16. Kapitola

(1 994 slov)


„Blah" – Angličtina, obecná řeč

„Blah" – Elfské jazyky

„Blah" – Psané texty, dopisy, apod…


Diam byl mladý a nezkušený. Dail svého syna učil všemu co věřil, že bude v budoucnu potřebovat a spolu s Harrym mladého hřebce učili, jak vědět, co Harrison chce, aby udělal, aniž by to musel říct.

Hřebečkovi bylo sotva šest měsíců, když se do jednorožčího stáda přidal mladý hřebec, který se pokusil stát se vůdcem stáda. Když ho Dail porazil, hřebec se rozhodl mstít se. Rozhodl se zaútočit na jedinou slabinu, kterou Dail měl… a to mladého Diama. Při útoku na Diama padla jeho matka, která se ho snažila ochránit. Dail se k Diamovi nedostal dost brzo, aby klisnu zachránil, ale Diama ano. Bohužel on sám byl zraněn hřebcovým rohem, který, jak je známo, je při útoku jedovatý.

Harrison dorazil hned, potom co ucítil strach přes pouto s Diamem. Bohužel bylo pro Daila již pozdě.

Ve chvíli, kdy Harrison dorazil, Dail byl již nabodnut na protivníkův roh. Přestože měl v jeho krvi již jed, byl schopen dostat se z rohu a odkopnout protivníka. Císař ze vzteku vyslal na jednorožce smrtící kletbu, než se rozeběhl k Dailovi.

Mladý Diam se nechápavě přiblížil k hřebci, který spadl na zem a jeho pánovi a nechápavě sledoval, jak se Harrymu v očích hromadí slzy. Služebnictvo bylo daleko – dost daleko, aby nikdo neviděl jeho slzy, které mu začaly stékat po tváři, ale věděli, že jejich pán je zdrcen. Dail byl jeho společník již po tisíciletí. Nebylo pro Harrisona snadné přijmout, že ho jeho přítel opouští.

Dail pohodil hlavou k Diamovi, který se přiblížil dost blízko a nechápavě odfrkl. Nechápal, co se stalo. Jeho maminka ležela nedaleko od nich a jeho tatínek jde také spát? Proč? A proč on není ospalí?

„Postarám se o něj." Slíbil Dailovi Harrison. Dail vydechl úlevou, než zavřel oči a zcela položil hlavu na zem. Naposledy odfrkl, než vydechl poslední vzduch z plic a jeho srdce utichlo.

Diam se naklonil k Harrisonovi a otřel se o něj. Kdy se vzbudí tatínek? Kdy?

Harrison pohladil hřebečka po hlavě, napojil se na spojení a pohltil nechápavost, kterou nahradil klidem a pocitem lásky.

„Postarám se o tebe." Zašeptal.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„Otče?" zeptal se nechápavě Allain otce. „Stalo se něco?" zeptal se. Bylo mu již třicet jedna let, a kromě občasného naléhání ze strany šlechticů, aby se oženil, byl jeho život klidný.

Nebylo časté, aby ho bez důvodu pozval na čaj, navíc bez Ariany.

Harrison se snažil jejich společné časy spojit, aby sourozenci mohli trávit čas spolu s jejich otcem společně. Proto byl překvapen, když zjistil, že v Harrisonově oblíbeném skleníku, čekal na něj jen jeho otec.

„Nic." Usmál se na něj Harrison a postrčil k němu talířek s nakrájenými a oloupanými jablky. „Posaď, najez se a napij se." Řekl a sám se napil. Allain s přimhouřeným pohledem usedl naproti otci a upil z čaje. „Jaký byl tvůj den?" začal Harrison nezávazný rozhovor a sledoval, jak jeho syn ukusuje z jablka. Čeho si Allain však nevšiml, byla jemná záře v jeho očí a jeho mládnoucí tělo, kterého si všimne až večer, když se bude připravovat ke spánku a pohlédne na sebe do zrcadla.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Ubíhala léta a nastal den, kdy princezna Ariana slavila své osmnácté narozeniny – tudíž i svou plnoletost a celý palác se připravoval na oslavu plnoletosti všech dětí, které v letošním roce vstoupily do plnoletosti.

Byl to velký bál, několik tisíců hostů a palácové stráže ten den měli dovoleno účastnit se bálu.

Do zahájení bálu zbývalo sotva několik minut a všichni hosté nadšeně očekávali příchod císaře a Hvězd Alderianu.

Na Arianinu plnoletost se těšilo spoustu lidí a bude se slavit celý týden.

V prvním dnu – přesně v den narozenin princezny – se koná velký bál, kterého se účastní všichni členové císařské rodiny a císařovi konkubíny.

Díky mnoha novým konkubínám se uvědomil, že jeho city k Morwen není láska. Dokážete si představit jeho zklamání, když si to uvědomil… myslel si, že konečně našel někoho, kdo mu dokáže nahradit jeho spřízněnou duši, ale i přestože mu Morwen dělala společnost, nedokázal se zbavit myšlenek na jeho druhou polovičku.

I přesto pro něj Morwen velmi znamenala. Měl jí skutečně rád, a přestože to nebyla láska – jak si myslel – byl rád, že je po jeho boku a může s ní trávit čas.

Harry se o své myšlenky podělil s Morwen hned jakmile si začal myslet, že jí miluje, ale byla to Morwen, kdo mu řekl, že to, co k ní cítí není láska… a díky tomu si elfky vážil ještě víc.

V sálu utichl jakýkoli hluk, jakmile se rozezněli fanfáry, oznamujíc příchod císařské rodiny a otočili se směrem k velkým zlatým dveřím, vedoucí z velkého sálu do útrob Zlatého paláce.

„Jeho výsost, Slunce Alderianu, Harrison James Akar Arian Alderian! Jeho výsost první Hvězda Alderianu, princ Allain Harrison Alderian a její výsost druhá Hvězda Alderianu, princezna Ariana Lily Alderiania!"

Harrison vstoupil jako první. Po dlouhé době byl slušně oblečen – své pohodlné župany a bosé nohy by za nic nevyměnil, ale tohle byl Arianin den a on jí ho nechtěl ničit. Měl na sobě černé upnuté kalhoty, které byla zasazeny v černých botách pod kolena. Černá košile se zlatými výšivkami, zlatými lemy a zlatými ozdobami, která byla do poloviny hrudi rozepnuta. Kolem pasu měl opasek, kterému dominoval obrovský rubín, který byl obkroužen zlatem a na kterém byl zavěšen Nebelvírův meč, který od stěn odrážel zlaté odlesky a díky tomu vypadal spíš jako ze zlata než ze stříbra. Na ramenou mu vysel dlouhý plášť, který přestože byl Harrison vysoký táhl po zemi ještě metr za sebou, který byl v černé barvě a ze spodu byl rudé, kraje byly plny zlatých třásní, ramena měla zlaté ozdoby a pod rameny byly rubíny. Jeho vlasy byly sčesány dozadu – přesto byly volně a ne ulízaně – a kousek mu sloužil jako ofina. Na rukou měl pár zlato-rubínových náramků a své prsteny.

Korunu si nenasadil – přestože Derian protestovala – protože v Alderianu neexistoval nikdo, kdo by ho mohl nepoznat.

Do jeho levého rámě byla zasazena Ariana, která na sobě měla překrásné modré šaty, které když chodila, připomínali tekoucí vodu. Byly dlouhé až na zem, a přesto byly lehké a snadno zvladatelné. Své zlaté vlasy měla vyčesány do drdolu, ze kterého měla přední prameny volné a na hlavě měla nasazený diadém s modrým drahokamem, kolem krku náhrdelník, který jí spadal až do výstřihu, dlouhé zářivé náušnice a na rukou bílé rukavice.

Ariana byla nervózní, byla to její první účast na tak velkém bálu – dosud se účastnila jen malých čajových dýchánků.

Ještě teď měla v paměti scénu, když se zjistilo, že má jen malé nadání na magii – sotva schopna zapálit si svíčku. Do té doby se k ní šlechtici snažili dostat do její přízně, ale jakmile se zjistila pravda o jejím magickém potenciálu, zbyl jí jen její bratr, otec a jen jediný přítel – Falco Helion.

Věděla to… věděla, že některé lidé v Alderianu jsou odporní jak na pohled, tak uvnitř, a proto neměla ráda Alderian a jejich šlechtu. Přesto… měla tu rodinu, přátele… nedokázala si představit, že by odešla i kdyby se její nechuť změnil v nenávist.

Velmi obdivovala svého otce, když viděla, jak zcela ignoruje jejich argumenty a pomluvy.

Allain se na Arianu povzbudivě usmál od Harrisonovi pravice.

Allain měl na sobě společenský oblek pro mágy Elementární věže, který se skládal z bílé košile, tmavých kalhot, které překrývala látka, která na kocích měla bílé třásně a nad nimi bylo vyšito zlaté slunce. Kolem pasu měl tři opasky, které byly velmi volné a drželi jen díky zlaté sponě, která je spojovala a která byla velká jako lidská dlaň a měla v sobě vyryto slunce. Kousek výše pod opasky byl další pásek, který byl tentokrát tmavý a nesloužil na ozdobu, ale aby držel kolem pasu další látku, která vysela z jeho boků a která byla tmavě zelené barvy, bílé třásně a na sobě čtyři zlaté proužky – čím méně proužků, tím vyšší pozice ve Věži (každý začíná s deseti proužky). Jeho vlasy byly spleteny do volného copánky, který měl přehozen přes jedno rameno a přes ramena měl tmavý plášť, který byl původně hábit, ale Allain nehodlal protáhnout ruce otvory na ruce a místo toho hábit používal jako plášť, který mu na ramenou držel jen díky zlaté sponě.

Všichni se uklonili císařské rodině a Harrison usedl na svůj trůn vedle kterého byly na obou stranách stejná zlatá křesla, která byla velmi ozdobená. Po pravé straně se usadil Allain a levé patřilo Arianě. Ta však zůstala stát veprostřed sálu a usmívala se na přicházejícího mladíka.

„Vaše výsosti, Falco Helion k vašim službám." Uklonil se mladý démon. Přestože vypadal jako dospělí, démoni dosahovali plnoletosti ve 130 letech a účastnil se dnešního bálu jen aby mohl být tanečním partnerem Ariany. „Smím prosit?" nabídl jí ruku.

Ariana s úsměvem přikývla a než se nadála začali tančit do rytmu hudby. Nikdo jiný kromě princezny a dědice arcivévody netančil.

Šlechtici si nemohli odpustit šeptat si o mladé princezně a jejím partnerovi, jak by spolu tvořili překrásný pár.

Harrison který jejich slova nepřeslechl, by se naježil, kdyby své emoce nedokázal skrývat. Rozhlédl se po sále a zpozoroval Allaina – který se vzdálil od otce a bavil se s nějakou mladou dívkou, která se měla na dnešek stát jeho dalším úlovkem. Občas ho děsilo, jak moc se jeho syn změnil.

Jeho pohled se přesunul na Dianu, která stála stranou a s rukou na srdci sledovala, jak jejich dcera tančí.

Všiml si – samozřejmě – že Diana Arianu skutečně miluje… a byl za to rád. Přestože Allain měl milující konkubíny, které se k němu chovali jako milující matky a snažily se mu Sarah nahradit, Ariana měla skutečnou matku.

Byla to Ariana, kvůli komu dovolil Dianě přijít do Zlatého paláce, aby viděla svou dceru při jednom z jejích nejdůležitějších okamžiků v životě.

Bylo to také proto, že dneškem se Ariana stěhuje do Proskleného paláce – protože se stala plnoletou očekávalo se od ní, aby se osamostatnila v paláci pro dědice císaře.

Když se bál blížil ke konci, Harrison mávl na Juna, který jeho směrem kývl a rozešel se k Dianě. Nikomu císařovo gesto neuniklo a všichni sledovali interakci mezi vyhnanou konkubínou a pravou rukou císaře.

„Konkubíno Diano." Usmál se Jun na svou neteř. On osobně jí stále neodpustil za ten incident s požárem ve Smaragdovém paláci. „Jeho výsost vás předvolává." Po jeho slovech celý sál ztichl.

Nikdo se ani nepohnul, nikdo nepromluvil a zdálo se, že nikdo nedýchal. Všichni Dianě ustupovali, když šla ke schodům, před kterými klekla na kolena.

Vypadala… vyčerpaně. Do doby, než se Harrison začal vměšovat do výchovy jejich dcery, byla Ariana stále s její matkou, ale jen nedávno vystudovala Cosmos (akademii v Pontemu, která přijímala jak šlechtice, tak prostý lid a vyučovala jak magii, tak boje se zbraněmi) a novinka, že se její dcera bude stěhovat do Proskleného paláce jí nedala celou noc spát. Přesto ráno vstala a odhodlaně se účastnila narozeninového bálu její dcery, přestože věděla, že si o ní každý šeptá jen to nejhorší.

„Konkubína Diana je přítomna." Svěsila poraženě hlavu. Byla zničená, služební měli rádi jen její dceru a jakmile odejde, nikdo pro ni nebude chtít sloužit a ona nakonec bude v Onyxovém sídle sama. Sama… zase.

Teď jen čekala, až jí její milovaný odsoudí k smrti. Protože co jiného by jí mohl chtít?

„Dnešním dnem se princezna Ariana stěhuje do Proskleného paláce…" odmlčel se. Viděl její stav a všiml si, že od doby, kdy se to dozvěděla, se chovala jako tělo bez duše. On jí sice neměl v oblibě, ale nebyla to nenávist. Navíc… jejich dcera milovala svou matku. „A konkubína Diana se vrátí do Smaragdového paláce, kde se jí vrátí titul lady a Drahokamu císaře (1*) a bude moci být blíže k princezně."

Diana šokovaně zvedla hlavu a pohlédla do jeho zářivých smaragdů. Následně se z jejích šedých očí začali valit slzy.

„Děkuji, vaše výsosti."

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„Vaše výsosti?" Jun naléval Harrisonovi čaj, jako obvykle, když si všiml, že jeho pán má na tváři nespokojený pohled. Harrison si nad jeho slovy jen vzdychl a odhodil zprávu od sebe. Jun sesbíral papíry, které spadly ze stolu a jen letmo zahlédl nadpis: Nepokoje mezi Anděli a Vlkodlaky


1* - Titul, který dostávají konkubíny, které porodili potomky císaři.