Allainovi jakkoli, princ vždy doufal, že když se bude chovat mile, že ho bude mít ráda. Nechápal, proč byl tak citově poután k Dianě. Byl by radši kdyby si našel jinou konkubínu. Jakoukoli!

„Když přišel do komnaty lady Diany, byli tam ti muži a dohadovali se o náhrdelníku lady Diany, když si ho všimli. Poté ho svázali a rozhodovali se, jestli ho zabít osobně nebo ho nechat uhořet, když přišla jeho výsost." Dopověděla všechno, co věděla.

Milovala prince jako vlastního. Sama měla syna, ale ten byl již větší a všude následoval jejího manžela, zatímco ona byla přijata do paláce, aby se dostali z finanční tísně.

Harrison si znovu povzdychl. Snažil se ignorovat její dosavadní chování vůči jeho syna – věděl o všem, co se stalo ve Smaragdovém paláci a nepotřeboval, aby mu to někdo říkal. A jediný důvod, proč její chování promíjel, bylo to, že do harému vstoupila velmi mladá – téměř ještě dítě a ten rok plnoletá – a přestože s tím její rodiče nesouhlasili stála si za svým a vstoupila mezi konkubíny i bez podpory jejích rodičů a dostala se mezi nejváženější a nejděsivější konkubíny – podle toho, kdo jste byl.

Nebyly přímé důkazy, které poukazovaly přímo na ni, ale ona byla jediná podezřelá.

Ticho postihlo velký sál a kromě Derian, nebylo slyšet ani nadechnutí.

„Jaký trest čeká lady Dianu?" zeptal se Jun a přešel z role milujícího bratra a strýce zpět do pracovní a věrné – přestože ty dvě role bylo v tu chvíli obtížné rozdělit.

„Konkubíně Dianě bude odebrán titul lady Smaragdového paláce a konkubína se přesune do Onyxového, kde bude až do odvolání pobývat." Přítomní na něj šokovaně pohlédli, ale trvalo jen chvíli, než se vzpamatovali.

„Onyxového sídla?" zopakoval Jun. Onyxové sídlo bylo Harryho sídlo, které bylo stále součástí pozemku Paláce, ale bylo více ve městě než v Paláci.

„Onyxového sídla." Potvrdil Harry.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„Má paní!" na dveře prozatímního pokoje Diany, ve Zlatém paláci, klepala služebná, která byla jedna z mála věrných, které od sebe Diana neodehnala.

„Co se děje?" zeptala se Diana. Služebná vstoupila do pokoje její paní a okamžitě klesla na kolena.

„Jeho výsost rozhodl o vašem trestu." Řekla služebná. Hned na to se jen tak tak vyhnula letící váze.

„TRESTU?!" vykřikla Diana. „A za co?! Za to, že ten spratek zůstal v paláci, když se měl starat o svůj bezcenný život?!"

„Má paní, kdyby vás takhle slyšel mluvit kdokoli z císařových lidí, mohla byste dostat horší trest než to, co nás čeká." Snažila se svou paní zklidnit. Diana rozzuřeně popadla další ozdobnou vázu, když zarazila a se vztekem třískla s vázou o stolek.

„Jaký trest pro mě jeho výsost vybral?" zeptala se se zadržovaným vztekem. Diana možná nebyla dobrá v boji, ale byla citlivá na magii a věděla, když byl někdo s magií v její blízkosti a v tuhle chvíli cítila několik osob za dveřmi od jejích komnat.

Služebná podala své paní srolovaný pergamen, který byl zapečetěn zlatou pečetí ve tvaru slunce, které dokazovala, že rozhodnutí je přímo od císaře.

Diana pečeť rozlomila a dala se do čtení.

Lady Diana dneškem ztrácí titul ‚lady' a stává se z ní konkubína bez titulu. Od dnešního dne bude pobývat v Onyxovém sídle a je jí zakázaný pohyb po pozemku Paláce, kromě vyhrazeného pozemku patřící pod Onyxové sídlo, bez vybrané stráže.

Prohřeškem je selhání ve spravování Smaragdového paláce a ochrany Hvězdy Alderianu.

Tak zní vůle Slunce Alderianu,
podepsán,

Harrison James Akar Arian Alderian

Onyxové sídlo…

Diana nikdy nezanedbala své hodiny a studovala proto, aby se stala správnou konkubínou a jako taková se zajímala o drahokamy – protože to byly drahokamy, podle kterých byly pojmenovány konkubíny, které si porodily císařovi potomka (zatím jen Sarah - diamant).

Takže věděla, co jaký význam mělo jméno sídla, ve kterém měla bydlet.

Proto moc dobře věděla, co znamená její odsunutí do Onyxového sídlo. A proto se jí do očí nahrnuly slzy, když pochopila.

Protože onyx měl nejnebezpečnější význam v drahokamech a nikdy ten drahokam nikdo nedostal jako dar… až do dnes Diana dostala Onyxové (1*) sídlo.

Jinými slovy jí Harrison nenásilně naznačil, že překročila hranice, kdy její chování již nemůže ignorovat a pokud se dopustí dalšího prohřešku, čeká jí jen jediný konec.

Druhého dne se Diana v doprovodu její věrné služebné a stráží, kteří se nehnuli od jejích dveří, v tichosti přesunula do Onyxového sídla, kde mohla jen doufat, že se jejímu milovanému nezprotiví víc než dosud.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Bylo již několik měsíců od odchodu Diany do Onyxového sídla. Po požáru bylo nutno opravit Smaragdový palác a všechny konkubíny byly ubytovány ve Zlatém paláci, takže šlechtici měli šanci setkat se s konkubínami a zjistit nejčerstvější drby o jejich vládci.

Malí princ nebyl schopen pohybovat se bez jeho otce a jakmile se ocitl bez něj, začal vyšilovat, jak jen čtyřleté dítě může.

Proto všechen čas trávili spolu a Allain byl s Harrym celý den. Pro Harrisona se to stala uklidňující rutina a jeho nálada byla výrazně nadšenější – nikdo si nedovolil mít jakékoli námitky na princovu výchovu, když viděli, v jakém stavu je, že se bojí oddělit od Harrisona a oni pochopili, že je stále malé dítě. To však neznamenalo, že se zcela vzdali – jen posunuli jejich námitky na čas, kdy to bude moudřejší.

Tedy… alespoň ti chytřejší tak udělali. Někteří se snažili zcela nenápadně, aby to malému princi, který seděl na císařově klíně a chroustal sušenky, nedošlo, ale Harrisonovi ano, vyjadřovali jejich nelibost nad výchovou mladého prince – netřeba zmiňovat, že po požáru počet znepokojených drasticky klesl.

Stejně jako jiný den, i ten dnešní Allain trávil s Harrison a zrovna v tu chvíli seděl na trávě hned vedle tréninkové arény, kde zrovna probíhal trénink Imperiálních stráží a rytířů, kterého se účastnil i Harrison.

Malý chlapec s úžasem sledoval, jak jeho otec uhýbá útokům a sám dává ránu za ránou, která každého muže poslala několik metrů do vzduchu a dost daleko od císaře. Allain věděl, že Harrison umí bojovat – viděl ho porazit ty zlé muže v ohni! – ale nikdy ho nenapadlo, že je tak dobrý!

Stráže bojovali se skutečnými meči a při každém tréninku byli přítomní lékouzelníci (2*), kteří zraněné hned po tréninku vyléčili. Díky tomu se stráže a rytíři nemuseli soustředit na ovládání své síly a magie a mohli bojovat naplno.

Harrison porazil posledního stojícího muže a rozešel se k Allainovi. Hned poté, co si mužů přestal všímat se ke každému rozeběhli lékouzelníci, kteří je vyléčili z lehkých zranění a pohmoždin a dali jim životabudič.

Jun, který stál vedle Allaina podal Harrisonovi čistý ručník, kterým ze sebe utřel pot a rozepl si propocenou košili, než si ručník dal kolem krku.

Allain se na svého otce usmál. Jeho otec vždycky vypadal pohledně, ale dneska vypadal… - zamyslel se nad slovem, jak by ho popsaly konkubíny – velmi sexy. Jeho bílá košile byla prosáklá skrz na skrz potem čímž odhalovala jeho svaly a kvůli pohybu si nasadil úzké černé kalhoty, které ukazovali jeho štíhlost. Ušklíbl se – jeho otec byl nejpopulárnější muž v Alderianu… to malý princ věděl, neboť služebné a konkubíny rády mluvily o jeho otci, a přestože se to snažily tajit před princem, princ byl snadno přehlédnutelný, když si přál.

„Tatínek je úžasný!" vypískl až Harrison lehce poskočil.

„Skutečně?" zasmál se Harry. Nikdy o sobě tak nepřemýšlel – byl to pro něj jen trénink a pro ostatní utrpení.

Allain urputně zakýval hlavou, až jeho vlnité vlásky zavlály kolem hlavy. Harrison se znovu zasmál.

„Když to můj syn říká, pak to musí být pravda." Vzal prince do náruče a rozešel se z tréninkové arény směrem ke Zlatému paláci, aby si oba mohli dopřát odpolední odpočinek.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Na dveře pracovny ozvalo tiché zaklepání a Harrison zvedl hlavu od papírů, kterému se věnoval.

„Pojď dál, Allaine." Řekl s jemným úsměvem a vrátil svůj pohled zpět k dokumentu. Do pracovny vstoupil Allain.

Měl již pod ramena dlouhé hnědé vlasy, které se lehce vlnily. Na sobě měl bílou košili a černé kraťasy, černé podkolenky a pevné boty. Na tváři měl nesmělí úsměv a po jeho boku kráčel Bakari, který se choval jako strážce, když Allain nebyl s Harrisonem.

„Posaď se." Mávl rukou ke křeslu, které se objevilo před Harrisonovým pracovním stolem. „Co pro tebe mohu udělat?" zeptal se, odložil pergamen a zcela se věnoval svému jedinému synovi.

Allain mlčel, nevěděl, jak jeho otci říct to co chtěl. Jeho otec pro něj dělal první poslední. Věděl to. Bylo mu už sedm let! Už byl velký kluk! Ale on konečně zjistit, co chce dělat. A musí o to požádat otce.

„Rád bych chtěl nastoupit do akademie." Zašeptal. Harrison to zaslechl jen díky jeho magií upravenými smysli.

„Nemám problém s tím, že chceš chodit do akademie – stejně tam v jedenácti začneš chodit." Přikývl a vzal z kupičky další pergamen a považoval jejich rozhovor za ukončený.

„Nechápeš to." Řekl potichu Allain. Harrison vzhlédl od pergamenu. „Přál bych si chodit teď." Pokračoval. „Učitelé, kteří mě učí, tvrdí, že jsem v magii přirozený a dokud mám v sobě magii, není problém s jakýmkoli kouzlem. Jenže mé lekce skončili dneškem." Vysvětlil.

Harrison pochopil. Děti, které nechodí do akademií, se mohou naučit jen omezené vědění a poté musí počkat až do akademie, kde mohou ve studiu pokračovat. Jakmile student vystuduje má dvě možnosti – začít žít anebo pokračovat ve studiu buďto v akademii, kde můžete získat mistrovství, abyste mohli používat magii nad 3. úrovní (3*). A poté se zaregistrovat v Nekonečné věži, abyste se mohli magií živit.

Zamyslel se. Má dovolit jeho sedmiletému synovi chodit do akademie? A kdyby ano, tak do které? V Alderianu je pět akademií. Centrální – Cosmos, jižní – Acrux, severní – Elektra, východní – Rastaban a západní – Sírius. Každá akademie má své silné a slabé stránky. Například v Acruxu se zaměřují spíše na boje se zbraněmi, kde je magie jen jako oporou a podporou, nikoli hlavní zbraní a přijímají jak šlechtu, tak prostý lid. V Elektře se spíše zaměřují na výuku lektvarů a neberou ostatní magii jako dost důležitou a většina studentů tam je prostý lid. Sírius se snaží vyučovat ve všech směrech, ale nakonec to vždy skončí jako v Bradavicích – omezují výuku černé magie a zaměřují se na bílou a neutrální magii a jsou akademií jen pro prostý lid. Rastaban se zaměřuje jen na magii a zcela ignoruje výuku se zbraněmi, navíc nepřijímají prostý lid, ale výhradně šlechtice. Cosmos je nejotevřenější akademie, kam berou jak prostý lid, tak šlechtice a zaměřují se na všechno – od bílé magie přes černou až po boje se zbraněmi.

Protože Allain není dobrý v boji se zbraněmi, bylo by lepší pro něj nastoupit do Rastabanu, kde by bezpochyby vystudoval jako premiant.

„Ano, Rasataban pro tebe bude perfektní." Vyřkl svou myšlenku nahlas a s jemným úsměvem sledoval, jak se princův obličej celý rozzářil štěstím, když zaslechl otcova slova.

„Vážně?" ujistil se Allain.

„Vážně." Ujistil ho Harrison. Allain seskočil z křesla, oběhl stůl a skočil otci do náruče.

„Děkuju." Zašeptal v objetí a Harrison ho pohladil na náznak, že to slyšel.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„Musíte nám každý týden psát, vaše výsosti." Připomínala Marie princovi, když se s ním loučila před palácem.

Protože Rastaban byl na východě a bylo by únavné (a nemožné, bez Harrisonova kouzlení) pro prince cestovat každý den takovou dálku, rozhodlo se, že princ bude po dobu studia bydlet na ubytovně ve škole a zpět do Pontemu se bude vracet jen když bude volno.

„Neboj, Marie." Usmál se princ. „Budeš první, komu napíšu." Ujistil ji a pohlédl na Harrisona. „Děkuju, že jsi mi tohle umožnil." Řekl a objal svého otce.

„Víš, že pro tebe bych udělal cokoli." Řekl Harrison vážně a stiskl syna ve svém náručí. „Buď opatrný a nenech se ponižovat. Nikdo tě nemůže ponižovat, bez tvého svolení – jsi jediný princ Alderianu. A každý, kdo zpochybňuje pozici prince, zpochybňuje mou pozici." Hrozba v jeho hlase přímo pronikla do všech přítomných. „Bude nejlepší, když jim to připomeneš." Poradil mu s úšklebkem Harrison.

Allain se nad jeho slovy lehce usmál. Věděl, že ač otcova slova jsou pro někoho děsivá a krutá, říká to jen jako radu pro něj a jakousi podporu.

Přijal další objetí. Následně se otočil a nastoupil do kočáru, kolem kterého jelo spoustu rytířů, kteří Allaina doprovázeli do akademie Rastabanu, aby se mu cestou nic nestalo.

„Opatrujte se, vaše výsosti!" zavolali služební a Harrison zvedl ruku na rozloučenou, než se kočár rozjel.

„Na shledanou!"


1* - Onyx = Dojem respektu, stabilitu, nedostupnost a smrt

2* - Termín „lékouzelník" se nezměnil, protože ‚Mágové' jsou rasa, ale ‚kouzelník' je profese

3* - Nad 3. úrovní je magie těžší a potřebuje skutečně vycvičení a trénování, proto je zakázáno používat magii nad 3. úrovní, pokud z ní nemáte mistrovství.