20. Kapitola

(2 281 slov)


„Blah" – Angličtina, obecná řeč

Blah" – Elfské jazyky

Blah" – Psané texty, dopisy, apod…


Málo kdo měl možnost vidět pravou tvář Harrisona. Jeho skutečné pocity, které většinou byly pečlivě skované za maskou císaře. Jeden z mála osob, kterým se dostala pocta vidět císaře jako obyčejného člověka, byl Jun, který když mohl, byl nablízku Harrisonovi.

A Harrison si Juna cenil, ne protože mu byl věrný, ale protože ho viděl na dně, a i přesto se k němu choval stejně jako vždy. Ctil jeho soukromí a věděl, kdy mlčet, když to Harrison nejvíce potřeboval.

Harrison si stále vybavoval, když ho Jun zahlédl v depresi poprvé.

Jun vstoupil do velkého sálu. Byla hluboká noc, jen pár let od doby, kdy vyšlo poprvé slunce v jejich novém světě. Všichni služební již spali a nikdo kromě noční hlídky nebyl slyšet po chodbách Zlatého paláce. Liščí Ferum se zastavil jen kousek od schodů, vedoucí k trůnu jeho pána, na kterém sedělo Slunce jeho života.

V měsíčním světle zářily jeho bělavé vlasy a jeho smaragdově zbarvené oči protínali tmu jako maják. Pro Juna to bylo poprvé, kdy viděl jeho pána tak unaveného, tak vyčerpaného, a tak smířeného s čímkoli co přijde. Harrison si promnul obličej, přičemž vzdychl a pohlédl na prosklenou střechu, nad jeho trůnem, kterou svítil na trůn měsíční svit.

„Často jsem si přál," odmlčel se Harrison a stále nepohlédl na svého služebníka. „Abych se vydal do podsvětí a shledal se s rodinou."

Jun přešlápl nervozitou, nad slovy jeho pána. Bylo to poprvé, kdy jeho pán měl tak depresivní myšlenky. Poprvé, kdy ho slyšel mluvit o smrti.

„Byla doba, kdy jsem nedoufal v nic jiného, než aby se mi stala nehoda a já při tom padl do věčného odpočinku." Poznamenal s úsměvem nad vzpomínkami. „Popravdě jsem jen do nedávna plánoval svou smrt…" povzdychl si a zakroutil hlavou.

„Ale změnil jste názor." Konstatoval Jun s hrůzou a zároveň údivem.

„Byl jsem moc velký zbabělec." Usmál se smutně. „Nejsem schopný ukončit svůj život." Zakroutil zkroušeně hlavou. „Nebojím se smrti, ale nedokážu ji sám přivolat. Vždy když se k tomu blížím, vzpomenu si na svého syna, celý Alderian, který se stal na mě příliš závislý. Mám strach, že pokud odejdu, celé mé dílo se zhroutí jako domeček z karet. Představa, že můj výtvor ovládnou ti sobečtí a snobští byrokrati a umučí můj lid velkými daněmi a neschopnými požadavky." po tváři, kterou stále zdobil úsměv, mu stekla slza.

V Junových očí se cosi zablesklo. Vždy vyplnil přání svého pána – netušil však, zda bude možné splnit tohle.

„Mám strach, že jednoho dne přežiju svého syna." Zašeptal Harrison a setřel slzy, tekoucí po tváři. „Mám strach, že kromě mých přátel a rodiny, budu pohřbívat i své potomky. Honí mě to ve snech, jako noční můry. Pokaždé stojím nad hrobem, na kterém je vyryto jméno mého syna. Nechci ho přežít, June." Napil se ze sklenice vílího vína. „Nechci se dožít dne, kdy mé děti zemřou."

Jun se uklonil nad slovy svého pána.

A díky úklonu si Harrison nevšiml úsměvu, který se Junovy vytvaroval na tváři a jiskry v očích.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Harrison byl na návštěvě v Chrámu v Pontemu, když potkal mladou kněžku. Byla milá, krásná a snažila se vyhovět s čímkoli s čím Harrison přišel. V jednu chvíli se mu zdálo, že hlavní kněz v chrámu se mu jí snažil vnutit.

Až druhý den se dozvěděl, že kněz je její otec, Vikomt Seno – Japonský démon, který přišel o všechen majetek, kvůli jeho hazardnímu problému, kdy všechno prohrál a nezbylo mu nic jiného, než aby se on a jeho rodina přidali k chrámu, jinak by zůstali na ulici. Dívka se jmenovala Ayaka Seno, mladá kněžka, která byla nevinná v každém slova smyslu. Byla čerstvě plnoletá, a její otec vzal její osud do rukou a byl odhodlán provdat jí co nejvýše do společnosti doufajíc v mocné konexe. Harrison však nehledal další konkubínu, jeho harém teď přetékal konkubínami a on musel dát za úkol Flos – Správkyni Harému, aby poslala ženy, se kterými nespal domů, nebo – pokud nebudou chtít zpět domů – poslat je s dostatečnou finanční pomocí tam, kam budou chtít.

Ale při pohledu na mladou dívku se mu vybavil jeho syn, Allain. Harrison už dávno chtěl najít manželku pro jeho syna, ale překvapivě, ač dcery jeho poddaných velmi rády byly v jejich komnatách navštěvovány jeho synem, žádná z nich nechtěla být jeho manželkou. Když se jednou zeptal proč, bylo mu řečeno, že žádná žena nechce být manželka muže, který spí s každou jinou.

Odpověď ho velmi vykolejila. A možná by se i začervenal – protože to je vlastně i on, ale pak se uklidnil a odbyl ženu.

Ale dívka byla milá, a i Harrison si pomyslel, že kdyby se do ní Allain zamiloval – což nepochyboval, že se zamiluje, protože Harrison s ní strávil jen týden a už jí bral jako dceru. Cosi v něm mu říkalo, že jí musí chránit.

Proto, když odjížděl z Chrámu, neodjel sám. Ayaka odjela spolu s císařem do Paláce.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

„Otče?" Allain se zmateně podíval po na dívku, sedící vedle Harrisona.

Byla překrásná – dechberoucí. Měla uhlově černé vlasy, které jí sahali pod ramena, které se jí kroutili v jemných vlnách. Na sobě měla stále oblečené roucho kněžky. Bílé šaty, které odkrývaly ramena, volné šaty spadající ke kotníkům, v pasu svázané zlatou šňůrkou, mnoho zlatých ozdob a doplňků ukazovali bohatství Chrámu a přes vlasy měla hozený zlatou látku, která zakrývala zadní část vlasů. Látku na hlavě držela čelenka, která spadala až mezi oči se zlatým znakem chrámu a po stranách hlavy, spadaly zlaté ozdoby až k bokům. Oči měla jantarové barvy a pleť byla světle opálená, díky častým pracím venku kolem chrámu.

„Nová konkubína?" zeptal se a usadil se na pokyn od Harrisona, naproti dívce.

Harrison zakroutil pobaveně hlavou. „Allaine, pozdrav svou snoubenku, Ayaka Seno." Usmál se a napil se čaje.

Allain s šokem zíral na svého otce, než se jeho pohled přesunul na jeho snoubenku.

„Ráda vás poznávám, vaše výsosti." Usmála se Ayako, postavila se a uklonila se svému snoubenci.

OoOoOoOoOoOoOoOoOoO

Ariana byla velmi nadšená z elfí návštěvy. Byla zaujata jejich zvyky a přímo jí okouzlily jejich špičaté uši. Nikdy jí to nepřišlo zvláštní, že někteří z Alderianu mají špičaté uši. Ale elfové byli něco jiného – do té doby potkala jen Nerdanel a Fëanora – byli nádherní a kouzelní. Do té doby si myslela, že Nerdanel s Fëanorem byli výjimeční z jejich rasy, ale jak se ukázalo, byla to elfí věc.

A tak se stalo, že Ariana s pomocí své matky a pár lékouzelníků si nechala upravit uši, aby vypadali jako elfí. Ariana své nové uši milovala a ráda upravovala vlasy tak, aby jí špičky uší vykukovaly z vlasů.

Ani si nikdo neuvědomil, že právě její změna uší, byla jen dalším důvodem, proč si Gil-Galad myslel, že Harrison a jeho potomci jsou elfové – alespoň z poloviny.

Ale i tak se nikdo nedivil, když Gil-Galad navštívil po letech Pontem a přivedl s sebou jeho přítele krále lesních elfů ve Velkém Zeleném hvozdu Orophera, si i blonďatý elf myslel, že je Harrison elf.

Oropher obdivoval Harrisona – leckdo by jeho chování vůči císaři označil jako posedlost. Oropher uctíval zem po které Harrison chodí – ale i přes jeho chování ho bral jen jako přítele. Spolu s Gil-Galadem se stali nejlepší přátelé a rádi spolu trávili čas.

Blonďatý elf nechápal, jak může Harrison vládnout takovému obrovskému císařství – jak to Harrison nazýval – zatímco on sám měl potíže udržet Velký zelený hvozd v bezpečí. Oropher již potkal Allaina – stejně jako Gil-Galad – ale ani jeden nepotkal Arianu, jediný důvod, proč o princezně věděli, byl portrét Slunce spolu s dvěma Hvězdami.

Harrison uspořádal před odchodem jeho dvou přátel z Alderianu ples.

Elfí králové si užívali začátek bálu a netrpělivě čekali příchod jejich přítele. Nemohli si nevšimnout, jak všichni přítomní byli natěšeni na příchod všech členů císařské rodiny – bylo to již několik desítek let, kdy se císař a jeho potomci sešli na jednom místě.

Ariana, ač na pár návštěv hlavního města, se držela v Ohnivých svazkách a Allain většinu času řešil důležité věci, jako Hlava Nekonečné věže.

„Jeho výsost, naše Slunce, Harrisona Alderian!" po oznámení jeho jména, do Velkého sálu vstoupil Harrison s jeho bílými vlasy, které byly rozpuštěné a spadávaly podél těla, v nich se mu blýskaly stříbrné řetízky a odrážely tak světlo v sále. Byl oblečen do bílého hábitu, který mu odhaloval část hrudi, stříbrnými náramky a řetízky, kolem pasu měl železný pásek ve tvaru fénixe, který místo očí měl krvavé rubíny. Pod hábitem měl bílé kalhoty a stříbrně zbarvené boty pod kolena. Kolem něj proletěl Nebeský fénix – Leticie, která usedla na opěrku zlatého trůnu a když Harrison usedal na trůn rozložila křídla a jako by ho objala křídly.

Kývl na Juna a ten se rozhodl přivítat další.

„Jeho výsost, první Hvězda, Allain Amaliel Harrison Alderian a její výsost lady Ayaka Seno!" oznámil příchod dalších členů císařské rodiny. Ayaka nebyla představena jako snoubenka, protože jejich spojení nebyla stále oznámeno, ale bylo více než vhodné, aby se konečně ukázali na veřejnosti společně.

Harrison litoval nad spojením jeho syna s Ayakou. Dívka se do jeho syna zamilovala – měl pocit, že to brala jako povinnost vůči němu, protože byla Harrisonovi vděčná, za to, že jí vzal od otce, který bůh ví, co by s ní udělal. Na rozdíl od Ayaky, Allain se ke své snoubence choval jako k samozřejmosti. Nepřestal se vídat s jeho milenkami a ani se nesnažil své poměry nějak utajit. Bylo mu zcela jedno, zda jeho snoubenka bude vědět, že je nevěrník – věděl, že Ayaka nikdy nezruší jejich zasnoubení. Takže se nebál užívat si život. Ayaka se však stala častým návštěvníkem Harrisona. Ráda si s ním dávala čaj, ráda si k němu chodila pro rady a velmi ráda mu vyprávěla co zažila. Brala Harrisona jako otce – což byl jeden z důvodů, proč by nikdy nezrušila zasnoubení s Allainem.

Allain měl na sobě jednoduché černé kalhoty se zlatým vyšíváním, bílou košilí, rudou vestou se zlatými ozdobami a černo-černým pláštěm. Jeho rudé vlasy byly ve volném culíku a na hlavě měl černý kovový kruh osázený rubíny.

Do jeho rámě byla zavěšena Ayaka, která na sobě měla fialové šaty, které měly srdcovitý výstřih se zlatým lemováním, a průhlednými vzdušnými rukávy. Po vrchní části šatů byly přišity fialové lístky květů a na sukni byly čím níže, tím méně. Sukně byla nadýchaná, a přestože vypadala těžce, byla lehká pro její tělo. Uhlově černé vlasy měla svázané do nízkého drdolu, který byl uvolněný a padaly z něj pár volných pramenů. Na hlavě měla zlatou korunu, do které byly zasazeny fialové drahokamy. Na tváři měla zdvořilí úsměv, a přesto její oči zářili radostí, že byla přítomna na tak důležité události.

Ayaka a Allain se postavili po pravé straně od trůnu – Ayaka blíže k Harrisonovi – a Harrison se na svého syna s jeho snoubenkou povzbudivě usmál. Allain mu úsměv oplatil a Ayaka kývla v úctě hlavou.

„Její výsost, druhá Hvězda, Ariana Auel Lily Alderiania a její doprovod, Arcivévoda Falco Helion!"

Ariana na sobě měla bílo-zelené šaty, které měli dlouhé rukávy a velmi nadýchanou sukni. Pas měla stáhnutý korzetem, a hruď jí zdobila smaragdová brož, která byla tolik podobná jejím očím. V rukou držela zlatý vějíř a její krk zdobil smaragdový náhrdelník a uším dominovaly smaragdové náušnice. Vlasy měla z poloviny stáhnuté do pevného drdolu až na přední prameny, které byly lehce volnější, zatímco spodní část byla uvolněna v jemných vlnách, které jí spadávaly až k pasu. Měla jen málo nalíčený obličej a ve vlasech bílou květinu. V drdolu byla zasazena zlatá koruna. Díky zvednutým vlasům, jí byly nádherně vidět její špičaté uši, které tak ráda dávala na obdiv.

Falco po jejím boku stál v černém drahém obleku, který měl smaragdově zbarvenou kravatu a stejně zbarvené lemování. Své vlasy měl sčesané dozadu až na přední část, která byla volně spadávající do očí. Falco se s láskou díval na svou dlouholetou přítelkyni.

Naneštěstí pro Arianu, lásku, kterou Falco cítil k Arianě, nebyla romantická, ale přátelská – jak si Ariana byla bolestivě vědoma. Byla to pro ni rána, když si uvědomila, že její láska je neopětovaná.

Falco se od Ariany oddělil pod schody, kde se postavil vedle králů, zatímco Ariana se postavila na levou stranu po boku jejího otce.

Harrison převzal od Juna křišťálový pohár s vílím vínem, a zvedl ho do vzduchu. Jeho gesto napodobili všichni ostatní.

„Připijme si na zdraví našim přátelům – Králi Gil-Galadovi a Králi Oropherovi."

„Na zdraví!" zazněli ostatní a všichni si připili. Jakmile bylo po přípitku, bál oficiálně začal a začala hrát hudba. Allain vyzval Ayaku k tanci, Ariana si zatancovala s Falcem a Harrison sešel schody a zapovídal se s jeho přáteli.

Musíš, někdy navštívit mou říši." Nabídl mu Oropher. „Mohl bys mi dát pár typů, jak vést mé království."

Oropher se poohlédl po Arianě, která se k nim pomalu blížila. „A mohl bys návštěvu podniknout i s tvou dcerou." Usmál se.

Harrison se ohlédl na Arianu, která se v tu chvíli postavila po jeho boku a usmála se na něj a na elfy.

Proč?" Naklonil hlavou otázkou.

Oropher se rošťácky usmál a nadhodil nevinný výraz. „Mám syna, kterého bych moc rád seznámil s tvou dcerou." Pokrčil rameny.

Harrison přimhouřil oči na svého přítele. Věděl o tom, že je zamilovaná do Falca. Ale také věděl, že Falco miluje jinou a Arianu bere jako sestru. Navíc nebyl proti dohodnutém sňatku, koneckonců jen nedávno dohodnul zásnuby synovi. I přesto nebyl zcela pro, aby dohodnul sňatek s osobou, která nebyla obyvatelem Alderianu.

Se vší úctou, můj pane, ale mé srdce patří jinému." Vložila se do rozhovoru Ariana, když si uvědomila, že se baví o ní. Oropher nad jejími slovy našpulil rty, ale nenechal se odradit. Zbožňoval Harrisona a byl by nadšený, kdyby je mohl spojit sňatkem mezi jejich potomky!

Harrison se zasmál nad jeho výrazem a nad úmysly, které byly jasně viditelné na jeho tváři. I Ariana si toho všimla, pokud její lehce narudlá tvář něco znamenala.

Ale navštívit mě stále můžete." Poznamenal Oropher tvrdohlavě.