18. Kapitola
(1 418 slov)
Jsem zpět! Úspěšně odmaturováno a zcela nabita pozitivní energií, kterou hodlám věnovat psaní Alderianu! Musím uznat, že bylo šílené zcela přestat psát a soustředit se na učení, ale jsem ráda, že jsem to udělala.
Doufám, že jsem vás nezklamala dlouhou pauzou a snad se vám dnešní kapitola bude líbit. Je taková oddechová a omlouvám se za případné chyby, nechtělo se mi to po sobě kontrolovat (stejně jako většinu kapitol, mám v plánu je poté opravit, až bude Alderian dokončen).
„Blah" – Angličtina, obecná řeč
„Blah" – Elfské jazyky
„Blah" – Psané texty, dopisy, apod…
Muž s rudými vlasy vstoupil do místnosti, kde se nacházela jen prostorná postel, na které ležel mrtvolně bledý muž s dlouhými stříbrnými vousy a holou hlavou.
Muž přistoupil k posteli a padl na kolena, než se předklonil a přiložil si starcovu ruku k čelu.
„Volal jste mě, mistře?" zeptal se muž s neutrálním výrazem. Věděl, že ležícímu muži nezbývá moc času.
„Jdi…" zašeptal stařec a rudovlásek na něj pohlédl, „nechci, abys mě viděl v tomhle stavu," rozkašlal se muž a z pusy mu začala téct krev. Rudovlasý mu chtěl utřít krev od pusy, ale stařec jeho ruku odstrčil, a přitom upustil z ruky brož, kterou rudovlásek lehce chytil.
„Běž! Táhni! Nechci tě ani vidět!" rozzuřil se muž, než mu rudovlásek dokázal brož vrátit do rukou a magií ho vyhodil z pokoje.
Rudovlasý muž si nevšiml páru očí, které oba muže sledovali… a ony oči si nevšimly brože, která byla bezpečně vložena do rukou nové hlavy Nekonečné věže.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
„Děje se něco?" zeptal se Ariany. Poslední dobou se chovala zvláštně. Nemluvě o tom, že vztah mezi ní a otcem uvadal. Připadalo mu, že Ariana dávala přednost Dianě. A přestože on soudil nemohl, protože matku nemá (alespoň ne vlastní), nechápal.
„Co by mělo?" zeptala se s úsměvem. Bydlela spolu se svým bratrem v Proskleném již pár set let a všimla si jeho zvyků a koníčků. Střídal ženy jako ponožky, ale co bylo horší bylo, jak mu všechny ženy do náruče padaly zcela dobrovolně. Každá doufala, že bude pod srdcem nosit jeho dítě, ale nikdo nevěděl, že princ pojal lektvar proti oplodnění. Takže šance na dítě byla nulová, dokud to sám princ nebude chtít. Co se za a léta na princi změnilo? Kromě střídání žen, střídal také barvy vlasů. Velmi rád si nechával od Daniell (které bylo podáno Zlaté jablko, neboť byla velmi nadaná čarodějka a jak sama předpověděla stala se nejznámější čarodějkou, jakou její generace poznala. Harrison za její skutky usoudil, že by byla škoda, aby jí čas dohnal, a tak jí dal kousnout ze Zlatého jablka. To že díky tomu Allain nepřišel o jednu smrtelnou kamarádku byl jen bonus) upravovat vlasy. Tentokrát měl rudé vlasy, které měli jemné vlny a byly dlouhé po ramena.
„Odtahuješ se od otce." Poznamenal Allain, netrpělivý jejím vyhýbáním se problému.
Ariana se zarazila, poté se usmála a vstala, čas na stole zcela opomenut a vydala se k odchodu, „To on si jako první vybral oblíbence." Řekla a zastavila se u otevřených dveří z pokoje, „nemůže mě soudit za to, že já si vybrala svého."
Allain se jen zmohl sledovat vzdalující se záda své sestry. Ariana na něj žárlila. Každý věděl, že Allain je Harrisonův milovaný syn. A i když to může znít krutě, Ariana mohla být ráda, že jí vůbec přijmul i přes nelibost k Dianě. Přesto všechno se Harrison snažil. Skutečně snažil, být dobrým otcem pro obě své děti. Bohužel, rivalita mezi sourozenci je nevyhnutelná. I přesto Allaina mrzelo, že tímhle se bortí nejen vztah mezi otcem a Arianou, ale i jeho s Arianou – pokud její odchod něco znamenal.
Znaveně si promnul obličej. Jako by toho již teď neměl dost.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Allain zíral na odjíždějící kočár s šokem. Jeho sestra odjela a vzala s sebou Dianu. Neměl ani čas se na to mentálně připravit. Dozvěděl se to dnes ráno, když se vrátil z Nekonečné věže – kde jako hlava věže trávil většinu svého času – a viděl jí nastupovat do kočáru.
Jen tak. Bez rozloučení, bez oznámení… prostě jakoby ani nebyl její bratr.
„Proč?"
„Proč co?" prudce sebou otočil a pohlédl na otce. Byl ve svém obvyklém oblečení, saténový župan, šperky oslepující kolemjdoucí a přes ramena přehozený krvavě rudý plášť s kožichem kolem krku. Jeho vlasy, sněhově bílé byly svázány do volného copánku, který měl přehozen přes rameno a spadal mu k boku a byl svázán zlatým šperkem. Jak už bylo zvykem, bos a za ním stál Jun s Derian se skloněnými hlavami a profesionálními výrazy, jako by zrovna jejich rodina neodjela bohové ví kam.
Allain nevěděl co otci říct. Zakroutil hlavou a prošel kolem něj s úmyslem vypít životabudič a vrátit se zpět do Nekonečné věže, když ho slova jeho otce zastavila.
„Ariana za mnou přišla, že si nepřeje slavit její tisící narozeniny – vyhověl jsem. Diana mě přišla požádat, abych dal Arianě šanci, šanci prokázat se, že jí důvěřuji, že věřím, že je schopna se o sebe postarat a že jí beru jako právoplatného dědice – stejně jako tebe… vyhověl jsem." Řekl a vydal se k odchodu.
„Co tím myslíš?" otočil se k otci Allain.
„Ariana dostala na starost Ohnivé svazky. Je to bohaté území, které produkuje Ohnivé Diamanty, které jak ona, tak Diana milují. Diana byla nadšená, že jsem dal Arianě šanci." Odpověděl.
„Takže co? Ariana odjela do Ohnivých svazků? Na jak dlouho?"
„Na tak dlouho, dokud tam bude chtít být." Odvětil Harrison a Allain se zarazil.
„Není to jen zbavování se potíží?" Harrison se zastavil v chůzi a pohlédl na Allaina.
„Ty to tak možná vidíš." Harrisonův pohled zjemnil. „A Ariana pravděpodobně také." Povzdychl si, „nechápu kde jsem udělal chybu, proč ve mně Ariana vidí jen to špatné. Rozhodl jsem se ale, aby si svůj život řešila sama. Nebudu jí říkat, co dělat a co nesmí. K tomu však potřebuje soběstačnost. A co je na to nejlepší, než oprostit se od okovů – rodiny."
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Snědý muž s hnědýma očima, tmavě hnědými vlasy, které měl svázané do vysokého culíku a přední prameny, které byly uvolněny byly spleteny do dvou copánků, každý po jedné straně obličeje a na hlavě mu seděli stejně zbarvené lví uši, vešel do proskleného altánku v Harrisonově oblíbené zahradě. Byl oblečen do jednoduchého zlatého kimona, které odhalovalo jeho vypracovanou hruď a přes sebe měl přehozený hnědý plášť. Hned za ním vstoupila žena, která na rozdíl od muže před ní, byla malá s vyzývavou postavou, platinově blonďatými vlasy, které byly nakrátko střižené a v nich se sem tam pohnuli bílé lví uši, jantarově zbarvené oči a světlá pokožka jí dodávala na půvabu. Na sobě měla hnědé šaty se zlatým vyšíváním, které držely jen sílou vůle a nespadly z ní, jak moc nízko byly položeny a kolem krku náhrdelník, který byl z čistého zlata a který vypadal jako listy ze stromů.
„Die, Vego." pohlédl na oba Lví Ferumi Harrison.
„Harrisone." Usmála se na něj Vega. „Slyšeli jsme, že tvá dcera odjela do Ohnivých svazků. Jak štědrý jsi, jen tak jí darovat tu krajinu." Vzdychla Vega a usedla naproti němu na pohovku.
„Moc šťastná z toho není." Usmál se Harrison na odpověď.
„Moc jsi jí rozmazlil." Poukázal Zeus, který usedl vedle své manželky a sestry. Vega a Zeus byly potomci Nevilla Longbottoma a Draca Malfoye. Sourozenci se narodili jako spřízněné duše a nikdo jim nemohl odepřít sňatek, když se do sebe zamilovali. Jejich dcera, Leona, chodila s Allainem do školy a jejich syn, Leon, nastupoval tento rok. Měli dva dědice, aby každý z nich mohl zdědit jeden titul – stejně jak to udělali Draco a Neville. „Ani jsi nevěděl, že to dítě existuje a potom zničehonic jí zahrnuješ vším na co si vzpomene. Musel jsi počítat s tím, že se to stane." Poukázal a zašklebil se Zeus.
„Ah, jdu pozdě?" ozval se hlas od vchodu do altánku, kde stál Jasper Redfox, hlavní ministr a dlouholetý přítel císaře.
„Akorát včas." Usmála se Vega a nalila Jasperovi šálek s čerstvou krví.
„Ještě chybí Vlkodlak, víla a elfové." Zasmál se Zeus a napil se čaje, který mu Harrison ručně nalil. Zbožňoval, když mohl vypadnout z jeho území – jako Vévoda měl dost povinností a jeho manželka stejně tak, takže uvítali jakékoli odreagovaní, což návštěva jejich přítele byla.
„Já jsem tady." Zasmála se Merian (1*), když vplula do altánku a zhmotnila své tělo do dětské postavy a usedla na volné křeslo. „A viděla jsem Vlkodlaka, jak spěchal přes zahradu." Usmála se a převzala od Harrisona šálek s čajem.
„Přeji příjemný den." Usmál se přicházející Dorian, kterého hnědé vlasy byly stáhnuté v culíku a on sám byl oblečen v jednoduché košili a kalhotách. „Omlouvám se zdržení, potřeboval jsem se po tréninku osprchovat a převléct." Než stihl kapitán rytířů usednout do altánku vstoupil černovlasý elf do jehož rámě byla zasunuta ruka rudovlasé elfky. Fëanor a Nerdanel se uctivě poklonili, a i oni se posadili a přijali od Harrisona šálek čaje.
„Slyšel jsem, že se kolem Alderianu potulují skřeti." Začal rozhovor Fëanor.
„Ano, ty zrůdy se snaží dostat za hradby Pontemu." Přitakal Dorian a začali spolu rozebírat nejúčinější taktiku proti skřetům.
Harrison se rozhlédl po altánku, opřel se do svého křesla a spokojeně se usmál. Kéž kdyby tenhle klid vydržel ještě dlouho.
1* - Pro ty, kteří si nepamatují, Merian je vodní víla, se kterou se Allain s Arianou setkali ve Vílím lese (14. Kapitola)
