14. kapitola
(2 565 slov)
„Blah" – Angličtina, obecná řeč
„Blah" – Elfské jazyky
„Blah" – Psané texty, dopisy, apod…
„Vévodkyně Serine Beast, konkubína Diana a slečna Lily!"
Všichni přítomní hleděli na tři osoby, které procházeli sálem k trůnu. Nechápali, jaké čáry Diana použila, aby byla pozvána před císaře, ale tušili, že to má, co společného s mladou dívkou po jejím boku. Holčička vypadala naprosto stejně jako Diana, jen neměla liščí uši a ocas a měla císařovi oči.
Teď se však naskytla otázka – jak to že nikdo o mladé dívce nevěděl? Nebyla ani představena jako princezna. Znamenalo to, že dívenka nebyla uznána jako přímá krev císaře?
Přítomní šlechtici měli v hlavě spoustu myšlenek, ale ani jeden si je nedovolil vyslovit.
Když se zastavily, zhruba dva metry od schodů, Lily pohlédla na vršek schodů, kde seděl její tatínek a vedle něj muž s dlouhými blonďatými vlasy, které mu spadaly podél těla ve vlnách až po pás.
Lily se nervózně rozhlédla. Netušila, proč nikdo nic neříká…
Serine se k Lily naklonila. „Musíte pozdravit jeho výsost, slečno." Zašeptala. Ani Serine si nedovolila oslovit zde Lily princeznou – jak jí služební v Onyxovém sídle oslovovali – když si uvědomila, že nebyla představena jako princezna.
„Ah!" Lily se narovnala a udělala roztomilé pukrle. „Lily zdraví tatínka!" usmála se na Harrisona, který nad jejím pozdravem nadzvedl obočí. Allain vedle něj si zakryl pusu, aby zakryl svůj smích.
„Jaká ostuda…" ozvalo se z davu šlechticů.
„Neumí ani základní pozdrav."
„Zdá se, že Lily nebyla vychovávána, jak se patří." Naklonil hlavu císař. Serine, která nevydržela jeho pohled padla na kolena a sepjala ruce.
„Moc se omlouvám, vaše výsosti!" cítila, že Lily se k ní přitiskla, ale ignorovala to pro její bezpečnost – nechtěla ani pomyslet, co by císař udělal, kdyby dala najevo další Lilyinu chybu. „Protože slečna Lily nemá titul, nepokládali jsme to za nutné zatěžovat její hlavu věcmi, které jsme mysleli, že nebude potřebovat. Do nedávna nevyšla z Onyxového sídla." Vysvětlila a lehce se zhostila šance. Věděla však, že si hraje s ohněm. Kdyby císař vzal upozornění, že Lily nemá titul i přestože je jeho krve, jako slovní útok, mohla by vidět své tělo z jiného úhlu… ze země, když bude její hlava padat z jejího krku.
Harrison přimhouřil oči. Poznal, co má chůva za lubem.
Jeho pohled se zaměřil na Lily.
„Budiž, mě jsi pozdravila, ale ještě jednu osobu máš pozdravit." Lily nad jeho slovy naklonila hlavu na stranu. Koho? Nechápala.
Serine se opět naklonila k Lily a zašeptala. „Musíte pozdravit prince." Lily se na Serine šokovaně podívala. Netušila, že má bratra!
Rychle se však otočila zpět k trůnu a zahleděla se na muže, stojícího vedle jejího tatínka. Vážně jí připomínal tatínka!
„Lily… zdraví prince…?" udělala pukrle a s otázkou se otočila na Serine, která s klidnějším výdechem přikývla – zatím zůstanou na živu.
Allain se na jeho malou sestřičku usmál – čímž zamaskoval bolest v hrudi, když si uvědomil, že ani nevěděla, že má bratra – a sestoupil schody.
„Allain Amaliel Harrison Alderian (1*), první Hvězda Alderianu zdraví Lily." Uklonil se, jakmile se zastavil několik metrů od ní. Jeho ruka mu cukala. – tak moc jí chtěl obejmout. Vždycky chtěl sourozence! „Otec mi vyprávěl, jak jste se potkali." Usmál se na ní.
„Vážně?" zeptala se Lily zvědavě. Už teď se jí její nově objevený bratr líbil!
„Ano." Poklekl k ní. Počkal, až k němu Lily přistoupila a řekl: „Vítej do rodiny, Lily." A políbil jí na čelo.
Šlechtici zalapali po dechu, ale nedovolili si říct ani slovo. Allain se narovnal, ale zůstal nablízku Lily.
Harrison se postavil a připoutal tak pozornost šlechticů.
„Dnešním dnem, Alderian získává první princeznu," Odmlčel se. „Arianu Auel Lily Alderiania(2*)!"
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
„Allaine?" ozvala se Lily – nyní již Ariana – která dnešní noc přespávala u Allaina, aby se sourozenci sblížili. „Nemůžu spát…" zašeptala a posadila se na prostorné posteli. Byla větší než její v sídle, kde bydlí s maminkou a Serine, takže to pro ni byl nezvyk.
„Co pro tebe mohu udělat sestřičko?" zeptal se Allain, když i on se posadil vedle ní.
„Můžu se tě na něco zeptat?"
„Na cokoli." Přitakal a opřel se o rám jeho nové postele. Tu starou musel vyhodit, aby zapomněl na vše, co na ní s Amélií dělali… aby zapomněl na Amélii.
„Řekl jsi, že se jmenuješ Allain…" zasekla se. Allain se usmál. Jemu trvalo několik měsíců, než si zapamatoval své celé jméno.
„Allain Amaliel Harrison." dopověděl za ní.
„Co to znamená? Teda… vím, že Harrison je po tatínkovi, ale co ty ostatní jména?" zajímala se. Allain se zamyslel. Jako mladý byl zvědavý a vyhledal si význam jeho jmen.
„Allain je v jazyce magie a znamená ‚mocný'. Amaliel je jeden z andělů, kteří podle legend sloužili bohům. Amaliel je anděl, který měl na starost slabost a trest."
„Páni. Co znamená moje jméno?" zeptala se zvědavě. Allain se nad její živostí zasmál.
„Ariana znamená…" odmlčel se, když se v paměti snažil vzpomenout na překlad. „‚Překrásná' a Auel byl anděl slunce. Očividně náš otec se rozhodl založit tradici, že jeho děti budou mít první jméno v jazyce magie, druhé andělské, třetí po předcích nebo známých." Odfrkl si a spokojeně se usmál, když se Ariana rozesmála.
„Děkuju Allaine."
„Kdykoli."
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
„Ááááá!" Allain s Arianou utíkali lesem, zatímco se snažili vyhýbat útokům od obrovského lva, který měl místo zadní části těla ocas podobný rybímu, který po nich házel bubliny a jeho obrovskými tlapami se je snažil chytit a sežrat. „Proč proti té bestii nefunguje magie?!" vztekal se mladý čaroděj. Již byl zaregistrován v Nekonečné věži a rychle stoupal ve funkci – a byl hrdý na to, že jeho titul prince s tím neměl nic společného.
S Arianou v náručí se vyhnul další bublině a otočil se na lva, aby viděl, kde přesně je, když si všiml, že lev stál jako přikovaný.
„Poz-" než stihla Ariana doříct slovo, Allain narazil do čehosi tvrdého. Když oba vzhlédli, zjistili, že stojí u nohy velkého bílého jelena, který zářil v temném lese a osvětloval tak temné kmeny stromů.
Lev, co naháněl prince a princeznu Alderianu se přikrčil, v submisivním gestu, uctivě sklonil hlavu a zacouval, jen aby se co nejrychleji ztratil z dohledu.
Allain s Arianou s úžasem hleděli na jejich zachránce. Jelen jim věnoval krátký pohled, než se rozešel. Princ s princeznou nepotřebovali dlouho na rozhodnutí a vydali se za jelenem.
Byl minimálně patnáct metrů vysoký a Allain si byl jist, že jeho otec by byl okouzlen krásou tvora.
Netrvalo dlouho a Jelen je zavedl na mýtinu, kde na druhé straně byla hora, do které byla vytesána postava.
„První víla." Řekl udiveným hlasem. Četl o ní v Rastabanu.
„První víla?" zopakovala Ariana. Allain přikývl.
„Vidíš ty vodopády, které připomínají její vlasy?" Ariana kývla na souhlas. „Občas se voda dostane k očím, čímž to vypadá, jako by socha plakala. Z každé ‚slzy' se zrodí jedna víla. Vidíš ten znak na hrudi sochy?" ukázal na znak, který byl vytesán do hrudi víly. Znak byl znakem Alderianu a byl to Harrison, kdo znak vyryl. „Díky tomu znaku je víla známá jako jeden ze sedmi pilířů Alderianu."
„Ah!" vykřikla Ariana pochopením. O tomhle jí už učitelé vyprávěli. „Myslíš místa, která byla v Imperiální dimenzi vytvořena jako první sedm míst?" zeptala se šokovaně. Allain kývl na souhlas.
„Je sedm pilířů Alderianu. Kdyby se zhroutily všechny, celá dimenze, ve které je celý Alderian, kromě malé části Pontemu, by se zhroutila a nikdo z obyvatel by neměl ani čas na to se dostat ven. Byly bychom uvězněni v našem vlastním domově, který by se nedlouho poté zničil."
„Co jsou ostatní pilíře?" zeptala se.
„Kromě první víly jsou pilíři Zlatý palác, Hlavní chrám – který cestuje po Alderianu podle vůle hlavy chrámu, Pilíř Ročních období – který se stará o střídání ročních období v Alderianu, Nekonečná věž, kde sídlí čarodějové, Pramen Stvoření, který je pramenem všech řek a vod v celém Alderianu a Brána do Podsvětí, kterou střeží sochy Eruse (Života) a Erase (Smrti). Brána se nedá otevřít a lidé věří, že bránou jsou schopni projít jen duše mrtvých." Ariana svého bratra poslouchala zaujatě a jeho vyprávění jí připadalo velmi zajímavé – ani její učitel to nedokázal tak dobře říct.
„Vážně vede ta brána do světa mrtvých?"
„Já nevím." Přiznal Allain. „Ale je to jeden z pilířů. A já pochybuju, že se někomu podaří zničit podsvětí." Zasmál se. Za jeho vyprávění došli až do blízkosti hory, kde se kolem sourozenců začali shromažďovat víly. Ariana se nervózně rozhlédla, hledajíc modře zbarvené víly, ale pokud se ve vílím lese nacházely vodní víly, neviděla je. Vodní víly cítili velký odpor ke všem lidem, ale nejvíce byly agresivní vůči lidem s požehnání od jiných víl. A Ariana má požehnání ohnivé víly jako její matka.
Přímo před sourozenci se z vlasů kamenné víly ve skále, které tvořil vodopád, vynořila jediná vodní víla mezi všemi. Ariana se skryla za Allaina, jakmile jí zpozorovala. Čím více se přibližovala tím oba poznávali, že víla je největším a nejsilnějším druhem víly – také jediná takové kategorie ze všech přítomných.
Když víla doplula k princovi a princezně její vzhled se změnil.
Z průzračně modré bytosti, která byla tvořena z vody se stala podobné člověku. Dívka se zmenšila a získala vzhled dvanáctileté. Měla světle modré vlasy, které sahaly až ke kolenům, a jemně se vlnily a pohybovaly ve vzduchu, jako by byly pod vodou. Pleť měla perleťově bílou, na sobě bílé šaty, na pravé noze modrý náramek u kotníku a na levé noze náramek nad kolenem. Nad levým uchem měla velkou špičatou mušli a na pravé straně měla tři mušličky jako ozdoby ve vlasech. V ruce držela modrá hůl, která byla větší než víla a která měla na vrcholku velkou špičatou mušli – stejnou jakou měla nad uchem a která v sobě měla velkou perku. Její oči připomínali nejprůzračnější barvu moře.
„S čím vám můžeme pomoci, mágové?" oslovila je víla. Ariana sebou trhnula, jakmile víla promluvila. Víla princezně věnovala pohled, ale jen o vteřinku později se obrátila k Allainovi – který měl požehnání víl větru.
„Hledáme našeho otce." Řekl Allain, který Arianu v podpoře objal kolem ramen, když si všiml jak je v přítomnosti modré víly nesvá.
Jakmile dořekl z hloučku se jako ozvěna ozvalo: „Milovaný."
Víla mávla holí a z vody, která vytekla z perly v holi se zhmotnila malá víla, která se vydala na vrchol hory.
„Brzy si pro vás přijde." Řekla a pokynula jim, aby se posadili na kořenech stromů, které byly vystouplé ze země a překvapivě pohodlné – jak zjistila Ariana. Zemní víly jim nabídli ovoce a v květinových pohárech jim dali napít vodu z blízkého pramene. Vodní víla se mezitím usadila na kámen co nejblíže vody.
Když Ariana vzhlédla od pití, zjistila, že bílí jelen byl pryč a ze severu přicházela osoba se zářivě bílými vlasy.
„Tati!" vykřikla nadšeně a vyskočila z místa a rozeběhla se k němu.
Harrison počkal a jakmile princezna doběhla k němu, vzal jí do náruče. Ariana, která byla ze začátku překvapená jeho činem – zatím neprojevil zájem mít s ní přímý kontakt – a usmála se, než si položila hlavu na jeho rameno, zatímco šel s ní v náručí k První víle, kde Allain seděl šokován – přesto se šťastným úsměvem.
„Merian." Kývl Harrison směrem k vodní víle, která k nim potichu přistoupila.
„Milovaný." Pozdravila ho víla, Merian a poklekla před císařem. „Chápu to tak, že tvůj pobyt v lese je u konce." Ujišťovala se, zatímco ostatní víly s jeho příchodem vzlétli dostatečně vysoko, aby nebyli v nebezpečné blízkosti. Harrison možná stabilizoval bezpečnost víl, ale to neznamenalo, že se ho nebojí.
„Vyrazíme z lesa zítra." Řekl s pohledem na stmívající se oblohu. Merian přikývla a pošeptala cosi vílám kolem ní.
„Pak nám bude čest, pokud přenocujete mezi námi." Usmála se na Mágy a několik hnědě zbarvených víl vyčarovalo na zemi velké množství listí a květin, na které Harry položil Arianu.
Jak si Ariana všimla, květiny byly měkké, jako by ležela na čerstvě ustlané posteli. Harrison se posadil na květinovou postel a opřel se o kmen stromu. Nechal Arianu, aby si hlavu položila na jeho nohy, kam si položil plášť a Allaina aby se posadil vedle něj a hlavu opřel o jeho rameno.
V této poloze otec s jeho dětmi usnul.
Když se druhý den ráno probudili, před nimi již čekal Allainův jednorožec a Arianin poník, zatímco je přísným pohledem sledoval Dail, který k sobě nepustil ani jednu z víl – které se očividně drželi jen protože hřebec patřil Harrymu, jinak by hřebce zaplavily zvědavostí… jestli jejich pohled Harry přečetl dobře.
Ale nebylo se čemu divit. Dail byl jedinečný.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Když do jeho komnat vtrhl Jun s vyděšeným výrazem a řekl, že s Dailem se dělo cosi nenormálního, představil si, že třeba útočí bezdůvodně na okolní služebnictvo, nebo že se opět vloupal do podzemního města Gringottových… rozhodně nečekal, že ta „nenormálnost" byl fakt, že jedna z jednorožcích klisen porodila hříbě a jeho Dail kolem ochranně kroužil a nedovoloval nikomu se k nové matce s hříbětem dostat, aby zkontrolovali jejich stav.
Služební uvolnili cestu jejich pánovi, aby měl volný přístup k jeho milovanému hřebci.
Dail se rozklusal k Harrisonovi v okamžiku, kdy ho spatřil a nechal se pohladit po hlavě, než dovedl svého pána k ležící klisně. Z blízka mohl Harrison spatřit, že klisna byla jediným černým jednorožcem v jeho stádu. Do dneška...
A přestože hříbě mělo zbarvení jeho matky, nebylo pochyb, že otcem je jeho Dail, neb měl stejnou stavbu těla jako Dail, když byl hříbě, měl stejně perleťoví dolesk a zbarvení a oči byly taky po Dailovi.
„Máš překrásného syna, Daile." Usmál se na hřebce, který se po jeho slovech narovnal ještě hrději než obvykle. Odfrkl si na klisnu, která protočila očima, nad jeho chováním a lehce postrčila hříbě do hlavy.
Bilo to do očí. Dail s klisnou neměli spolu vztah. Jediné, co je spojovalo, bylo jejich hříbě. Harrison si nedělal iluze. Upřímně si myslel, že jeho hřebec, nikdy nebude mít potomka. Což byl jeden z důvodů, proč mu dovoloval ujídat v jeho sadu zlatá jablka, věděl tak, že mu Daila nikdy čas nevezme. Proto to byl lehký šok, když viděl tohle překrásné hříbě, které očividně získalo eleganci a v budoucnu jistě sílu po otci a jednorožčí geny s rychlostí a krásou po matce. Ne. Jejich vztah nebyl o lásce. Dail celou tu dobu čekal, až najde perfektní klisnu, která mu porodí potomka. Jako v dohodnutém sňatku – zvažují se geny a magický potenciál, když se vybírá budoucí partner.
A Dail si vybral ukázkovou klisnu.
Dail jemně frknul Harrymu do vlasů a popostrčil ho k hříběti, které leželo u klisny. Císař pohladil hříbě po hlavičce a zastavil se mu dech. V okamžiku, kdy se dotkl hříběte to ucítil. To spojení, které se vytvořilo při jejich doteku.
Každý jednorožec se dokázal spojit s člověkem. Bohužel v magickém slova smyslu to zvládli jen a pouze jednorožci. Proto přestože Dail s Harrisonem měli silné pouto, nikdy nebyli spojeni magicky. Protože Dail není magické zvíře. Jednorožec se spojí jen s jedním člověkem. A jejich pouto pokračuje i po smrti, takže když pán zemře, jednorožec často opouští svět živých a následuje ho do Podsvětí.
Klisna s Dailem se na nové spojení jejich potomka a Dailova pána dívali s jistým klidem. Klisna si byla jistá, že její potomek nemůže být ve větším bezpečí, než v blízkosti pána jejího partnera a Dail věděl, když spatřil klisnu, že jejich potomek se spojí s jeho pánem. Byl za něj rád. Miloval svého pána – byl jím vychován! To však neznamenalo, že je odhodlán předat Harrisona zcela do péče svému potomkovi. Dail přistoupil k Harrisonovi a začal mu žvýkat vlasy – nikdy však nepoužil skutečně zuby, ale jen si jeho vlasy převaloval na jazyku, aby mu neublížil.
Ano… Dail miloval svého pána.
Harrison se zvedl od hříběte, jak s vytvořením spojení zjistil, mladého hřebečka a pohlédl na svého hřebce.
„Diam bude silným hřebcem, Daile." Pochválil ho a pohladil po krku, načež hřebec slastně přivřel oči.
A Harrison, samozřejmě, miloval svého Daila.
1* a 2* - Alderian je příjmení narozeného mužského potomka v císařské rodině a Harryho, který rod Alderian založil; Alderiania je příjmení narozeného ženského potomka v císařské rodině; Ještě existuje Alderianen což je příjmení pro přivdané a přiženěné členy do císařské rodiny, kteří se v budoucnu v příběhu jistě ukážou
