12. Kapitola
(1 092 slov)
Omlouvám se za zpoždění, včerejší kapitolu jsem měla připravenou, jen jsem zapomněla, že jsem jí nezveřejnila.
Tak tady je :)
„Blah" – Angličtina, obecná řeč
„Blah" – Elfské jazyky
„Blah" – Psané texty, dopisy, apod…
„Sláva první hvězdě!"
„Blahopřejeme vaše výsosti!"
Allain s jemným úsměvem vstoupil do velkého sálu, kde se konal bál na počest jeho vystudování Rastabanu. Bylo mu čtrnáct let a on akademii vystudoval jako premiant a prezident školní rady. Jeho přátele z akademie se bálu účastnili také a všichni se radovali, že jejich studijní povinnosti jsou u konce – samozřejmě, stále se museli rozhodnout, zda nastoupí do Nekonečné věže, ale to bylo vedlejší.
Princ měl blonďaté vlnité vlasy. Daniell mu je upravila kouzlem, aby se jejich barva změnila na přirozený blond a vypadalo to, jako by měl takovou barvu vždy a nebyla to jen magie. Daniell s Allainem byli jediní, kdo věděli na 100 %, že nastoupí do Nekonečné věže.
Bylo to poprvé od co nastoupil do akademie, co se účastnil bálu a byl lehce nervózní. Úsměv, který mu věnoval Harrison ze svého trůnu, kde popíjel vílí víno, ho jistil, že ať udělá sebemenší chybu, tak mu vždy pomůže.
Za tu noc tancoval s mnoha dívkami různých věků. Přesto jedna dívka se mu do náruče dostala velmi často. Tak často, že se mu vryla do paměti a nemohl jí z ní vytlačit, ať se snažil sebevíc.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Allain, který začal být zoufalí z dívky, která ne, a ne opustit jeho mysl, navštívil ministerské křídlo, kde požádal jednoho z pracovníků, aby mu pomohli vyhledat onu dívku.
Jen o pár dní později se Allain přistihl, jak stojí před menším sídlem, kde dívka, Amélie, měla bydlet.
„Čemu vděčím, že první Hvězda Alderianu navštívila náš prostý domov?" zeptala se s úklonou Amélie.
„Já-" zasekl se. Celou cestu sem si představoval, jak bude probíhat jejich rozhovor a teď ztratí řeč?! „Já-" začal znovu, když našel slova. Jen aby byl přerušen, když mu na rty byl položen prst.
„Nemusíte nic říkat, vaše výsosti." Řekla Amélie s jemným úsměvem. „Cítím to stejně." Naklonila hlavu a pomalu ho vzala za ruku a vyvedla ho z místnosti, než ho zavedla do jejích osobních komnat.
„Neměl bych-" chtěl odejít – bylo to poprvé, co byl s dívkou, ženou sám v místnosti – a přesto se ani nehnul.
„Jste princ." Řekla vážně. „Vy můžete cokoli." Ujistila ho a posadila se na postel.
„Je mi-"
„Čtrnáct." Přitakala Amélie. „Perfektní věk, pro hledání vaší manželky." Řekla s vášní v hlase. Rukama si ho přitáhla k sobě a do jeho rtů mu zašeptala: „Stačí si to užít, vaše výsosti." Než ho políbila.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
„Slyšel jsem, že jsi si našel milenku." Nadhodil Harrison, když jednoho dne vzal prince na lov, aby otec se synem strávili společný čas, který se ztenčil poté co Allain nastoupil do Nekonečné věže, a ještě věnoval většinu svého volného času jeho milované.
Allain na svého otce pohlédl šokovaně. „Neudělal jsi nic, že ne?!" vykřikl vyděšeně. Harrison vypustil natažený šíp a ten jen o pár vteřin později narazil do kořisti. Císař se zasmál.
„Nepotřebuju vědět, s kým můj syn přišel o panictví." Ujistil ho.
Allain lehce zčervenal, ale oddechl si. Jeho otec se nikdy nestyděl odpovídat mu na jeho otázky – ať už to bylo o vládnutí nebo o sexu.
„Jen doufám, že sis vybral dobře. Nechci abys toho litoval." Řekl upřímně.
„Tati." Zasmál se princ. „Jsem kluk, ne holka."
„To je jedno." Řekl vážně. „Panicem jsi jen jednou, a i když to my muži bereme jinak než dívky, je to pro nás stále důležitý zážitek." Varoval ho.
„Kdy ty jsi měl první sex?" zeptal se rudý Allain.
Harrison se zamyslel, když si procházel své vzpomínky. „Bylo mi… šestnáct. Se sestrou mého nejlepšího přítele. Tehdy jsem si myslel, že bude moje první, jediná a poslední. Ale tehdy jsem si myslel, že se nedožiju osmnácti let." Zamumlal poslední část potichu, ale Allain ho stejně slyšel.
„Lituješ toho?" zeptal se princ zvědavě.
„Popravdě?" Allain přikývl. „Občas uvažuju, že jsem mohl ještě počkat."
„Proč?"
„Myslel jsem, že mezi sebou něco máme." Začal. „Ukázalo se, že se mnou byla jen kvůli penězům." Povzdychl si.
Allain byl překvapen. Podle něj – a podle většiny obyvatel Alderianu – byl Harry nejatraktivnějším mužem v Impériu. Nikdy ho nenapadlo, že by s jeho otcem byl někdo kvůli penězům.
Kvůli vzhledu? Jasně.
Kvůli moci? Dost pravděpodobně.
Kvůli lásce? Některé otcovi konkubíny byly důkazem, že ano.
Ale kvůli penězům? Nikdy. Samozřejmě peníze jeho otce, byly pro konkubíny jen malým bonusem…
„Jen doufám, že ty nebudeš stejně zklamán." Usmál se na svého syna a vystřelil další šíp.
Allain se zmohl jen na šťastný úsměv, když slyšel jeho slova. Další důkaz, že ho otec velmi miluje.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
„Princi." Pozdravila ho Diana. Když byla Diana odsunuta do Onyxového sídla, Allain jí začal navštěvovat a společně popíjeli alespoň hodinku čaj a bavili se o událostech, které se staly od jejich posledního setkání.
„Teto." Usmál se na ní. Už nebyl malým chlapcem – už netoužil po Dianině lásce, jako dřív. Ale stále byla ženou jeho otce a on jí měl rád – i když ona jeho moc ne.
„Chci abys přestal chodit." Řekla a upila z čaje.
„Prosím?" zeptal se.
„Slyšel jsi mě."
„Proč?" nechápal. Věděl, že ho nemá ráda, ale navštěvoval jí, aby se necítila v Onyxovém sídle sama. Nechtěl, aby se cítila zcela odříznuta od Harrisonova života, protože věděl, že Diana jeho otce miluje. Nadevše.
„Pokaždé když tě vidím…" odmlčela se. „Připomínáš mi to, co jsem mohla mít." Řekla, a přestože potlačila všechny její pocity, jedna osamělá slza jí stekla po tváři. „Už nemám šanci získat přízeň jeho výsosti." Zašeptala a setřela si slzu. Poté se zasmála. „Vždyť se ani nepodívá mým směrem." Zakroutila hlavou a se smutným pohledem vyhlédla z okna.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
„Můj princi." Zasmála se Amélie, která od jejich společné noci trávila často svůj volný čas v paláci. Společně seděli v Allainově oblíbeném skleníku.
Allain si nervózně odkašlal a usmál se na ženu, kterou miluje.
„Připravil jsem pro tebe dar." Postavil se a magií přivolal sametovou krabičku, kterou když otevřel, Amélie zalapala po dechu.
„Ten je nádherný!" Řekla okouzleně při pohledu na náhrdelník, který byl celý ze smaragdů – stejného odstínu jako Allainovi oči. „To nemohu." Zakroutila hlavou.
Allain jí pohladil po tváři, přičemž se vtiskla do jeho doteku. „Musíš." Řekl vážně a vyndal náhrdelník a pomohl jí ho nasadit.
„Děkuji." Usmála se a políbila ho.
Kdyby je nevyrušilo odkašlání stráže, kteří stáli u dveří skleníku venku, nezůstali by jen u polibku.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
„Dal jsi jí smaragdový náhrdelník." Žasl nad svým synem Harrison. Allain pod jeho pohledem zrudnul. „Víš, co to znamená?" ujistil se Harrison. Allain přikývl.
„Já ano… ona asi ne." Povzdychl si. Harrison pokrčil obočí. Netušil, že v Alderianu žije někdo, kdo neví o významu smaragdů jako dar osobě, se kterou má romantický vztah.
Ne pro nic za nic byl palácem konkubín Smaragdový palác…
