21. Kapitola
(1 919 slov)
„Blah" – Angličtina, obecná řeč
„Blah" – Elfské jazyky
„Blah" – Psané texty, dopisy, apod…
Trvalo dvacet let, než si Harrison našel čas navštívit Oropherovo království, ale to bylo jen mrknutí okem pro netrpělivého elfa. Cesta trvala měsíc, než Ariana zahlédla Velký Zelený les a s radostí sledovala, jak se les přibližuje, když ona s otcem jeli na svých jednorožcích. Původně nechtěla jet, ale její zvědavost na cokoli elfského jí ovládla a ona souhlasila s pozváním od krále Orophera.
Cestovali jen oni dva, bez stráží a rytířů, a přesto si byla jistá, že někde kolem nich se v utajení pohybují otcovi Stíny. Byla si jistá. Když byli u lesa, sesedli z jednorožců a pěšky se rozešli po vyšlapané pěšině, zatímco Margaret – Arianin jednorožec a Diam je následovali za nimi.
Šli dlouhou dobu a les kolem nich zpíval. Všimla si, že les nebyl tak veselý a živý, jako v Alderianu, ale přesto byl nádherný.
„Stůj!" ozval se mužský hlas a k Arianě se blížil dlouhý meč, který měl pravděpodobně vyděsit než skutečně ublížit. Než se však meč dostal k princezně, odrazil se od stříbrného meče s rubínem na jílci. Při nárazu mečů se zajiskřilo a Harrison použil celou svou váhu, aby odhodil protivníka od něj a jeho dcery.
„Pozvedni svůj meč proti mé dceři ještě jednou a příště nebudeš mít ruku se kterou ten meč budeš držet." Zavrčel elfovím směrem Harrison a přiložil elfovi ke krku meč.
„Kdo jste, že se odhodláváte pozvednout meč proti princi Thranduilovi?" ozval se další elf, který seskočil ze stromu a na Harrisona mířil lukem. Po jeho slovech seskočili další a další.
„Princ Thranduil?" zašeptala Ariana a docvaklo jí to. „Vy jste syn krále Orophera?" vyhrkla ze sebe a zastavila rukou otce, aby se nevrhl proti elfům – nikdy neodmítl výzvu k boji a v Alderianu se každý bojí bojovat proti jejich císaři. Nad jejími slovy se elfové a blonďatý elf, který měl stále Harrisonův meč u krku, pozastavili a pohlédli na ni. „Můj otec je přítel krále Orophera, dostali jsme pozvání, abychom přijeli na návštěvu."
Blonďatý elf se podíval na Harrisona a na jeho neobvyklé oblečení – netušil kde jeho otec splašil takového zvláštního přítele, ale věděl, že čekali návštěvu od doby, co se jeho otec vrátil z výpravy, kterou podnikl s králem Gil-Galadem.
„Vaše jméno?" snažil se již být civilizovaný a zdvořilí. Jestli tohle je skutečně otcův přítel, nechce ani vědět, jak bude kázat o tom, že zvedl meč proti jeho hostům…
Harrison sklonil meč a vrátil ho zpět do pochvy.
„Harrison." po jeho slovech elfí princ lehce zbledl, tohle si od otce vyslechne.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Thranduil si to vyslechl. Jeho otec zuřil.
Při příchodu Harrisona do elfího království ho přivítal vřelým objetím a úsměvem a objal i Arianu, která ačkoli se cítila nesvá, přijala jeho objetí s radostí, a ještě raději přijala nabídku k ubytování se v komnatách, které pro ni připravil.
Oropher se podezřele culil, když jí do jejích komnat vedl Thranduil a Harrison se nad jeho chováním zmohl jen zasmát.
Oropher s Harrisonem pili do noci a povídali si o bojích a bitvách, které zažili.
Elfové z lesního království si odvodili, že Harrison je elf, který žije v jednom z elfích království a že je zdatný válečník. Nikoho však nenapadlo, že by Harrison mohl být císař většího území než to jejich. Nevadilo to však ani Harrisonovi a ani Arianě.
Harrison si rád odpočinul od povinností a zdvořilostí, které se pojili s jeho titulem a Ariana ráda zažila, jak se chovají normální elfové. Užívali si chvíli, kdy nebyli pod drobnohledem jejich poddaných a kdy se nemuseli ovládat, když chtěli cokoli říct – zde byli jen hosté krále.
Ariana napsala Allainovi o jejích zážitcích, a i když jí Allain psal, že by si přál být tam s nimi, Ariana a Harrison si nedokázali představit, že by se Allain vzdal jeho pohodlí v Alderianu.
Ariana se díky lesním elfům naučila s lukem a šípy. Poprvé viděla v boji zábavu – dřív nechápala, jak její otec může denně trénovat s mečem a ubližovat tím několik rytířům, kteří byli dost odvážní se mu postavit, ale díky elfům poznala, že v boji může být i zábava.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Jakmile Thranduil poznal Arianu, zjistil, že elfka je dobrá společnice a postupem času si uvědomil, že k ní cosi cítí. Oropher velmi rád svému synovi vysvětlil, že k ní cítí zalíbení a rád ho pobídl, aby se Arianě vyznal.
Harrison se jeho snaze jen smál. Věděl, že Ariana Thranduila odmítne, protože stále milovala Falca – možná je čas, zařídit Arianě sňatek, uvažoval, když sledoval, jak spolu čím dál více Thranduil s Arianou tráví času. Když se s jeho myšlenkami svěřil Oropherovi, elf ho prosil na kolenou, aby počkal, zda Ariana jednoho dne příjme Thranduilovu nabídku sňatku.
Harrison se rozhodl, že nebude Oropherovi kazit radost a užíval si volné dny sledováním, jak se Oropher snaží nějak dát jejich děti dohromady.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Ayako sledovala, jak se její snoubenec vracel do Proskleného paláce pozdě v noci – jako každý den. Nikdy nevěděla, zda se zdržel v Nekonečné věži anebo s jinou.
Ayako se postavila z křesla, když se v chodbě přiblížili kroky k ní. Allain se zastavil u ní a pohlédl na svou snoubenku. Stačil jediný pohled na něj a viděla, co hledala – ani se nesnažil se upravit, nepotřeboval to, věděl, že ať přijde jakkoli, nikdy se nic nezmění.
Trhalo jí to srdce – ona prince skutečně milovala! Ano, zpočátku souhlasila se zásnubami, aby utekla před osudem, který jí připravil otec, ale když trávila čas s Allainem, zamilovala se. Byl milý, pozorný, ráda s ním jezdila na vyjížďky a cenila si času, když se uvolnil z práce, jen aby se jí věnoval. Věděla, že to dělá z povinností vůči císaři, a ne protože jí miluje.
Rozšířili se jí oči poznáním. On jí nemiluje… a nikdy nebude.
A v tu chvíli z ní vypadli slova, která nečekala, že kdy vyřkne.
„Proč mě nemůžeš milovat?" jakmile si uvědomila, co z ní vypadlo, zakryla si ústa dlaněmi a s šokem se rozutekla do svých komnat a nechala tam Allaina stát překvapeného.
Druhý den ráno usedla ke stolu ke snídani a byla překvapená, když se jen o chvíli později, posadil princ vedle ní.
Mlčky snídali a když už se Ayako zvedala, aby se vydala konat své povinnosti a navštívit císaře, zastavila jí ruka, která chytila její.
Ohlédla se na princi, který na ní hleděl se zachmuřenou tváří a pomalu sundal svou ruku z její.
„Mrzí mě to." Řekl jen a odešel – nechávajíc tam nedojezenou snídani.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Ona ho miluje! Když si to Ariana uvědomila, šokovalo jí to. A přesto to nikomu neřekla. Ani její matce – tušila, že by to matka vzala do svých rukou a požádala otce, aby jim dohodnul manželství. Ale ona nechtěla, aby Thranduil věděl, že je princezna – zamiloval se do obyčejné dívky a chtěla tou dívkou zůstat.
Trvalo jí to dlouho, než si to uvědomila, že její láska k Falcovi zmizela a přesunula se na Thranduila a přesto se bála to komukoli říct. I kdyby se za Thranduila vdala, musela by opustit Alderian – on byl koneckonců korunní princ – a ona nebyla odhodlaná opustit domov ať už jí elfí říše táhla sebevíc. Nemluvě o tom, že stále má nárok na trůn. Harrison neměl dědice – všichni jeho potomci mají stejnou šanci stát se císařem anebo císařovnou, pokud se Harrison tak rozhodne. Problém byl, koho jejich císař vybere.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
„Annatar?" zopakoval Harrison po Gil-Galadovi. Ten jen přikývl. Byla to již léta, co se o prapodivném elfovi zmínil poprvé a teď najednou přišel s tím, že Fëanorův potomek, Celebrimbor, kove takzvané prsteny moci, které prý mají dát lidem nadlidskou moc.
Celebrimbor se chystal ukout prsteny pro elfy, ale předtím, než začne požádal Gil-Galada, aby mu obstaral dobré drahokamy a ten se rozhodl požádat Fëanora, který se hned po jeho žádosti zabarikádoval v jeho pracovně a nyní odmítá vylézt, dokud nedokončí svou práci.
Gil-Galad vyjádřil své obavy ohledně Annatara a Harrison mu slíbil, že kdyby se cokoli stalo, Harrison a Alderian mu přijdou na pomoc.
Harrison měl špatný pocit… Gil-Galad měl obavy… a Fëanor byl nadšený, že může tvořit drahokamy.
OoOoOoOoOoOoOoOoOoO
Bílá rada… jak rasistické – pomyslel si Harrison s úšklebkem, když usedl na křeslo, kam ho nasměroval Gil-Galad.
Gil-Galad seděl vedle Harrisona, který byl pro jednou oblečen slušně, ale ne moc přeplácaně. Nedaleko za Gil-Galadem stál elf, který byl v jeho službě.
Jak si Harrison všiml, Gil-Galad na ruce měl prsten moci – jeden ze tří prstenů, které se podařilo ukrýt před Sauronem, původně Annatarem, který byl dříve služebníkem temného pána Morgota a teď se sám stal temným pánem.
Na druhé straně od Harrisona seděl Oropher, který se pravděpodobně účastnil rady jen z donucení, pokud jeho výraz něčemu naznačoval.
Překrásná blonďatá elfka, která byla představena jako Galadriel a která měla na své ruce druhý z elfích prstenů moci, seděla naproti Harrisonovi a sledovala ho svým ledovým pohledem. Byla pravděpodobně jediná, která si byla vědoma toho, že Harrison nebyl elf, protože když ho Gil-Galad představil, pohlédla k jeho uším a lehce se zamračila. Harrison cítil lehký nátlak na jeho mysl a byl si vědom, že elfka se chce jen ujistit, že není hrozbou – koneckonců jen nedávno je podvedl jeden temný pán. Proto uvolnil cestu do mysli, ale místo toho, aby jí nechal prohlížet cokoli, cílevědomě jí provázel myslí a ukazoval to, co on sám uznal za vhodné – nechce přece, aby zjistila, něco, co může použítproti Alderianu. Když byla elfka spokojena s tím, co zjistila, zasmála se potichu nad myšlenkou, že Harrison nelhal a netvrdil o sobě, že je elf, ale dva králové po jeho boku si to usmysleli a on jim to jen nevyvracel. Doufala, že bude u toho, až to zjistí.
Jako další elf v radě byl Círdán, elf, který se o Harrisona ani nestaral a jen byl zaujat hrozbou, kterou Sauron tvoří, kterému na prstě seděl třetí prsten moci. Po jeho boku seděl blonďatý elf, Glorfindel, který oznámil, že s ním do Středozemě dopluli „Modří čarodějové" kteří se vydali na východ, aby oslabili protivníka a zabránili mu nabrat stoupence.
A jako jedna z mála lidí, zde byla i Tar-Telperiën, která byla takzvaným 10. vládcem Númenoru a zatím druhou královnou na trůnu. Byla již staršího věku, a i přesto se odhodlala, že na radu dorazí. Harrison si nemohl pomoci, ale obdivoval odvahu ženy, která seděla nedaleko od něj.
Nikdo neprotestoval, když Círdán navrhl Gil-Galada jako hlavu Bílé rady a Harrison byl rád, když se Gil-Galad jal představování – jako jediný znal úplně všechny a představil každého - Harrisona neoznačil jako císaře – na jeho žádost, byl rád podceňován – ale jako lorda – elfího lorda, nad čímž se Harrison s Galadriel jemně pousmáli.
„Přátele, spojenci, sešli jsme se zde, abychom projednali hrozbu." Odmlčel se a pohlédl vážně na všechny, když bylo po představovaní. „Temného pána, Saurona… Annatara, Mairona – je jedno, jak ho budeme oslovovat. Rozhodl se být Nepřítelem svobodných obyvatel Ardy."
Lidé… se zachovali jako lidé a opovrhli pomocí elfů. Jediný, kdo se nezachoval hrubě byla Tar-Telperiën, která uctivě odmítla pomoc a s poděkováním a přáním, ať se jim boj vyhne, odjela s jejím doprovodem. Gil-Galad byl zklamán jejich chováním, ale nedalo se říct, že to nečekal.
Harrison věděl, že elfové již pár let se Sauronem vedou válku, jen záleželo, kdy se to vyvrcholí ve světovou válku. Skutečně nechtěl vést svůj lid do další světové války – jeho lid přežil tři světové války, nepotřebovali další… měl však tušení, že téhle se nevyhne.
Harrison se zvedl z křesla, a i on se rozloučil s příslibem, že pokud Gil-Galad požádá o pomoc, pomůže. Jeho příkladu následovala Galadriel, která se přidala k jeho výpravě a společně s její družinou cestovali na východ, než se od něj oddělila a vydala se do lesa, zatímco Harrison s jeho muži zamířil domů.
