15. Kapitola

(1 743 slov)


„Blah" – Angličtina, obecná řeč

„Blah" – Elfské jazyky

„Blah" – Psané texty, dopisy, apod…


„Dědic arcivévodství Helionů, Falco Helion, zdraví princeznu Arianu." Uklonil se chlapec s tmavě hnědými vlasy, které byli na krátko střižené, měl modré růžově rudé oči a milý úsměv na tváři.

Vedle chlapce stálo několik dalších dětí, které byli vybráni Allainem aby byli Arianini přátelé.

„Jestlipak to není princezna?" ozval se hlas za nimi. Stále tam žena s hnědými vlasy, které byly vyčesány do vysokého drdolu, ve kterém měla zasazeny drahokamy a na sobě měla překrásné a vyzývavé šaty.

Ariana se na ženu podívala s otázkou v očí. Nikdy jí v paláci neviděla, ale očividně žena znala jí… byla přítelkyní jejího otce? Netušila.

„Vaše výsosti…" sklonila se k Arianě Serine. Ariana se na svou chůvu podívala. „To je lady Amélie, byla přítelkyní prince Allaina, než přetrhal všechny spoje s ní." Zašeptala jí do ucha. Ariana byla již sedmiletá, takže její slova pochopila.

„Co pro vás mohu udělat, lady Amélie?" zeptala se zdvořile Ariana.

„Oh?" ušklíbla se Amélie. „Zdá se, že vaše výsost stále neumí správnou etiketu…" zasmála se. „Slyšela jsem, o tom, jak jste pozdravila jeho výsost." Zakroutila hlavou. „Ale myslela jsem, že za ten rok, jste již byla schopna ovládnout alespoň základní etiketu, ale ani jste se neuklonila a zcela ignorovala pozdrav k členovi šlechty."

Ariana dala hlavu na stranu. Udělala nějakou chybu? Ale její učitel jí tvrdil…

„Pokud je mi známo." Ozval se zpoza Amélie ledový hlas. „Tak nikdo nemůže po členovi císařské rodiny požadovat první pozdrav a poklonu." Amélie se rychlostí otočila, když poznala ten hlas. Když tak udělala stála čelem k Allainovi, který jí doslova propaloval ledovým pohledem.

Ariana se s pohledem na Allaina usmála a udělala jeho směrem pukrle. „Ariana Lily, druhá Hvězda Impéria zdraví korunního prince, Allaina Harrisona." Pozdravila ho uctivě. Za ten rok jí učitelé pochválili, a tvrdili, že pozdravy již zvládá, proto byla překvapená, když jí Amélie řekla, že udělala chybu.

„Jediný, kdo může po princezně požadovat pozdrav je jeho výsost, Slunce Impéria nebo princ." Řekl, jakmile se jeho pohled z Ariany přesunul zpět na Amélii, přičemž jeho pohled opět zledovatěl. „A pokud jsem viděl správně, lady Amélie, byla jste to vy, kdo přestože jste nižšího statusu, nepozdravil princeznu." Jeho pohled by mohl zmrazit peklo, kdyby byl jen trošku více ledový, pomysleli si všichni.

Amélii přejel mráz po zádech. To, co Allain řekl, byla pravda – přestože je nižšího statusu, neobtěžovala se ani pozdravit princeznu, a ještě jí kritizovala. Kdyby tuhle výměnu názorů sledoval kdokoli ze stráží byla by dávno ve vězení za urážku císařské rodiny a kdyby místo Allaina za ní nedej bože stál Harry… byla by ona i s její rodinou již mrtvá.

Amélie padla na kolena, klepající se strachy a slzy stékající po tvářích.

„Odpusťte mi to, vaše výsosti!"

„Já?" zeptal se s úšklebkem. „Neměla byste spíše prosit o odpuštění princeznu, lady Amélie?"

Amélie zamrzla v pohybu. Pro ni představa, že by měla žádat o odpuštění tu špínu – Ariana některými šlechtici nebyla považována za pravou princeznu, protože neměla titul princezny od narození a v době jejího porodu byla již Diana odvrhnuta císařem – byla naprosto nepřípustná! A Allain to moc dobře věděl.

Přestože se jí to příčilo, Ariana byla uznána Harrym jako princezna a jen kousek od ní stáli Imperiální stráže, kteří by jí mohli okamžitě odvést do vězení…

Amélie se otočila k Arianě a s hlavou položenou na zemi – aby skryla její rozzuřený pohled – požádala o odpuštění. „Vaše výsos-" začala, ale byla přerušena.

„To je v pořádku." Usmála se Ariana, ale poté si zakryla rukou pusu. „Oh… omlouvám se! Stále se učím a skočila jsem vám do řeči." Na její tváři se objevil smutný pohled. Nepleťte se! Ariana nebyla zlá, ale chtěla si užít pocit moci, když jen před chvíli jí Amélie chtěla ponížit před jejími budoucími přáteli!

Amélie stiskla bolestně víčka a do rukou zaťala své nehty, jak moc tiskla pěsti. „To je v pořádku, vaše výsosti." Řekla s co nejvíce klidným hlasem.

„Můžete jít." Řekl jí Allain a pokynul Arianě a dalším dětem, aby se přesunuli do skleníku, kde na ně čekal čaj se sladkým. Poté se otočil ke strážím. „Nepusťte k princezně a jejím přátelům nikoho, kromě jejich rodičů." Varoval a sledoval, jak stráže zasalutovali s pravou rukou na srdci, kde měli připnuté zlaté slunce a rychle následovali princeznu a její přátele.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Zatímco Ariana trávila čas s jejími novými přáteli a Allain šel navštívit Morwen, Harrison byl v trůním sále spolu s radou a šlechtici.

„Viděl jsem, jak se váš syn, arcivévodo Helione, procházel s několika dalšími dětmi po paláci." Řekl jeden ze šlechticů.

„Ano, byl vybrán princem Allainem jako partner na hraní pro princeznu." Souhlasil arcivévoda. „Spolu s dalšími dětmi, samozřejmě." Usmál se Démon.

„Vaše výsosti, jaké jsou podmínky pro děti, aby byly princeznini přátelé?" zeptala se lady Marína.

Všichni šlechtici jako jeden se otočili k Harrymu, který si do té doby podpíral hlavu a znaveně poslouchal rozhovor šlechty.

„Hm?" pohlédl na šlechtu, když si uvědomil, že všichni ztichli. Kdyby nebyl dost starý, možná by se začervenal, ale je to Harrison, o kom tu mluvíme a tomu stačilo vnořit se do své mysli a přejet vzpomínku na pár minut zpět, aby se dozvěděl, o čem šlechtici mluvili. „Oh…" odkašlal si. „Nejsou podmínky, princ vybral ty, které mu připadali nejvhodnější." Odpověděl.

Dveře do velkého sálu se otevřeli a dovnitř vešla Amélie s jemným úsměvem. Marína se na svou dceru usmála a s pocitem za dostiučinění sledovala, jak se uklání Harrisonovi.

„Vaše výsosti." Promluvila Amélie. „Je mi ctí, stát se dneškem vaší konkubínou." Všichni přítomní na mladou ženu s šokem.

„COŽE?!" výkřik se Zlatým palácem prohnal jako lesní požár.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Allain zvedl hlavu od knihy, kterou četl vedle Morwen, která překládala jakýsi spis z egyptských hieroglyfů, a zadíval se z okna na místo, kde byl v paláci velký sál.

„Děje se něco?" zeptala se Morwen, která si všimla pohybu vedle ní.

„Tak to si nejsem jistý." Zamumlal jí v odpověď.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Harrison na dívku stojící před ním nadzvedl obočí. Konkubína? O tom slyšel prvně.

„Pokud si pamatuji." Nechal se slyšet a hned po jeho slovech se celý sál uklidnil a ztichl. „Nikdy jsem vás, lady Amélie nepřijal jako konkubínu."

„No ano, ale já si pamatuji, že jste mi slíbil, že pro mě uděláte všechno, o co vás požádám." Řekla s jistým úsměvem. „Nechcete snad dokázat, že slib císaře je něco, co se dá tak lehce porušit." Zakroutila nevěřícně hlavou.

Harrison se nad jejími slovy usmál. Skutečně si tohle dítě myslelo, že s ním může manipulovat? V jeho očích se nebezpečně zablesklo, ale nikdo kromě Erika si záblesku nevšiml. Harrison si koutkem oka všiml, že do sálu vstoupila Morwen spolu s Allainem, kteří v tichosti sledovali scénu před sebou, zatímco on se postavil a ušklíbl.

„Dobrá." Kývl hlavou. „Dneškem je tedy lady Amélie přijata do císařského harému." Morwen si šokem zakryla pusu rukou a druhou objala Allaina kolem ramen.

Síní se rozlehlo hrobové ticho.

Amélie na císaře zírala s šokem. „C-cože?" zakoktala se. „Ale co rituál? Co slavnosti?" nechápala.

Jasper – hlavní ministr – si odkašlal. „Samozřejmě." Usmál se, když na sebe přitáhl pozornost. „Ale to je vyhrazeno pouze pro speciálně vybrané konkubíny, a to samozřejmě vy, lady Amélie, nejste." Upozornil upír.

„Cože?!" vykřikla rozzuřeně. „Jak jakože nejsem?!"

„Jen jedna konkubína byla přijata slavnostním rituálem…" odmlčel se Harry. „Sarah byla mou první konkubínou." Jeho pohled se přesunul na Morwen.

„A-ale… co já?" zeptala se tichým hlasem Amélie.

Pohled Harryho ztvrdl, jakmile se vrátil zpět na Amélii. Jeho úsměv byl daleko od milého, jaký byl jen před pár vteřinami.

„Gratuluji." Ušklíbl se. „Stala jste se Imperiální konkubínou." Posadil se zpět na svůj trůn a natáhl rukou. Allain s Morwen při jeho slovech vystoupili z davu a vyšli schody. Morwen Harryho ruku přijala a postavila se na levou stranu od jeho trůnu, zatímco Allain stál na pravé.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„Tati!" usmála se Ariana, jakmile vběhla do Harryho kanceláře. Oběhla jeho pracovní stůl a políbila ho na tvář. „Jaký jsi měl dnes den?" zeptala se. Allaina, který se za ní málem složil smíchy si ani nevšimla.

Harrisonovi v paměti probleskla vzpomínka, když se na něj sesypalo několik žen – které byly spíše odhalené, než oblečené! – a jeho museli z pod hloučku dostávat stráže, kteří se snažili nikomu neublížit…

Zamračil se. Zdá se, že bude muset v nejbližší době někoho popravit, zamyslel se.

Zavrtěl hlavou a pohlédl na Arianu.

„Nudný." Řekl klidným hlasem – na jeho tváři ani památka po nedávným incidentu. Kam se hrabe Voldemort? Jak však měl bojovat proti hordě ženských?! Nevědomky se oklepal. „Jaký byl tvůj?" zeptal se a vrátil se k dokumentu, který pročítal.

„Ah!" vykřikla nadšeně Ariana. „Ostatní jsou skutečně zábavní!" řekla radostně princezna. „Jsem ráda, že jsem si byla schopná najít kamarády." Usmála se jemně.

„Prý nejvíc vycházíš s dědicem arcivévody Heliona." Řekl Harrison, podepsal dokument a přešel k dalšímu.

„Že by dětská láska?" zeptal se s úšklebkem Allain. Přestože měl své vlastní povinnosti, nebyly nic oproti těm, které musel vykonat Harry, a tak vždy, když měl volný čas a netrávil ho s Morwen nebo přáteli, rád sledoval jeho otce pracovat.

„Ne!" vykřikla rychle Ariana a její tváře zrůžověli. Allain se rozesmál štěkavým smíchem, zatímco Harrymu zacukaly koutky. „Je do dobrý kamarád…" bránila se Ariana. To však ani jednoho z mužů nepřesvědčilo. „Jsem zatím dítě!" vykřikla a Harrison konečně vzhlédl od dokumentu.

„Správně." Souhlasil. „Jsi dítě a dítětem zůstaneš." Jeho pohled šlehl po Allainovi. Věděl, že má v plánu vybírat Arianě snoubence. „A nikdy se nevdáš." Řekl zcela vážně. Nad jeho slovy Ariana zbledla.

„Ale já se chci vdát!" bránila se.

„Nechceš." Řekl ledově a vrátil se zpět k dokumentu.

„Ale chci!" řekla jistě, doufajíc, že jejího otce přesvědčí. Samozřejmě, jak řekla, je ještě malá, ale až bude dospělá, chce se vdávat!

„Ne."

Ariana nafoukla tvářičky a našpulila pusu – Allain dostal další výbuch smíchu, když viděl, jak moc mu jeho sestřička připomíná křečka…

Ariana oběhla stůl a postavila se vedle Harryho a zatahala ho za rukáv jeho županu, ve kterém opět byl. Harrison se na svou dceru podíval s ledovým pohledem.

„A to si vážně nemůžu vzít nikoho? Ani tebe?" zeptala se smutně. Allain začal kašlat kvůli velkému přívalu smíchu a Harry lehce pokrčil obočí – tak malinko, že si toho nikdo nevšiml.

„Hádám, že to ti zakázat nemohu." Řekl poraženě. Ariana nadšeně poskočila a objala Harryho kolem ramen.

„Děkuju!" vykřikla radostně a utekla z pracovny. Harrison se zmohl jen sledovat vzdalující se Arianu.

Když byla zcela pryč, pohlédl na dusícího se Allaina.

„Odveďte prince do léčitelského křídla." Poručil strážím u dveří, kteří se uklonili a pomohli princovi vstát a co nejrychleji ho dovedli k lékouzelníkům.